Mezi Ruskem a Tureckem došlo k „oteplení vztahů“. Erdogan projevil lítost nad sestřelením ruského letounu a ministři zahraničí obou zemí se setkali v Soči na společném jednání v boji proti terorismu. Nezávislí analytikové to hodnotí také jako kompromis z rozumu, protože obě země se ekonomicky dost potřebují. Myslíte si, že jde o skutečný obrat v jejich vzájemných vztazích, který by mohl například dopomoci i k rychlejší porážce Islámského státu?

Nemyslím si, že by to byl skutečně zásadní obrat, spíše to vnímám jako dočasný pragmatický kompromis, a to zejména ze strany Turecka. Čistě geopoliticky je evidentní, že obě země jsou takříkajíc v pozici „dědičných nepřátel“ a že se jejich zájmy musejí nutně střetnout, minimálně v oblasti Kavkazu a Střední Asie, kde žijí turkické národy. Stále více mám dojem, že Turecko přecenilo své síly a hraje hru, která přesahuje jeho možnosti. Už nebožtík Samuel Huntington předvídal, že se Turecko bude snažit (znovu) získat roli vůdce islámského světa, a něco velmi podobného říká i George Friedman ve skvělé prognostické knize Příštích sto let. Dokud vládla v Turecku koalice sekulárních nacionalistů a armády a probíhala studená válka, Ankara platila za pevného spojence Západu, ale situace se od té doby dramaticky změnila. K vládě se dostali islamisté, Ankara se emancipovala a zjevně sleduje vlastní cíle, které se teď s těmi západními stále více dostávají do konfliktu. Potíž je v tom, že Erdoganovi islamisté vsadili strašně moc na úspěch takzvaného arabského jara, respektive na to, že se v arabských zemích dostanou k moci „umírnění“ proturečtí islamisté. Nyní však nejvíce získávají radikálové, pro něž je i Turecko nepřítelem, a to nemluvím o obnovení konfliktu s Kurdy. Turecko má veliké ambice a smělé plány, ale řekl bych, že Erdogan prostě neodhadl, na co opravdu stačí.

Podle některých zpravodajských serverů dochází také k bližší spolupráci, a to i v Sýrii, mezi Ruskem a USA v boji proti IS. USA se totiž moc nedaří ve výcviku protiasadovských sil, které pak nejsou úspěšné v boji proti IS, a navíc zásilky amerických zbraní zasílané umírněné syrské opozici často končí v rukách islámských teroristů. Domníváte se, že může jít o zásadní obrat v rusko-amerických vztazích ohledně Blízkého a Středního východu, který by mohl ukončit válečné konflikty v této oblasti?