Překvapila vás dnešní situace v Iráku? Jak se stavíte k současnému dění v této zemi?

Upřímně, nepřekvapila. Všude, kam vpadnou vojska USA/NATO, tráva sto let neroste. Můžeme to vidět i na příkladu Libye. Je docela paradoxní, že invaze USA do Iráku v roce 2003 byla odůvodňována mimo jiné bojem proti terorismu a obviněním Saddáma Husajna ze spolupráce s Al-Káidou. To byl samozřejmě nesmysl, protože baasistický režim byl sekulární a islamisty tvrdě potlačoval. Naopak, byla to právě americká „demokratizace“, která z Iráku učinila pokusnou laboratoř roztodivných teroristických skupin a způsobila destabilizaci celého Blízkého východu.

Co se týká současného dění, obávám se, že Irák nezadržitelně spěje k rozpadu na tři části. Kurdistán je již de facto nezávislý, v sunnitských oblastech ovládaných teroristy z ISIL má vzniknout radikální chalífát a třetí část tvoří šíitské území. K tomuto stavu přispěla i neobratná politika premiéra Málikího, který upřednostňuje většinové šíity na úkor minoritních sunnitů.      

Kde se až mohou radikálové z Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL) zastavit?