Exposlanec ČSSD Michal Kraus: Zeman se chová vůči ČSSD zle, z nemravných pohnutek. Příběh o Milošovi a 27 zrádcích je nesmyslný

12. 6. 2017 14:31

ROZHOVOR Sociální demokracie nemůže podle bývalého šéfa poslaneckého klubu ČSSD a člena předsednictva strany Michala Krause podporovat někoho, kdo o to ani nestojí, a navíc dělá všechno pro to, aby ve volbách sociální demokracie dopadla nejhůř. „A to jen z naprosto nemravné lidské pohnutky, jako je touha po pomstě za to, že kdysi nebyl úspěšný, aniž by se zamyslel nad svými vlastními chybami, které to způsobily,“ prohlásil. V rozhovoru pro ParlamentníListy. cz kritizoval, že postoj prezidenta Miloše Zemana k sociální demokracii ovlivňuje chiméra o sedmadvaceti zrádcích, kteří ho kdysi nepodpořili v prezidentské volbě. A prozradil, jak vznikl seznam údajných zrádců a kdo je jeho autorem.

Exposlanec ČSSD Michal Kraus: Zeman se chová vůči ČSSD zle, z nemravných pohnutek. Příběh o Milošovi a 27 zrádcích je nesmyslný
Foto: Hans Štembera
Popisek: Logo ČSSD
reklama

Když jste se před pár měsíci vrátil do předsednictva strany, proč jste neuvažoval i o návratu do poslaneckých lavic? 

Politika zhrubla a zhloupla, navíc i vzhledem k tomu, že celé řadě „mladých, nadějných, dynamických“ politiků chybí historická zkušenost, a ať chtějí, či nechtějí, mají čím dál větší sklony k takovým negativním jevům, které se projevovaly v době, které se říkalo nesvoboda. Já jsem v těch několika letech, kdy jsem měl dost času přemýšlet a kdy se se mnou někdo bál zastavit na ulici, dospěl k tomu, že jsou taky jiné hodnoty než si nechat bezdůvodně nadávat od kohokoli, kdo zrovna drží v ruce tužku nebo pero. A to jen proto, že jste lepší a schopnější než ti druzí, nebo proto, že máte jiné názory podložené argumenty. Došel jsem k názoru, že jsou důležitější hodnoty, jako je zdraví, spokojená rodina, pozitivní myšlení a vztahy. Rodí se mi vnoučci, teď už mám na cestě čtvrtého, tak jsem začal psát říkanky pro děti. V tom vidím daleko větší smysl než se rozčilovat v parlamentu o věcech, které stejně mnohdy nemají velký význam.

Říkáte, že politika zhloupla a zhrubla, ale části voličů to zřejmě nevadí, protože podle průzkumů volebních preferencí by hnutí ANO, jehož předseda Andrej Babiš je ukázkovým příkladem osočování ostatních politiků a tvůrcem vulgarit, by dnes suverénně vyhrálo volby s více než třiceti procenty podpory. Na rozdíl od ČSSD, která by podle posledního průzkumu skončila na čtvrtém místě s deseti procenty. Nebylo fatální chybou ze strany ČSSD to, že s Andrejem Babišem šla do vládní koalice, nebo to, že se ho nezbavila dřív, anebo naopak, že se ho zbavila teď?

Myslím, že sociální demokracie ani Česká republika se Andreje Babiše nezbavila a ještě dlouho nezbaví. Řekl bych, že mezi voliči je takový ten pivní národ, lidé, kteří čtou Blesk a po třech pivech dělají politiku v hospodě, tím nechci nikoho urazit, ale těm možná vyhovuje rádoby populistická politika tvrdé ruky, kdy – jak se říká – slibem nezarmoutíš. Takové mediální divadlo na ně zabírá, protože oni, bohužel, ve velké většině nejsou schopni nebo ochotni informace, které dostávají prostřednictvím médií, analyzovat, rozebírat, a berou je, jaké jsou. A pokud někdo jako Andrej Babiš má možnost vystupovat tím způsobem, že cokoli se povede, prezentuje tak, že to zařídil on, a když se něco nepovede, zavinili to ti druzí, pak má u voličů úspěch. A myslím, že ho bude mít do doby, než lidi pochopí, že není důvod mu věřit, že je jiný, že když má hodně peněz, nebude chtít ještě víc. Ale na to lidé musí přijít sami. A dokud na to nepřijdou, pak toho Andrej Babiš bude využívat. Sociální demokracie na to doplácí, i když dělá politiku dobře. Celá řada skupin obyvatel, které tradičně zastupuje, totiž má pocit, že se víceméně daří, zvyšuje se zaměstnanost, zvyšuje se minimální mzda, nemocenské dávky, valorizují se důchody, a mají pocit, že sociální demokracii nepotřebují. A sociální demokracie dělá chybu, že se snaží vysvětlovat, že se lidé mají dobře díky její politice. Ale já bych zvolil spíš strategii ve stylu toho, že my jsme zárukou, že o to, co dneska lidé mají, v budoucnu nepřijdou. To je věc, kterou si spousta lidí neuvědomuje, že nemusí být vůbec líp, ale může být hůř. V momentě, kdy si mnozí lidé myslí, že už svého patrona v podobě ČSSD nepotřebují, je potřeba jim vysvětlit, že ho třeba nepotřebují dnes, ale mohou ho potřebovat zítra nebo pozítří.

Může se za těch pár měsíců podařit sociální demokracii zvrátit ten trend a dostat se z těch deseti procent podpory výrazně výš? Někdo předpovídá sociální demokracii osud ODS z roku 2013. Myslíte si, že to skutečně hrozí?

To si v žádném případě nemyslím, protože sociální demokracie je historická tradiční strana. Občané České republiky inklinují spíš k levicovějšímu smýšlení. A ODS byl spolek, který se sice nazýval politickou stranou, ale v podstatě to byla společnost přátel byznysu. Politikům ODS nešlo nikdy o to vytvářet lepší úroveň pro lidi, ale především pro sebe. Lidem to pak došlo. Sociální demokracie má daleko hlubší kořeny, má mnohem opravdovější filozofii. Ale pochopitelně se může stát, že volby prohraje. Ale myslím, že až takový sešup jí nehrozí. Na druhou stranu, pokud sociální demokracie nechá svoji volební kampaň až na období po prázdninách, bude už pozdě. Lidi nechtějí poslouchat politiky, kteří se o ně čtyři roky nezajímali a těsně před volbami za nimi jdou. Je potřeba mít profesionální, nápaditou, zajímavou volební kampaň; dneska volby nejsou nic jiného než marketing, nabídka produktů politických stran. Řekl bych, že tady sociální demokracie hodně prohrává. Andrej Babiš má velmi dobře postavený tým píáristů. Sociální demokracie musí pochopit, že kampaň není možné dělat na koleně, že profesionální práci dělají profesionálové a dobrou profesionální práci dělají dobří profesionálové. A není to o programu, není to o myšlenkách, není to o tom, kdo to myslí opravdu a kdo jenom jako, ale je to o tom, bohužel doba taková je, kdo to zboží lépe zabalí a lépe zpropaguje. 

V poslední době se také mluví o vnitrostranické demokracii uvnitř ČSSD. Některé regiony kritizují zasahování vedení strany do kandidátek, tvrdí, že se zbavuje kritiků a lidí, kteří mají jiné názory na směřování sociální demokracie. Jisté je, že z vlivných postů mizí někteří kritici Bohuslava Sobotky, protože neuspěli ve volbách jako Michal Hašek nebo Zdeněk Škromach, nebo se dostali do problémů jako Jiří Zimola. Máte také ten pocit? 

Lidský život a především politika nikdy nebude spravedlivá. Nemusí to být o tom, že někdo někoho na kandidátce nechce. Ale pokud členská základna dospěje k tomu, že ten člověk je nezajímavý, nedá se s tím nic dělat. Cyklicky se opakuje problém, že když někdo neuspěl v primárkách, nebyl zvolen, nebo není spokojen se svou pozicí, místo toho, aby to přijal s pokorou, že nikde není psáno, že politikem musí být do smrti, tak se snaží hledat vinu jinde. Určitě bych neřekl, že když se některé známé tváře nedostaly na kandidátky, tak v sociální demokracii panují nějaké nedemokratické poměry. Naopak. 

Mám na mysli případ exhejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly, kterého vyškrtlo vedení strany i z posledního místa na jihočeské kandidátce, i když se proti tomu ostře postavila jihočeská organizace strany. Zimola naopak podporu členské základny zjevně má.

Je to málo platné. Bohužel, ti chlapci neumějí přijmout pravidla. Před dvanácti lety jsem nic neudělal, jen po mně plivali v novinách, přesto jsem odstoupil ze dne na den ze všech funkcí, ale pro sociální demokracii jsem pracoval dál a neřekl jsem ani popel. Bral jsem to jako svoji službu partaji. Chápu, že Jirka Zimola je šikovný politik, ale bohužel vznikly určité pochybnosti, které nejsou vyvráceny. I když ho mám rád, je mi sympatický, v řadě věcí se s ním ztotožňuji, byl osm let starostou, teď byl desátým rokem hejtmanem, ale vznikly určité pochybnosti, které by mohly kandidátku narušit. Nemůže si myslet, že půjde na poslední místo kandidátky, aby ho všichni kroužkovali, a tím ukáže, že je nejlepší. To nemusí být v konečném důsledku pro kandidátku dobře, protože všichni ostatní kandidáti by museli jako ovce čekat, že je přeskočí díky kroužkování někdo, kdo je známý, ale na koho budou pak novináři dále poukazovat kvůli jeho kauzám. Řekl bych, že v politice by mělo fungovat, že když na někoho padne stín pochybnosti, tak se ten člověk prostě rozloučí a odejde. A pak záleží na něm, jestli se rozhodne vrátit, až se prokáže, že ty pochybnosti o něm nebyly pravdivé. Ale nemůže se za každou cenu rvát na pozice a říkat „nic jsem neudělal a volič to pochopí“. Proto jsem přesvědčen, že ve vyškrtnutí Jiřího Zimoly z kandidátky nebylo nic osobního, pochybnosti o něm prostě jsou, protože samozřejmě není úplně dobře, když se v nemocnici někomu vyplácejí takové peníze. Já bych to na jeho místě nebral jako vnitrostranický boj, ale stál bych o to, abych nebyl problémem ve volební kampani, a sám bych z kandidátky odstoupil.

A jak vnímáte čím dál vyhrocenější vztah mezi bývalým předsedou ČSSD, současným prezidentem Milošem Zemanem a sociální demokracií, který se ještě vyostřil v souvislosti s jeho nechutí odvolat Andreje Babiše? Vy jste byl také jedním z účastníků prezidentské volby v roce 2003, kdy podle Miloše Zemana ho skupina poslanců a senátorů zradila, když ho ve volbě nepodpořila, což je dnes zřejmě důvodem k vyřizování účtů Miloš Zemana s některými členy sociální demokracie.

Politika je o symbolech. Místo toho, aby Miloš Zeman zpytoval svědomí, proč tehdy nebyl zvolen, aby zpytoval svůj postup v celé tehdejší volební kampani, začal se svými přisluhovači, mezi které patřil Jaroslav Tvrdík, hledat vinu někde jinde a vyprefabrikovali jakýsi seznam dvaceti sedmi zrádců, který nikdy nebyl pravdivý. Ta povídka o zradě a dvaceti sedmi zrádcích, jako bylo dvacet sedm českých pánů, bylo jen hloupé gesto. Nikdo neměl potřebu ty věci zkoumat, ale nikdy nebylo dvacet sedm sociálních demokratů, kteří Miloše Zemana nevolili. Byli samozřejmě sociální demokraté, kteří ho nevolili, ale nebylo jich dvacet sedm a rozhodně kvůli tomu volbu neprohrál. Pokud Miloše Zemana někdo prodal, byli to zástupci úplně jiné politické strany. Stavět program na nenávisti a likvidaci těch, o kterých si myslím, že mě připravili o štěstí, je velmi diskutabilní a nesvědčí to o velikosti toho člověka. A to, co se děje nyní, je jen pokračování té volby, to je snaha o zlikvidování těch, kteří v politice zůstali a figurovali na tom seznamu zrádců, kteří ho údajně nevolili. To je orientální pachuť české politiky, to je postup nějakého paši, který má pocit, že jeho pašalík někdy někdo ohrozil. To je jeden z momentů politiky, který ukazuje, že tady jsou relikty doby minulé.

A kdo tedy ten slavný seznam dvaceti sedmi zrádců, kteří Miloše Zemana nepodpořili, sepsal?

Byl to Jaroslav Tvrdík. On to pochopitelně popře, protože důkazy na to nejsou, ale existuje na to celá řada svědectví. 

Ale jak mohl sepsat seznam lidí, kteří Miloše Zemana nevolili, když prezidentská volba byla tajná? To by museli poslanci a senátoři sami někomu říci, jak volili.

Miloš Zeman tehdy dostal sedmdesát šest hlasů. Jeho tým předpokládal, že Zemana volili všichni komunisté; od toho si odečetli zbytek a vzniklo číslo dvacet sedm. A mezi těch dvacet sedm Tvrdík a spol. dosazovali lidi, kteří jim nebyli sympatičtí. To je celé úplný blábol a nesmysl. Mělo by se analyzovat, kolik z těch čtyřiceti komunistů opravdu Zemana volilo. Pokud si dobře vzpomínáte, byli to komunisté, kteří udělali Václava Klause prezidentem.

Ano, pamatuji, tehdy jsem na všech třech volbách, než byl konečně v devátém kole třetí volby zvolen prezident, na Pražském hradě byla. Komunisté se tehdy podporou Václava Klause ani netajili.

Celý ten příběh je jakási Ezopova bajka o dobrotivém Milošovi a sedmadvaceti proradných zrádcích, která nemá žádné racionální jádro.

Je absurdní, pokud to, co léta ovlivňuje českou politiku, nemá racionální jádro. Myslíte si, že by za těchto okolností měla sociální demokracie v příští prezidentské volbě Miloše Zemana podpořit, nebo by měla postavit vlastního kandidáta, nebo by měla vyslovit podporu některému ze Zemanových protikandidátů?

I když Miloš Zeman tvrdí, že jeho preferencí je sociální demokracie, dělá všechno, aby sociální demokracii ublížil nebo jí alespoň zkomplikoval cestu. A řekl bych, že velmi zneužívá současného stavu, kdy rozdělení kompetencí v Ústavě nepočítalo s přímou volbou prezidenta, a on si dnes užívá, že může v každém momentu sociální demokracii nakopat, pošpinit, zkomplikovat jí situaci. Navíc ukazuje, že jeho preference je úplně jinde. Spojení Babiš–Zeman je úplně očividné. To, že Zeman bude pomáhat Babišovi, aby se stal premiérem, a Babiš na oplátku podpoří Zemana, aby se stal prezidentem, aby ve vzájemném objetí mohli spolu vládnout, je nabíledni. A pokud to tak skutečně je, tak přece sociální demokracie nemůže za této situace podporovat někoho, kdo o to ani nestojí, a navíc dělá všechno pro to, aby ve volbách sociální demokracie dopadla nejhůř, a to jen z naprosto nemravné lidské pohnutky, jako je touha po pomstě za to, že kdysi nebyl úspěšný, aniž by se zamyslel nad svými vlastními chybami, které to způsobily.

Michal Kraus

Podnikatel a politik, poslancem České národní rady za komunistickou stranu byl už v minulém režimu; spoluzakladatel Demokratické strany práce, byl za tuto stranu poslancem ČNR, od roku 1993 do roku 2006 byl poslancem ČSSD a šéfem jejího poslaneckého klubu. Mandát složil v roce 2006 kvůli kauze kolem své cesty do Ghany, kde byl u jednání o investicích do továrny na zpracování kakaových bobů. Koncem loňského roku se stal šéfem organizace ČSSD v Semilech a letos v dubnu byl zvolen i do předsednictva strany.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Libuše Frantová
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Teď je jim venkov dobrý, hlína a hnůj!“ Zelený-Atapana a svět po viru: EU, bohatství, USA, Čína, moudrost babičky

4:39 „Teď je jim venkov dobrý, hlína a hnůj!“ Zelený-Atapana a svět po viru: EU, bohatství, USA, Čína, moudrost babičky

ROZHOVOR Vůbec nás neubude, když budeme mít omezenou osobní svobodu a luxus, na které jsme si zvykli…