Jak vůbec nyní hodnotíte bezpečnostní situaci v Evropě? Nejprve šílený teroristický útok v Nice, brutální vražda francouzského kněze a potom teroristické útoky v nedalekém Bavorsku. Lze se vůbec proti takovým činům nějak úspěšně bránit, když policie přece nemůže být všude? Někteří političtí komentátoři vidí jako vhodný recept likvidaci Islámského státu a naprosto razantní zastavení migrace z arabských států a Afriky; dá se s tím souhlasit? Nebo byste doporučil jiná opatření?

Kladete mi otázky, na něž adekvátní odpověď se dnes a denně snaží najít politici i prostí občané po celé zkoušené Evropě. Evropská unie tápe a měla by především, pokud už není pozdě, dodržovat vlastní zákony o přistěhovalectví. Musí vědět, kdo a proč kam přichází, jestli jde opravdu o uprchlíky v nebezpečí holého života, nebo o ekonomické migranty, kteří jdou takzvaně za lepším. A pokud jde o bezpečnostní situaci  – mám přátele v Izraeli, ti jsou za léta své nebezpečné existence na hranici světů zvyklí se o sebe a své rodiny postarat. Prostě jsou zvyklí se bránit sami, neboť policie opravdu nemůže být všude.

Kdo je Ilja Racek mladší? Čtěte ZDE

Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec v kontextu teroru v Nice uvedl: „Kořeny netkví v Islámském státu. Za smrtí těchto lidí stojí desetiletí prosazovaná krátkozraká politika multikulturalismu, hloupé korektnosti a zavírání očí před objektivní nemožností soužití evropské na křesťanství založené civilizace a islámského živlu, zahrnujícího dnes už více než 1,5 miliardy lidí po celém světě. A samozřejmě také arogantní snahy Západu o ovlivňování vývoje v muslimských zemích.“ Do jaké míry si podle vás můžeme za teror v Evropě vlastně sami?

Podlehli jsme iluzi, že na celém světě platí náš koncept lidských práv. A že můžeme demokracii vyvážet silou. Nesouhlasil bych s tezí nemožnosti soužití – byly časy, kdy Velká Británie přijímala občany svého Commonwealthu a ti se vděčně asimilovali do života hostitelské země. S tím jsem měl osobní zkušenost z konce šedesátých let. Zdá se ale, že v určitý okamžik kvantita, to jest počet přistěhovalců, se razantně změnila v novou nebezpečnou kvalitu: místo asimilace nastala ze strany migrantů snaha změnit hostitelskou zemi k obrazu svému.  Dělají to všemi prostředky, málo platné, odpovídajícími jejich vnímání světa a kultuře chování.