Po vzniku Islámského státu a zvláště po brutálním vyvraždění redakce pařížského časopisu si pochopitelně řada lidí i v Česku začala klást plno otázek okolo islámu. Objevují se i radikální názory, tvrdící, že islám je agresivní jako takový. Nejaktivnější je v tomto směru docent Konvička, přírodovědec z Jihočeské univerzity ze sdružení Islám v České republice nechceme. Jak pohlížíte na tyto radikály a jejich názory? A co si o islámu myslíte vy?
Myslíte radikály, jako je pan Konvička, nebo na radikální islamisty, kteří často stojí za útoky? Obojí je špatně. Označit islám za agresivní je paušalizace na základě pasáží vyňatých z koránu. Úplně stejně by se daly aplikovat výňatky z bible tak, že by svatá válka byla doslova povinností každého správného křesťana. U takové paušalizace "nějaké náboženství je agresivní“ se mi paradoxně vybaví nevinná scénka z českého filmu Svatby pana Voka, kdy misionář vypráví o tom, jak křtili indiány, a celou událost popisuje slovy: "A pak jsme je zahnali na takový pahorek a tam je pokřtili." Pan Vok se ptá: "A oni chtěli?" A mnich mu odvětí: "Nechtěli, milosti, ale my je stejně pokřtili." I křesťanství je agresivní…
Osobně na celou věc těchto "speciálně motivovaných zločinů“ nahlížím trochu jinak. V první řadě je třeba řešit skutečné příčiny podobných útoků. Ty ale dle mého názoru sahají daleko před to, že se někdo nechá zfanatizovat a sáhne po zbrani, nebo jen vyhecovat davem či kamarády a podpálí třeba barák s romskou rodinou. Na druhou stranu, pokud již k nějaké tragédii dojde, a nemusí to být pouze vražda, měl by nést viník následky. A tady je podle mě další problém. Druhotný motiv je ve věci zcela irelevantní. Dokážu odlišit vraždu - zabití, kterému třeba předchází fyzické či psychické násilí v rodině či jinde a tato je pak obranou. Jinak zůstává vražda vždy vraždou, ať již důvodem byla loupež, urážka, žárlivost nebo barva kůže. Jestli se tak stalo z důvodů náboženských, rasových či jiných na samotném faktu nic nemění. Neospravedlnitelná motivace přeci nehraje roli.
V tomto kontextu přemýšlím i nad významem smrti ve válečných střetech. Smrt civilisty, který se aktivně neúčastní konfliktu, je totiž pro mě také vraždou. Kolik nevinných mrtvých civilistů mají na svědomí spojenci v zemích, kde bojují s islámskými teroristy?!
Psali jsme:
Co si myslíte o nápadu prezidenta Zemana, že by měli všichni spojit síly a podniknout ozbrojenou vojenskou akci proti Islámskému státu? Máte případně nějaký lepší?
Prezident Zeman si ve svých projevech pohrává s emocemi národa. Dělá to naschvál. Je rád, že se o něm mluví. Že může někoho, a teď použiji jeho slovník, nasrat. Je to jezevec. Chápu ho, ale jeho libůstka se mi nelíbí. Srovnáme-li jeho současné výroky k boji proti islámu s předchozími projevy k situaci na Ukrajině, je jasně vidět, že provokuje. V případě ukrajinské krize sám vyzdvihoval důležitost jednání. Doslova řekl: „Kde se jedná, tam se neválčí“. Že by na to zapomněl? (Zda nadržuje Rusku, neřeším). Nebo neví, že by měl být v těchto věcech minimálně naoko konzistentní? Nikoliv. Ví, že jeho projevy jinou než mediální váhu nemají, proto si užívá alespoň to. Někdy má dokonce pravdu, ale primárně se domnívám, že jediným jeho cílem je ukázat světu: „Hele, já jsem prezident. Můžu si říkat, co chci, a vy s tím nic neuděláte.“ Že si tím krmí vlastní ego, mu ale nezazlívám. Každý máme něco…
Jinak nápadů mám celou řadu. Pokud však budeme problém řešit z náboženského pohledu, respektive z pohledu sekulárního státu, měli by politici iniciovat debatu mezi náboženskými elitami a necinkat zbraněmi. Problémy totiž vznikají u náboženských fundamentalistů či fanatiků, a ti se aktivizují právě v důsledku akceptace agresivního výkladu víry. Křesťanství si tím prošlo už v jedenáctém století, ale nebyly výjimkou ani náboženské nepokoje mezi katolíky a protestanty v Evropě 20. století. Podhoubí pro tyto vábitele víry vytváříme i my. Druhé a další generace přistěhovalců v Evropě nemají zrovna na růžích ustláno. V komunitách a etnických skupinách, které mají tendenci se teritoriálně shlukovat i v rámci své nové vlasti, existují problémy, jejichž jsme spolutvůrci. Pokud je nedokážeme řešit, je jen otázkou času, kdy se objeví nějaký hlasatel jednoduchého řešení, své ovečky naverbuje a je jedno, jestli to budeme svádět na islám, nebo na něco jiného. Třeba Detroit riot z roku 1967 neměl s náboženstvím nic společného.
Psali jsme:
_635567425785660985.JPG&id=38692)
_635568164589020995.jpg&id=38708)
Jak naložit s uprchlíky z nebezpečných oblastí, jejichž počet narůstá? Má je Evropa přijímat všechny? Nebo jen některé? Či snad dokonce úplně do budoucna uzavřít hranice?
Tato otázka mě zaráží. Není tomu dávno, co jsme se vztekali, že nějaký stát zavedl - nebo třeba jen uvažuje o zavedení - vízové povinnosti vůči našim občanům. Stejně tak se divíme, že některé země nejsou dvakrát nadšené z našich gastarbajtrů. A vezměte si, že my tím neřešíme nějakou svízelnou životní situaci. Pamatujete si nápisy v německých městech po revoluci? „Češi, nekraďte!“ Pro naši předlistopadovou politickou emigraci měly okolní státy pochopení a přiznejme si, že řada lidí, kteří odsud odešli, nebyla pro západní státy vždy zrovna výhra… A vezměte si lidi v ukrajinském konfliktu… Listopadový exodus uprchlíků do Ruska, které je přijalo, dosáhl bezmála milionu. Po celém světě utíkají lidé ze svých domovů, protože je to jediné řešení jejich životní situace, vyvrcholení jejich zoufalství. Nedělají to z nudy ani z plezíru. Skutečný či uměle vyvolaný strach by neměl být nikdy postaven nad solidaritu. Na této zemi žijeme společně. Jsme lidé. Mezi námi nesmí platit stále častěji viditelné „Člověk člověku vlkem“.
Za mě je proto odpověď jednoduchá a jasná. Ano, je naší povinností uprchlíky přijímat. Pomoci tak člověku v nouzi a zjistit mu nezbytné potřeby pro důstojný, často pouze dočasný pobyt. Nikdy nevíme, zda se v podobné situaci neocitneme my. V našem případě, jak doufám, budeme ťukat sousedovi na dveře tak maximálně, když nás vyplaví povodeň. Věřím, že nás soused v takovém případě pod svou střechu přijme.
Jeden patrně z bývalých voličů Pirátů vás kvůli z jeho pohledu neuváženě umírněnému postoji k islámu označil za elitářskou neomarxistickou skupinu. Jak se v této nové roli cítíte?
Jsem rád, že jste použil slovo „patrně“. Vámi zmíněný příspěvek jsem četl, a dokonce s pobavením sdílel na svém facebookovém profilu https://www.facebook.com/ivan.bartos.37
Je důležité si uvědomit, že anonymita internetu umožňuje komukoliv deklarovat jakoukoliv pozici – třeba i „váš bývalý volič“. Je pravda, že ve skutečném světě se setkávám s reakcí lidí - voličů, kteří mi říkají, že jsou Piráti super, ale že je ty naše postoje k cikánům či názor na islám štvou. Většinou je nepotěším, protože nejsem populista. Jsem liberál, pacifista a křesťan. Pirátská politika je liberální a pokroková. Dřevácká řešení typu „Čechy-Čechům!“, „Stop imigraci“ či odkazy na nějaké historické pseudokřesťanské hodnoty, které údajně ctíme, jsou nesmysl. Ale i tak je ten příspěvek normální kravina. Podle mě autor jen provokuje, protože jeho nálepka je nesmysl i z hlediska významu. Multikulturalismus nemá s Marxovým učením nic společného a liberální postoje jsou takto označovány nedouky, nebo spíše diletanty. Multikulturalismus dvacátého století je proti Marxovým ideím naopak spíše opozičním postojem. Elitářství nebudu komentovat. Jeho význam je jinde.
Takových slov pro takový nesmysl… Možná stačilo říct, že původní autor výroku je prostě blbeček, ale to se sem asi nehodí.
Nebude ale podobných případů přibývat? A neobáváte se pak nárůstu vlivu radikálních stran typu Národní fronty ve Francii? Hrozí něco takového ve větší míře i u nás?
Tohoto vlivu se obávám, ale tady právě začíná naše - moje cesta. Jednoduchá řešení se lidem v rychlém světě kolem nás hodí. Nemají čas se zastavit a o věci přemýšlet, respektive si myslí, že nemají čas se zastavit… Přitom by možná stačilo, kdyby některá témata, u kterých nevidí dost do hloubky, nebo nad kterými nechtějí přemýšlet, prostě ignorovali. Půlka problémů podle mě vzniká právě tím, že si lidé myslí, že je správné mít na všechno nějaký názor a přiklonit se na nějakou stranu, potažmo svůj názor co nejhlasitěji deklarovat.
Bohužel jsou jim ty zjednodušené modely vtloukány do hlav dnes a denně. Bohatí - chudí, zdraví - nemocní, pracovití - nemakačenkové, hodní a zlí… Nebezpečí vzniká právě z tohoto černobílého vidění světa. Ruku v ruce s tím jde pak neinformovanost a strach. Vědění a vzdělání snižuje míru naší nejistoty ve světě, proto je mám za tak důležité. Ostatně vzdělání je dle mého názoru i cesta z řady problémů, kterých jsme se zde dotkli. I když se k tomuto tématu nevyjadřuji zrovna rád, protože si nemyslím, že někomu, kdo už se na černou či bílou stranu přiklonil, svými názory otevřu oči…
PhDr. Ivan Bartoš, Ph.D.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
