Exšéf Pirátů Ivan Bartoš: Kdybych to podělal, nemůžu ani do hospody. Tak lidem odpovídám na otázku, proč věřit zrovna nám

Na kapitánském můstku Pirátů nastala změna. Vystřídal vás na něm Lukáš Černohorský. Bude dobrým kapitánem?

Lukáše Černohorského jsem již historicky několikrát zmiňoval jako mnou preferovaného nástupce. Věřím, že bude dobrým kapitánem. Předsedu volí celostátní fórum, a to zcela demokraticky v druhém kole rozhodlo mezi postoupivšími třemi kvalitními kandidáty. Nový předseda tedy má důvěru mezi mužstvem. Navíc Lukáš perfektně fungoval v Moravskoslezském kraji doposud jako krajský předseda, a to je (Ostraváci prominou) výborná průprava na celorepublikovou činnost. Řada „kotrmelců“, které strana jako celek zažívá nyní, proběhla v MSK již před několika lety a krajské sdružení je pod jeho vedením úspěšně vyřešilo. Je to kraj rázovitý…

Podaří se mu sjednotit oba názorové proudy - politický a aktivistický?

Ono to s těmi proudy zase není tak horké. I když jsem ve své rezignaci o těchto proudech hovořil a otázky na kandidáty v tomto směru směřovaly, neoznačil bych to jako stranický či ideový rozkol, jak to bývá nyní v některých médiích mylně interpretováno. Já sám se považuji jak za aktivistu, tak za politika. Někdy je třeba zatlačit, vyburcovat lidi k akci, jít za hranu. Jindy je potřeba diplomacie, disciplína a třeba i trpělivost a taktika. Všechny tyto věci jsou v politice potřeba. Ten aktivismus je naopak často naší výhodou a souvisí úzce s naším cílem zvýšení participace občanů na politice i vývoji celé společnosti. Nepoužil bych tedy slovo „sjednotit“, jak jste ho použil vy ve vaší otázce, ale spíše chytře kombinovat oba přístupy tam, kde je to potřeba. Jedna demonstrace na „Václaváku“ zákon nezmění, stejně, jako ho nezmění menšinová skupina v Poslanecké sněmovně. Přesto má obojí svůj význam. A Lukáš to dá. Jak jsem řekl dříve. Je z Ostravy.

Pirátská strana funguje na základě dobrovolné organizace, žádný z členů ani příznivců nedostává žádné finanční odměny, maximem je pochvala před nastoupenou posádkou. Nemělo by se to - alespoň u předsedy - změnit?

Jsem rád, že jste použil můj status z facebookového profilu, respektive citaci z webu www.piratstvi.cz. Ono je to spíše tak, že největší odměnou je nakonec „chůze po prkně“ za dobrovolnickou aktivitu, která třeba nedopadla tak úplně dobře. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Po jisté profesionalizaci strany jsem volal i ve svém kandidátském projevu na předsedu a následně i leadera kandidátky do EP. V některých oblastech již proběhla (právní zastoupení Pirátů apod.) Z úst předsedy Černohorského zněla podobná slova. V kritických oblastech prostě na dobrovolníky logicky spoléhat nelze. Rychle se měnící priority osobního života, nečekané situace nebo “jobovky“ prostě nelze předpokládat. Za sebe se domnívám, že by jisté stranické funkce měly být placeny. Zda to má být zrovna předseda, si nejsem jist. Já jsem za to pět let nic nebral a nijak extrémně jsem tím netrpěl, ale Lukášovi bych to přál. Být předsedou Pirátů je minimálně dvojúvazek. Raději bych však platil profesionální aparát, který by byl nejen předsedovi, ale i dalším členům k dispozici, tak aby se mohli soustředit na politiku samotnou a nesuplovat pošťáky, sekretářky, řidiče, skladníky či programátory vlastních prezentací (smích).

Odešel jste ve chvíli největšího úspěchu své strany, kdy jste se v evropských volbách dostali jen těsně pod pět procent. Stačil kousíček a byl jste europoslancem. To asi naštve. Ve svém otevřeném dopise píšete, že jste momentálně nejúspěšnější Pirátská strana ze všech existujících evropských posádek. To je pravda, měli jste skutečně nejlepší pirátský volební výsledek?

Ono je to takové konstatování, které mě vlastně ani netěší. Ale je to fakt. Já jsem si přál úspěch co největšího počtu kandidujících Pirátských stran (cca 20) v Evropě. To, že jsme nakonec vyslali do EP jedinou poslankyni za Německo (Julia Reda), a to vlastně jen díky tomu, že Německo racionálně zrušilo onu diskriminační hranici, kterou jsme my téměř překročili, prostě potěšující není. Menší politické strany v ČR, ale i někteří senátoři, za její zrušení nejen v případě voleb do EP, kde nemá opodstatnění vůbec, stále bojují. My máme dokonce její snížení od počátku v našem programu.

A že nejsem europoslancem? Kampani jsem věnoval tři měsíce, na které jsem si vzal neplacené volno, ale šlo mně převážně o úspěch Pirátů jako celku, a to nejen českých. Nepodařilo se nám lidem vysvětlit důležitost těchto voleb pro další vývoj naší legislativy, a to nejen ve zcela zásadních pirátských tématech práva na soukromí, mezinárodních smluv typu TTIP apod. Jinak mám dobré zaměstnání a nijak si na svůj status po volbách nestěžuji. Piráti jsou nejsilnější neparlamentní (1/3 senátora v této větě opomíjím) stranou v ČR. To se počítá. Jedeme dál. Rozvíjíme naše pirátské aktivity (svobodná hudba, návrhy zákonů apod.) A bouři komunálních voleb jdeme vstříc.

Vy jste Piráty spoluzakládal, pod vaším vedením strana výrazně vyrostla. Jste s tím spokojen?

Vzhledem k tomu, že jsme do toho vstupovali prakticky politikou nedotčeni, naše původní očekávání byla, řekněme, naivnější, spoléhaje se na pirátskou vlnu či nějaký veliký boom. Ten tak úplně nenastal, ale strana stabilně roste a má pevné základy budované skutečně odspodu. Tím nemluvím o komunální politice (ta se u nových stran typu ANO či TOP 09 ani nenosí), kterou se zaštiťují „velké strany“, ale o růstu založeném na podání ruky, sdílení myšlenek v rámci rodin, přátel, místa bydliště, sociálních sítí či zaměstnání. Ono „já vás volil“, které často zaznívá tam, kde byste to ani nečekali, to je naše podhoubí. Jsem tedy spokojen. To je také největší zárukou pirátské politiky. Často používám takovou argumentační zkratku na otázku, proč vám máme věřit: „Pánové, kdybych to třeba já někde fakt podělal, tak bych nemohl ani do hospody na Žižkov. A to si nelajsnu. Kámoši by mi dali na budku.“ Která strana tohle má?

Po oznámení vaší rezignace vám prý volal Andrej Babiš a ptal se, čo že teď budete politicky robiť. Ptám se i já, stahujete se úplně z politiky?

Moje rezignace byla reakcí na výsledek voleb. Jako leader jsem sliboval usazení dvou pirátských MEPů do bruselských křesel. To se mi nepovedlo. Piráty jsem vedl bezmála 5 let jako „vedlejší zaměstnání“. Jsem dost unaven a kampaň se na mně také podepsala. Teď po třech měsících se už zase cítím docela v ráži, ale naskočit znovu v plné síle bych si netroufl. Jsem členem Pirátské strany. Prosazuji dál její ideály i politiku. Využívám své zkušenosti, které jsem nasbíral. Jsem aktivní a připraven pomoci radou či přiložit ruku k dílu kde bude potřeba. Komunální volby jsou za tři měsíce. Je řada velmi konkrétních témat, kterými se chci zabývat a ke kterým mám co říct. Smlouva TTIP, eGovernment, data privacy. Dělat politiku… Na to nemusí být jeden předsedou. Politiku může dělat každý občan.

Blíží se komunální volby, kde mají Piráti největší šance?

Existují dvě pole, kde očekávám úspěch. Jsou to tzv. pirátské bašty, tj. obce, kde jsme výrazně překročili onu výše zmiňovanou diskriminační hranici pěti procent a pak velká města. Neznám momentálně průzkumy například v rámci krajských měst, ale jen na pražský Magistrát máme v odhadech přes 5 %. Kdyby se nyní konaly volby do Poslanecké sněmovny, cítil bych se pevně ve startovních blocích i zde. Podle mě docela věrohodný průzkum PPM Factum, který byl publikován dle mého názoru nepříliš důvěryhodným serverem (http://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?r=domaci&foto1=JB55007a_1.jpg ), nám přiřkl 4.4 %. Ale stejně si myslím, že na to by měl odpovídat už náš nový předseda Lukáš.“