Pane prezidente, Vy se pravidelně v rámci podnikatelských delegací účastníte zahraničních cest prezidenta republiky. Jak na rovině toho hodnotíte českou zahraniční politiku z hlediska ekonomické prospěšnosti?
Na tyto mise jezdím víc jak patnáct let. Jednak s prezidenty, premiéry, ministry a do zemí, kde si to nepřejí, jezdím sám s podnikateli. Takovým příkladem byla třeba Korea v posledních třech, čtyřech návštěvách.
Přínos politiků a především prezidenta, premiéra a některých klíčových ministrů (ministr zahraničních věcí a ministr průmyslu) je ten, že zvláště v zemích SNS, Asii a v Jižní Americe tito lidé opravdu otvírají dveře. Je to vidět i ze zkušeností, které mám. Tím, že se spolu s naším prezidentem či premiérem mohu setkat s vedením dané země buď já osobně, nebo některý klíčový podnikatel, který tam má zájmy či je tam už částečně úspěšný, to má nepředstavitelnou výhodu.
Rozhodující pro další posun jsou byznysfóra, která děláme s partnerskými svazy a jsme v tom jednoznačně nejzkušenější a nejúspěšnější z podnikatelských seskupení. A znovu říkám, že prioritou na těchto cestách je prezident a premiér.
Po nástupu vlády Bohuslava Sobotky a cestě ministrů Zaorálka a Mládka do Číny se objevily protesty proti údajné změně politiky vůči Čínské lidové republice a Tibetu. Jak jste tento nově vytyčený kurs vnímal?
Je fakt, že předcházející politická reprezentace neuměla s Čínou jednat a největší vinu na tom nesl tehdejší ministr zahraničních věcí, jehož rétorika byla komplikovaná a někdy mu koneckonců není ani rozumět, takže se nedivím, že to bylo pro Českou republiku velmi složité. A to nebyl jen případ Číny, bylo to i v Ázerbajdžánu a v řadě dalších zemí. Extrémní politika dnes do pozic celé Evropské unie nepatří. Podívejme se na Německo a paní kancléřku, podívejme se na Francii, Anglii… Mají samozřejmě společnou rétoriku EU, ale na první místo vždy staví zájmy svých zemí. To se tady neumělo.
S novou koalicí se rétorika zásadním způsobem změnila a v tom je ta změna. Je to v chuti jednat se všemi a Čínou zvláště. V Čínské lidové republice jsme už dávno samozřejmě úspěšní, je tam Škoda Auto a řada dalších firem navazujících na automobilový průmysl, ale i jiné oblasti. V Číně jsme tedy sice byli, ale nebyli jsme v tom správném „šuplíku“ vrcholové politické, nebo chcete-li komunistické reprezentace Číny. Teď jsme se do toho „šuplíku“ dostali a myslím si, že tam budeme jezdit bez problémů a budeme i vítáni.
Zastavme se ještě u té kritiky vládní politiky kvůli přístupu k Tibetu a obecně lidským právům. Z úst vládních představitelů a jejich zastánců zaznívaly protiargumenty, že sice můžeme hlasitě hájit ochranu lidských práv, ale už jen z hlediska velikosti naší země a dosahu zahraniční politiky stejně nezmůžeme nic a sami si tím uškodíme…
S tím souhlasím, bohužel někteří politici a některá extrémní hnutí dělají z České republiky pupek světa. My nikdy nebudeme dělat světovou politiku. Ano, máme zkušenosti se špatnými režimy, počínaje německou okupací, sovětskou okupací a řadu nedemokratických věcí si prožila i moje generace. Ale představovat si, že my budeme určovat, jak se bude svět nebo EU chovat k Tibetu a jiným zemím, je naivní a nezodpovědné. Na to jsou rozhodující síly Evropské unie, kterými jsou Německo, Francie a Velká Británie. Tyto tři země budou určovat trend a my bychom v rámci něho měli umět být v tom správném proudu.
Německo může říct svůj názor na Tibet, ale za prvořadé mé své vlastní ekonomické zájmy. Stejně tak to dělá Francie a Anglie. Když paní kancléřka Merkelová poletí do Číny, poletí nejméně tři letadla. My budeme mít dvě letadla a jsem nesmírně šťastný, že jedno celé letadlo zaplní podnikatelé a druhé pan prezident se svoji delegací, členy vlády a hejtmany.
Zmínil jste cestu prezidenta republiky do Číny, která se uskuteční už příští týden. Jaké reálné příležitosti pro český byznys to podle Vás může přinést?
Na rovinu je potřeba říct, že se Česká republika probudila pozdě a v kalendáři čínských vrcholových představitelů jsme měli jen asi dva termíny k této návštěvě. Buď se nabízel 27. říjen, což je velmi složité vzhledem k náročnému programu pana prezidenta na státní svátek 28. října a druhá možnost byla někdy kolem Vánoc, takže došlo na první termín.
Výhodou této cesty je, že ji vede pan prezident a bude přijat na nejvyšší úrovni, což zakládá šanci, že z čínské strany nejen politické, ale především obchodní a bankovní tomu bude věnována mimořádná pozornost. Odpovídat tomu bude i úroveň byznysfór a podepíšou se tam i dohody o spolupráci.
Čína je obrovská země a ekonomický gigant. Máme my vůbec co Číňanům nabídnout tady u nás v České republice?
Čína se rozhlíží nejen po Africe, kde už začíná kralovat, ale i po ostatních světadílech a Česká republika v centru Evropy má vynikající polohu, skvělou pracovní sílu s technickým vzděláním, i když jí ubývá. Je tady ale řada projektů v dopravní infrastruktuře i jiných oblastech, kde by čínský kapitál byl docela zajímavý. Jsou tady Korejci a ti jsou třetí největší investoři. Když je tu úspěšná Korea, proč by nemohla být úspěšná Čína. A je potřeba si uvědomit, že náš obchod s Čínou je obrovský. ČLR je asi čtvrtý obchodní partner České republiky a je tam nepředstavitelný rozdíl v tom, co my vyvezeme (30, možná 35 miliard), ale Čína sem ročně naveze 300 miliard, což jsou obrovské prostředky. Čili ten deficit je mimořádný a není opakovatelný s jinými zeměmi, my jsme většinou aktivní.
Nejen u nás se už nějakou dobu vede debata a zaznívají názory typu, že Čína z hlediska ekonomické síly brzy porazí Spojené státy a stane se světovým lídrem. Rovněž je občas možné zaznamenat pohledy typu, že mohou Číňané položit dolar. Jak to vidíte Vy?
V takovém hodnocení bych byl trošku opatrný. Je pravděpodobné a světoví ekonomičtí odborníci říkají, že Čína už by v příštím nebo dalším roce mohla být světovým lídrem a předstihnout Spojené státy. Buďme ale opatrní v hodnocení z toho pohledu, že je zaprvé obrovský rozdíl mezi západní a východní Čínou, čili tou průmyslovou a neprůmyslovou částí. Čína má řadu problémů v oblasti sociální a ekologické a má tedy nutnost investovat desítky a desítky miliard dolarů dovnitř, aby se USA mohla vyrovnat.
Něco jiného je být superšéf v exportu, ale něco jiného je opravdu reálné postavení té země. Vzkaz Číny do České republiky je třeba v tom, že Čína už jen neopisuje nebo „nekrade“ výrobky, jak to v 60. letech dělali Japonci. Ti všechno rozebrali a pak to sami vyráběli a Čína to také dělala. Dnes jde ale naprosto jinou cestou. To znamená vzdělaností své populace, což je obdivuhodné, protože možná až statisíce Číňanů studují na nejlepších univerzitách. Za druhé je Čína racionální a rozumná i v oblasti výzkumu vývoje inovací. ČLR je v aplikačním výzkumu vynikajícím příkladem pro Českou republiku, kde jsme bohužel pořád zatvrdlí a neschopní chápat, že základní výzkum je zajímavý, ale ten zemi živit nebude a my ten poměr máme skoro nejhorší. Čína je přesně ten příklad, jak bychom se měli orientovat. Ta země jde cestou vzdělanosti, vynikajícího aplikačního výzkumu, inovací a to jí dává šanci, že vydělá na ty věci, které v Číně ještě nejsou v pořádku.
Vraťme se teď k nám do České republiky. V jakém stavu je momentálně česká ekonomika, či přesněji český průmysl?
Používám zásadní větu, že český průmysl živil, živí a ještě hodně dlouho bude živit tuhle zemi. Může se to některým lidem nelíbit, ale je to naprostý fakt. Přes 30 procent HDP dělá průmysl a průmysl je i základem exportu a ČR je superexportní země. Taková jsou fakta.
Momentálně si myslím a teď budu abstrahovat od globálních problémů (typu rusko-ukrajinských problémů nebo problémů v Iráku či Sýrii), tak si myslím, že jsme v momentě šance, kdy bychom mohli nastartovat solidní růst průmyslu a tím i české ekonomiky. Ta čísla přes dvě procenta meziročního růstu nejsou špatná. Vzpomeňme si na roky 2008 – 2012 a to, co jsme prožívali. Přesto si myslím, že velká část ekonomiky to zvládla. Dokonce v hodnocení BusinessEurope, kterého jsme součástí, a každého prezidia se dvakrát do roka zúčastňuji vždycky v zemi, která vede EU, a musím říct, že naši manažeři jsou hodnoceni mezi prvními třemi, čtyřmi nejlepšími v tom, jak zvládali krizi. To jsou objektivní hodnocení. Jsem za to rád a našich manažerů si v tom vážím.
Dopad rusko-ukrajinské krize není dramatický. Drama z toho dělají především zemědělci, i když je to velmi nepatrná část. Jestliže zemědělství exportuje 11 miliard ročně a do Ruska šlo 300-400 milionů a oni mají finanční požadavky při tom, jak jsou superdotováni nejvíc ze všech, tak je mi z toho smutno a je mi jich líto, že neumí tyto věci vyřešit. Protože kdyby na každou firmu v průmyslu dopadla ruská a protiruská sankční opatření, tak má dopady klidně i 500 milionů až miliardu, protože to jsou obrovské obraty. A řada z těchto firem je extra specializovaná na Ukrajinu a Rusko a pokud by se v sankcích pokračovalo i po 15. červenci 2015, mohly by to cítit.
Jsem optimista a také kvůli tomu jsem na veletrhu nedávno v součinnosti s vládou vyhlásil Rok průmyslu a technického vzdělání na rok 2015. V tom je můj optimismus, že potřebuje objektivně informovat občany, především maminky se školáky, aby pochopili, že průmysl je vynikající tradice, skvělá současnost a je to čisté odvětví. Představa, že v průmyslu jsou špinavé montérky, všichni zaolejovaní, to mě uráží. Takových firem, kde můžete „jíst z podlahy“, jsou u nás dneska stovky.
Už jste narazil na protiruské sankce a následné ruské embargo a mluvil jste o nijak dramatických dopadech na ekonomiku. Je to tedy tak, že od doby vyhlášení těch posledních a nejtvrdších sankcí, se nedá mluvit o nějak výrazných dopadech a újmách české ekonomiky a hospodářství?
Dopad se ztlumil z několika pohledů. Za prvé drtivé části firem dobíhají smlouvy z předcházejícího období a těch se sankce netýkají. Za druhé, musím říct, že v součinnosti s vládou, premiérem a ministrem průmyslu se podařilo v Bruselu odvrátit to zapojení strojírenské produkce, to považuji za špičkový úspěch české ekonomické diplomacie, konkrétně tedy vlády v součinnosti s naším svazem. Protože kdyby se tohle nepodařilo vyjednat, dopady by byly okamžité a vysoké. To se odvrátilo a v této fázi my velmi opatrně a myslím, že zodpovědně, hodnotíme to, že dopady nejsou zatím velké. Opakuji ale, že je to jednak díky starým smlouvám a jednak díky ekonomicko-diplomatickým úspěchům. Za další musím říct, že v Rusku je, co se týká moskevské a petrohradské oblasti, mimořádný vliv Putina a ty oblasti jsou složitě hodnotitelné. Kdežto veškeré další oblasti mají enormní zájem dále spolupracovat s našimi firmami, s Českou republikou. Sám jsem v posledních třech, čtyřech letech byl v mnoha oblastech a zájem o spolupráci byl enormní tenkrát a dneska se to nemění.
Je tu pouze jedna složitá věc ve vztahu k průmyslu, a to je zřízení speciální instituce z iniciativy prezidenta Putina, která má hodnotit dodávky zařízení, technologií, strojů a investičních celků do Ruska tím způsobem, že ta instituce bude posuzovat, jestli je to Rusko schopno vyrobit samo, což u řady věcí není. Nebo jsou možnosti dovozu mimo země, které jsou v sankčním balíku proti Rusku. Pokud by to nešlo ani tehdy, pak by ta instituce rozhodla, že je nezbytné to dovézt i z těchto zemí, protože bez toho by se Rusko neobešlo. Z toho mám tedy trošku obavy, je to nová věc. Jinak to ale není dramatické.
Velkou šancí pro nás bude celá východní Ukrajina, až se situace zklidní. Byl bych velmi opatrný v hodnocení, že se nějaká vojska stahují, protože se tam denně pořád střílí a příměří není stoprocentní. Stahují se ale těžké zbraně a to dost daleko od průmyslových center a to pro nás může být výzva. Dostal jsem osobně maily od kolegů z ukrajinských svazů, kteří nás vyzývají k dodávce určitých potřebných věcí, ale i k tomu, abychom nezapomněli v pomoci na dobudování nebo obnovu té oblasti, a to je pro český průmysl velká výzva.
U té východní Ukrajiny ještě zůstaňme. V tuto chvíli patrně nikdo neumí předpovědět, zda tam konflikt v nejbližší době opravdu skončí, anebo zda se po zimě rozhoří znovu. V každém případě jednou k definitivnímu míru dojde a po válce zůstane zničená infrastruktura, průmyslové oblasti a země v katastrofálním stavu. Očekáváte tedy, že bychom se z pohledu českého byznysu mohli výrazným způsobem angažovat v obnově toho východního regionu?
Souhlasím s vámi, že určitě konec nebo moment, kdy někdo „zavolá“ z Ukrajiny, že konflikt skončil. A je potřeba dát do pořádku zemi z hlediska rekonstrukce a nové výstavby a to nejsou jen průmyslové firmy, ale kompletně infrastruktura včetně škol a institucí. Očekávám, že Česká republika by v tom mohla být klíčovým hráčem a doufám, že naše politická diplomatická reprezentace nezaspí, jak bývá zvykem.
Pokud jde ještě o diskutované sankce. Je z Vašeho pohledu ještě důvod, aby sankce trvaly?
Samozřejmě ctíme dohody Evropské unie, ale drtivá většina podnikatelů v České republice říkala, že sankce jsou nesmysl. Když selhalo politické a diplomatické vyjednávání a to je chyba a neschopnost politiků v Bruselu. Klíčovým hráčem v tom je německá kancléřka, která navíc umí perfektně rusky a může kdykoli Putinovi zavolat. Francouzský prezident má doma v podstatě nulovou popularitu, ten není schopen ničeho. Britský premiér zase nebyl schopen nic ovlivnit, protože se třepal jako něco v trávě, že mu uteče Skotsko.
Takže Evropská unie v ten moment, kdy měla zásadně jednat, nebyla schopná a chybělo umění se denně scházet, protože každý bojoval o svoje věci. A velmi mi vadí, že v ten moment končily i staré struktury EU, komise, rady i europoslanci se měnili. Ti staří začínali bojovat o nějaká „koryta“ pro svou budoucnost a ti noví ještě neměli legitimitu. Tohle všechno také sehrálo negativní roli, a proto EU nebyla jednotná, nedobře vyjednávala a je to škoda.
Ještě ale k sankcím samotným. Co Rusko opravdu citelně poškodilo, byla opatření v bankovním a finančním sektoru, to na Rusko má mimořádný dopad. Ostatně vidíte, jak padá rubl. Omezí se investování a nervozita občanů může vzrůst.
Jasný názor na sankce a výzvu k jejich zrušení oznámil na konferenci Dialog civilizací na ostrově Rhodos i prezident Miloš Zeman. Jak už je u nás typické, snesla se na něho kritika víceméně od stejných lidí, tedy počínaje Karlem Schwarzenbergem, Martinem Bursíkem a dalšími. Prezident podle nich dělá České republice ostudu a vrací nás někam do minulosti. Co byste těmto kritikům vzkázal?
První pro nás je vždy zájem o Českou republiku. Náš svaz a prezident Svazu průmyslu a dopravy je opravdu nepolitická osoba, nemohou to říct představitelé jiných svazů nebo dokonce odborových centrál… Řeknu ale to, abychom si prvotně hlídali naši zemi a její budoucnost. Tito extrémní kritici typu Bursíka, který si někde vyvěšuje ty své tibetské fábory, to je jeho osobní záležitost. Navíc to není žádná významná politická osobnost, neprosadil se v žádných volbách už hodně dlouho, čili říká své osobní názory a má na to právo jako každý. Já ale znovu říkám, že na prvním místě musí stát celkový zájem České republiky, žádný extremismus a všem říkám (jak svým kolegům podnikatelům, tak politikům zvlášť), že v každé fázi by bylo dobré, kdyby používali věci jako je skromnost, pokora a selský rozum ve prospěch této země.
Na závěr ještě jedno téma. Dlouho se mluví o tom, že je potřebné se více zaměřovat na ekonomickou diplomacii a soustředit se více na východ a země Latinské Ameriky, což jako první výrazně ohlásil tehdejší ministr průmyslu Martin Kuba (ODS). Jak jsme v tom pokročili?
V tom jsem opravdu historik, pamatuji si i ty nejhorší doby nespolupráce mezi Hradem, vládou a ministerstvem zahraničních věcí. To všechno je pryč a naštěstí je to zapomenuto, i když důsledky to má, protože jsme zrušili řadu mimořádně dobrých ambasád a obchodních zastoupení.
Spolupráce nastartovaná ministrem Kubou a potom především ministry Ciencialou a Kohoutem z úřednické vlády Jiřího Rusnoka je dnes mimořádně dobrá. A to jak na úrovni ministrů, tak odpovědných náměstků. Věci se posouvají a naše představa je se současnou politickou reprezentací shodná. Upozorňuji jen, aby si někdo nemyslel, že když vyjedeme s prezidentem nebo premiérem do zahraničí do nové lokality, že tam hned za měsíc nebo za rok budeme vyvážet výrobky. To je tvrdá práce na tři až pět let po dobře otevřených dveřích. Takže v hodnocení doporučuji velkou opatrnost a mírním představu i některých politiků v tom, že když podnikatelům otevřou dveře, tak hned poroste zahraniční obchod. To je samozřejmě nesmysl. Orientace na země bývalého Sovětského svazu je ale správná.
Teď v listopadu s prezidentem jedeme do Kazachstánu a Tádžikistánu, což je velmi zajímavé. S ministrem průmyslu Mládkem se chystáme do Ázerbajdžánu, to je nesmírně bohatá země toužící po českých technologiích, spolupráci i investování. V Asii bych pořád nepodceňoval Koreu, která se v řadě věcí dostává na super světovou špičku. Ve vzdělanosti je například první na světě naprosto jasně a bezkonkurenčně a umí také investovat. Jsou to tvrdí workoholici od top managementu až po výkonné pracovníky. Musíme si hlídat i Vietnam. Říkám také, abychom zavčas vyjeli do Myanmaru (Barmy), Thajska, Kambodže, Laosu… To jsou pořád země zaslíbené, kde bychom mohli mít obrovské šance.
A nepodceňoval bych ani Jižní Ameriku. Do Kolumbie přijde jeden z nejlepších obchodních radů jako velvyslanec po prvním lednu. Kolumbie je čtvrtá největší země a ekonomika Jižní Ameriky, má obrovské prostory pro strojírenství, armádní dodávky a další věci. Stejně tak Chile, Brazílie, Argentina. Stále také připomínám Afriku. Sice jsme teď kvůli ebole v těžké situaci, ale nevidím důvod, proč bychom neměli zvýšit aktivity k zemím severní Afriky jako je Maroko, Tunisko či případně Egypt, který se zklidňuje. Střední Afrika je teď kvůli nákaze logicky velmi vážně ohrožena a šance tam teď jsou skoro nulové. Nebál bych se ale jižní Afriky, ostatně Jihoafrická republika je tam nejlepší ekonomikou a naše strojírenství by tam mohlo být úspěšné.
Prostorů k rozšíření našeho obchodu je hodně a vyzývám politiky, aby pomáhali a byli aktivní. Nevím třeba, proč by na služební cesty nemohli vyjet i předsedové parlamentních komor. Otevírat dveře podnikatelům je potřebné a prospěšné. Byl bych ale rád, aby se zmrazily ty nesmysly, že po každé cestě budou výsledky a úspěchy ihned. Je to tvrdá práce před tou cestou, spolupráce s partnerskými zeměmi a samozřejmě mimořádná aktivita těch manažerů, které tam za dané firmy jedou. Věřte mi, že výsledky – a řeknou vám to ti nejzkušenější typu Zbyňka Frolíka – se dostaví za tři až pět let neuvěřitelné dřiny. Ale úspěch pak může přijít.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
