Pane prezidente, Vy se pravidelně v rámci podnikatelských delegací účastníte zahraničních cest prezidenta republiky. Jak na rovině toho hodnotíte českou zahraniční politiku z hlediska ekonomické prospěšnosti?

Na tyto mise jezdím víc jak patnáct let. Jednak s prezidenty, premiéry, ministry a do zemí, kde si to nepřejí, jezdím sám s podnikateli. Takovým příkladem byla třeba Korea v posledních třech, čtyřech návštěvách.

Přínos politiků a především prezidenta, premiéra a některých klíčových ministrů (ministr zahraničních věcí a ministr průmyslu) je ten, že zvláště v zemích SNS, Asii a v Jižní Americe tito lidé opravdu otvírají dveře. Je to vidět i ze zkušeností, které mám. Tím, že se spolu s naším prezidentem či premiérem mohu setkat s vedením dané země buď já osobně, nebo některý klíčový podnikatel, který tam má zájmy či je tam už částečně úspěšný, to má nepředstavitelnou výhodu.

Rozhodující pro další posun jsou byznysfóra, která děláme s partnerskými svazy a jsme v tom jednoznačně nejzkušenější a nejúspěšnější z podnikatelských seskupení. A znovu říkám, že prioritou na těchto cestách je prezident a premiér.

Po nástupu vlády Bohuslava Sobotky a cestě ministrů Zaorálka a Mládka do Číny se objevily protesty proti údajné změně politiky vůči Čínské lidové republice a Tibetu. Jak jste tento nově vytyčený kurs vnímal?