„Je to velice velice nebezpečný obraz, ke kterému došlo v důsledku neuváženého, předčasného a dosti zbrklého odchodu amerických vojáků z Iráku. Obama nezanechal svět klidnější ke konci svého druhého prezidentského období, jak sliboval. Je to naprosté selhání jeho zahraniční politiky," uvedl. Zklamán je ale i z evropského pohledu. Evropa je podle něj hlavně ohrožena. „Politické elity vůbec nechápou vážnost situace," dodal.
Sepsal jste kritickou polemiku k prohlášení Svobodných k Ukrajině. Například na argument, že na Ukrajině nefungovaly základní funkce státu, namítáte, že právě to se rozhodli svobodní ukrajinští občané změnit? Takže to byla podle vás hlavní motivace majdanské vzpoury?
Ano, bylo to vyjádření jasné nespokojenosti s tím, jak se na Ukrajině vládlo za prezidenta Janukovyče. Na Majdanu byly různé proudy, ale demokraté rovněž. A v nezanedbatelném počtu, což by se nemělo ignorovat.
Dal by se v první fázi Majdan přirovnat k listopadu 1989, kdy nespokojení lidé chtěli změnit poměry?
No právě. Samozřejmě. Někdo by mohl tvrdit, že šlo o vzpouru proti vládě, která byla údajně legitimní. Na Ukrajině to byl rozdíl. Tam došlo k demokratickým volbám, ale hodně manipulovaným. Ale úplná totožnost s listopadem to zase není.
Co považujete za největší světové nebezpečí?Anketa
Podobnost je možná i v tom, že v listopadu 1989 jsme se chtěli vymanit z ruské, respektive sovětské sféry vlivu. O což možná šlo i lidem na Majdanu?
Samozřejmě. Věděli, že Janukovyč jde příliš na ruku přáním Ruska ovládaným nedemokraticky prezidentem Putinem.
Vyvracíte i formulaci z prohlášení Svobodných, že jde o zástupnou válku velmocí. Tím je patrně myšleno USA i Rusko...
Tím nepřímo polemizuji s domněnkou, že mír bude zajištěn, když dojde k rovnováze velmocí. Byla to právě rovnováha velmocí, bez ohledu - což je důležité - zda jsou demokratické, nebo ne - která uvrhla několikrát svět do válek. Takže tato domněnka je velice mylná. Nejde o nic zástupného. V tomto případě jde o přímou konfrontaci mezi mocnostmi pořád ještě víceméně demokratickými - což jsou zejména Spojené státy americké - a bohužel již vyloženě nedemokratickým Ruskem, které vidí v demokratických státech, a to zejména na svých hranicích - v tomto případě s Ukrajinou - akutní nebezpečí. Protože je to přitažlivé pro obyvatele samotného Ruska.
Čím to je, že se u nás tolik lidí v ukrajinském konfliktu k němu v lepším případě staví neutrálně, v tom horším přímo na stranu Ruska?
Ruská propaganda a ruské zpravodajské služby jsou teď nesmírně aktivní. Je to způsobené tím, že hodně lidí naštěstí nezažilo komunismus a na druhé straně jim chybí určitá historická kontinuita. V podstatě je to ten spor, který se soustředil na Československo v roce 1938 v tom klíčovém strategickém území mezi Německem a Ruskem. Teď se posunul na Ukrajinu. To je de facto celý rozdíl.
Všiml jsem si, že jste napsal i text o vlivu českého antiamerikanismu. Není i on jednou z příčin? Že ti, kteří nemají rádi Ameriku, teď fandí Rusku?
Jistě. Ten antiamerikanismus je u nás bohužel historicky hodně zakořeněný. I z psychologického hlediska, kdy ti, co jsou menší, nemají rádi ty, co jsou větší a silnější. Úplně ale ignorují zásadní fakt, že někdo může být větší a v zásadě demokraticky a svobodně nakloněný, a ten druhý je na tom opačně. Základní historické povědomí v těchto vztazích je bohužel ve společnosti značně zesláblé.
Jaké vidíte nebezpečí Islámského státu? Nemáte z něj strach? Američané uvažují o jejich bombardování, ale nevím jestli se dají tímto způsobem porazit...
Jistěže ne. Je tu idea, že Američané budou jenom ve vzduchu a umožní těm dole, což mají býti Kurdové v první řadě jako relativně nejschopnější součást arabské armády, provést tu práci na zemi. Je to velice nebezpečný obraz, ke kterému došlo v důsledku neuváženého, předčasného a dosti zbrklého odchodu amerických vojáků z Iráku. Obama je teď nucen se chtě nechtě alespoň vrátit k nějaké verzi Bushovy politiky. Svět nezanechal klidnější ke konci svého druhého prezidentského období, jak sliboval. Je to naprosté selhání Obamovy zahraniční politiky.
Psali jsme:
Podaří se tímto Islámský stát přemoci, nebudou Američané nakonec stejně nuceni nasadit své vojáky?
To je ten problém. Může k tomu samozřejmě dojít. To už by bylo přiznání naprostého selhání americké zahraniční politiky. Mrzí mě postoj Evropy - Británie a Německa. Přitom se to týká v první řadě Evropy, Amerika je ohrožená až ve druhém plánu. Politické elity vůbec nechápou naléhavost situace.
Kritizují se hlavně Američané a prezident Obama. Ale Islámský stát je problém pro mnohem více zemí. Američané dělají aspoň něco, ale co ti ostatní? Zdá se, že nedělají téměř nic...
Ano, samozřejmě. Tak to je.
Miloslav Bednář
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
