Filozof: ČSSD totálně zradila pracujícího člověka. Okamurova SPD může vykonat mnoho pozitivního. Zeman si jako jeden z mála uchoval zdravý rozum. Soudruzi ze Západu likvidují zdejší firmy

Článek Jiřího Fuchse v jednom katolickém časopise, v němž doporučuje nevolit Topku, ODS, ANO, ČSSD nebo KDU-ČSL, vyvolal velký ohlas. Jednak na něj reagoval Pavel Bělobrádek, jednak Tomáš Holub. Pokud se mi podařilo správně ten článek shrnout, doporučuje Jiří Fuchs nevolit výše uvedené strany kvůli podpoře EU, která je protikřesťanská, promigrační a totalitní. Zodpovědní křesťané mají volit strany vedené sice politiky nikoli křesťanskými, jako jsou pánové Robejšek, Mach a Okamura, protože ti pravdivěji hodnotí naše členství v EU. Co si o tom myslíte?

Článek jsem četl. S panem Fuchsem jednoznačně souhlasím. Jen trochu rozvedu jeden z bodů obžaloby Evropského svazu. Křesťané v Evropě si většinou neuvědomují, jak hluboce protikřesťanský tento svaz je. Milovat Evropský svaz a Ježíše Krista se prostě vylučuje. Srovnejme to s dnes tak často připomínanou Římskou říší.

S Římskou říší? Křesťané lvům?

V obecném povědomí sice pronásledování křesťanů od Nerona po Diokleciána ještě setrvává, ale zapomíná se na jeho nejčastější důvody. Eklektický náboženský systém pozdního Říma byl – jak by se dnes řeklo – vysoce tolerantní a nějaký nový Bůh Ježíš by ho nebyl rozházel. Římští vládcové požadovali, aby přívrženci všech náboženských kultů zahrnuli do svých adorací také osobu císařovu. Z civilního pohledu nic příliš náročného. Pro křesťany to neznamenalo explicitně zapřít Krista, jak se dnes mnoho lidí domnívá. Ale oni většinou setrvali v pevné víře v trojjediného Boha. Ti, kteří se podvolili, museli konat rozsáhlé pokání nebo je církev vyvrhla ze svého lůna.

A důvody dnešního opovrhování křesťany, jež se zatím nestalo krvavým pronásledováním, jsou v podstatě tytéž. Kvazináboženská ideologie práv člověka je od svého počátku protikřesťanská. Takový Edmund Burke podezříval tato práva z nekalosti již roku 1790. Podle mě je celá tato ideologie vadná, ale uvedu jen příklad. Veškerá „práva“ homosexuálů, transgenderoých bytostí a podobně jsou v jasném protikladu ke křesťanskému přesvědčení. A jestliže kdokoliv od laika po papeže se snaží o začlenění těchto nových bůžků do nového křesťanského Creda, je to zločinný blud. A Evropský svaz bude „velkomyslně“ tolerovat křesťanství jen do té doby, dokud tuto sbedestrukci budou křesťané trpět.

Kardinál Dominik Duka při svém kázání a při přímluvách na svatováclavské pouti sdělil, že naději vidí v tom, že nám letošní „volby pomohou prosadit umlčovanou většinu“. V přímluvách prosil za evropské národy, aby se vrátily ke svým křesťanským kořenům. Též prosil za uprchlíky, aby s naší pomocí nalezli odvahu k návratu domů. Kněží i věřící by měli mít odvahu postavit se „zhoubě genderových ideologií“. Co tomu říkáte?

Sledoval jsem přímý přenos. Dovedu si představit, co by s některými pasážemi byli udělali, kdyby to byl pouhý záznam. Měl jsem velkou radost, že slyším tato slova. Pan kardinál zřejmě kráčí stezkou skutečných vyznavačů Kristových. Všechny čtyři vámi uvedená místa jsem s nadšením kvitoval.

Významné procento mohou získat strany, které jsou považovány za protestní: ANO, KSČM, Okamurova SPD. Zaslouží si český politický režim a „tradiční“ politici takový trest, aby většinu v Poslanecké sněmovně získaly tyto strany? Bylo by to ohrožení demokracie?

Kéž by tyto strany smetly ty „standardní“! Problém vidím u ANO, ono totiž není žádným hnutím. Vždyť hnutí se liší od strany tím, že má určité ideové zaměření. O něčem takovém není u ANO ani památky, je to strašný slepenec. Ale právě proto je jasné, že jakýkoliv druh odchodu pana Babiše z politiky bude znamenat konec tohoto náhodného uskupení. Toho jsou si dobře vědomi ti, kteří se snaží všemi prostředky pana Babiše odstranit z politiky. Pro tyto volby však může splnit svou roli. KSČM přeji, aby porazila ČSSD, která totálně zradila věc pracujícího člověka. Komunisté jsou jen odvarem staré KSČ a nezdá se mi, že by pro budoucnost znamenali nebezpečí. SPD je ovšem něco jiného. Je to síla, která může pro budoucnost mnoho positivního vykonat.

Podstatná část našich občanů má pocit, že EU nebo západní státy obecně s nimi nakládají jako s občany druhé kategorie. Ať už jde o platy zaměstnanců, kvóty pro migranty nebo vývoz kapitálových příjmů. Přejete úspěch stranám, které chtějí vystoupit z EU, případně si od ní drží odstup? Je třeba zakročovat proti zahraničním společnostem, které z naší republiky vyvádějí zisky? Nebo si za všechno můžeme sami?

To je velmi složitý komplex otázek. Odpovím trochu zjednodušeně. Tak tedy ano, do velké míry si za tuto smutnou situaci můžeme my sami. V roce 1990 jsme propadli nekritickému obdivu k takzvané liberální demokracii a k ekonomice volného trhu. První smlouva uzavřená po Listopadu s jakýmkoliv státem byla smlouva o vzájemné ochraně investic. Jaké ale byly možnosti tehdejších českých firem investovat v zahraničí? Šlo o jednostrannou výhodu druhé strany. Nejhorší je, že tehdy neexistoval žádný plán podobný Marshallovu. Ten totiž zahrnoval nejen přímou finanční podporu USA účastnickým zemím, ale rovněž zdrženlivost velkých amerických firem při investování do Evropy. Takto se mohly rychle vzpamatovat státy západní Evropy včetně západního Německa.

S námi nikdo slitování neměl. Zacházeli s námi jako s poraženými a dodnes jsme zůstali nerovnoprávní. Odliv peněz tvoří nejen těch 300 miliard na kapitálových příjmech, ale též další opatření, jejichž efekty se dají obtížně vyčíslit, ale bude to jistě víc než oněch 300 miliard ročně. Jsou to smlouvy o placení značky, o poradenské činnosti všeho druhu, o obchodní činnosti. Jestliže dnes máme asi dvaapůlkrát nižší zaměstnanecké platy, nebude to za 20 let o moc lepší. Jedna věc mě velmi rozčiluje.

Ano?

Dvacet let jsem pracoval v těžkém průmyslu a viděl jsem tu západní neomalenost v přímém kontaktu. I vy mluvíte o zaměstnancích, ale zapomíná se na malé a střední podnikatele. Oni jsou nositeli dynamiky národního hospodářství. Z nich může vyrůst i národní velkokapitál. Ale to si soudruzi ze Západu pojistili tím, že různými způsoby, zejména nekalou obchodní soutěží, likvidují zdejší firmy. A vystoupení z EU? Tím, kdo páchá uvedené zločiny, není primárně Evropský svaz. Ten je tu proto, aby pomocí vydírání udržel neposlušné pod ekonomickou nadvládou globální plutokracie.

Který subjekt ze stran, které mají šanci na vstup do Poslanecké sněmovny, představuje největší riziko pro naši zemi? A jaké?

Jednoznačně to jsou Piráti. Jsou nečitelní, mění své názory a mají podezřelou podporu médií. Mají zřejmě nahradit upadající Zelené ve vlivu na nezralou mládež.

Nedávno vzbudila ohlas slova Miroslavy Němcové, když následujícím způsobem srovnala poměry v naší zemi za vlády komunistů a nyní. „Každý člověk se dívá kolem sebe kriticky. Ale zároveň nesmí zapomenout i na tu druhou stranu mince, že žijeme v nejúžasnější době, v jaké česká společnost kdy žila. Máme bezvadné ekonomické podmínky, neustále se zlepšující. Na každé vesnici, na každém náměstí ve městě je vidět, kam se ten život pohnul. Opravené domy, fungující a dobře vybavené školství, systém zdravotnictví, který nám v řadě států závidí,“ uvedla. Souhlasíte s ní? Ono srovnávání poměrů před 28 lety a dnes je vděčným tématem.

Jako paní Němcová jsem polovinu dosavadního života prožil v komunistické éře. Dám-li si na váhy různá „pro“ a „proti“, stále ještě mi vychází jako lepší doba ta dnešní. To předesílám. Ovšem, že by šlo o nejlepší dobu našeho národa, nemůže být řeči. To je nesmyslné tvrzení. Dále, po 28 letech vidíme, co z toho, co jsme očekávali, se nesplnilo.

Jak jsem o tom předtím mluvil, ekonomické podmínky nejenže nejsou zdaleka bezvadné, ale jsou oproti oprávněným (!) představám z roku 1989 přímo ubohé. A ani se nijak relativně nezlepšují. Tam, kde se mohla projevit osobní iniciativa, jako v případě opravených domů, došlo ke zlepšení. Nemám po ruce čísla, ale jak by dopadlo porovnání v oblasti infrastruktury, především dálnic a železnic? Školství je možná dobře vybavené, ale jeho úroveň klesá. Podle mě situace ve zdravotnictví opravdu prodělala zlepšení, jako častý pacient to mohu potvrdit. Je otázka, jaký podíl na tom mají pracovníci v této branži a za co bychom měli vděčit systému.

Pokud jde o „rozkrádání státu“, je volební kampaň opepřena přestřelkou o lithium. Co vám její podoba řekla o úrovni naší politické reprezentace?

K tomu se vyjádřím jen krátce. Problém samotný sleduji, avšak detailní postoje jednotlivých politiků nikoliv. Pro mě je situace jasná. Máme asi dost vlastních odborníků, navíc se nejedná o příliš sofistikované technologie těžby. Komu patří nerostné bohatství? Za komunistů jsme si nechali vydrancovat uran. To by mělo být dostatečným varováním. Jedině správné řešení je těžba českou státní společností.

Není to tématem voleb, nicméně prezident Miloš Zeman je v médiích přítomen neustále. Ať už jde o jeho výroky na téma Krym, ať už jde o pochybnosti o jeho zdraví, ať už jde o jeho vztah s novináři. Jak hodnotit jeho poslední kroky? Má šanci být znovu zvolen?

Prezident si jako jeden z mála našich politiků uchoval zdravý rozum. Co se týče Krymu, nelze podle mě Rusům nic vyčítat, když precedens vytvořil Západ v Kosovu. Kosovo bylo posvátnou srbskou půdou. Po porušení tiché dohody mezi velmocemi, že se budou respektovat bývalé vnitřní hranice federálních komunistických států, k němuž došlo v případě Jugoslávie, se nelze divit, že ani Rusko ji nerespektovalo. Tím spíše, že chystané rozmístění západních zbraní by znamenalo smrtelné nebezpečí pro Rusko. Vzpomínáte na karibskou krizi 1962? Takže výrok pana prezidenta byl velmi umírněný. Přeji mu mnoho zdraví, aby nám jako znovuzvolený prezident dalších pět let sloužil.

* * *

PhDr. Jiří Hejlek (nar. 1952 v Praze) vystudoval filozofii, bohemistiku a klasickou řečtinu na FF UK. Pro svůj „kádrový profil“ se nemohl ani pokusit o akademickou kariéru. Měl různá zaměstnání. Převážně se živil jazyky. Učil a překládal. Mj. se podílel na překladu Komenského „Všeobecné porady o nápravě věcí lidských“ z latiny do češtiny. Po listopadu 1989 byl politicky aktivní. Od února 1990 do března 1993 pracoval v Koordinačním centru OF, na ministerstvech zahraničí a kultury, na němž působil jako náměstek ministra. Tehdy byl také členem širšího vedení ODA, v níž setrval do roku 2001.

Od roku 1994 pracoval v průmyslu. Zpočátku jako manažer, od konce 90. let jako podnikatel. V posledních letech se opět věnuje svému původně vystudovanému oboru, překládá a příležitostně přednáší. Je jedním ze zakladatelů Akce D.O.S.T. Jiří Hejlek je praktikujícím evangelíkem. Je 31 let ženat a má dvě dospělé děti.