Blíží se volba do Rady ČT a ČRo. Jaké předpoklady by podle vás ten, kdo usedne v jedné či druhé radě, měl mít?
Vzhledem k situaci, ve které se nacházíme, by měl být dostatečně erudovaný především v oblasti ekonomiky, účetnictví, správy majetku a veřejných zakázek.
Na šest míst v Radě ČT se sešlo 90 přihlášek. Čím si vysvětlit tak rekordní zájem, a to nejen v tomto případě, ale i co se týče členství v mediálních radách obecně?
Vysvětluji si to tím, že se někomu podařilo přesvědčit část veřejnosti o tom, že snaha o kontrolu nakládání s veřejnými penězi je snahou o likvidaci ČT. Celá věc se zcela nesmyslně zpolitizovala, na což může doplatit především ČT, respektive její zaměstnanci. Pokud se televize dostane do vážných ekonomických obtíží, tak vše dopadne především na ně. U ČT stejně jako u každého jedince, instituce či státu platí, že rozpočet není neomezený. Bohužel vše nasvědčuje tomu, že si tuto skutečnost někteří členové vedení ČT několik let nepřipouštěli.
Jména některých nominovaných vyvolala z některých míst poměrně velkou diskusi. Do hledáčku se dostala například ekonomka Hana Lipovská, kterou nominovala Česká biskupská konference. Lipovská je terčem kritiky proto, že dříve pro ParlamentníListy.cz uvedla, že nechápe smysl existence veřejnoprávních médií. Někteří jí vyčítají také angažmá v Institutu Václava Klause. Jsou to oprávněné výtky? Jde o problematické věci?
Ekonomické vzdělání paní Lipovské by jistě pro Radu ČT bylo přínosem. Co se týká tohoto jejího výroku, mám dojem, že jej později poněkud poupravila. I kdyby tak ale neučinila, jde o názor, který má ve společnosti také své místo a zaslouží si být diskutován. Myslím si, že bych paní Lipovskou dokázal přesvědčit o tom, že se mýlí. Zda je její politická angažovanost natolik silná, aby odporovala zákonu, podle kterého má být člen Rady ČT apolitický, si nyní netroufám posoudit.
Když se podíváme přímo na slova ekonomky Lipovské: „Nerozumím smyslu existence veřejnoprávních médií. Zárukou nestrannosti či svobody slova nejsou – rozhlas přece existoval i během německé okupace, televize vesele sloužila komunistickému režimu.“ Co na její slova říkáte?
Jde o téma, které je na samostatný a rozsáhlý text, respektive na samostatnou a rozsáhlou diskusi. Zkusím ale svůj pohled na věc co nejvíce zkrátit. Nacismus a komunismus jsou totalitní ideologie, a v takových režimech nestranný a svobodný projev není možný už z principu. Pokud politická moc nevychází z vůle občanů projevené ve svobodných volbách, je logické, že se vůle občanů nemůže projevit ani v médiích, které politická moc ovlivňuje. Pokud však politická moc z vůle občanů vychází, tak se projeví, nebo by se alespoň projevit měla, i v médiích. Myslím samozřejmě média státní či veřejnoprávní (že nikdo neví, co ona veřejnoprávnost vlastně je, protože není nikde definovaná, nyní nechám být). Odlišné politické preference jednotlivých skupin ve společnosti se promítají do politiky, a proto by se měly promítat i do těchto médií, kdy občané mají, stejně jako u politiky, možnost jejich chování ve volbách korigovat, a právě ona zmíněná odlišnost preferencí zajišťuje, nebo by alespoň zajišťovat měla, pluralitu.
V případě médií soukromých nic z toho samozřejmě neplatí, protože ta jsou závislá pouze na vůli jejich vlastníka. Argument, že vše vyřeší trh, v tomto případě příliš neplatí. Jednak proti němu, alespoň v našem případě, hraje poměr nákladnosti televizního provozu a velikosti ČR a jednak jsou média dost specifická v tom, že poptávku nejen uspokojují, ale také sama vytvářejí. Proto pokládám za důležité, aby na některá z nich měli vliv občané jinak než jen jejich sledováním, či nesledováním, což dnes, alespoň doufám, mají. Jde o vliv uplatňovaný právě prostřednictvím Sněmovny a její možnosti rozhodnout o podobě Rady ČT. Je to samozřejmě pomalé a nedokonalé, ostatně jako celá demokracie, ale nic lepšího jsme zatím nevymysleli.
Jedním z kandidátů do Rady ČT je i Luboš Xaver Veselý. Ten byl jedním ze tří recipientů anticeny Kyselý citrón od Českého filmového a televizního svazu FITES. Ten mu ji udělil za údajně podbízivý styl moderování a za to, že projevuje své sympatie či antipatie k hostům. Celá věc byla vysílána v přímém přenosu na ČT. Je takové „ocenění“ namístě? Může být důvodem Veselého dlouhodobě kritický postoj k hospodaření ČT?
Nechci spekulovat o tom, podle jakých kritérií se porota řídila, protože do hlavy jejích členů nevidím. Osobně si také nemyslím, že by se veřejnoprávní média měla pasovat do role arbitra kvality médií ostatních.
„Pan Veselý se rád holedbá tím, jak skvělý je novinář, ale když se podíváte na rozhovory, které vede s politiky, tak on působí jako vděčný držák mikrofonu, který klade nekonfliktní otázky a v podstatě leští PR toho politika. Já bych jako politik na takové rozhovory také chodila moc ráda, ale trochu se obávám, že toto tedy není rozhovor, o kterém jsem se učila na žurnalistice,“ řekla Nora Fridrichová z ČT pro Deník N. Co na to říct?
Posuzování činnosti jednotlivých pracovníků ČT není v kompetenci předsedy volebního výboru, ale managementu ČT, takže na to nemohu říci nic. Co se učila paní Fridrichová na žurnalistice, také nevím.
Je snad špatně, že do Rady ČT se hlásí i lidé, kteří s televizí a jejím dnešním fungováním nesouhlasí? Nebo to naopak do fungování televize může přinést nový „svěží vítr“?
Podle zákona má být Rada ČT složena tak, aby zastupovala všechny názorové proudy ve společnosti. Proto pokládám za přirozené, že by v ní měli být i ti, kteří s dnešním fungováním ČT nesouhlasí. To platí o obsahu vysílání. Co se týká ekonomiky, tak si myslím, že by v Radě ČT měli být zastoupeni jenom ti, kdo se současným fungováním ČT nesouhlasí. Dlouhodobé ekonomické ukazatele ČT jsou totiž skutečně hrozivé.
Často diskutovaným tématem jsou koncesionářské poplatky. Co říci na slova těch, podle kterých by jejich zrušením došlo k ohrožení nezávislosti ČT?
Podle mého názoru není příliš podstatné, jakým způsobem se provoz ČT financuje. Za mnohem důležitější pokládám, aby na kontrolní a rozhodovací mechanismy v ČT měli dostatečný vliv občané, protože si ji platí. Zda financování probíhá prostřednictvím televizního poplatku, který je ve skutečnosti daní, a mimochodem jde o jedinou skutečně rovnou daň u nás, nebo třeba přímo ze státního rozpočtu, který je naplňován také jenom prostřednictvím daní, je pouze technickou záležitostí. Co se týká nezávislosti, žádná absolutní nezávislost neexistuje, protože každý je na něčem závislý, a já pokládám za logické, že subjekt, který je financován z daní občanů, by měl být závislý výhradně na jejich vůli.
Psali jsme:
Vy sám jste už na jaře loňského roku řekl, že máte pochybnosti o financování ČT, o pár měsíců později jste se pak vyjádřil, že ČT je v červených číslech a že je potřeba udělat pořádek v hospodaření ČT. Jak vnímáte ČT teď? Kde vidíte největší problém a jaké byste navrhl východisko?
Jak už jsem uvedl, ekonomické ukazatele ČT jsou hrozivé, což stále platí, protože i poslední návrh rozpočtu na rok 2020 je hluboce deficitní. Jak dosáhnout skutečně vyrovnaného hospodaření ČT, je však úkolem managementu a Rady ČT, nikoli úkolem mým. Jakýkoli můj, byť sebelépe myšlený návrh by navíc dnes byl pravděpodobně interpretován jako snaha o nepřípustné zasahování do chodu ČT, což bych opravdu nerad. Dostali jsme se do stavu, kdy je racionální diskuse stále obtížnější. O tom, kdo a proč situaci takto vyhrotil, však nechci spekulovat. To si musí každý vyhodnotit sám.
Mezi dlouhodobě kritizované je z mnohých míst zpravodajství ČT nebo i diskusní politické pořady. Jak vy to jako dlouholetý novinář hodnotíte?
Jako novinář vím, že hra se slovy je ošidná a někdy se něco povede více a někdy zase méně. V tomto směru jsem proto velmi tolerantní. Platí ale, že vždy je co zlepšovat.
Domníváte se, že hrozí podobná „spacáková revoluce“, jakou jsme tady měli před dvaceti lety? Ostatně herečka Aňa Geislerová sdílela na Facebooku komentář Martina Fendrycha ze serveru Aktuálně.cz, kde se autor věnuje České televizi. V něm mimo jiné varoval před některými kandidáty, kteří jsou nepřátelští vůči ČT, a vyjmenovává politiky i hnutí, již na veřejnoprávní médium útočí. „Už jednou jsme před Českou televizí demonstrovali, bude-li třeba, vrátíme se,“ napsala v souvislosti s tímto komentářem herečka Geislerová.
Moc tomu nerozumím. Jedinou skutečnou hrozbou pro ČT je její vlastní hospodaření. To je však především v kompetenci managementu a Rady ČT a až pak daleko za nimi v kompetenci politiků. V této souvislosti jen připomínám, že v tomto volebním období se zatím vyměnil jen jeden z patnácti členů rady a nyní se jich vymění šest. I kdyby tedy svůj mandát neobhájil žádný ze současných členů rady, jimž končí funkční období, tak nepůjde o žádné zemětřesení, jak se mnozí snaží prezentovat.
Chápu, že se paní Geislerová řídí především emocemi, což je u její profese přirozené, ale čísla jsou čísla a ta mluví zcela jasně. Také mi není jasný termín „nepřátelský k ČT“. Projev nesouhlasu přece není nepřátelstvím a v rovině ekonomické to u ČT dnes dokonce platí opačně. Domnívám se, že právě ten, kdo souhlasí s jejím současným způsobem hospodaření, je vůči ní nepřátelský, protože ekonomický kolaps jistě nikdo nepřeje svému příteli. Co se týká demonstrací, na ně má každý právo. Jen by mě zajímalo, za co se bude demonstrovat. Za zvýšení televizních poplatků? Za neefektivní a neprůhledné hospodaření? Za zrušení té části zákona o ČT, kde se říká, že v Radě ČT mají být zastoupeny všechny názorové proudy ve společnosti? Budou tedy demonstrující požadovat, aby v Radě ČT mohly být zastoupeny jen některé názorové proudy? Které proudy to budou? Kdo o tom rozhodne? Už to nebudou voliči? Slova o nezávislosti jsou sice hezká, ostatně; proto se také říkají, ale ve skutečnosti bezcenná. Nic takového přece neexistuje, protože každý jsme na něčem závislý.
V případě ČT je to tak, že každý její zaměstnanec je závislý na vůli svého nadřízeného a vše končí u osoby generálního ředitele. Ten je závislý na vůli Rady ČT, která jej volí a odvolává, Rada ČT je závislá na vůli Sněmovny, která radu volí a odvolává, a Sněmovna je závislá na vůli voličů. Paní Geislerová se zřejmě chce do tohoto řetězení vklínit někam mezi Sněmovnu a Radu ČT. Tím ale říká: „Milí občané, klidně si běžte k volbám, ale o tom, kdo vás bude zastupovat v Radě ČT, nebudou rozhodovat ti, které jste si zvolili, nýbrž já.“ Nemohu si pomoci, ale až příliš to připomíná uzákonění vedoucí úlohy KSČ v komunistickém Československu.
Pokud by se kolem ČT něco podobného jako před dvaceti lety odehrálo, byl by podle vás výsledek stejný jako tehdy? Nebo je nálada ve společnosti už úplně jiná a kritika vůči ČT z mnohých míst už příliš velká?
Nevím, jaký výsledek máte přesně na mysli. Pokud je to změna na postu generálního ředitele, k té může v každé společnosti, a tedy i v ČT, dojít vždy, když orgán, který má takové rozhodnutí v kompetenci, toto rozhodnutí učiní. Před dvaceti lety se demonstrovalo proti politickému tlaku na ČT, zda to tehdy bylo oprávněné, nechci hodnotit. Můžu ale říci, jak je tomu dnes. Ano, je pravdou, že Sněmovna, nebo alespoň její část, se skutečně snaží vyvinout co největší tlak na Radu ČT. Ano, je tomu tak. Jde však výhradně, a to slovo „výhradně“ bych rád zdůraznil, o tlak na změnu řízení v oblasti ekonomiky, protože současný trend je neudržitelný.
Asi nejlepším důkazem mého tvrzení je záznam semináře, který se konal v srpnu v Poslanecké sněmovně, kdy zhruba 50 poslanců kladlo radě a vedení ČT několik hodin otázky, které se týkaly výhradně ekonomiky, a nutno říci, že odpovědi byly v drtivé většině poněkud tristní. Pokud tedy dnes někdo usiluje o zabetonování současného stavu, tak usiluje o to, aby se ČT dostala do vážných problémů. Jak už jsem uvedl, žádný rozpočet není neomezený a rezervy ČT pomalu, nebo vlastně docela rychle, mizí. Co bude následovat, až dojdou, je víceméně jasné. Když vyloučíme okamžité a skokové zvýšení televizního poplatku, tak to může být jen propouštění zaměstnanců ČT a prodej majetku ČT. Jestli za něco takového chce někdo demonstrovat, prosím, je to jeho právo.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
