S blížícími se svátky Evropa zažila sérii útoků. Ten nejznámější se udál v Londýně při útoku nožem. Dva lidé zemřeli a další jsou zranění. V jak vážném nebezpečí jsou lidé v Evropě a mělo by je uklidnit, že oproti posledním letům množství útoků kleslo?
Je potřeba vidět, že způsob těch útoků se po několika skutečně velkých útocích – ať už trhavinou, nebo střelnými zbraněmi – a po těch opatřeních přijatých především v západní Evropě změnil. Jako zbraň se začaly používat auta a nože. Tady je potřeba vidět, že počet obětí není tak velký, ale řešení a hrůza, která se kolem toho začíná odvíjet, má také velmi negativní dopad na veřejnost. Myslím, že jsme tím státem, který není v hledáčku teroristů, protože komunita, která by skryla takové útočníky nebo je jmenovala mezi sebou, je u nás hodně malá. Ale stále platí, že musíme být velmi opatrní a sledovat, co se u nás děje. Být si vědomi toho, že tohle všechno se může stát i u nás a nejsme proti tomu imunní.
Pojďme se ještě podívat na to, jak byl útočník v Londýně zneškodněn. Pozornost upoutal polský kuchař, který šel proti útočníkovi s klem kytovce, a další s hasicím přístrojem. Co nám říká zvláštní volba prostředků na obranu, protože Londýňané u sebe nesmějí mít nůž?
Podstatou obrany bylo, že ti tři lidé jsou skutečně stateční, a ten odpor vůči útočníkům je už dnes zakořeněn ve vědomí lidí, protože nejde o první útok. Navíc myslím, že na tomto místě se jednalo už o druhý. Za druhé, že ti lidé jsou připraveni bránit se – čímkoli, co jim k tomu pomůže. Například hasicí přístroj je velmi účinnou zbraní, protože útočníka oslepí, takže statečnost byla provázena tím, že vzali do rukou, co měli k dispozici. Bylo tam jedno obrovské štěstí, že terorista měl na sobě jen atrapu výbušnin, alespoň tak se to prezentuje. Kdyby to byly reálné výbušniny a odpálil je, tak všichni tři zemřeli. Předpokládám, že když zásah proti útočníkovi provedli, museli si být zároveň vědomi, že takové nebezpečí existuje, protože nemohli vědět, zda se jedná jen o atrapu výbušného pásu.
Co tedy říkáte na onen zákaz mít u sebe nůž, pepřový sprej a podobné předměty? Pomáhá to v prevenci terorismu?
Nevím, zda by se tím, že někdo u sebe bude mít větší nůž, situace dramaticky změnila. Problém spočívá v tom, že útočník, který provede útok nožem, zpravidla lidi překvapí a doba varování je velmi krátká. Útočit na někoho, kdo drží nůž, nožem není úplně optimální. Já vím, že to zní poměrně jednoduše, ale útočit a bránit se nožem – to zpravidla končí vážnými zraněními. Samozřejmě, že Velká Británie hledá nějaký způsob, jak ochránit lidi, ale zároveň chce zabránit, aby u sebe lidé měli takové zbraně, kterými by mohli útočit.
To je přístup odlišný od České republiky, kde u sebe můžete mít skrytou pistoli, máte-li odpovídající zbrojní průkaz a právo na držení zbraně. U nás není zákaz tak striktní. Když u nás budete mít nůž delší jak deset centimetrů, nikoho to nepřekvapí. Faktem také je, že když si můžete koupit v obchodě i větší nůž, musíte ho odnést domů. Jde o takový zákaz pro zákaz. Myslím, že to není nejšťastnější řešení, protože nevyřeší problém.
Není to trochu i paradoxní řešení? Vzhledem k tomu, že v podstatě když útočník použije ať už nůž, či střelnou zbraň, tak se k prostředku zabíjení evidentně stejně dostane, přestože je nelegální. Zatímco občané mají zakázané je nosit…
To je ten problém. Na jednu stranu dochází ke striktnímu zákazu mít u sebe delší nůž, a to nejen ve Velké Británii, podobný zákaz mají i jiné státy. Ale ten, kdo ho chce zneužít, tak pokud si koupí kvalitní kuchyňský nůž v obchodě, má okamžitě v ruce zbraň a má výhodu oproti lidem, kteří zbraň nemají. Vím, že není možné, aby u sebe měl každý zbraň nebo něco, co by mu umožnilo se bránit, ale jak jste naznačila, tak poctiví lidé chodí nevyzbrojení a respektují nařízení dané úředními předpisy ve Velké Británii a ten útočník má obrovskou výhodu, protože nůž může koupit kdekoliv, skrýt ho a později útok provést. Když na vás někdo zaútočí zezadu a bodne do smrtelného místa, člověk se může těžko bránit. Každý, kdo by poblíž mohl zasáhnout a nemá v ruce podobnou zbraň nebo něco, čím může napadeného bránit a zabránit dalšímu útoku, tak se možnost obrany omezuje. Zapomeňte, že si někdo namotá na ruku kabát a uchrání se proti útoku nožem. To není žádná velká ochrana.
Psali jsme:
S útoky kolem Vánoc se objevují ironické poznámky o začínající vánoční sezóně, v níž se podobné věci dějí častěji. Začínáme si na ně s přicházejícími svátky zvykat?
Myslím, že Evropa už si zvyká na útoky. Když se podíváte na reakce veřejnosti v jednotlivých státech, tak se de facto útok komentuje, ale začínají to brát jako realitu, se kterou se musí smířit a která může potkat kohokoliv, kdykoliv. Dříve prožívali po útoku hrůzu, dnes politici vyjádří soustrast pozůstalým, zraněným a tím to pro ně končí. Přijmou formální opatření a bohužel se situace opakuje znovu.
Domnívám se, že se jedná o věc, které pravděpodobně nezabráníme, protože realita je tak brutální, že jde spíše o otázku naší dobré přípravy, abychom se v takovém případě dovedli správně chovat a skutečně věděli, co je účinná zbraň, kterou můžeme v našem případě použít. Ten hasicí přístroj je relativní prostředek obrany, ale v každém případě, kdyby na sobě měl reálnou trhavinu a odpálil se, tak by zahynuli všichni, kdo se ho snažili zastavit.
Za jak důležitý považujete fakt, že útočníkem by propuštěný terorista?
To je věc, kterou budou muset ve Velké Británii skutečně analyzovat, ale mezi námi my máme za sebou také podobné případy. Například ve Žďáru nad Sázavou, kdy psychicky narušená paní nebyla řádně sledována po propuštění z psychiatrické léčebny a následně provedla hrůzný čin. Ale jsou i případy, kdy kriminálníci, kteří byli propuštěni za dobré chování, se vrací zpátky, protože se znovu dopouštějí trestné činnosti. V tomto případě je to o to významnější, protože se jednalo o teroristu, o němž se vědělo, že je nebezpečný a někdo usoudil, že je převychovaný. A on provedl tento útok. Je věc daného státu, jak se bude chovat. Ostatně myslím, že premiér Johnson se vyjádřil k tomuto tématu několikrát, ale jak to bude vypadat v realitě…
Je nebezpečí, jak se budou vracet teroristé Islámského státu do jednotlivých států. Hrozba Turecka je naprosto nepřijatelná, tedy že bude teroristy posílat bez toho, aby byli odsouzeni v místě, kde došlo k páchání teroristických a kriminálních činů. Tak se vlastně přenáší terorismus v úplně jiné kvalitě na půdu Evropy, protože se sem dostanou teroristé, kteří se třeba radikalizovali až v Evropě. Je velké množství lidí, kteří jsou zkušení, a nejde o žádné amatéry, ale bezohledné vrahy, kteří v lidském životě nevidí žádnou hodnotu. Je nutné, aby se tím Evropa vážně zabývala a našla řešení. Tito lidé se budou muset za trestnou činnost spáchanou – třeba násobná vražda – odsoudit k doživotí. Kolik lidí přicházejících z východu a jsou bojovníci Islámského státu se dopustí mnohonásobných vražd, a my je zavřeme na pět let a pak je pustíme mezi normální lidi? To je obrovské nebezpečí.
Zmínil jste i Českou republiku s tím, že ani ona není mimo nebezpečí. Jak naši situaci vidíte, mluví se o zabránění několika útoků ze strany zpravodajských služeb…
Tvrdí se to. Zpravodajci a policie k tomuto tématu nedává mnoho otevřených informací. To, že byly přerušeny, deklaruje, že k nějakým mohlo dojít. A ukazuje, že nebezpečí zde latentně existuje a musíme se tomu maximálně věnovat a věnovat se tomu, jak se mění prostředí ve společnosti a v komunitách, o nichž se často bavíme. Donedávna nikdo neříkal, že jsou zde někteří lidé, kteří bojovali na straně Islámského státu na Středním východě. Dnes se mluví o jednotlivcích a nevíme, zda jich není dokonce více. To je věc, která u nás má určité zpoždění, protože přeci jen jsme stále ještě z období za železnou oponou více homogenní společností, ale to se postupně mění.
Měli bychom někým způsobem repatriovat džihádisty z ISIS a dalších organizací na Blízkém východě? Podle toho, co jste řekl, předpokládám, že se k tomu nestavíte pozitivně.
Já stále tvrdím, že je potřeba, aby byli odsouzeni tam, kde se dopustili trestných činů, protože tady u nás je to poměrně dost těžké – například to dokázat. Co když přijde člověk, který vraždil bez jakéhokoliv slitování a má status bojovníka Islámského státu, a bude říkat, že byl jen v nějaké logistické části Islámského státu, že nikdy nikoho nezabil a nikdo mu nedokáže, že to není pravda? Nebo jen s vysokou mírou nepravděpodobnosti?
Za prvé ti, kteří tím byli postiženi a ovlivněni, mají soudit a trestat. A za druhé tam jsou svědci a lidé, kteří mohou potvrdit, co se vlastně stalo, a další, kdo může vysvětlit, jak se člověk choval, zda vraždil bez slitování, na koho narazili. To je velký problém, ve kterém musím v tomto okamžiku silně kritizovat tureckého prezidenta Erdogana, který dělá něco, co je absolutně nepřípustné. Chová se de facto jako vyděrač vůči Evropské unii a musí to dělat s vědomím toho, že dříve nebo později se to v Evropě vymstí. A odrazí se to tím, že se zvedne nová vlna terorismu.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
