V souvislosti s uprchlickou krizí slýcháme o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Nejvíce jich má být, podle vyjádření některých zahraničních expertů, právě v Německu. Tamní policie poslední dobou zatkla několik příznivců IS, násobí se také počty salafistů, kteří chtějí v SRN založit „pobočku“ IS. Myslíte si, že to i pro Českou republiku představuje bezpečnostní riziko?
Podobně jako pro zbytek Evropy a tu západní především, je i pro Českou republiku tento vývoj bezpečnostním rizikem. Ostatně poslední policejní zásah včetně přestřelky v Belgii v tomto týdnu je potvrzením, že se buňky islamistů v Evropě skutečně etablovaly a nebude jednoduché je eliminovat. Česká republika je sice stále mimo hlavní sféru zájmu islamistů, ale to nebude trvat věčně. Na tuto situaci se musíme připravovat. Naší výhodou je to, že máme ještě nějaký, i když limitovaný čas. Dovolím si připomenout, že vámi uvedená situace nepanuje jen v západní Evropě, ale před několika dny byli zadrženi islamisté v Kosovu, kteří měli provést údery v Srbsku. Signálů přichází čím dál víc a nejsou to jen informace o potenciálním nebezpečí, ale jde o reálné události.
Má česká armáda nebo policie dost vycvičených specialistů, kteří by byli schopni eliminovat například ojedinělé teroristické útoky? Disponují naše bezpečnostní složky také potřebným technickým vybavením pro tento boj?
Především policie je určena pro boj s teroristy. Vedle policie i zpravodajské služby. Zastávám názor, že jsou tyto složky připraveny a vyzbrojeny celkem dobře. Je to ale jen dojem, protože jsme naštěstí neměli „příležitost“ je vyzkoušet v praxi při nějakém skutečném teroristickém úderu. Bohužel, ani sebelepší příprava nemůže stoprocentně eliminovat toto riziko. Problém naší policie není ani v počtu specialistů, jako spíš v nedostatku odpovídajícího množství lidí k zajištění všech nezbytných úkonů při preventivních opatřeních nebo následně po případném úderu. V takových situacích je zpravidla požadavek na poměrně velký počet lidí, policistů a následně i armádu vyslanou k posílení PČR při realizaci všech činností. Problémem je totiž redukce počtu vojáků v české armádě, spočívající v celkovém snížení počtu útvarů nebo v poměrně velké nedoplněnosti. Jinými slovy, i armáda má své limity a není schopná veškeré požadavky zajistit. Jejím úkolem je především vnější obrana státu. Posílení policie je jen jeden z dalších úkolů, které má armáda podle zákona plnit. I přesto musí být schopna zastávat svoji hlavní roli, tedy bojovat. Proto má mít pořád své hlavní útvary k dispozici a neoslabovat je podobnými úkoly. Zní to poněkud nepříjemně, ale armáda musí být schopna plnit především svoji hlavní roli. A pokud bude muset vyčlenit větší množství vojáků k posílení policejních složek při případném teroristickém útoku, bude to jen na omezenou dobu. Aby se Česko vyhnulo této situaci, měla by policie přistoupit k podobnému opatření, jako v jiných státech na západ od nás, a to budovat své pomocné policejní sbory a je jedno, jak se budou jmenovat. Není to všelék, ale cesta, jak zmírnit disproporci mezi potřebou a možnostmi našich bezpečnostních složek při teroristickém útoku, ale nejen při něm.
Rusko nyní částečně stahuje svá letadla ze Sýrie s tím, že svůj úkol už splnila. Má tedy své dílčí vítězství. Je to důvod, proč věřit v trvalost syrského příměří? A nebudou ruské síly chybět v boji proti IS, i když se s americkou stranou dohodly, že v boji proti terorismu budou pokračovat? Koalice některých arabských států v čele s USA zatím nebyla moc úspěšná…
Rusko sledovalo především své národní zájmy. Mezi nimi byl primárně cíl zajistit funkčnost základen v Sýrii a tím uplatňovat svůj vliv ve východním Středomoří. Kdyby padl režim Bašára Asada, určitě by byla zrušena smlouva mezi Sýrií a Ruskem (dříve se Sovětským svazem). Rusko ve svém působení v Sýrii posílilo Asadův režim, vrátilo pozici Asadově armádě, oslabilo pozici Islámského státu, a dokonce i Turecka. Cílem Ruska bylo i zaměření se na tu část bojovníků IS, kteří přišli z území Ruska nebo z okolních států. Rusko zveřejnilo, že zlikvidovalo leteckými údery přes dva tisíce islamistů, kteří přišli z Ruska a sousedních států.
Pokud by se situace změnila, Rusko by se do Sýrie vrátilo. Nyní nadále udržuje minimální počty na svých základnách v Sýrii (až tisíc lidí) a bude pokračovat v bombardování IS i dalších nepřátelských sil vůči Asadovu režimu. Provádět to bude ale jen v takovém rozsahu, který bude nezbytný pro realizaci záměrů Moskvy.
Ve věci Sýrie pomalu utichají hlasy volající po odchodu Bašára Asada a začíná to vypadat, že dosavadní prezident se u moci udrží. K tomu německý prestižní týdeník Focus citoval tajný dokument ústředí NATO, který hodnotil ruské útoky v Sýrii za přesné a efektivní. Oficiálně však před tím západní lídři ruské angažmá v Sýrii kritizovali. Jaká je vlastně skutečnost podle vašeho názoru?
Podle mého názoru, analýza NATO byla přesná a výstižná. Ruské údery byly vedeny s mnohem větší intenzitou než údery koalice a mnohem bezohledněji. Mimo to Rusové používali své základny přímo na bojišti. To jim umožnilo mnohem větší operativnost a takzvané operační tempo, při relativně nižších nákladech. Intenzita, se kterou Rusové do operace vstoupili, překvapila i koalici. Co se týká osoby Bašára Asada, tak poměrně nelogicky se téměř všechny státy soustředěné kolem USA a EU zaměřily na jeho odstranění a oslabily tím celkové úsilí v boji proti Islámskému státu. Bašár Asad byl sice krok za krokem eliminován, ale tím se zároveň prodlužovala doba boje proti IS. Vstup Ruska do konfliktu vyrovnal poměry a zároveň upozornil na fakt, že se musí brát vážně i Asadovy zájmy a té části syrské společnosti, kterou reprezentuje, a jak jsem výše uvedl výše, i zájmy Ruska. Celá situace se tak dostala blíže k reálnému řešení. To spočívá v tom, že v Sýrii se musí nalézt komplexní přístup a akceptovatelný model pro všechny strany konfliktu. Nejprve je nutné porazit Islámský stát a následně se pak dá řešit osud Bašára Asada. Ten beze sporu nemůže stát v budoucnu v čele Sýrie.
„Náš muž v NATO“, generál Petr Pavel, označil Rusko za větší bezpečnostní hrozbu než Islámský stát. NATO přisouvá vojska k ruskému území, z Pobaltí, z Polska i odjinud. Slýcháme, že Rusko je i nadále hrozbou pro Evropu. Je tomu tak? Berete vážně odhady tvrdící, že při obsazení Pobaltí by NATO nestihlo reagovat? Či spíše hrozbu „hybridní“ války proti EU, spočívající v podpoře stran a politických názorů obecně usilujících o rozpad EU a příklon jejích členských zemí k Rusku?
Mám za to, že generál Pavel použil příklad pro zvýraznění slabin NATO, ale že situace není tak dramatická, je zřejmé. Na druhou stranu Rusko se pravděpodobně dostalo z krize ozbrojených sil a my musíme na tuto situaci reagovat. Rusové, s ohledem na svoje schopnosti, mohou použít své síly k provokacím, ale především mohou uplatnit některé praktiky, které známe pod moderním pojmem „hybridní válka“. A to nejenom v Pobaltí, ale kdekoliv, kde bude oslabena soudržnost společnosti některého ze státu naší Aliance. Stále více pronikají na veřejnost informace, že Rusko podporuje různé politické subjekty nacionálního a radikálního zaměření – jako je německá Pediga nebo francouzská Národní fronta Le Penové. V tom vidím mnohem větší hrozbu.
Situace Ruska může vypadat zneklidňujícím způsobem i díky problémům s cenou ropy, která podráží ruské hospodářství. Lidé sice Putinovi věří, nicméně ani Rus nemusí vydržet všechno. Máme se bát obnovení konfliktu na Ukrajině nebo začátku jiné války za účelem vybuzení vlastenectví a zakrytí vnitřních problémů? Jaké faktory v „ruské“ problematice jsou běžně opomíjeny?
Samozřejmě, že Rusko bude posilovat svoji pozici, kdekoliv to bude jen možné. Zamrzlý ukrajinský konflikt na východní Ukrajině je jedním ze žhavých želízek, které může Rusko použít. Za této situace se ale mohou objevit i jiné problémy, jež jsou dnes v Rusku utlumeny. Například islamistická hnutí na jihu Ruska – Čečensko, Ingušsko a podobně. Již dříve se například opatrně mluvilo o nespokojenosti východních gubernií s centrální politikou Moskvy. Rusko má mnoho svých vnitřních problémů, které mohou být otevřeny v tom nejméně očekávaném okamžiku. Ale ani Rusové dnes nejsou úplně neznalí skutečné situace, a pokud bude nepříznivý trend ve vývoji ruského hospodářství pokračovat, může to znamenat vážný vnitřní problém, který nebude Putin schopen vyřešit.
Ministr zahraničí Zaorálek vystoupil v právě uplynulých dnech s poměrně ostrými výroky vůči Rusku. Jednak podle něho Rusové posílají do Evropy uprchlíky a přiživují migrační krizi. Za další prý Rusko zůstává nevypočitatelné, hraje podle jiných pravidel, proto si neumí představit návrat do běžných vztahů. Ostatně podle Zaorálka je Česká republika připravená podpořit nové sankce vůči Rusku kvůli případu zadržované ukrajinské pilotky Savčenkové. Podle ministra je to odporný, vyprefabrikovaný případ. Co k tomu všemu říci?
Nemám úplně všechny informace, ale zdá se mi to až příliš komplikované. Rusové přece neorganizují uprchlickou vlnu do Evropy. Že se, jak jsem uvedl, bezohledným bombardováním zvýšila vlna migrantů utíkajících z území bombardovaného Rusy, to je určitě pravda. Otázkou ovšem zůstává, zda by se nezvyšovala tato vlna v případě, kdyby další území ovládal Islámský stát nebo takzvaná umírněná opozice. Mimo to velká část uprchlíků vůbec není ze Sýrie, ale i jiných států Blízkého východu a Afriky.
K případu paní Savčenkové se nemohu vyjádřit. Jednoduše proto, že nevím, co je skutečnost a co propaganda. A to jak z jedné, tak z druhé strany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
