Chcete, aby mezi ANO a ČSSD došlo k dohodě o vládě s podporou KSČM?Anketa
Prezident republiky Miloš Zeman vystoupil na sjezdu KSČM v Nymburce a hovořil tam mj. o tom, že tzv. Vítězný únor byl ve skutečnosti prohraným, o nutnosti, aby KSČM učinila pokání za minulost, o monopolu moci, o tom, že není-li socialismus demokratický, není to socialismus apod. Miloš Zeman hovořil i o tom, že politické procesy padesátých let byly ne chyby a přehmaty, ale zločiny. Vezmou si komunisté z toho příklad?
Stewart Steven ve své knize Výbušnina popisuje operaci Splinter factor. Jde o to, že atmosféra padesátých let, politické procesy, všudypřítomná špionománie a atmosféra strachu byly do značné míry vyvolány zpravodajskými hrami amerických tajných služeb a jmenovitě Allena Dullese, který mistrně rozehrával smrtící intriky proti Sovětskému svazu a představitelům spřátelených zemí. Geniálně propracovaná zpravodajská intrika, kterou vymyslel v roce 1949 pozdější šéf CIA Allen Dulles, učinila z komunisty Fielda, který hledal v Polsku azyl, agenta CIA, který získal mnoho vysoko postavených komunistů už během války pro spolupráci. V této intrice aktivně spolupracoval polský agent CIA a obvinění se týkalo Poláků, Maďarů, Jugoslávců a nakonec i Čechoslováků. Ani Artur London ve své knize Doznání nenaznačil, že by o této intrice něco věděl.
Ale vyšetřovací metody, vynucená přiznání a popravy jistě zločinné byly, stejně jako zločiny proti „třídním nepřátelům“. Atmosféra vzájemné nedůvěry začala už za války a aktivně se na tom podílel právě Allen Dulles. Podařilo se mu tak zasít hlubokou nedůvěru mezi vrcholné představitele těchto zemí a vzbudit v nich pocit trvalého ohrožení a zrady. Z toho potom vyplývaly i samotné politické procesy padesátých let a další nepříjemnosti tohoto období. Ukazuje se, že ne všechno z té doby je tak jednoznačné, jak se v současnosti jeví být. Jedna věc je ale přesto naprosto jednoznačná: ani na jedné, ani na druhé straně nešlo o to, co tyto strany hlásaly. Nešlo o boj za demokracii na straně Západu na jedné straně, ani o boj pracujícího lidu za sociálně spravedlivou společnost na straně druhé. Šlo o mocenský boj v nejsyrovější podobě z obou stran, v němž ovšem Západ tahal za delší konec a byl v tomto souboji ten agresivnější. Nešlo o boj za demokracii proti komunismu, nýbrž o boj proti Rusku tak, jak tento boj probíhá stovky let.
Komunisté by měli historii komunistické strany co nejdřív publikovat bez mlžení a v historických souvislostech a jednoznačně se vyjádřit, k čemu se dnes hlásí a od čeho se distancují, zejména po svém sobotním sjezdu.
Během minulého víkendu USA, Velká Británie a Francie zaútočily na Sýrii. Šlo o velmi omezený úder coby odvetu za údajný chemický útok. Syrská opozice se ale údajně vzteká, že šlo o frašku a čekala prý větší pomoc. Prezident USA Donald Trump vzkázal Emmanuelu Macronovi, že zájmem USA je co nejrychlejší stažení ze Sýrie, a všichni dávají najevo, že další útok nebude. Jak to celé hodnotit? Zejména v kontextu úvah před úderem, že se blíží světová válka atd. Jsou jasné důkazy a je dobře, že k útoku došlo?
Důkazy, že k chemickému útoku došlo, nejsou vůbec žádné. Naopak, čím víc o tom vím, tím více jsem přesvědčený, že k vůbec žádnému chemickému útoku nedošlo. A i kdyby k takovému útoku došlo, tak už vůbec nevíme, kdo jej podnikl. Proč by jej probůh podnikal syrský prezident Asad, když už má válku s Islámským státem vyhranou a když ví, že Západ čeká na jakoukoli záminku, aby proti němu zasáhl? Vždy se ptejme cui bono. Jediný, komu mohla tato akce pomoci, je právě islamistická opozice a rovněž celý Západ, který se nechce vzdát myšlenky, že se mu podaří prezidenta Asada svrhnout, vytlačit ze Sýrie Rusko a Sýrii ovládnout.
Ptejme se, proč právě o Sýrii svádí Západ s Ruskem tak urputný souboj. Důvodů pro to je více. Sýrie je jednou z klíčových zemí Blízkého východu s mimořádně velkým strategickým významem. Můžeme říci, že tento význam Sýrie, jakož i celého Blízkého východu, trvá již od biblických dob. Pokud by ji Američané ovládli, ovládali by v podstatě celý Blízký východ, tuto nejstrategičtější a nejneuralgičtější oblast světa, a měli by z východního pobřeží Středozemního moře volnou cestu na Írán.
Další věcí jsou ropovody a plynovody. Přes Sýrii měly jít dva plynovody. Prvním měl být veden plyn z Kataru přes Saúdskou Arábii, Sýrii a Turecko do Evropy a jeho výstavbu podporovaly Spojené státy a Saúdská Arábie, druhý měl jít z Íránu přes Irák a Sýrii do Evropy a jeho výstavbu podporovaly Rusko a Írán. Je zřejmé, že ten, jehož varianta by zvítězila, by obrovským způsobem vylepšil svoji strategickou pozici. V případě, že by zvítězila arabsko-americká varianta, došlo by navíc k podstatnému oslabení vlivu Ruska a posílení vlivu Saúdské Arábie a dalších fundamentalistických států z oblasti Perského zálivu v Evropě.
Na západě mnozí tvrdí, že západní úder byl slabý a Donald Trump přenechává Blízký východ Rusům a Íránu. Podle europoslance ODS Jana Zahradila má Sýrie funkci náhradního bojiště mezi USA a Ruskem. V našem zájmu podle něho je, aby se z Ruska díky tomu nestal globální hráč a z Íránu regionální hegemon. Na to se prý máme soustředit bez ohledu na různé fake news atd. Je nutný aktivnější přístup Západu, nebo bychom se víc měli držet zpátky?
Pozice Donalda Trumpa na domácí scéně je velmi slabá. Trump je nucený činit obrovské ústupky domácím neokonzervativním elitám, které mimochodem stojí i za akcí #MeToo a dalšími neomarxistickými výstřelky. Tyto elity prosazují ekonomický neoliberalismus, dále neomarxistické principy ve společenském životě a jsou orientovány silně protirusky. Takže prezident Trump neměl jinou možnost, než odpálit rakety jako úlitbu těmto elitám. Je třeba si všimnout, že tak učinil velmi opatrně, tak aby nezasáhl ruské základny, a rovněž reakce Ruska byla velmi zdrženlivá.
Je zřejmé, že ani Rusko, ani USA se nechtějí dostat do bezprostřední vojenské konfrontace. Co se týče prohlášení europoslance Zahradila, lze s ním souhlasit v tom, že v Sýrii spolu bojují Rusko a Spojené státy o ovládnutí této země. Ale rozhodně si nemyslím, že je třeba zabránit Rusku v tom, aby se z něj stal globální hráč. Rusko globálním hráčem je, ať se to komu líbí, nebo nelíbí, a i kdyby se mu v dosažení této pozice podařilo zabránit, přispělo by to pouze k enormnímu posílení Saúdské Arábie, která velmi energicky prosazuje svoji variantu wahhábistického islámu v Evropě. Taková malá poznámka k těm tzv. fake news: právě čtu knihu německého autora Uda Ulfkotta „Koupení novináři,“ kde autor píše o tom, jak němečtí tzv. nezávislí novináři píšou tendenčně v duchu politické korektnosti pod dohledem amerických tajných služeb. Domnívám se, že i v dalších západoevropských zemích je situace obdobná.
Podle prezidenta Zemana jde o debilitu, pokud některé státy (hlavně USA) dělají stále stejné chyby. Vše prý začalo invazí do Iráku pod záminkou (neexistujících) zbraní hromadného ničení, pokračovalo to v Libyi atd. Má Zeman pravdu? Jde o sérii hloupostí a „příznak debility“, jak říká?
Jsou věci, v nichž s prezidentem Zemanem nesouhlasím, a toto je jedna z nich. Američané zcela ze svého pohledu racionálně rozbili fungující arabské státy, které jim nebyly příznivě nakloněny, a svými intervencemi vnesly do těchto zemí rozvrat a chaos. A v kalných vodách se nejlépe loví. Ostatně o tom, že cílem amerických válek není tyto války vyhrávat, ale udržovat v napadených zemích chaos a rozvrat, hovoří i zakladatel soukromé CIA – Stratforu – George Friedman. Účelem takového jednání je zabránit tomu, aby se kdekoliv na světě zformovala konkurence schopná ohrozit postavení Spojených států.
Ministr zahraničí Martin Stropnický i premiér Andrej Babiš americký útok jasně podpořili, ale Babiš po návštěvě prezidenta Zemana v Lánech otočil s tím, že to tak jednoznačně nevidí. Podle toho, co pak Zeman řekl médiím na konto Babiše, to vypadá, že si Zeman přeje, aby Babiš hovořil v tématech zahraniční politiky tak, jak si přeje on sám… Názorový veletoč Babiše ale měl dohru, jelikož následně Miroslav Kalousek premiéra obvinil, že nedokáže být konzistentní. Co si o tom myslíte?
Zcela výjimečně souhlasím s Miroslavem Kalouskem. Volba ANO a Babiše byla protestní volbou, ale velmi se obávám, že Babiš jako premiér nebude čelit tlaku z Bruselu, a to ani v otázce přijímání nelegálních migrantů, jak původně sliboval.
Jak ve světle toho vidíte české reakce, které jsou vůči operaci Američanů, Britů a Francouzů velmi pochybovačné? Mnohé třeba překvapila reakce ČSSD, která ústy svého předsedy Jana Hamáčka útok označila za odsouzeníhodný – odpovědí podle něho nesmí být ukázka síly bez mandátu RB OSN. Podle místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny bylo Česko v této věci servilní a ministr obrany Stropnický z nás prý udělal satelit. Oproti tomu většina politiků z ODS a TOP 09 zásah schvaluje. Co říci na tak rozporuplné argumenty a především na to, že jsme se měli více zachovat jako loajální spojenec?
Jakým spojencem je ten vzývaný a adorovaný Západ? Takovým, jakým se ukázal být například v roce 1938? Nebo jako když prezident Sarkozy hodil přes palubu svého osobního přítele Muammara Kaddáfího, který financoval jeho volební kampaň? Spojenec, který se tvrdým vnucováním migrantů snaží rozvrátit i naši zemi, když si nechal rozvrátit ty své?
A takových příkladů bych mohl uvést celou řadu. K takovému „spojenci“ máme být loajální? Ne. My musíme tvrdě, racionálně a pragmaticky sledovat své národní zájmy. Ze všech vyjádření politiků je mi nejbližší prohlášení místopředsedy ČSSD Jaroslava Foldyny. Foldyna se vyjadřuje tak, jak se mi to líbí: krátce, jasně, úderně, nežvaní okolo a mluví k věci.
Jak tuto pozici sociální demokracie hodnotit v kontextu s tím, jak se chovala ČSSD poměrně nedávno v bývalé Sobotkově vládě, kde měla ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka? Jde o názorový posun sociálních demokratů?
V sociální demokracii existují v zásadě dvě křídla: jedno, které bych nazval foldynovským a které má blízko k tradiční sociální demokracii, druhé, jehož představiteli jsou například Jiří Dienstbier, Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek, Vladimír Špidla apod. a které má blízko k TOP 09. Takže záleží na tom, kdo z těchto dvou názorových směrů v ČSSD se k situaci vyjádří.
Silná reakce k Sýrii přišla od Václava Klause mladšího, který použil Hemingwayův citát: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země“. Není to už příliš drsné?
Drsné to není, jen bych toto prohlášení omezil na útočnou válku. Příprava obrany je podle mého názoru zcela legitimní. Si vis pacem, para bellum, říkali již staří Římané.
Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna na adresu prezidenta USA Trumpa a Mayové řekl, že několik hlavounů si myslí, že ovládá svět, a my jen zíráme. Z celé situace se prý Foldynovi chce zvracet. Podle aktivisty Jakuba Jandy je ale Foldyna proruský element a nikdy se nestalo, že by ve standardní české politické straně měli Rusové svého agenta tak vysoko. Co na to říci?
Již výše jsem uvedl, že se s vyjádřeními Jaroslava Foldyny plně ztotožňuji. Pokud se týče Evropských hodnot Jakuba Jandy, doporučuji otevřít si jejich výroční zprávu a zejména se podívat na strukturu jejich finančních přispěvatelů, kterými jsou mj. významné západní instituce. Rovněž ve struktuře výdajů zaujímá projekt Kremlin Watch jedno z čelních míst.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
