Prezident republiky Miloš Zeman vystoupil na sjezdu KSČM v Nymburce a hovořil tam mj. o tom, že tzv. Vítězný únor byl ve skutečnosti prohraným, o nutnosti, aby KSČM učinila pokání za minulost, o monopolu moci, o tom, že není-li socialismus demokratický, není to socialismus apod. Miloš Zeman hovořil i o tom, že politické procesy padesátých let byly ne chyby a přehmaty, ale zločiny. Vezmou si komunisté z toho příklad?

Stewart Steven ve své knize Výbušnina popisuje operaci Splinter factor. Jde o to, že atmosféra padesátých let, politické procesy, všudypřítomná špionománie a atmosféra strachu byly do značné míry vyvolány zpravodajskými hrami amerických tajných služeb a jmenovitě Allena Dullese, který mistrně rozehrával smrtící intriky proti Sovětskému svazu a představitelům spřátelených zemí. Geniálně propracovaná zpravodajská intrika, kterou vymyslel v roce 1949 pozdější šéf CIA Allen Dulles, učinila z komunisty Fielda, který hledal v Polsku azyl, agenta CIA, který získal mnoho vysoko postavených komunistů už během války pro spolupráci. V této intrice aktivně spolupracoval polský agent CIA a obvinění se týkalo Poláků, Maďarů, Jugoslávců a nakonec i Čechoslováků. Ani Artur London ve své knize Doznání nenaznačil, že by o této intrice něco věděl.

Ale vyšetřovací metody, vynucená přiznání a popravy jistě zločinné byly, stejně jako zločiny proti  „třídním nepřátelům“. Atmosféra  vzájemné nedůvěry začala už za války a aktivně se na tom podílel právě Allen Dulles. Podařilo se mu tak zasít hlubokou nedůvěru mezi vrcholné představitele těchto zemí a vzbudit v nich pocit trvalého ohrožení a zrady. Z toho potom vyplývaly i samotné politické procesy padesátých let a další nepříjemnosti tohoto období. Ukazuje se, že ne všechno z té doby je tak jednoznačné, jak se v současnosti jeví být. Jedna věc je ale přesto naprosto jednoznačná: ani na jedné, ani na druhé straně nešlo o to, co tyto strany hlásaly. Nešlo o boj za demokracii na straně Západu na jedné straně, ani o boj pracujícího lidu za sociálně spravedlivou společnost na straně druhé. Šlo o mocenský boj v nejsyrovější podobě z obou stran, v němž ovšem Západ tahal za delší konec a byl v tomto souboji ten agresivnější. Nešlo o boj za demokracii proti komunismu, nýbrž o boj proti Rusku tak, jak tento boj probíhá stovky let.