Třicet let svobody. Jak hodnotíte „novou svobodu“ u nás, převažují pozitiva? Aneb vše je samozřejmě v lidech.
Svoboda, pane redaktore, nemůže být ani nová a ani stará, svoboda je táž. Dělí-li ji někdo tímto způsobem, omezuje toho druhého v jeho vlastní volbě. To mějme na paměti od začátku. Ale co je vlastně svoboda? O tom hovoří filozofové už od počátků druhu Homo sapiens sapiens, aniž se většinou ohlížejí na své okolí. Já ovšem nejsem filozof, tak možná má odpověď na tuto otázku, tedy na to, co je svoboda, nebude až tak správná, jak si mnozí představují. Podle mne je svoboda možnost a případně také schopnost – ne všichni ji máme – rozhodovat se, podle svého rozhodnutí volit a jednat podle své vůle, ať je jakákoliv, a nést za to přiměřenou odpovědnost, což mnozí dnes odmítají.
Tato podstatná možnost člověka je ovšem omezena tím, že například žijeme na Zemi a jsme k ní připoutáni gravitací, množstvím látek potřebných k našemu životu, ale i autoritou rodičů, státu či společnosti, chcete-li, ale i svými schopnostmi, nemocí, tím, že se opijeme či jinak toxikujeme, návyky čili povahou překážek a zábran, které svobodu omezují. Svoboda je velmi široký pojem, a protože má pro člověka zásadní význam, její obsah se také různě mění. Většina výměrů ji odvozuje negativně z nepřítomnosti omezení, případně nátlaku, donucení jinou osobou. Podle mnohých je to absence překážek, omezení, zajetí nebo útlaku. To má dobrý smysl, pokud „svobodu“ chápeme pouze jako svobodu společenskou a politickou; běžně mluvíme o svobodné společnosti, svobodě pohybu, slova nebo shromažďování a rozumíme tím právě absenci nátlaku či překážek, především ze strany státu.
Ani v tomto smyslu to však nemůže znamenat „svobodu“ ohrožovat jiné lidi, krást nebo vraždit. Já se přidržím proto soudu Kanta, který soudí, že svoboda ve společnosti je možná jen v rámci práva jakožto souhrnu podmínek, za nichž lze libovůli jednoho sloučit s libovůlí druhého podle obecného zákona svobody, a rozlišuje tak mezi libovůlí a svobodou. Individuální rozhodování a jednání je tedy omezeno nejen vnějšími podmínkami – například zamčenými dveřmi nebo nedostatkem peněz, ale také ohledem na svobodu druhých. Z povahy lidské osoby a její svobody ovšem plyne, že u vlastních, nevynucených rozhodnutí a jednání nese také odpovědnost za důsledky. Nežádoucí „libovůle“ je proto omezována především hrozbou trestů, ale svobodu člověka omezuje i vlastní neochota odpovídat za její důsledky. Ale stejně za jednu z nejlepších definic svobody považuji heslo Francouzské revoluce „Liberté, Égalité, Franternité“, ale znáte-li trošku dějiny té revoluce, tak dobře víte, co se při ní ve jménu tohoto hesla dělo.
Fotogalerie: - Náměstí Borise Němcova
Možná jsem svou odpověď tímto výkladem trochu ztížil, ale pokusím se vám na ni odpovědět. Většina národa před třiceti lety poukazovala na libovůli určité skupiny obyvatel vůči té většině národa. Nicméně libovůle nezmizela, jen se přelila jinam a ve své podstatě zůstala. Ve jménu nápravy křivd byly způsobeny a působí se křivdy nové. V tom jsem zklamán. Není všem měřeno stejným metrem a i politická zvůle někdy zasahuje, či je vymáhána křiklouny na náměstích. Škoda, to mělo přece zmizet, proto národ „cinkal klíči“, není-liž pravda. Ano, máme svobodu myšlení – kdo chtěl, měl ji před těmi třiceti lety taky a mohl to dát najevo, ale nesl za to svou zodpovědnost. Máme svobodu pohybu a můžeme cestovat, kam chceme – máme-li na to peníze, ale musíme respektovat zvyklosti míst, kam cestujeme, a nejen některých, všech, i to je součástí svobody, či nést za to svou zodpovědnost.
Můžeme hromadit majetek, ale měli bychom dbát, aby byl získán poctivě, poctivou prací, což v mnoha případech vůbec není pravda. Máme svobodu slova, kterou můžeme svobodně projevit, leč velká část je jí omezena zákonem. A navíc dnes nemůžete říci také úplně všechno, i když to není omezeno zákonem. Máme právo hubovat na hlavu státu, ale pouze na některou, jiná podobná hlava je posvátná. Ztratili jsme právo na důstojný život, nebo si myslíte, pane redaktore, že bezdomovci žijí důstojně? A co mladé rodiny, které nedosáhnou na hypotéku ani na výši nájemného? A co staří lidé, kteří své domovy musejí opustit jen proto, že se neúměrně zvedl nájem? A spekulanti, kteří skupují byty, aby na nich mohli vydělat mnohonásobně více, než do nich vložili? Máme právo volně podnikat, ale mnohé jsme kvůli tomu ztratili. Dnes zápolíme s nedostatkem léků. S radostí jsme jejich výrobu předali tam, kde je práce člověka levnější. A léky nám auta nenahradí. Vůbec jsme přišli o velkou část toho, v čem jsme ve výrobách různého druhu vynikali. Máme svobodu menšin, ale když se jedná o svobodu většiny, jde to jaksi stranou. Práva těch, co porušují zákon, jsou větší než těch, co ho dodržují. Mohl bych pokračovat? Raději ne, nevím, jak moc velká je v tomto ohledu svoboda slova.
A tak konstatuji, že ve svobodě v naší vlasti vidím mnoho pozitiv a jsem za ně rád, což mi však nebrání v tom, abych viděl i řadu negativ, která ten krásný pohled na naši společnost kazí.
Fotogalerie: - Venku se Štafetou Plzeň
Bídně jsme na tom v samozásobitelství potravinami, nepěkně také ve školství. Již v mateřinkách si děti potřebné věci „vygooglí“, kam ale zmizel v zemi učitele národů J. A Komenského obyčejný, běžný zájem o školu, který se nedostává ani mnohým učitelům.
Jsou to v podstatě dvě otázky, ale ty, jak jste správně odhadl, spolu souvisejí. K těm potravinám, to je takový jeden vtip, jak si dědeček posteskl, že když byl mlád, před nějakým 50–40 lety říkali soudruzi, že komunismus tady bude, až budou pomeranče a banány lacinější než brambory, a že před 30 lety si říkal, že už se toho nedožije. A hle, je to tady! Tolik ten dědeček. Nějak se nám vytratilo plánování. Každý hledí z půdy dostat co nejvíce peněz, že přestane koukat na její správné zpracování – hnojení, hluboká orba, málo chemie, správné podmínky podzemních vod a tak dále, na přirozenou a potřebnou skladbu pěstovaných produktů a dodržování agrotechnických lhůt a samozřejmě i na to, aby nám úrodná půda, největší bohatství každého státu, nemizela pod plechovými boudami, kterým nadneseně říkáme logistické areály, pod novými sídlišti, rodinnými domy, parkovišti, golfovými hřišti, slunečními elektrárnami a výrobnami nepotřebných věcí, když staré likvidujeme a na jejich místě vyrůstají takzvané logistické areály či k životu se nehodící sídliště.
Máte rádi Zuzanu Čaputovou?Anketa
Pak se nelze divit, že dovážíme nejen ty pomeranče a banány v takové míře, že se nakonec ocitají poloshnilé na skládkách, spalovnách či kompostárnách – to v lepším případě, ale dovážíme i ty brambory, cibuli, česnek, čočku, hrách, pohanku, maso, vejce a další potraviny až z horoucích pekel. Jen jsem zvědav, jak to budeme dovážet z těch zemí, odkud to dovážíme, když je v nich rozšířen koronavirus, a z takových, ze kterých by to ještě šlo, tak ty bojkotujeme, neboť naše vztahy nejsou „jen o ekonomice“. Teď cituji naše přední politiky, kteří o nás rozhodují.
K té škole. Systém Komenského jsme začali poměrně rychle opouštět už v sedmdesátých letech minulého století, posledním století minulého tisíciletí. A pak už to šlo rychle, velmi rychle. Systém, který byl založen na tom, aby v žácích utvrzoval vědomosti, znalosti a dovednosti, na čemž byl založen celý náš úspěšný ekonomický systém konce 19. a většiny 20. století, se nám „podařilo“ nahradit systémem „cochcárny“, ve které se handrkujeme o to, zdali maturovat z matematiky či nikoliv, a handrkujeme se o to, jestli učit žáky k vlastenectví, jak tomu bylo za první republiky, a učit je i vyjmenovaná slova, básně našich básníků a učit se je zpaměti, znát naši, českou, kulturu, sčítat a odčítat, psát domácí úkoly, učit se důkladně přírodní vědy, pracovní činnosti a jiné potřebné znalosti pro život. Zatím do škol cpeme pokřivenou historii našeho národa a národů okolních, politickou výchovu a takzvané hry a projekty, které se životem mají málo co společného. A snižujeme tím důstojnost nejen vyučovacího procesu, ale i učitelů, kteří už de facto nemají žádné prostředky na to, aby ukáznili neukázněné a vše smějící žáky. Se zájmem čekám na to, že se objeví vláda, která tomu konečně učiní přítrž. Doufám, že vzdor svému věku se jí dočkám!
Psali jsme:
Fotogalerie: - Štafeta v Plzni
Bohužel ani vysoké školství není na tom lépe. Kromě mraků sociologů, klimatologů a dalších jistě velmi užitečných profesí. Naproti tomu se i v přírodovědných a technických disciplínách objevuje fenomén nesmyslných grantů, přeplacených odborných článků, ze kterého ale dostávají fakulty řádnou „kozí daň“, místo aby byli patřičně oceněni konkrétní autoři. Co se to děje v naší kotlině?
Máte pravdu, ani vysoké školství na tom není lépe, zvláště proto, že „v české kotlině žije lid dobrý, pracovitý a bohabojný, ale jsou tu i loupežníci. A pod dubem, za dubem…“ Já si vypůjčil tento citát z mé oblíbené filmové pohádky o Lotrandovi a Zubejdě, takže jeho autorem je někdo jiný, což rád přiznávám! Myslím, že i vysoké školství je postiženo nemocí, která postihuje i školy nižších stupňů, a že vysokoškolský zákon to nepostihuje ani dnes, a budou-li na nejvyšších školských místech panovat takové podmínky, které byly zavedeny v letech devadesátých, lépe nebude. Říká se, že ryba smrdí od hlavy, ale to už je ryba v rozkladu a já věřím, že to u nás není tak daleko, aby se časem neobjevil jeden statečný – stačil by jeden, nemusí jich být hned sedm – a vzal opravdu za to. Že to jde, ukazuje dnes do jisté míry oblast životního prostředí, i když i tam je stále co napravovat.
V našich minulých rozhovorech jsme hovořili o přírodovědě a výchově k ekologii. Zmizely však třeba odborné kabinety plné vycpanin, geologických sbírek a jiných přírodovědných pomůcek. Nemohou se konat chemické pokusy a žák, který by vzal lopatu do ruky a zadřel si třísku, tak za to by mohl být učitel i souzen a zavřen, neboť dětská práce je u nás trestná. Pokrok se prý nezastaví, ale jde vůbec o pokrok?
To už je věc metody výuky jednotlivých předmětů. Pokud dal někdo z vyšších míst podnět k tomu, aby tyto přírodní sbírky byly zničeny, tak to byl zločin a měl by být popohnán před soud. Samozřejmě podle práva, a to by měly vyšetřit orgány činné v trestním řízení. Pokud se sbírky rozpadly vinou jejich neošetřování, tak i za to někdo může a nese za to zodpovědnost – viz výše práva a povinnosti aneb není práv bez povinností a povinností bez práv. Ale i tak, měly by se obnovovat, neboť počítačové animace příliš nesvedou, pouze nějaké vodítko, ale když si to jeden potěžká v ruce, sáhne si na to a vidí to in natura, tak už to do konce života nezapomene.
A pokrok? Co je vlastně pokrok? Je to stejně zapeklitá otázka jako ta vaše první: co je svoboda. O pokroku se všichni přou, co to vlastně je. Nechci jít daleko do historie, ale stejně do ní kousíček zabrousím. Když stroje poháněla pára, aby učinily život člověku lehčím, a dosáhlo se tak pokroku, tak tu páru vyráběli spalováním tuhých paliv a „uhlíková stopa“ začala ničit ovzduší. Když se vymyslela elektřina, tak se většinou vyráběla v parních elektrárnách a taky se spalovala tuhá paliva a ve jménu pokroku dostávalo ovzduší na frak. Když se za tím účelem spoutaly vody řek, začala dostávat na frak krajina a půda. Když se vymyslely ve jménu pokroku jaderné elektrárny, tak s jejich zamořováním při náhodných poruchách ovzduší, krajiny i půdy, a dokonce i lidské společnosti dostali na frak všichni. A stejně je to i s větrníky, slunečními elektrárnami a dalšími vymoženostmi pokroku. Je tedy pokrok pokrokem? Anebo co vlastně je, ptám se znova. Ve jménu pokroku jsme vymysleli auta, která rovněž vykazují uhlíkovou stopu, a cudně se mluví o letadlech, abychom neurazili světové státníky, ale jak jinak by se mohli navštěvovat či nakoukávat do Moravského krasu? Uhlíková stopa, neuhlíková stopa! Třeba si těch letadel a lodí, co křižují oceány a moře, Greta nevšimne a my budeme ve jménu pokroku vydělávat obrovské peníze.
Víte, pane redaktore, ono je to těžké, ale já vždycky, když se mluví o pokroku, upozorňuji na knížku Ostrov v nebezpečí, ve které se přou zastánci stavby hydroelektráren a vojenského letiště se svými odpůrci. Jedni křičí, že pokrok je jejich vize, a druzí že jejich vize vůbec není pokrok, a tím jsou jejich názory, anižse podívají na kořen věci. Tím je záchrana prosperujícího hospodářství malého ostrova, založeného na univerzálním stromu, jehož rozmnožování má na svědomí drobný motýlek, o kterém se toho mnoho moc neví. Ani se neví, čím se živí jeho housenky, a to je u motýlů dost podstatná věc. Nakonec se ukáže, že vlastně celý ten humbuk okolo hydroelektráren čili takzvané čisté energie a vojenského letiště čili vojenské ochrany prosperujícího státečku, neboť ten kromě několika policistů žádnou brannou moc nemá – taky ušlechtilá věc, žádný pokrok není, ba právě naopak, neboť celé to prosperující hospodářství je založeno, jak to tak v přírodě bývá, na obyčejném ptačím zažívání jednoho ptačího druhu, který vytvořením těch čistých elektráren by byl utopen ve svém údolíčku, které obývá. Jo, a pak že pokrok je pokrok.
Máme reprezentaci, kterou jsme si zvolili, nebo tento způsob voleb a demokracie je jen pro někoho?
Jásali jsme na počátku roku 1990, že budeme moci svobodně volit. Tak svobodně volíme, což považuji za velikánské plus takzvané sametové revoluce! A koho zvolí většina, tak toho máme. Chce to ovšem, aby lidé mysleli na to, koho volí, a nevolili ty, za které se pak stydíme. Vždyť je známe, víme, jakou politiku dělali a budou dělat. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Na mnohé politiky hubujeme, a zcela právem, přesto se opět objeví v Parlamentu, Senátu, ve vládě. Víme, že dopustili téměř zničení našeho průmyslu, že převlékli kabáty – a mnozí je převlékají dosud, že odkláněli nemalé finanční částky ve svůj prospěch, sněžili a třeba i dnes sněží, že rozdávali peníze státu, se kterými měli hospodařit, a tak dále, a stejně je znova volíme a ne proto, že bychom jiné neměli, ale že se na nás chvíli usmějí a podají nám ruku, a přitom všichni víme, že už by měli patřit v dávné zapomnění. Lidé jsou nepoučitelní a ti, kteří by to mohli zvrátit, k volbám prostě nepřijdou. Škoda, už dávno jsme se mohli takových politiků zbavit.
Fotogalerie: - Terezín a Aida
... a přitom by asi stačilo málo, užívat selský zdravý rozum.
Musím vás vyvést z omylu, pane redaktore, i ten zdravý selský rozum někdy selže. Ale pravdu máte v tom, že je třeba přemýšlet a vážit. Mene mene tekel ufarsin. Ten Boží nápis se objevil na zdi hodovní místnosti jednoho zpupného krále, v jehož zajetí byli v tu dobu Židé, a nikdo z jeho věštců a kouzelníků ho nedokázal přečíst, až prorok Daniel. Ten nápis znamená: Sčetl jsem, sčetl, vážím a budu rozdělovat. Bylo to varování. Ale každý z nás, co půjdeme k volbám, by to měl mít na paměti a posuzovat nejen řeči a chtivost po moci, ale činy, co kdo pro náš stát a naše lidi udělal. Dosud věřím ve zdravý úsudek našich spoluobčanů.
Pro koho byste hlasovali, kdybyste byli Američané?Anketa
V závěru zvolníme tempo – pivo máme dobré, dívky a ženy krásné, krajinu stále nádhernou. A přesto jsme brblalové, nespokojenci, ustrašení z televizních zpráv a novinových titulků. A žijeme si každý ve své bublině.
Moc jste nezvolnil, pane redaktore! Ve vaší otázce je cosi dáno a v tom, co je dáno, je ta chyba, pane redaktore. Pivo, víno, děvy hezké, to jsou dary země české – čítával jsem v jedné hospodě jako malý kluk, když jsem tam chodil tatínkovi pro pivo. Ale můj dědeček, moudrý muž, který prošel peklem první světové války a za druhé světové byl vězněn v koncentračním táboru, který snad zázrakem přežil, aby ho krátce na to, co mu sebrali v padesátých letech koníčka Karla, ranila mozková mrtvice a on seděl na posteli celé tři roky k ní připoután, říkal, abych tomu nevěřil, že jen člověk činorodý za všech okolností může, byť jen trošku, změnit běh dějin lidské společnosti. Ne, nejsme ustrašeni z televizních zpráv, spíše si lidé při nich někdy odplivnou, ale náš národ postihla zvláštní nemoc, snad horší než ten koronavirus, a která nese název „acedia et gula“. Měli bychom se jí zbavit, abychom dokázali, že naši svobodu zadarmo nemáme, i když jsme ji de facto dostali a ani kapku krve za ni nedali. Na rozdíl od svobody, kterou vybojovali naši pradědové a dědové v legiích a naši dědové a otcové na východní a západní frontě. Proto jsme si jich tak vážili, i když někteří z nás se snažili o to, abychom na jejich strastiplné cesty zapomněli. Tak hlavu vzhůru!
Co říkáte na koronavirus. Na to, jak se šíří Evropou? Kdy nás zasáhne?
Jejej, to je zase otázek najednou. Ale, soudíc podle činů evropských vlád, je ten čínský koronavirus v Číně daleko nebezpečnější než ten v Itálii a v dalších okolních státech, když necháváme hranice otevřené a doporučujeme našim občanům, aby jezdili nadále lyžovat do lyžařům zaslíbených zemí. Snad jen naše Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže se trochu pochlapilo a nedoporučilo školám tam cestovat. Koneckonců, když nebudeme umět lyžovat, tak se taky nic nestane. Když se nyní tak otepluje a sněhu nevidět. Že ano? Jen ty investice do lyžařských areálů se ukazují zbytečné. Ale možná jsou na ně dotace s přímým určením, takže se nedají použít jinak.
A k tomu koronaviru – jen si vzpomeňte, jak rychle bylo rozhodnuto o přerušení leteckého styku s Čínou a ostatními aktivitami a co se nadělalo s těmi, kteří se z Číny vraceli domů. A z Itálie nic? Je to trochu divné, ale asi je opravdu ten evropský koronavirus slabší než ten čínský.
Tak vám, pane redaktore, a vašim čtenářům přeji pevné zdraví, veselou mysl a zdravý úsudek a pijte hodně bylinných čajů, bílého i červeného vína, destilátů i toho piva, vzdor suchému měsíci, neboť, jak mi řekla moje paní lékařka, ať se červ vypálí!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Václav Fiala
