Donald Trump je již téměř dva týdny zvoleným americkým prezidentem. Co se za tu dobu dá soudit o tom, jak se po jeho nástupu změní světová politika?
Bez ohledu na všeobecné nadšení civilizovaných a svobodymilovných Američanů a Evropanů nad vítězstvím Donalda Trumpa jako reprezentanta klasických civilizačních hodnot a jejich nositelů se nelze vyhnout spekulacím o dalším vývoji. Globalisté se určitě nesebrali a neodešli do důchodu, zvláště ne v EU. Využívají rostoucího napětí vznikajícího z důvodu přemnožení obyvatel především Afriky a Asie. Evropa, v první řadě EU, bude v následujícím období pravděpodobně jejich pevností i laboratoří. Trump se může stát do budoucna, bez ohledu na volební kampaň a politický program, významnou a výkonnou loutkou globalistů, možná i proti své vůli. Samozřejmě se to odrazí i v české realitě. Všechny negativní ekonomické a bezpečnostní jevy blízké budoucnosti budou globalisté a jejich média přisuzovat kromě Putina především Trumpovi, což by mohlo vést k jeho nahrazení nějakou globalistickou loutkou už po ukončení prvního mandátu.
Světový vývoj může mít několik negativních podob. Aktuálně samozřejmě jde do značné míry o spekulace a realita se ukáže zhruba v horizontu dvou až čtyř let. Poté však bude vývoj pravděpodobně nevratný. Aktuálně se jeví čtyři možné směry vývoje. Buď bude mít pravdu odcházející americký prezident Obama, který se prohání jako o závod po světě a slibuje kontinuitu současné a budoucí americké politiky, nebo naopak dojde k její zásadní změně podle Trumpových slibů. Jenže je zde ještě třetí možnost, a to modifikovaná verze současné americké válečnické zahraniční politiky a v neposlední řadě zcela nové, čtvrté globalistické strategické řešení boje za světovládu ekonomickou cestou. Kromě základních vývojových směrů samozřejmě nelze vyloučit jejich kombinaci nebo další globalistická řešení.
Kdo by se teď měl postavit do čela ČSSD?Anketa
Prvním směrem nemá smysl se dlouze zabývat, zažíváme ho na vlastní kůži už více než 25 let. Znamenal především snahu o privatizaci státu do rukou nadnárodních korporací, a tím likvidaci jeho základního úkolu, kterým je ochrana národa a jeho občanské většiny včetně civilizované rodiny, která je základem národa a státu, před útoky všeho druhu zvenčí a zároveň vytvoření zákonů prosazujících názory a zájmy občanské většiny uvnitř hranic. Prakticky zmizely, snad s výjimkou komunistů, politické strany, které by prosazovaly zájmy občanské většiny.
Teprve v posledních letech se vlastenecké strany znovu formují, avšak globalistům se je daří likvidovat nebo zatlačovat do pozadí pomocí propagandy protinárodních médií, především ČT24, korupce a hlouposti voličů a nevoličů. Z celosvětového hlediska se globalistům podařilo do značné míry zlikvidovat mírotvorné a demokratizační výsledky první a druhé světové války a především sociálního vývoje ve prospěch občanské většiny v Evropě ve dvacátém století. Z ideologického i reálně politického hlediska existuje snaha o návrat kamsi do středověku s tím rozdílem, že pozice šlechty, původně válečníků, zaujmou reprezentanti globalistů.
PRAVIDELNÉ OKNO PL DO SVĚTA S TEREZOU SPENCEROVOU
Druhý možný směr vývoje bychom mohli nazvat ideální z hlediska občanské většiny v Evropě i USA a civilizovaných lidí po celém světě. Jde o sliby či politický program Donalda Trumpa. Vyvstává ovšem otázka, zda a kolik slibů Trump splní. Spíše se můžeme zeptat, kolik z nich myslí vážně a kolik bude schopen splnit. Trump je především miliardář, který sice může o potřebách občanské většiny hezky mluvit, ale v praxi není s občanskou většinou nijak zájmově svázán. Vyvstává proto otázka, zda nejde pouze o dočasného falešného spasitele, jaké známe i u nás.
Opravdové a zásadní demokratizační změny ve světě totiž nikdy nedělali miliardáři. Ti mají logicky snahu konzervovat stav, který jim zaručí stabilitu zisků a moci. Nějaké revoluce ve prospěch občanské většiny, která se chce mít lépe, jejich zájmy bytostně ohrožují. Typickým příkladem je vývoj na Ukrajině, kde se lidé vzbouřili proti bídě zaviněné čtvrtstoletím oligarchizace a zlodějin a nakonec jim vládne největší oligarcha a reprezentant globalistů. Tamní občanská většina se má hůře než dříve a ještě se má vraždit s Rusy pro radost a zisky globalistů. Navíc je třeba si znovu připomenout, že Trump je americký prezident a bude prosazovat americké zájmy, které vesměs nejsou shodné se zájmy Evropy ani naší republiky.
Miliardářskými spasiteli (Porošenko, Kiska, Babiš…) jako reprezentanty globalistů, případně jejich jen trochu chudšími, avšak neméně spasitelskými globalistickými poskoky (Sarkozy, Horáček – Bony a klid…) se to v současnosti v Evropě jen hemží. Ale představa, že nějaký miliardář je vlastenec, který má opravdový zájem o řadového občana země, kde žije či jen podniká, je naprostá iluze záměrně vytvářená pro manipulovatelné hlupáky, stejně jako názor, že kdo má hodně, nechce už víc. Vždy platilo a stále platí globalistické perpetuum mobile, které říká, že peníze dělají moc a moc dělá peníze.
Jednoho svatého spasitele Vaška nám už globalisté kdysi vyrobili a s odstupem času by ho sotva někdo mohl označit za českého či československého vlastence, ochránce zájmů české občanské většiny a člověka prosazujícího československé či české zájmy. A přece se stále někdo ohání jakýmsi jeho úžasným odkazem. Jakým odkazem? Podlézáním sudeťákům, podporou globalistických ideologií a válečných tažení, usazováním komediantů na místa odborníků, máváním tibetskou vlajkou reprezentující primitivní a zvrhlý středověk, sebranými spisy po vzoru Lenina či Stalina nebo prázdným žvaněním o pravdě a lásce v době vlády lži, zkreslování historie, ponižování lidí, systémové nespravedlnosti, zatajování pravdy cestou politické korektnosti, všeobecné sobecké arogance a sprostoty a bezuzdné korupční zlodějiny? Jeden pokrytecký globalistický spasitel lepší než druhý.
Fotogalerie: - Havlův plac
Fotogalerie: - Havel 80
Fotogalerie: - Havlem proti Zemanovi
I současný povyk a hádky mezi takzvanými demokratickými stranami nejsou nic jiného než tahanice o koryta a především vzteklý a zoufalý řev sluhů, kteří splnili svůj úkol rozprodat a zadlužit stát, vybudovat základy bankovního koncentráku, zničit školství, odstranit vlastenectví a slavnou historii z hlav občanů, ponížit a ožebračit většinu obyvatel, a tak likvidovat českou rodinu, svěřit české děti do péče feministek, rasistických multikulturalistů a pedofilů, a přitom se ještě neomezeně obohacovat. Mysleli si, že to bude na věčné časy a nikdy jinak, jako v dobách, kdy sloužili soudruhům. Jenže přišel silnější hráč, nikoli sluha, ale reprezentant globalistů se svojí firmou ANO a vykopl je od koryt jako nepotřebné smetí. V současnosti se vyhození sluhové snaží ještě zavděčit protinárodní propagandou islámského multikulturalismu a protiruskou a protičínskou demagogií.
Svoji monopolní ekonomickou pozici je miliardářský reprezentant globalistů schopen stejně jako oligarchové na Ukrajině transformovat i do silové podoby. Bezpečnostní služba Agrofertu má údajně lepší vybavení než naše policie a tajné služby. Mohla by tvořit i základ soukromé armády. Větší množství typově jednotné výzbroje pro ni lze získat z armádních skladů. I to může být důvod, proč si majitel firmy ANO podržel ministerstvo obrany, přestože ho může osadit jen profesně zcela neschopným hercem. Zdrojem zbraní pro soukromou armádu by mohly být rovněž ilegální sklady americké výzbroje ve Vyškově a Přáslavicích.
Psali jsme:
Budoucnost českého národa však má pouze dvě cesty. Buď skončí v rukou nového globalistického falešného spasitele a jeho divadelní firmy ANO s účelově do médií vytahovanými kašpárky, nebo národa, pokud se ráčí probudit, používat obsah hlavy a volit svoje zájmy.
Mluvil jste o tom, že „globalisté neodešli do důchodu“. Čeho se od nich tedy můžeme nadát?
Globalisté evidentně zjistili, že jejich sluhům se v Evropě nepodařilo ani s pomocí masivní mediální propagandy, u nás především cestou ČT24, a politických neziskovek prosadit souhlas občanské většiny v Evropě s islamizací, rasovými multikulturními experimenty a válkou proti Rusku. Navíc se jim nepodařilo odstranit Vladimira Putina, který je sice novodobým ruským carem, ale k jejich smůle vlasteneckým a podporovaným převážnou většinou obyvatel Ruska. Expanze globalistů na Východ, která začala úspěšnou kolonizací střední Evropy od roku 1990, se po 25 letech zastavila na totálně rozvrácené Ukrajině, kterou musí EU podporovat, aby nedošlo k úplnému zhroucení tohoto rozkradeného oligarchického pašalíku. Rusko se navíc jeví z vojenského hlediska jako nebezpečný soupeř, který sice nemůže NATO vyloženě vojensky porazit, natož okupovat Evropu, ale může Alianci včetně USA zasadit neúnosné ztráty.
Válku s Ruskem je proto možná vhodné odložit, až se situace v Evropě dále zlepší ve prospěch globalistů, Putin zestárne a bude nahrazen někým vstřícnějším. Globalistická propaganda pracuje naplno, především v Německu k udržení dosavadního směru vývoje a poměrně úspěšně. Samozřejmě pokud jsou informace pravdivé. V nedávné anketě 64 % Němců, především mládeže, označilo Trumpa za ohrožení do budoucna. Pokud se totiž podaří zlikvidovat Německo jako nejsilnější národní stát, zhroutí se celá Evropa s výjimkou Ruska do podoby multikulturní islámské kolonie globalistů. V současnosti se trockisté v Bruselu, Merkelová, Hollande, Sarkozy, Van der Bellen i švédští zelení socialisté a naši poskoci globalistů snaží ze všech sil urychleně vytvořit z EU pevnost rasového multikulturalismu a žalář určený k likvidaci evropských národů a kolonii USA.
George Soros, král neziskovek a nejznámnější z nadnárodních finančníků:
Každopádně zesiluje v EU i u nás protičínská mediální propaganda. Dokladem je i komedie H-Tria s tibetským dalajlámou – protičínským propagandistickým zaměstnancem CIA a navazující útok pražské havlérky Bradou na prezidenta za podpory takzvaných demokratických stran. Někteří reprezentanti zavedených demokratických stran jsou dokonce ochotni obětovat i výtěžek našeho exportu do Číny za veřejnou morální podporu brutálního tibetského středověku. Čím by miliardové ztráty nahradili, samozřejmě nevědí, možná exportem spisů prvního globalistického spasitele Václava Havla.
Mediální tažení proti Číně, které nám přinese jen ekonomické ztráty, bylo odstartováno v USA. V duchu globalistického pokrytectví však má odvést špinavou práci Evropa s českou kolonií v první řadě. Jinde tibetské vlajky nevyvěšují, protože tento stát postavený historicky na porušování demokracie a lidských práv už dávno neexistuje. Zadlužená EU balancující dlouhodobě na hraně krize se 26 miliony nezaměstnaných a rychle přibývajícími miliony ekonomických parazitů nemá důvod ke konfliktu s Čínou, která ji aktuálně zachraňuje investicemi. To se samozřejmě nelíbí globalistickým investorům. Výše uvedené faktory by mohly znamenat modifikaci původního válečného kurzu globalistů. Prvním cílem válečného tažení by mohla být Čína místo Ruska. Důvodů je řada.
Čína je především největší věřitel USA. Nejlepší způsob, jak se zbavit dluhů, je likvidace věřitele. Přestože Trump jako prvního kontaktoval po svém zvolení čínského prezidenta, až poté ruského, jeho vztah k Číně není zrovna přátelský. Vidí v Číně ničivého ekonomického konkurenta USA, ať už z hlediska průmyslové výroby, jüanu nahrazujícího stále více dolar, ale i jako stále většího finančního a obchodního partnera Ruska, řady asijských zemí i EU. Proto chce opět vybudovat doma spotřební průmysl. Tím by samozřejmě zasadil Číně slušný ekonomický úder. Zda a kdy se mu tento projekt podaří přes odpor globalistických obchodníků a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, je otázka. Vítěznou válkou proti Číně by USA získaly kolonii se spotřebním průmyslem, což by snížilo potřebu k jeho budování doma. Zároveň by získaly zlepšenou nástupní pozici proti asijské části Ruska. Právě proto je i z čínské strany aktuální vojenská spolupráce s Ruskem a připravovaná další smlouva o vojenské spolupráci v případě napadení.
Čínské ekonomické úspěchy jí umožňují výrazně modernizovat armádu. Ta je sice jen o málo početnější (cca 1,5 milionu) než americká (cca 1,4 milionu), ale stále ještě zastaraleji vyzbrojená ve srovnání s USA i s Ruskem. Její bojová hodnota je přibližně na úrovni Ruska, které však má ve srovnání s Čínou pouze kolem 60 % vojáků (cca 0,8 milionu). Nicméně i podle dosažitelných informačních zdrojů je bojová hodnota různých čínských útvarů a svazků různá jako ve většině velkých armád. V minulém roce obeplula moderní čínská flotila demonstrativně svět se zastávkami v mnoha přístavech. Moderní loďstvo znamená strategickou mobilitu a v prostorech Pacifiku je jeho hodnota vyšší než kdekoli jinde.
Čína předvedla schopnost dopravit kosmonauty do vesmíru, sestřelit satelit a zkonstruovat letoun kategorie stealth. Disponuje moderními pozemními i námořními strategickými nosiči jaderných hlavic. Čínská armáda se cestou kooperace v humanitárních a výcvikových programech a dodávkami levných zbraní etablovala v mnoha afrických zemích, a to bez politických požadavků. Bojová hodnota čínské armády se může v průběhu několika let dále zvýšit z důvodu dostatku financí i spolupráce s Ruskem. Pokud by chtěly USA uspět ve válce s Čínou, budou ji muset zahájit v nejbližší době. Americká armáda má stále ještě strategickou převahu nad Čínou především ve strategické mobilitě a počtu základen v Asii, dobře připraveném početném letectvu s velkými praktickými zkušenostmi a velkém počtu vojáků s aktuální bojovou praxí. Nevýhodou je poměrně nízká morálka většiny amerických profesionálů v pozemních silách.
Psali jsme:
Čína je ve vztahu k USA a jeho asijským spojencům v horší pozici z geografického hlediska. Čínské území je z hlediska počtu obyvatel a případné potřeby strategického manévru poměrně malé. Hlavní průmysl je soustředěn především v pásmu kolem pobřeží a devíti hlavních přístavů. Američtí stratégové již předložili plán na eliminaci těchto přístavů. To by i bez větších bojových akcí vyvolalo v Číně značné problémy, protože je závislá na dovozu surovin a potravin a exportu výrobků svého průmyslu. Čína navíc hraničí na moři s Japonskem, s nímž má ne zcela ideální vztahy, totéž platí o Tchaj-wanu a otázkou jsou v současnosti Filipíny. Proto buduje předsunuté námořní základny a letiště na korálových ostrovech, což vede k růstu napětí s okolními zeměmi. Nelze vyloučit, že některé z nich by se mohly amerického útoku na Čínu účastnit.
Na zemi Čína hraničí s bezpečnostně problematickými zeměmi, především Pákistánem, a krátkou nepřehlednou horskou hranicí s Afghánistánem. Problémem jsou z tohoto hlediska muslimští Ujgurové, kteří tvoří početnou menšinu na severozápadě země. Tamní radikálové podporovaní muslimským bratrstvem již vyvolali řadu ozbrojených střetů s čínskými bezpečnostními silami. Přes Afghánistán mohou USA filtrovat svoje agenty do Číny. Lze jen obtížně odhadovat, jak by vypadaly dosud velmi dobré vztahy mezi Pákistánem a Čínou v případě, že by se do války USA proti Číně aktivně zapojily muslimské elity ze Saúdské Arábie na straně globalistů.
A pokud by nedošlo k ozbrojenému konfliktu?
V případě, že nebude realizováno válečné tažení, existuje ještě jedna cesta k posílení pozice globalistů. Jde o vyvolání již dlouhodobě doutnající finanční krize na základě zadluženosti USA a propadu oficiální hodnoty dolaru na reálnou úroveň. Při rozpočítání amerického dluhu na jednoho občana jde v přepočtu o fantastickou částku kolem čtyř milionů korun. USA se od osmdesátých let pod tlakem ekonomických neoliberálů – ideologických reprezentantů globalistů, zbavily velké části spotřebního průmyslu (aktuálně dovážejí kolem 85 % spotřebního zboží), a proto milionů pracovních míst bez ohledu na sociální dopady. Tím zmizela značná část z výnosu daní domácího průmyslu a zároveň průběžně zchudla většina americké střední třídy. Na dovozu spotřebního zboží ze zahraničí bohatne pouze úzká skupina obchodníků financovaných vesměs globalistickými bankami.
Zůstaly těžební, zbrojní, loďařský a letecký průmysl a zemědělství. Proto tak zoufalá snaha amerických vlád zastavit evropské nákupy ropy a zemního plynu z Ruska a nahradit je dražšími americkými, a rovněž snaha protlačit na evropský trh nekvalitní, ne-li jedovaté, geneticky modifikované americké potraviny cestou smlouvy TTIP, případně CETA. Aktuálně přicházejí Trumpovy požadavky a zvýšení podílu HDP států NATO na dohodnutá 2 % určená na armády. Cílem jsou miliardové zisky pro americké zbrojaře v podobě prodeje, následných modernizací a dlouhodobého servisu zbraňových systémů pro evropské armády.
Zároveň s likvidací spotřebního průmyslu a snahami o jeho nahrazení službami pro snížení nezaměstnanosti byly už prezidentem Reaganem minimalizovány daně velkým globalistickým korporacím. Některé z nich v podstatě neplatí daně žádné na rozdíl od tamních malopodnikatelů. Americký stát včetně obrovité armády proto žije dlouhodobě na dluh, který je již v podstatě nesplatitelný. Segment služeb většinou negeneruje reálný zisk, ale jde pouze o přehazování peněz z jedné hromádky na druhou. Další cestou snižování nezaměstnanosti v USA měly být neziskové organizace. Avšak ty se rychle staly v podstatě soukromými firmami parazitujícími na státním rozpočtu, neplatícími daně a neprodukujícími žádný zisk. Naopak čerpají státní dotace nebo podporu od různých firem, například Sörösových fondů. Takový sponzoring si ovšem firmy odepisují z daní, takže peníze směřující do neziskovek opět znamenají nevratné snížení příjmů státu. Na podobný samolikvidační systém přecházejí pod tlakem globalistů i státy EU.
Psali jsme:
Rovněž velikost kdysi proslulých amerických zásob zlata je velkým otazníkem. Avšak nelze přehlédnout, že USA nejsou schopny vrátit ani německé zlaté rezervy uložené v USA a musely si na to vyjednat splátkový kalendář do roku 2020. Otázkou je, co se do té doby stane a jak je německá kolonie schopna donutit USA k placení? Dolar jako světová rezervní měna je pravděpodobně nekrytý a hroutí se, přičemž tiskárny chrlí stále nové emise, čímž roztáčejí inflační spirálu. Kdyby nebyl dolar uměle udržován v pozici světové rezervní měny, dávno by se propadl na zlomek svojí současné oficiální hodnoty. Stále více velkých mezinárodních obchodů je uzavíráno v jüanech a rublech, přičemž USA tomu nemohou zabránit. Dokladem nejisté pozice dolaru je fakt, že Čína, největší věřitel USA, se urychleně zbavuje amerických dluhopisů i dolarů, za něž nakupuje kdeco v Evropě i jinde. Zde bych připomněl, že bývalý guvernér naší státní banky Tošovský prodal v roce 1998 do Německa 58 tun zlata, většinu našich rezerv, a nakoupil za ně právě dluhopisy, které mohou mít v případě finanční krize hodnotu potištěného papíru. Naopak cena zlata od té doby stoupla několikanásobně.
Nejlépe by finanční krizi zvládaly globalistické nadnárodní finanční korporace s prakticky neomezenými zásobami likvidních měn, sídlící většinou v USA a Británii. Navíc by se jim určitě opět dostalo nevratné pomoci z peněz amerických daňových poplatníků. Přitom nelze vyloučit, že tytéž korporace by na takovou transakci ve svůj prospěch americké krachující státní pokladně půjčily peníze, samozřejmě se ziskem. V první řadě by byly postiženy země v dolarové zóně, například Saúdská Arábie, Irák, Írán, Emiráty, Kuvajt, ale rovněž Nigérie a jiné ropné státy, které již dnes připomínají sud s prachem a hořícím doutnákem. Dále státy ekonomicky navázané na USA, tedy především Kanada, Mexiko, Německo a řetězově země eurozóny i další, které mají na Německo silnou ekonomickou vazbu, přestože nepoužívají euro, například naše republika. Nejvýrazněji by pád pocítily státy s nekrytou nebo virtuální měnou. V neposlední řadě dolaroví střádalové v Rusku a majitelé dolarových kont ve Švýcarsku, ale i různých daňových rájích. Situace v mnoha zemích by pravděpodobně připomínala Rusko za vlády Gorbačova a Jelcina, případně horší podobu současného Řecka či Ukrajiny.
Prostě globální měnová reforma zaměřená na ukradení soukromých peněz ve stylu našeho prezidenta Zápotockého. K zachování smysluplných úspor pro přežití krize by měl mít před jejím vypuknutím každý občan EU konto v hodnotě v přepočtu minimálně desítek milionů korun. Ještě se divíte, proč naši velmi dobře placení političtí reprezentanti hrabou jako o závod, někteří již 26 let? Shora je totiž neživotaschopnost současného globálního neoliberálního dluhového hospodářského systému vidět podstatně lépe. Krizí jsou nejvíce zranitelné menší země s vysoce otevřenou ekonomikou, jako je například naše republika.
Každopádně by v případě finanční krize došlo ke skokovému nárůstu inflace, tedy srozumitelněji obrovskému růstu cen jako v Německu za doby hospodářské krize mezi světovými válkami. Naprostá většina obyvatel USA i EU by přišla o většinu svých úspor jako Rusové dvakrát v devadesátých letech. Propad životní úrovně by postihl především služby a maloobchod, protože výdaje převážné většiny obyvatel by se soustředily na nezbytné věci typu potravin, energií a nutných oprav. Opravdu neklidní by mohli být všemožní umělci, z nichž většina si zvykla na každoroční dotace od státu, bez nichž by se neuživila. Kultura by šla v době krize do pekla jako první. Dalším negativním dopadem krize by byla likvidace značné části takzvaného konkurenčního segmentu ekonomiky (kromě něj existují státní a monopolní – většinou globalistický), konkrétně živnostníků a malopodnikatelů, kterou u nás již zahájil nový globalistický „vlastenecký“ spasitel miliardář svým kontrolním hlášením a EET. Likvidace další části konkurenčního segmentu by automaticky vedla k posílení pozic globalistických nadnárodních korporací, což je jeden z jejich cílů v rámci likvidace států a národních ekonomik.
Ve výhodné pozici by se ocitly země nezávislé na dovozu potravin a energií, například USA a Rusko. Malý dopad by měla krize pravděpodobně na Austrálii, většinu latinskoamerických zemí a země jižní části Afriky. Nicméně v Africe by pokles poptávky po tamních surovinách a zemědělské produkci vedl v některých chudých zemích k viditelným ekonomickým problémům. Spolu s poklesem různé hospodářské a humanitární pomoci by mohl zvednout další vlnu ilegální migrace do Evropy.
Propad by všeobecně zaznamenal především průmysl vyrábějící spotřební zboží dlouhodobého užití, například elektroniku a domácí spotřebiče a pravděpodobně i oděvní průmysl, což by mělo výrazný negativní dopad především na Čínu. Ta by na základě poklesu poptávky po spotřebním zboží mohla rychle přijít o svoje finanční rezervy, avšak část propadu by mohla pokrýt rostoucí vnitřní poptávkou a posílením exportu do Afriky, kde je v podstatě bezkonkurenční. Výrazněji postiženy by byly především chudší lidnaté země poskytující levnou pracovní sílu při výrobě spotřebního zboží pro Evropu a USA, například Indie, Pákistán, Bangladéš, Turecko, ale do určité míry i bohatší Japonsko nebo Jižní Korea. Pokles poptávky by v Evropě pravděpodobně postihl v první řadě automobilový průmysl, především českou automobilovou monokulturu. Propad spotřebního průmyslu a růst cen by logicky vedly k propadu v oblasti nákladní dopravy a také mezinárodního obchodu s elektrickou energií, tedy opět český problém. Propad průmyslové výroby a exportu s výsledným poklesem příjmů z daní a zároveň rychle rostoucí tlak na sociální služby a podporu občanů by vedl logicky ke zhoršení finanční situace většiny států Evropy a jejich obyvatel. Za test uměle vyvolané krize můžeme označit Řecko.
Globalistická média by z vypuknutí globální finanční krize se všemi sociálními a bezpečnostními dopady samozřejmě obvinila světového zloducha číslo jedna Putina, který nechce americkým korporacím věnovat ruské surovinové zdroje, dále neschopného rasistu a sexistu Trumpa, syrského prezidenta neochotného nechat zničit svoji zemi ve prospěch Turecka, Čínu, která si dovolila zbohatnout na práci pro zahraniční kšeftsmany a nechce dovolit vznik americké vojenské základny v Tibetu, a samozřejmě všechny xenofoby, islamofoby a jiné odpůrce globalizace a multikulturalismu. Vždyť přece kvůli nim musí Amerika udržovat svoji obrovitou armádu a síť základen po celém světě, a tak udržovat mír, svobodu, demokracii, pravdu a lásku.
Export americké demokracie očima slavného Olivera Stonea:
Česká dlouhodobě napjatá ekonomická situace, dluhová ekonomika a sociální systém stlačený za čtvrtstoletí na hranici únosného minima (s výjimkou některých nezaslouženě privilegovaných skupin), spolu s poměrně malými příjmy pracujících, důchody a úsporami většiny obyvatel, především ve srovnání se západní Evropou, by rychle vedly k destabilizaci ekonomické i politické. Nějaké drastické škrty v sociálním systému s výjimkou zastavení podpory dlouhodobým ekonomickým parazitům, nepracujícím migrantům, přemnoženým umělcům a politickým neziskovkám už nejsou možné. Navíc lze při uvedeném vývoji předpokládat rychlý nárůst kriminality, především krádeží a loupeží. Výrazně posílí pozice a zisky globalistických konsorcií typu Agrofertu, produkujících a distribuujících potraviny. Zvláště v naší republice závislé na dovozu většiny druhů potravin bude tato strategická komodita efektivním prostředkem nátlaku na vládu v politických otázkách.
Situaci bude možné řešit pouze půjčkami ze zahraničí. V době roztočené inflace a poptávky po penězích převyšující nabídku by byly výsledkem nevýhodné půjčky s vysokými úroky a nejistou splatností. Vzhledem k tomu, že máme zanedbatelné zlaté rezervy a rozprodalo se již kdeco z majetku státu, vznikal by problém i se zárukami, což by opět zvyšovalo úroky. A přesně na takovou situaci nadnárodní finanční korporace globalistů čekají. Mohou si koupit celé státy za virtuální měnu a ještě nevybíravě prosazovat politické či ideologické podmínky typu multikulturalismu, islamizace a nestandardních ekonomických vztahů. Značná část cílů by byla dosažena i bez boje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
