Pane poslanče, na rozdíl od některých vašich politických kolegů, vy jste v úterý vyrazil u příležitosti slavnostního večera na Pražský hrad. Jaká byla atmosféra a jak se vám líbil proslov pana prezidenta?

Obdržel jsem pozvání na recepci, která se konala po předání. Proslov pana prezidenta jsem tedy neslyšel. Atmosféra akce byla příjemná, jelikož jsem měl příležitost setkat se nejen s kolegy z poslaneckého klubu Motoristů, ale také s řadou osobností z oblasti sportu či kultury.

Jako každoročně i letos vzbudila některá jména oceněných minimálně diskuzi, občas i jasný nesouhlas. Kdo z nich Vám přijde oceněný po právu a u koho vás to naopak zarazilo a proč?

Propůjčení a udělení státních vyznamenání je v rukou prezidenta republiky. Nemyslím si, že mi přísluší jeho rozhodnutí komentovat. I bez mého komentáře jsou debaty o vyznamenaných nasycené až až. Ale abych byl férový a odpověděl na otázku - udělalo mi radost vyznamenání Anny Malinové, v hlavě mi hrála výjimečná píseň Daniela Landy, který její památku uchovává pro další generace.