Obstál Adam Vojtěch coby ministr zdravotnictví?Anketa
Jak vnímáte současnou energetickou krizi. Různí se názory, kdo za ni vlastně může a jak se bude vyvíjet situace dál. Jak to vidíte vy?
Zdražení energií o 30 až 60 procent předvídali někteří experti už před deseti lety v korelaci s avizovaným zavíráním německých atomových a uhelných elektráren.
Je to souběh několika faktorů. Například otázky klimatu nebo faktu, že během doby covidu se spotřeba energie jednoduše zvýšila atd. Podle mého názoru nás zásadní zdražování čeká v tom nadcházejícím roce.
Vy jste členem státní energetické komise. Co se tam vůbec za takovéto kritické situace odehrává? Co se tam řeší?
Například to, že ČR vyrábí poměrně levnou energii, jejíž část z různých objektivních kapacitních či transportních důvodů nemůžeme vyvézt. Ale za tuto lacinou elektřinu potom ve výsledku platíme evropské ceny. Ta cena energií u nás je přitom pouze částečně daná evropskými energetickými úřady, ale z nikoliv nepodstatné části je rovněž navýšená vinou nejrůznějších zákazů a nařízení, jež jsou domácího původu.
Zatím jste nezmínil ten slavný Green Deal, tedy zelený úděl. Jsme obětí bruselské ekoliberální politiky?
Já jsem přesvědčen, že jsme spíše obětí vlastních předpisů a vlastní neochoty zasáhnout ve prospěch zákona.
Evropský regulační úřad (ERU) je momentálně jedinou organizací, která by měla chránit zájmy zákazníků, ale přitom vidíme, že to je jenom zbožné přání, protože tento úkol ERU prostě neplní.
Německo má teď „zelenou vládu“ a v podstatě se drží svých cílů ohledně drastického snížení emisí. Nestáhnou nás Němci tímto svým pochybným závazkem také ekonomicky dolů?
Určitě to je ve hře, například se bojíme, že tím, jak se Německo stane důležitým distributorem ruského plynu (díky projektu Nord Stream 2), Němci nám budou prodávat ruský plyn i s německou přirážkou. Příští rok pocítíme ten pravý šok z toho, že právě Německo spotřebuje podstatnou část veškeré dosažitelné evropské energie. Jak tvrdí například američtí či ruští energetici, celá Evropa spěje do krize, která může trvat až osm let.
Psali jsme:
Pak jsou tu ale ještě alternativní zdroje energie. Věříte, že slunce, voda nebo vítr mohou nahradit jádro či uhlí nebo plyn?
V žádném případě. Energetická soustava potřebuje základní výrobu a tu zajišťuje optimálně jádro. Potřebuje také regulační prvek, který reprezentují tepelné elektrárny (na uhlí, nebo na plyn). A k tomu teprve lze využít alternativní zdroje. V našich podmínkách se rozhodně nedaří využít vodu nebo vítr, naopak velký progres zaznamenala fotovoltaika, která může mít určitou budoucnost.
Green Deal se často vysvětluje tím, že „už jsme s těmi emisemi (jako Evropa) přece něco udělat museli“. Ale zcela reálně – do jaké míry může, byť i razantní, snížení emisí skutečně pomoci naší planetě v tom globálním pohledu?
No, Evropa celá nepředstavuje více než deset procent celkového znečištění planety. To znamená, že viditelně pomoct světu v podstatě moc nemůžeme. Navíc ta forma Green Dealu je přinejmenším hodně nešťastná.
K dekarbonizaci mělo totiž docházet už dávno, ale poněkud snesitelnějším způsobem hlavně pro ekonomiku a rozpočet běžného občana. Z Green Dealu mám však velké obavy a domnívám se, že ve výsledku může rozložit celou Evropskou unii.
Vy jste v jednom z minulých rozhovorů řekl, že konkrétně elektromobily jsou podle vás omyl. A že je třeba pracovat na elektromobilitě například v příměstské dopravě. Můžete to rozvést?
To samozřejmě platí. Můžeme rozlišit tři kategorie těchto produktů: 1. velké (vlaky), 2. střední (elektromobily) a 3. malé (elektrokola či koloběžky se solárním panelem).
Největší problém prakticky všech evropských měst je, jak se dostat z okruhu cca 50 kilometrů do centra. A právě to by měla vyřešit příměstská doprava, elektrovlaky, které vám umožní zanechat auto třeba v Českém Brodě a dostat se v podstatě za chvilku do Prahy přímo do středu města. Navíc i náklady na ten provoz jsou potom podstatně nižší.
Zastavme se ještě u elektromobilů, které se velmi úspěšně prodávají, proč se domníváte, že je to omyl?
Já bych to nazval přesněji slepou cestou, protože jsou to velké stroje, které musíte krmit zcela čistou energií, neboť jinak samozřejmě pozbývají významu. Takže musíte mít zdroj té elektřiny a tu vám dlouhodobě a stabilně může dodat jedině ta jaderná elektrárna. Existují dvě cesty – buď kombinace jádra a alternativních zdrojů, nebo dovoz ze zahraničí, tedy dovoz té takzvaně čisté energie.
A pokud jde ještě o ty elektromobily, tam jsou dále také ty dobíjecí stanice.
Jenom za vybudování jednoho takového dobíjecího centra se platí až 1,5 milionu korun!
Nebojíte se, že Evropa v tomto směru bude čím dál víc závislá na Rusku, které si bude diktovat podmínky?
Víte, já osobně mám pocit, že Evropa si z Rusů dělá vcelku zbytečně nepřátele – a tím posunuje Rusko čím dál více k Číně, kam má v budoucnu proudit zejména ruský plyn.
Přitom je zapotřebí si uvědomit, že ta závislost Evropy a Ruska je oboustranná. Pro Rusko je Evropa největším a dobře platícím zákazníkem, zatímco pro Evropu je Rusko solidním a spolehlivým exportérem, na kterého se může už několik desetiletí plně spolehnout. Takže ani jedna ze stran nemá zájem na tom cokoliv měnit.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: .
