Byl podle vás Jan Hus kacíř? Pokud ano, tak v čem?

Kacíř je příliš tvrdé slovo, raději bych užil termínu „bludař“. Hus se opravdu v některých bodech rozcházel s katolickou naukou, a to je neoddiskutovatelné. Od šedesátých let 20. století se pokoušel belgický benediktin Paul De Vooght dokazovat, že prý Hus byl ve všech bodech pravověrný a těch 39 (poté zredukovaných na 30) bludných vět, které z jeho spisů vyjmul kostnický koncil, je zlomyslně vytržených z kontextu. To ovšem jednoznačně vyvrací dopis Husova přívržence Jeronýma Pražského, který byl v Kostnici upálen zhruba za rok poté, Lackovi z Kravař. Jeroným zde píše, že všechny tyto bludné věty přesně v tom smyslu, jak jim rozuměl koncil, v Husových spisech nalezl.

V čem jsou dle vás největší nebezpečí Husovy nauky?

Především jsou to teze, že duchovní ve stavu těžkého hříchu nehodně, což bylo chápáno jako „neplatně“, uděluje svátosti. To by ovšem znamenalo, že nikdo z nás neví, byl-li platně pokřtěn nebo jestli obdržel platné rozhřešení ve zpovědi. Ve společenském rozměru potom Husovy názory, že světští páni, pokud žijí v těžkém hříchu, ztrácejí nárok na legitimitu svého úřadu, mohou vést přímo k anarchii a k revolučnímu krveprolití.  

Byla jeho kritika odpustků oprávněná?