Koronavirus přináší nepříjemnou ekonomickou nejistotu. Podle ankety serveru iDnes se až polovina Čechů obává, že se zpomalení ekonomiky odrazí na jejich příjmech, nebo už k tomu došlo. Máme se podle vás připravit na horší časy?
Všechno záleží na trvání mimořádné situace. Kdyby v ideálním případě skončila zítra, ekonomika by se pravděpodobně rychle vzpamatovala. Pokud by ale omezení měla trvat ještě několik měsíců, následovaly by těžko napravitelné škody: vlna bankrotů, podnikových i osobních. Něco, co bychom nechtěli zažít.
Jak špatné to s ekonomikou podle vás bude? Ekonom Lukáš Kovanda očekává příchod další ekonomické krize. Prý by měla být horší, ale kratší, než ta z roku 2009. Jeho předpověď hovoří o dvou letech recese.
Jsem poněkud větší optimista než Lukáš. Dosavadní škody jsou stále z větší části napravitelné, vše záleží na rychlosti. Kdybychom však prodlužovali 'odstávku' ekonomiky, včetně omezení turistiky, přineslo by to vleklou krizi. Ta by měla za následek výpadek financování zdravotnictví – a víte, co by to znamenalo? Znamenalo by to, že na ochranná opatření by zemřelo více lidí, než kolik by jich tato opatření zachránila.
Neexistuje tedy dilema 'HDP nebo život'. Když obětujeme hospodářský růst, bude nás to stát ještě více životů než pandemie. Již nyní je zdravotnictví podfinancované, představte si, že od inkasového objemu zdravotního pojištění odečtete třeba dvacet nebo třicet procent v případě skutečně těžké krize.
Fotogalerie: - Uvolňování protikoronavirových opatření
„Očekávám, že Brusel konečně zapomene na ty své Green Dealy, které ničily náš automobilový průmysl nebo ekonomiku, ty emisní povolenky,“ řekl minulý víkend premiér Babiš. Bylo by to podle vás dobře? A je možné něco takového očekávat?
Pojem 'New Green Deal' je triumfem naivní naděje nad realitou. Mimochodem, jeho stoupenci pohodlně ignorují fakt, že ten původní New Deal prezidenta Roosevelta byl ve skutečnosti fiaskem: ještě sedm let po jeho zahájení se Amerika zmítala v recesi a trpěla dvojcifernou nezaměstnaností, v době, kdy srovnatelně postižené evropské ekonomiky byly již dávno 'za vodou'.
Zpět však do současnosti. Nejsem odpůrcem technologií šetřících životní prostředí, koneckonců vyrůstal jsem v severních Čechách zamořených od října do března kyselým smogem z oxidu siřičitého. Teď je ovšem třeba říci to ALE: odsíření tepelných elektráren byla fungující technologie, která přinesla rychlý a velmi zřetelný výsledek, aniž by znamenala finanční likvidaci energetiky.
Současní ekologičtí aktivisté ovšem nic podobného neprosazují. Prosazují boj proti globálnímu oteplování, aniž by byli vůbec schopni vysvětlit, proč se klima otepluje již od 18. století. Šermují statistikami, ale když jdete do hloubky, objevíte tolik metodických nedostatků nebo přímo faulů, že tyto statistiky nejsou důvěryhodné.
Opět bych rád zdůraznil, že nemám nic proti ekologii a rozhodně dávám přednost čistému životnímu prostředí. Trápí mě devastace přírody v rozvojových zemích, děsí mě snímky znečištěných řek a moří a zprávy o ohrožených živočišných druzích. Skutečně nejsem ten typ ekonoma, který by v zájmu HDP chtěl obětovat vše. Ale co dělají ekologičtí aktivisté?
Psali jsme:
Ekologičtí aktivisté toto vše víceméně ignorují. Viděli jste snad někdy demonstraci ekologických aktivistů před ambasádou Číny, Indie, Ruska nebo Brazílie? Opravte mě, jestli se mýlím, ale na nic takového si nevzpomínám. Zato masivní kampaň proti letecké dopravě, ta vás nemohla minout.
Proti letecké dopravě, která produkuje naprosto zanedbatelný podíl oxidu uhličitého, přitom je rychlá a bezpečná. Chápete to? Další jsou na řadě automobily, což je možná pochopitelnější, ale zde se aktivisté soustřeďují jen na fosilní paliva. Elektromobily jim ze záhadných důvodů nevadí, jako kdyby elektřina vznikala z ničeho a jako kdyby výroba a likvidace baterií s sebou nenesly žádnou ekologickou stopu.
Celkově si o aktivistech myslím, že to jsou hlupáci, které je třeba ignorovat. Přitom svět čelí skutečným ekologickým problémům, které ale nikdo neřeší.
Fotogalerie: - Procházka s Minářem
Bude podle vás vlivem současné pandemie sílit volání po fiskální unii v rámci EU? Tuto obavu vyslovil viceguvernér ČNB Marek Mora.
Fiskální unie je takový svatý grál stoupenců evropského superstátu. Od fiskální unie se očekává, že magicky odstraní vleklé problémy, učiní Evropu hospodářsky nejsilnějším a sociálně nejpokrokovějším regionem na světě.
Co ale fiskální unie skutečně vyřeší, pokud bude zavedena? Vůbec nic. Němci, Holanďané a Dánové se budou dívat více spatra na Italy, Španěly a Řeky, protože budou mít pocit, že vydržují jejich snadný život. Jižní národy ovšem žádný snadný život mít nebudou. Podívejte se na Itálii, stát, kde v rámci fiskální unie je jeho jižní část masivně podporována již od vzniku Italské republiky po válce. Pomohla fiskální unie Sicílii nebo Kalabrii? Tyto jižní provincie jsou po desítkách let dotací v rámci fiskální unie stále na úrovni Řecka, zatímco Jižní Tyrolsko je ekonomicky na úrovni Rakouska, Trentino a Emilia Romagna pak na úrovni Británie.
Fiskální unie je iluze. Nikomu neprospěje a všem uškodí: dotujícím i dotovaným.
Viceguvernér Mora v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung dále uvedl, že pro Česko je v současné době výhodou, že není členem eurozóny. Krize podle něj bude mít také dopad na její soudržnost. Souhlasíte?
Představte si, že jste uprostřed nejhorší hospodářské recese, kterou jsme za posledních sedmdesát let zažili v jednom spolku se zeměmi, které se ještě nedostaly z předchozí krize a jejichž finanční potřeby budou enormní. Představujete si to? A je to příjemný pocit?
Jak se stavět ke skutečnosti, že k přijetí eura se nyní zamítavě vyjadřuje například i odborářský boss Josef Středula, nebo právě zmíněný Marek Mora, kteří byli oba dříve spíše v táboru zastánců společné evropské měny? Co se mění?
S panem Středulou sice v řadě věcí nesouhlasím, ale nemohu mu upírat elementární smysl pro ekonomickou racionalitu. Každý, kdo tento smysl má, vidí v Evropě řadu natažených dlaní. Potřeba zachraňovat banky i celé ekonomiky bude v rámci eurozóny obrovská a bude vyžadována 'solidarita'. Členské příspěvky do údajně elitního klubu zvaného eurozóna se prodraží. Podstatně se prodraží.
Sílí diskuse o tzv. eurobondech, tedy dluhopisech, které by emitovala přímo EU. Společné dluhopisy by pomohly ekonomikám zasaženým řáděním koronaviru. Jižní státy Unie by chtěly touto formou rozprostřít dluh na všechny zúčastněné. Měli bychom se solidárně také podílet?
Existuje určitá hranice mezi solidaritou a hloupostí. Kdybychom chtěli Itálii nebo Španělsku finančně přispět kvůli nějaké živelné katastrofě, včetně koronaviru, neřeknu proti tomu ani popel. Když přijde zásah vyšší moci, lidé i národy si mají navzájem pomáhat. To je ta skutečná solidarita.
Na druhé straně, mezi hlavní italské problémy patří obrovský státní dluh, za který nemůže nikdo jiný než sami Italové. Během 70. a 80. let si opakovaně volili do parlamentu rozpočtové populisty, kteří sice svým voličům zvýšili životní úroveň, ovšem za cenu silného zadlužení. Řecko bylo ostatně podobný případ.
Tento dluh se od 80. let doposud nepodařilo splatit, jednotlivé vlády jej 'rolují' před sebou, a to navzdory faktu, že Italové během 90. let značně zmoudřeli a pokoušeli se situaci řešit. Bohužel nedostatečně. Mám Itálii rád, je to jedna z mých nejmilejších zemí, rád ji podpořím jako spotřebitel nebo jako turista, ale nechtějte prosím po mně, abych ze svých daní sanoval následky vládnutí Giulia Andreottiho, Francesca Cossigy nebo dejme tomu Bettina Craxiho v 70. a v 80. letech.
Fotogalerie: - Oáza koronavirové stezky
Záchranný balíček bude obří, hovoří se o již dříve schválených 540 miliardách eur (15 bilionů korun). Německá kancléřka Angela Merkelová chce příspěvek své země do fondu ještě navýšit s odůvodněním, že „každému je jasné, že potřebujeme záchranný fond.“ Kam očekáváte, že tyto peníze poputují?
Kam tyto peníze půjdou, skutečně nevím, ale mám představu, kam by měly jít: na zmírnění nebo dokonce dočasné odpuštění daní z příjmů, jednotlivců i firem. Dále na náhradu výpadku inkasa zdravotního pojištění v důsledku růstu nezaměstnanosti. Ve speciálních případech by dávalo smysl, aby stát pomohl i více – umím si představit, že Amerika nenechá zbankrotovat Boeing kvůli viru, ani Evropa Airbus.
Nehrozí podle vás, že při rozdělování prostředků budou mít přednost ty státy, které jsou členy eurozóny?
Nebuďme naivní. Rozpočet ESM (European Stability Mechanism) musí být nejprve náležitě navýšen, aby bylo poté možné něco přerozdělovat. Je vysoce pravděpodobné, že při navyšování bychom byli na začátku fronty, ale při výdeji prostředků naopak na jejím konci. Ale uvidíme, jak se věci budou dít: zdali tomu bude jinak než před lety, kdy si Slovensko na pomoc Řecku muselo půjčovat. Nyní je situace samozřejmě jiná, kromě Řecka čekají na pomoc mnohem větší jihoevropské státy.
Finančník George Soros navrhuje, že by EU měla vydat věčné dluhopisy, u nichž není třeba jistinu splatit. Co na takový nápad říkáte?
Tzv. perpetuity nebo konzoly byly vydávány již v 17. století. Existuje nizozemský dluhopis (nikoli státní) z roku 1648, který dodnes nese úroky. Britové pomocí nekonečných dluhopisů financovali napoleonské války. Jejich historie je skutečně bohatá. Pomohly by i dnešní Evropě?
Pokud by nesly adekvátní úrok a byly emitovány za tržních podmínek, neměl bych proti nim vůbec nic. Slyšel jsem ale návrh emitovat nekonečné dluhopisy s nulovým úrokem a s tím, že celou emisi ihned odkoupí Evropská centrální banka. To by ovšem byl ekvivalent přímého inflačního tištění peněz téměř na úrovni Výmarské republiky. V takovém případě by šlo jen o právní kličku, aby ECB mohla udělat něco, co má zakázáno.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
