Jste kastelánem na hradě Helfenburku u Bavorova, největší zřícenině v České republice. Jak se vám tam nahoře na někdejším sídle jihočeských pánů z růže žije?

Je to otázka nároků. Osobně jsem na Helfenburku spokojen, přestože tu není elektřina, tekoucí voda, ústřední topení. Ale je tu úžasná atmosféra, krásná romantická zřícenina, les okolo a fantastický výhled do krajiny, která vypráví o úsilí a laskavé péči předků... To by bylo na dlouho, tohle popsat. Ale příklad z dneška. Hrad je cca 700 metrů nad mořem. Nízká oblačnost, odhad 500–600 metrů nad mořem je spodní hranice. Ale kdo měl dnes možnost pevně stát na nohou a mít hlavu v oblacích? A že bylo vlhko? No a?

Pražský hrad je od toho vašeho jihočeského daleko. Jak se díváte na to, co se v sídle českých králů dělo za úřadování posledního „hradního pána“ Miloše Zemana, když byste měl takříkajíc bilancovat? 

No, dívám se na to z dálky a ještě navrch z výšky, takže s odstupem. Na Pražském hradě se nepochybně utváří značná část historie tohoto státu a národa. Ale ona ta potvora historie je proces kontinuální. Je to vývoj a my vlastně ani nevíme, kdy začal. To, co se děje dnes, má včerejší důvod a zítřejší důsledek. Ukvapené hodnocení může být stejně špatné jako ukvapené rozhodnutí. Možná za rok, za pět, ale třeba za dvacet let. Ale dnes ne. Kromě toho nejsem takový odborník, nemám tak detailní informace, abych si mohl dovolit bilancovat činnost pana prezidenta. Byl by to projev veliké pýchy (mimochodem, některým „žurnalistům“ bych doporučil, aby si vyhledali pojem PÝCHA ve významovém slovníku českého jazyka, než začnou psát „kritický“ článek, fejeton. A nemusí to být o panu prezidentovi).