Hrozí dosud nevídaná ekonomická krize, jež přinese kolaps EU. To už by byl masakr. Západ tak zdegeneroval, že si své mentální poškození ani neuvědomuje. Analytik hovoří

Pokud bychom se podívali obecněji. Nevypadá to tak, že takzvané politické elity po šoku, který pro ně znamenal brexit, Trump, vzestup preferencí Hofera, AfD, Wilderse a Le Penové, začínají znovu konsolidovat svou moc a tuto „rebelii“ nespokojených patriotů „zvládnou“?

Jistě znáte dokument KSČ „Poučení z krizového vývoje ve straně a ve společnosti“, který nastartoval takzvanou normalizaci v Československu po roce 1968, jejímž garantem byl Sovětský svaz a jeho vojska dočasně umístěná na našem území. Komunisti proto mohli pokojně normalizovat. Současné neomarxistické elity EU takto otevřeně jednat nemohou. Ani jen oficiální dokument podobný Poučení z krizového vývoje nemůžou vypracovat bez toho, aniž by situaci ještě více vyostřily.

Proto sice pokračují v dosavadní imigrační politice, meomarxistické agendě lidských práv menšin, „boje proti rasismu, xenofobii, homofobii“, zkrátka proti takzvanému pravicovému extremismu, ale zároveň se snaží urychlit integrační procesy a všestranně perzekvovat své politické odpůrce. Konsolidovaně a sofistikovaněji než v komunistické totalitě. K tomu slouží i mediální, multikulturní a islamizační kampaně na všech úrovních. Na jedné straně je to posilňuje, protože se jim částečně daří vymývat mozky hlavně mládeži, na druhé straně je to oslabuje, neboť získávají nekompromisní odpůrce.

Jaké jsou scénáře vývoje?

Někteří ekonomové tvrdí, že v krátké době vypukne další krize současného ekonomického a sociálního systému, hlubší než všechny předešlé v historii Západu. To by znamenalo definitivní kolaps EU, ekonomický i morální stejně jako v případě ekonomického a morálního kolapsu bývalého východního bloku a SSSR.

Prakticky v každém státě současné EU jsou vytvořené politické struktury „rebelů“, které jsou schopné profesionálně okamžitě převzít moc. Nevíme, zda převzetí moci proběhne pokojně, volbami, anebo násilně kalašnikovem, jak zmínil prezident Zeman. Nejhorší scénář nastane, když se neomarxistické elity EU definitivně zblázní a povolají do zbraně na svou ochranu muslimy. To už by byl masakr a konec Evropy, jak ji známe.

Co říkáte myšlence, že nyní politická scéna již není založena na dělení „levice versus pravice“, na ekonomických základech, ale rozdělení je nyní patrioté a antiglobalisté versus globalisté a neomarxisté? Protože nyní vidíme, že vlastenečtí pravicoví politici opouštějí koncept volného obchodu a podporují protekcionismus a ekonomický nacionalismus (Trump, Le Penová, Orbán). Je to stará myšlenka Patricka J. Buchanana. „Levicový“ Miloš Zeman podpořil Trumpa a Hofera, čeští komunisté chválí Viktora Orbána. „Agent KGB“ Putin je víceméně podporován patriotickou pravicí i národní levicí...

Problematiku podrobně analyzuji v knize Evropa v smrtelném sevření multikulturalismu a islámu, která bude dostupná na českém trhu bohužel až v červnu tohoto roku, samozřejmě v českém jazyce. Myšlenky, které uvádíte, jsem analyzoval pomocí aplikace poznatků exaktních věd, hlavně fyziky, a učení marx-leninismu.

Marx-leninismu?

Dopracovat se k logickým závěrům jiným způsobem není možné. Žijeme totiž v neomarxistickém společensko-ekonomickém systému, který je založený na ideologii kulturního marxismu neomarxistů Frankfurtské školy. Mezi ideologií a vírou je jen jeden rozdíl: Ideologie nemá boha. Islám je výjimka, je to ideologie, která má i boha.

Aha...

Pokusím se to vysvětlit co nejstručněji. Neomarxismus a jeho neoddělitelná součást ideologie multikulturalismu vychází z ideologie kulturního komunismu, která hlásá rovnost všech kultur, jejich hodnotových systémů a příslušníků. Bezprostředně s touto ideologií je spojená ideologie rasově a sociálně-kulturního útlaku nebílých ras bílou rasou a sociálně-kulturního útlaku menšin většinami. Neomarxismus je tak v principu marxismus naruby.

V jaké směru marxismus naruby?

Kapitalisty sociálně-ekonomicky utlačovaná většina, proletariát, se v neomarxismu dostal do pozice utlačovatele imigrantů a neevropských ras a kultur a sociálně-kulturního utlačovatele menšin jako LGBTI.

Takovýto marxismus přirozeně kapitalistům nepřekáží, proto ho nepotlačují, ale podporují. Ekvivalentem třídního boje proletariátu proti kapitalistům a prakticky jedinou náplní mainstreamových politických stran na na Západě v celém spektru, levicí počínaje a pravicí konče, se stal „boj proti rasismu, xenofobii, diskriminaci, islamofobii, homofobii“ a boj za lidská práva nejrůznějších menšin, které rasově a sociálně-kulturně utlačuje evropská většina, tedy ze strany neomarxistů dehonestovaný proletariát.

Zájmy evropské většiny zastupují jen strany, které jsou neomarxistickým mainstreamem označované za pravicově-extremistické, nezávisle na tom, zda jsou orientované pravicově, nebo levicově. Neomarxistický společensko-ekonomický systém je levicovo-pravicově extremistický, napůl levicově liberální, socialistický, napůl neoliberálně pravicový s výraznými korporativními prvky.

Ano?

Jinak řečeno, je to socialismus pro bohaté korporativní elity a finanční oligarchii, ve kterém kapitalistický volný trh jednoduše nemá šanci fungovat! V tomto společenském systému elity pro sebe znárodňují zisky a plebsu ukládají znárodňování ztrát. V současné hantýrce se tomu říká privatizace zisků a socializace ztrát.

Všichni, které jste zmínil, mají proto zároveň pravdu a zároveň se i mýlí. Aby se z ramen vykloubená evropská společnost dostala do normálu a kapitalismus mohl normálně fungovat, musí být neomarxistický systém založený na kulturním marxismu Frankfurtské školy odstraněný – i s jeho multikulturní protievropskou rasistickou a protivětšinovou ideologií.

Potom by opět mohl fungovat normální systém soutěže politických stran, které by se daly bezproblémově identifikovat, zda jsou levicové, anebo pravicové. Pak by mohl normálně fungovat kapitalismus. Demokracie Západu by se stala natolik silná, že by nemusela svůj systém nikomu vnucovat a zároveň by vyprášila kožich tomu, kdo by se ji pokusil ohrozit. Křižácké výpravy by se opět staly předmětem obdivu a koloniální minulost Evropy pýchou jejího civilizačního poslání.

Takže když se vrátíme na začátek k otázce dělení levice vs. pravice, nebo globalisté vs. patrioté...

Stručně řečeno, jde o boj neomarxistů spojených s globalisty proti všem demokratickým silám Západu – levici, pravici i vlastencům, kteří se mýlí v tom, že kapitalismus nemůže za normálních okolností fungovat lokálně i globálně. Vítězství demokratických sil Západu je možné jen tehdy, když dokáží přesně identifikovat nepřítele. Pojem neomarxismus, který jsem definoval, není zatím všeobecně akceptovaný mnohými profesionálními politology z důvodů až kuriózních. Snažil jsem se jim vyhovět a hledal jsem jiný pojem, který by mohl vyjadřovat stejný obsah pojmu. Dospěl jsem k závěru, že to není možné, a mým posláním je proto šířit poselství všemi možnými prostředky, aby došlo k jeho naplnění. Pokud by se masy Evropanů přesvědčily, že nikoho neutlačují, naopak, že oni (Evropané) jsou utlačovaní, a pochopily, jak s nimi globalisti plánují naložit, byl by to konec globalistů.

A jak k tomu vlastně došlo? Jak tedy vzniknul ten neomarxistický společensko-ekonomický systém?

Neomarxisti až do roku 1989 kolaborovali se SSSR, byli jeho trojským koněm při rozvracení západní společnosti. Po kolapsu reálného socialismu se neomarxisti vzdali cíle vybudovat beztřídní marxistickou, komunistickou společnost a spolčili se s korporátní a finanční globalistickou oligarchií, novodobou to aristokracií. Transformovali se na antikomunisty, kteří zavrhli klasické učení Marxe a komunistů a „dlouhým pochodem institucemi“ ovládli politický mainstream Západu a EU, liberální levicí počínaje a takzvanou konzervativní pravicí konče.

Kulturními marxisty a kulturními komunisty zůstali. Ponechali si totiž marxistický koncept útlaku ve své ideologii, avšak tam, kde Marx označoval jako utlačovatelskou kapitalistickou třídu, neomarxisté označují jako utlačovatelskou třídu starý dělnický proletariát, standardní evropskou většinu bílé rasy a celou evropskou kulturu a civilizaci. Utlačovanou třídou je nový „proletariát“ – nestandardní menšiny jeho podtříd, které tvoří imigranti z neevropských zemí a kultur a příslušníci evropských komunit jako LGBTI a tak dále.

Klasičtí antikomunisté byli liberálové, kteří bojovali proti diktatuře proletariátu a komunistickému totalitnímu politickému režimu, za svobodu, demokracii a rovnost občanů před zákonem. Neomarxisti jsou sice antikomunisté, avšak jejich záměrem je naopak nastolení diktatury nového proletariátu a totalitního politického režimu svých elit a korporátní finanční globalistické aristokratické oligarchie. Ve jménu kulturní rovnosti a lidských práv na privilegia, speciální zacházení a ochranu menšin, neomarxisti ničí svobodu, demokracii a rovnost občanů před zákonem. Označení neomarxisté jim tak právem přináleží terminologicky i významově, i když jim z učení Marxe, kromě levicové rétoriky, nic nezbylo. Neomarxismus má jako bůh Janus dvě tváře: jedna tvář je extrémně levicová – levicově liberální (socialistická), druhá tvář je extrémně pravicová – neoliberální (aristokratická).

A kdo jsou tedy ti neomarxisté konkrétně?

Neomarxistou (kulturním marxistou a kulturním komunistou) je tedy každý, kdo se jakýmkoli způsobem hlásí k ideám kulturního marxismu, anebo koná v souladu s nimi. Je jím Rockefeller, Rothschild, George Soros, Angela Merkel, Hollande, papež František, Schulz, Juncker, Jiří Dienstbier ml., Tomáš Halík a plejáda jejich užitečných idiotů. Integrální součástí neomarxismu je antibělošská rasistická ideologie multikulturalismu. Této ideologii, která ovládla v EU celý politický mainstream, je nejbližší ideologie nacistická. Objektem rasově-kulturní nenávisti ideologie národního socialismu byli Židé a ostatní takzvané méněcenné národy. Objektem rasově-kulturní nenávisti ideologie multikulturalismu jsou naopak Evropané a jejich méněcenná bílá rasa a kultura.

Typickým představitelem novodobého aristokrata je George Soros, který otevřeně deklaroval privatizaci „pokrokové“ levicové neomarxistické agendy tím, že sám o sobě prohlásil: „Pokud někdy existoval muž, který by mohl být vzorem žido-plutokratického bolševického sionistického světového spiklence, jsem to já.“

Co říkáte užívání pojmu „fašismus“ v současnosti?

Alexander Solženicyn prohlásil: „Nálepka fašismu je to samé jako svého času stigmatizující nálepka „třídní nepřítel“. Je to úspěšná metoda, kterou se dá oponent srazit k zemi, dají se mu zacpat ústa, přivolat na něho represe a dle potřeby to v médiích zveřejňovat.“ Winston Churchill předpověděl: „Fašisti budoucnosti budou sami sebe nazývat antifašisty.“ Totalitu z Východu nahrazuje totalita ze Západu.

Jak to, že se neomarxismus tolik uchytil na univerzitách a mezi „elitou“?

George Orwell řekl: „Některé ideje jsou natolik idiotské, že jim může uvěřit jen intelektuál.“ Neomarxistická ideologická konstrukce je natolik idiotská, že jí mohli zpočátku uvěřit vskutku jen intelektuálové a mládež. Ostatně, právě oni byli kondenzačním jádrem nového, neomarxistického proletariátu. Západní společnost, příkladem je Švédsko, zdegenerovala natolik, že si své mentální poškození ani neuvědomuje, naopak, pokládá se za „vyspělou a pokrokovou“. Ve skutečnosti je to směs dekadence, primitivismu, zpátečnictví a neomarxistické bigotnosti. Pokud se máme v tomto kontextu vážně zabývat bojem proti fašismu a extremismu, musíme na tyto pojmy hledět z nového úhlu pohledu.

A jak se projevuje neomarxistický boj proti svobodě v praxi?

Zatím posledním projevem tohoto boje je unijní právo rozšiřující trestnost o hanobení třídy, životního stylu a podněcování nenávisti k vybraným sexuálním skupinám. To znamená, že příslušníci majoritní společnosti se musí zdržet jakékoli racionální kritiky společenských neduhů, jinak jim bude hrozit odsouzení za jakoukoli banální maličkost. Příslušníkům nestandardních menšin něco takové nehrozí, protože kritika menšin je tímto zákonem zakázaná, ale kritika většin je tím samým zákonem podporovaná.

Ing. Pavel Fendek je ekonom a zakládající člen Inštitútu národnej politiky. Fendek se problematice imigrace systematicky věnuje od vstupu Slovenska do EU. Své analýzy a závěry z nich přednáší od roku 2008 na Medzinárodných politologických dňoch v Prešově a Košicích a též je prezentuje ve sbornících z těchto konferencí.