Nynější potíže zdravotnictví považujete za důsledek pětadvaceti let budování kapitalistické společnosti u nás, jehož jedinou výhodou se staly nízké mzdy a levná pracovní síla, což ale dlouhodobě sráží životní úroveň lidí u nás. Dá se to teď ještě nějak řešit, když politici od počátku 90. let připustili, aby se naše země vydala tímto směrem a jsme nyní pod diktátem zahraničních korporací, pro něž jsme atraktivní právě jen díky levné pracovní síle?

Musí se to změnit. Vyrůstá mladá generace, a ta si to nenechá líbit. Mladí, kvalifikovaní lidé, kteří budou chtít za svou práci dostávat slušné peníze, budou chtít slušnou životní úroveň a už je nikdo nemůže obalamutit tím, že se bude vymlouvat po čtvrtstoletí na nějaké dědictví reálného socialismu. A ti mladí lidé se buď domohou spravedlivého ohodnocení za svou práci u nás doma, nebo odejdou.

Považujete odchody těch nejkvalifikovanějších lidí za lepším do ciziny za výraznou hrozbu a týká se především rezortu zdravotnictví?

Vnímám to jako obrovský problém, protože se to netýká pouze zdravotnictví, netýká se to jenom lékařů. Týká se to například mladých inženýrů, v podstatě každého, kdo je schopen v zahraničí se lépe uživit než u nás. Jsou určité rezorty, které jsou velmi zranitelné. Jedním z těch rezortů je právě zdravotnictví, protože naši zdravotníci – úmyslně říkám zdravotníci, nejenom lékaři – jsou kvalifikovaní a v celé Evropě ve vyspělých zemích populace stárne, takže zdravotnictví a sociální služby se stávají stále důležitější součástí ekonomiky.

Podíl na hrubém domácím produktu roste, roste podíl zaměstnanců v těchto rezortech, a ty vyspělé země samozřejmě hledají kvalifikovanou pracovní sílu a nabízejí podmínky, které jsou s podmínkami u nás nesrovnatelné.