Švýcarsko odmítá povolit takzvaný reexport protiletadlových dělostřeleckých granátů pro systémy Gepard. Systémy získala Ukrajina od Německa, Švýcarsko však nehodlá poskytnout munici, protože by se jednalo o porušení národních zásad neutrality. A je to Švýcarsko, které rozhoduje o tom, kam jeho munice míří, má právo veta. Německo se začalo vyjadřovat ostře a kritizovat Švýcarsko, že nehodlá podpořit zemi, která čelí útoku. Švýcarsko ústy politiků poznamenalo, že německé zásahy do politiky cizích států se v minulosti neukázaly jako prospěšné. O čem to podle vás vypovídá?
V prvé řadě to ukazuje na absurditu celého systému kontroly exportu zbrojního materiálu. Ať chceme, či nechceme, žijeme v globalizovaném světě. Suroviny, materiál, díly a součástky putují přes celé kontinenty, obchody mnohdy ovládají nadnárodní koncerny. A do toho státní úředníci tvrdošíjně prosazují politiku exportní kontroly vojenského materiálu a zboží dvojího použití. Když si rozebereme tento konkrétní případ sporu Švýcarska a Německa, zjistíme, že ve švýcarských protiletadlových granátech je střelný prach z Německa. Jsou tam i další součásti, které nejsou původem ze Švýcarska. Má u takovýchto výrobků vláda země, na jejímž území výrobce finálního produktu sídlí, právo dávat si reexportní podmínku do smluv o prodeji do zahraničí? Podle mě je to úplný nesmysl, ale bohužel se tento nešvar rozšířil i u nás.
Nechci se dočkat doby, kdy vláda země, kde sídlí výrobce balené vody, si bude dávat do smluv podmínku, že bez předchozího souhlasu jejích úřadů nesmí tuto vodu pít pracovníci ve zbrojní výrobě. K tomu to totiž celé spěje. Jestliže Švýcarsko jednou prodalo protiletadlovou munici Německu, mělo by být výlučným právem Německa, jak s touto municí naloží. Podmiňovat reexporty předchozím souhlasem se nám jednou může vymstít. Jednou se ozve Čína a třeba prodej neprůstřelných vest podmíní svým předchozím souhlasem, protože na každé vestě je nějaký díl či materiál z Číny. Jestliže není náhodou celá vyrobena v Číně.
Fotogalerie: - Podněsterské Bendery
Poslanec Německa Marcus Faber prohlásil, že kdo nedodá zbraně napadenému státu, nemůže vyrábět munici ani pro Německo. Názorový rozpor ohrožuje nejen obchod se zbraněmi mezi oběma zeměmi, ale Švýcarsko navíc tvrdí, že Německo nerespektuje švýcarskou neutralitu. Mají pravdu? Je švýcarská neutralita v současné pomoci Ukrajině trnem v oku více než dříve v historii?
Švýcarská neutralita by měla spočívat v systému organizování vlastní obrany a uzavírání mezinárodních smluv. Mně osobně se systém organizace ozbrojených sil ve Švýcarsku velmi zamlouvá. Neutralita nespočívá v tom, že nakládání se zbraněmi či vojenským materiálem, které podniky vyrábějící na švýcarském území někomu již prodaly a nechaly si za to zaplatit, si bude uzurpovat švýcarská vláda pomocí reexportních podmínek. Ale možná v tomto případě zafungoval bumerang efekt. Vždyť Německo je jedna ze zemí, které reexportní politiku uplatňují.
Psali jsme:
Vzpomínám na zakázku, kdy bojová vozidla pěchoty BVP, používaná původně ve východoněmecké armádě, Německo prodalo do Švédska a dalo si podmínku, že Švédi tuto techniku nesmějí prodat bez německého souhlasu dále. Když to Švédi chtěli prodat nám, tak jednání s Německem byla velmi komplikovaná. A když jsme je pak chtěli dodat do Iráku pro boj proti Islámskému státu, tak to byl úplný horor. Ač současný přístup Švýcarska považuji za špatný, nedá mi to, abych Němcům nevzkázal: Kdo s čím zachází, s tím také schází. Celá kauza se ale podle mě zbytečně politizuje. Německu bych doporučil, ať příště nenakupuje pro Bundeswehr techniku ze zemí, které uplatňují reexportní doložky. A stejné doporučení platí i pro české ministerstvo obrany.
Budou podle vás přibývat další státy, které nebudou chtít dále podporovat Ukrajinu vojenskou technikou?
Určitě bude ubývat evropských států, které budou dodávat ukrajinské armádě vojenský materiál. Nebude se ale jednat o neochotu, ale o neschopnost. Evropský obranný průmysl má své kapacity, jede sice na plný výkon, ale nestačí to. Projevuje se dlouhodobá, špatná bezpečnostní, ale i hospodářská politika. Na nedávné konferenční výstavě Furture Forces Forum jsem měl dosti ostré úvodní vystoupení. Bez politické korektnosti jsem řekl to, co si už dlouho myslí bezpečnostní komunita v řadě zemí. Dovolím si malou citaci z tohoto vstoupení: Důvod, proč jsou zásoby nulové, firmy vyprodané a nemají dostatečnou schopnost zvyšovat produkci, je důsledkem let nesprávných politických rozhodnutí opomíjejících to, že obranný průmysl je klíčovým prvkem odolnosti a obranné kapacity státu. Nejhorší věc, která se může v oblasti obranného průmyslu stát, je impulzivní chování vlády, plané sliby a nepochopení toho, co je skutečně potřeba k zajištění dodávek obranného materiálu.
Moje vystoupení mělo dosti velký pozitivní ohlas, a to od zástupců ozbrojených sil třetích zemí až po zástupce průmyslu ze západní Evropy či Spojených států amerických.
Herec Ivan Vyskočil na demonstraci minulý týden řekl: „Děti, pamatujte, kdo chce mír, neposílá zbraně.“ Lidé opačného názoru tvrdí, že je nutné Ukrajině se zbraněmi a vybavením pomáhat, protože čelí útoku agresivního Ruska. Jak tohle vnímáte vy?
Vynálezce revolveru Samuel Colt kdysi řekl: Bůh stvořil lidi slabé, a silné. Já jsem jim dal rovnost. Slovo zbraň je odvozeno od slova bránit. Zbraně dávají šanci menšímu, slabšímu a napadenému bránit se agresi někoho většího a silnějšího. Politiku nedodávání zbraní uplatňovaly evropské země v době občanské války ve Španělsku, která trvala od roku 1936 do roku 1939. Jaký byl výsledek této politiky? Milion mrtvých, spoustu zraněných s trvalými následky, zničené domovy, bída a chudoba. Německo, které zbrojní embargo Společnosti národů nerespektovalo, si vyzkoušelo a zdokonalilo zbraně a taktiku, což přispělo k rozpoutání druhé světové války. Já jsem v jádru pacifista a přeji si mír na celém světě. Ale jsem zároveň realista a vím, že odzbrojením se žádného míru nedosáhne. Naopak naivní pacifismus umožní gaunerům rozpoutat agresi.
„Obávám se, že období, kdy se dalo dodávat ze zásob, je pryč. Dlouho tvrdím, že evropské země ignorují vlastní bezpečnost a obranyschopnost a současná situace ukazuje, že jsem kritizoval oprávněně. Sklady jsou prázdné a nová výroba se rozbíhá pomalu,“ řekl jste mi v rozhovoru před pěti měsíci. Změnilo se od té doby něco?
Jde o setrvalý stav, který je umocněn neudržitelným růstem energií a stále větším selháváním subdodavatelských řetězců. Zatím si v obranném průmyslu umíme poradit. Ale hodně to skřípe a stojí hodně úsilí a peněz. Zakázek máme, že bychom je mohli rozdávat, ale není jednoduché je splnit a už vůbec ne v termínu, který je na nás požadován. Vadí mi, že u dodávek pro český stát se tvrdošíjně trvá na termínech a cenách, které byly domluveny ještě před vypuknutím války. Pro řadu podniků bude likvidační, jestli stát u nich bude uplatňovat penále za pozdní dodávky a neumožní inflaci promítnout do cen. V zemích na západ i na východ od nás takové problémy nemáme, pouze doma.
Jak dlouho tedy současné zásobování Ukrajiny zbraněmi, vybavením a technikou vydrží s ohledem na výrobu, která trvá dlouho a zásoby se tenčí?
Na to se těžko odpovídá. Za český obranný průmysl mohu slíbit, že budeme vyrábět a dodávat, dokud to jenom trochu půjde. A samozřejmě je nutné tuto výrobu zafinancovat. Zaměstnanci do práce zadarmo nepůjdou, ani dodavatelé energií a materiálu bez zaplacených faktur nebudou dodávat. Americká pomoc Ukrajině „Lend-Lease“ podporuje dodávky pouze amerických výrobců, takže je to ve skutečnosti pomoc americké ekonomice, kterou jednou Ukrajina bude muset zaplatit. A nejsem si vědom nějakého obdobného modelu, který by v oblasti vojenské techniky nabízela Evropská unie.
Rusko navíc disponuje mnoha nerostnými surovinami, které potřebuje mnoho států k výrobě zbraní a dalších věcí. Kde se to projevuje a projeví?
Rusko má velké surovinové zásoby a mohutný zbrojní průmysl. Ale většina průmyslových podniků je státní a má nešvary typické pro státem ovládané firmy. Manažeři bývají vybíráni mnohdy na základě toho, že jsou něčí kamarádi, aniž by se posuzovala jejich odborná znalost a řídicí schopnosti. Podniky jsou neefektivní a neumí reagovat na požadavky trhu. Ale nemyslím si, že dosavadní ruské neúspěchy jsou zaviněny pouze nedostatečnou kvalitou či technickou úrovní ruské vojenské techniky. Na vině je především podcenění protivníka, špatné velení a nevhodná taktika. Zdánlivě by s ohledem na surovinové zásoby a velikost obranného průmyslu mohla dlouhotrvající válka Rusku nahrávat. Ale myslím si, že se to kvůli tomu všemu negativnímu, co jsem zmínil, nikterak neprojeví.
Koaliční politici veřejnost ujišťují, že pomocí Ukrajině nepřišla Česká republika o základní vybavení armády pro obranu země. Mají v tomto ohledu vaši důvěru? Jak na tom Česko v tomto ohledu nyní je?
Hovořit o důvěryhodnosti výroků našich vrcholných představitelů je velmi ošemetné téma. Ani nevím, jak velkou důvěru veřejnosti má v současnosti naše vláda. Pokud si pamatuji, tak letní průzkum ukazoval na necelých třicet procent a nevěřím, že se to od té doby zvýšilo. Ani není veřejně známo, kolik techniky z vybavení armády se na Ukrajinu dodalo a v jakém složení. Z té první dodávky, která byla zveřejněna, nesnížilo nic naši bojeschopnost. Těch 30 tisíc pistolí ráže Makarov, můžeme být rádi, že jsme se zbavili. Jen nevím, k čemu Ukrajincům byly. Obsah ostatních dodávek se již nezveřejnoval.
Ale když se podívám na statistiku, tak za první pololetí se na Ukrajinu dodalo za pět miliard korun vojenského materiálu. Jsem přesvědčen, že většina toho byly dodávky českých firem. Tedy ne ze zásob naší armády, ale to, co čeští výrobci měli na skladě pro jiné trhy či to, co pro ukrajinské ozbrojené síly vyrobili. Proto se domnívám, že se obranyschopnost naší země oproti stavu, která byla před válkou na Ukrajině, zásadně nesnížila. Samozřejmě by se dalo hodně diskutovat, jestli je naše obranyschopnost dostatečná.
Ukázalo se, že ukrajinští úředníci zpronevěřili stovky milionů korun určených na neprůstřelné vesty. Korupce na Ukrajině je dobře známá. Jaký je váš odhad, kolik dodaných financí, vojenského vybavení, zbraní a munice se nakonec dostává až do rukou ukrajinských vojáků?
Korupce je nešvar, který je na celém světě. Jen někde se dělá poněkud elegantněji, takže to není tak vidět. Ve Spojených státech, kde nesmíte dát obchodnímu partnerovi ani propisovačku, platíte obrovské peníze lobbistickým agenturám takzvané „contact fee“. Tedy za to, že zprostředkují schůzku s nějakým vlivným politikem. Ve Francii vloni zavřeli bývalého prezidenta Sarkozyho za korupci. A když si otevřete u nás denní tisk, tak také nebudete mít pocit, že žijete v zemi, kde korupce vymizela. Jen si na to lidé již zvykli. Proč by to mělo být jiné na Ukrajině jenom proto, že tam vypukla válka? Ale na rozdíl od nás na Ukrajině mají specializované soudy zaměřené na korupci. A pevně věřím, že tyto soudy budou umět potrestat ty ukrajinské úředníky, kteří cokoliv z dodávek zpronevěřili.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
