Švýcarsko odmítá povolit takzvaný reexport protiletadlových dělostřeleckých granátů pro systémy Gepard. Systémy získala Ukrajina od Německa, Švýcarsko však nehodlá poskytnout munici, protože by se jednalo o porušení národních zásad neutrality. A je to Švýcarsko, které rozhoduje o tom, kam jeho munice míří, má právo veta. Německo se začalo vyjadřovat ostře a kritizovat Švýcarsko, že nehodlá podpořit zemi, která čelí útoku. Švýcarsko ústy politiků poznamenalo, že německé zásahy do politiky cizích států se v minulosti neukázaly jako prospěšné. O čem to podle vás vypovídá?

V prvé řadě to ukazuje na absurditu celého systému kontroly exportu zbrojního materiálu. Ať chceme, či nechceme, žijeme v globalizovaném světě. Suroviny, materiál, díly a součástky putují přes celé kontinenty, obchody mnohdy ovládají nadnárodní koncerny. A do toho státní úředníci tvrdošíjně prosazují politiku exportní kontroly vojenského materiálu a zboží dvojího použití. Když si rozebereme tento konkrétní případ sporu Švýcarska a Německa, zjistíme, že ve švýcarských protiletadlových granátech je střelný prach z Německa. Jsou tam i další součásti, které nejsou původem ze Švýcarska. Má u takovýchto výrobků vláda země, na jejímž území výrobce finálního produktu sídlí, právo dávat si reexportní podmínku do smluv o prodeji do zahraničí? Podle mě je to úplný nesmysl, ale bohužel se tento nešvar rozšířil i u nás.

Nechci se dočkat doby, kdy vláda země, kde sídlí výrobce balené vody, si bude dávat do smluv podmínku, že bez předchozího souhlasu jejích úřadů nesmí tuto vodu pít pracovníci ve zbrojní výrobě. K tomu to totiž celé spěje. Jestliže Švýcarsko jednou prodalo protiletadlovou munici Německu, mělo by být výlučným právem Německa, jak s touto municí naloží. Podmiňovat reexporty předchozím souhlasem se nám jednou může vymstít. Jednou se ozve Čína a třeba prodej neprůstřelných vest podmíní svým předchozím souhlasem, protože na každé vestě je nějaký díl či materiál z Číny. Jestliže není náhodou celá vyrobena v Číně.