Hrozivá slova Rakušanky z Vídně: Kriminalita je tu strašlivá. Ta čísla jsou učesaná. Kdybych žila v ČR, tak můj názor na uprchlíky zastává Miloš Zeman

Žijete v Rakousku přes čtyři desetiletí, takže dokážete porovnat stav před několika lety s tím, co se děje dnes. Je podle vás v rakouské společnosti cítit nárůst protiimigračních nálad a jakési rozdělení společnosti na odpůrce migrace a jejich kritiky?

Samozřejmě že je, ale pokud vím, tak více mezi starší generací. Neříkám, že nutně té mé, ale generace zcela mladých do 25 až 30 let se k tomu nestaví až tak podezřívavě a rezervovaně jako ti starší, kteří znali i to předtím. Já bych řekla, že mladým na tom nezáleží. Mám pocit, že to, co se dnes děje, považují za normální.

Prezidenti České a Slovenské republiky mají diametrálně odlišné názory na migranty a migraci. Zatímco Miloš Zeman je proti, Andrej Kiska je na straně obhájců migrace. Ke kterému z těchto politiků máte názorově blíž a proč?

Spíše k Miloši Zemanovi, protože kdybych žila v České republice, tak reprezentuje i můj názor. Nevím o jeho dalších vyjádřeních a politice nic bližšího, ale tímto konkrétním postojem vyjadřuje to, co si myslím i já.

Jak se lidé ve vašem okolí stavějí k migrantům, které už Rakousko přijalo a nyní úřady v mnoha případech zjišťují, že žadatelé nemají nárok na azyl, a nastává problém s deportací či integrací do společnosti?

Myslím si, že (úřady) vidí, že to nejde takhle dál, a podle mého názoru by měla být přijata radikální opatření, aby ti, kteří nemají nárok na azyl, byli jednoznačně vykázáni ze země. Promiňte, ale nemám s takovými lidmi soucit a mám takové podezření, že velká většina těch, kteří se tváří, že jsou váleční uprchlíci, jimi ve skutečnosti nejsou. A nejsou to jen lidé, kteří sem jdou lépe vydělat. Netroufnu si uvádět nějaká procenta, ale podle mě velká část migrantů přichází s tím, že chce využívat sociální systémy v Evropě. Myslím, že o tom už nikdo ani nepochybuje.

Za ten čas, co žijete ve Vídni, jste si tam vybudovala zázemí, máte tam přátele, ale tvrdíte, že byste se bez váhání vrátila na Slovensko. Proč?

Možná že kdybych žila v nějakém menším městě, tak by to nebylo tak okaté. Co se týče života ve Vídni, začíná být skutečně nesnesitelný. Kriminalita je strašná. Ta čísla jsou všechna učesaná. Protože subjektivní pocit je pocit nejistoty.

Vy se tedy domníváte, že kriminalita je s příchodem migrantů ještě vyšší, než deklarují rakouské úřady?

Samozřejmě že kriminalita vzrostla. Řeknu to tak, jak to je, prostě už s prominutím kolem sebe neslyším vůbec němčinu. Řeknu vám, že když jsem na Slovensku, bydlím v Trnavě, a když jdu na trnavský jarmark, slyším všude slovenštinu a mám pocit, že jsem mezi svými lidmi. Procestovala jsem celý svět několikrát. Byla jsem šest a půl roku na moři, když jsem měla možnost odejít z banky. Byla jsem téměř všude na světě a řeknu vám, že nyní v Rakousku již nemám pocit, že jsem doma. Nemám, protože už nejsem v Evropě, a to, co přišlo k nám, to není žádná elita národa. To je to nejstrašnější, co se odtamtud vyrojilo.

Obávala jste se po útocích v Paříži, Bruselu či Berlíně, že by se něco podobného mohlo stát i ve Vídni?

Jsem o tom přesvědčena, že se něco takového bude opakovat. Přiznám se vám, že ve Vídni už nejezdím metrem, ani nechodím na akce, kde je více lidí. Vozím se jen autobusy, tramvajemi, kde to mám přehledné.

Čím to podle vás je, že společnost v celé Evropě se dělí na odpůrce a zastánce migrace a ti, kteří řeknou byť jen slůvko proti, jsou označováni za extremisty, či dokonce fašisty, co si o tom myslíte?

Víte, já nevím. Existují všelijaké spiklenecké teorie, že je to něčím manipulováno, ale já mám prostě takový subjektivní pocit. Možná je to i proto, že už nejsem mladá. Je mi 69 let, takže se nedívám do budoucna nějak velmi pozitivně. Polarizace společnosti se začala dříve. Podívejte se na trendy ve Francii, už před Marine Le Penovou byl její otec Jean-Marie a tam se podle mě začínalo toto dělení společnosti. Po de Gaulleovi se jim tam vyrojily desetitisíce lidí z Maghrebu (severní Afriky) a celé Marseille bylo již koncem 70. let v tomto směru otřesné.

Myslíte si, že obvinění z manipulace voleb v Rakousku, které vznesly Svobodní, když jejich kandidát Norbert Hofer neuspěl, bylo opodstatněné?

Bylo to před Ústavním soudem, ale nemám znalosti, že by se něco takového stalo. Soud řekl, že k manipulaci nedošlo, ale byly tam nějaké chyby. Řeknu vám, že jsem volila Hofera. Nevyhrál to, ale bylo to podle mě spravedlivé. Doufám, že takové věci se v Rakousku nedějí.

Pokud by k tomu došlo – byla byste v případném referendu pro, nebo proti vystoupení země z EU, bez ohledu na to, kde žijete?

Já jsem proti EU. Když bylo referendum o členství v EU, tak jsem byla pracovně mimo Rakousko, ale nikdy jsem nebyla pro Evropskou unii. Z historie víme, že se rozpadla rakousko-uherská monarchie, ale proč se rozpadla? Protože se tolik etnik v jednom svazku nemohlo udržet, a teď se ani ne za sto let zase dali Evropané do Unie a nepoučili se z historie. Podle mě se to neudrží.

Polovinu času trávíte na Slovensku a polovinu ve Vídni, sledujete tedy i politické dění na Slovensku. Jaký je váš názor na politiku současné vlády?

To, co vím, vím jen z doslechu od sestry, neboť večer se dívám většinou na zprávy na ORF. Vím, že je na Slovensku Kotleba a všelijaké takové tendence, ale myslím si, že velká většina lidí je ovlivněna médii. A nemusím vám říkat, na čí straně jsou média, která by měla být informativní, ale místo toho tlačí na lidi a vymývají jim mozky, abychom to pojmenovali pravým jménem.

Když loni v USA zvolili Donalda Trumpa prezidentem, vznikla masová hysterie a někteří lidé predikovali katastrofu nejen pro Spojené státy, ale i pro celý svět. Máte stejný názor?

Ne, naopak, i když přiznávám, že Trump mi není jako osoba velmi sympatický, ale chtěla jsem, aby vyhrál on. Nelíbí se mi jeho způsoby a vyjadřování. Když vyhrál, já jsem to ještě nevěděla, byla jsem v té době venku, najednou mě na ulici zastavili s mikrofonem a ptali se mě, co říkám na vítězství Donalda Trumpa. Řekla jsem jim: „Vím, že mě nikam nedáte a tuto část vystřihnete, ale já Donaldu Trumpovi gratuluji k jeho vítězství.“ A nedali to tam. Když jsme měli v Rakousku prezidentské volby, rakouská média nesměla dělat rozhovory s lidmi vycházejícími z volebních místností. Ale štáb německé ZDF stál před volební místností, když jsem z ní vyšla. Přišli ke mně i s kamerou a ptali se mě, jestli jim řeknu, koho jsem volila. Řekla jsem: „Ano, volila jsem inženýra Hofera, protože se jím cítím být reprezentována.“ Chtěli vědět i mé jméno, řekla jsem jim ho a také mě nikam nedali. Kdybych řekla, že jsem volila Van der Bellena, tak by mě dali. Podle toho, jaké dávali rozhovory s lidmi ve zprávách, byste mohli mít pocit, že Hofera vlastně nikdo ani nevolil.

Autor rozhovoru Tomáš Pilz

Anna Habarová (69) je rakouská občanka slovenského původu, která posledních 43 let žije ve Vídni, kde vystudovala vysokou školu ekonomickou a poté tři roky pracovala na Slovensku. Vydala se do Rakouska, kam se definitivně odstěhovala v prosinci 1974. Nejprve tři roky pracovala v bance a menší firmě. Později se dostala na vyšší pozici do nadnárodní banky v Rakousku, kde působila 19 let. V roce 1997 radikálně změnila svůj život a splnila si svůj životní sen. Odešla na moře a 6,5 roku vedla pro několik mezinárodních společností duty-free obchody na zaoceánských výletních lodích. Po návratu do Rakouska se ve věku 58 let odebrala do důchodu. Anna Habarová žije střídavě ve Vídni a v Trnavě, kde má rodinu.