Rok 2018 je u konce, jak vy ho hodnotíte? Co se v České republice povedlo a co naopak ne?

Je patrný ekonomický růst či stabilita. Myslím, že si do jisté míry žijeme dobře a republika je v zásadě v dobré kondici, jestli se to tak může přirovnat. Na druhou stranu stále vláčíme neustále za sebou určité balvany, například špatnou vymahatelnost práva, soudní procesy se ještě nezefektivnily, a to u mnohých nebudí důvěru. Já například jsem kdysi vyhrál soud, dluh mi byl přiznán, exekutor jedná a stejně dodnes peníze nemám. Tohle ve vyspělých státech není, je to lépe zajištěné. Ta vymahatelnost práva. Kauza Dr. Rath, ostuda, kauza Nečas–Nagyová, taktéž.

Tento rok byl na politické scéně poměrně rušný. Volili jsme prezidenta, byly komunální volby a po dlouhých měsících vznikla i nová vláda. Byl jste spokojený s výsledkem prezidentských voleb? A co říci na to, že téměř třicet let od sametové revoluce tady vznikla vláda, která se „opírá“ o komunisty?

Já tohle neřeším, beru vždycky demokraticky to, jak to vše dopadlo, a snažím se to respektovat. Bohužel je ale naše společnost rozdělena na dvě pomyslné stejné skupiny a to nepřispívá k dobrému klimatu mezi lidmi. Jinak komunisty neřeším. Mnohdy neustálá kritika čehokoli komunistického vyznívá trapně a podává si tak ruku s primitivním antikomunismem. A to již dnes téměř 30 let po sametové revoluci. Strašák komunismem hlavně u mladé generace nezabírá.