Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?
Byl, i když někteří z nás si to stále neuvědomují. Hlavní události se dějí za našimi hranicemi. Umírají tisíce lidí, miliony migrují. Hrozí velký konflikt mocností. Strašně bych přál svým dětem, aby stejně jako my mohly prožít celý život v míru. Na příkladě Ukrajiny je vidět, jak málo stačí, aby se rozhořela nenávist mezi sousedy. Buďme vděční za každý den, který uplyne v klidu a bez války na našem území.
Co soudíte o kauze Miloslava Ransdorfa?Anketa
Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu? A v čem naopak evropské elity selhaly?
O mnohých z nich nevíme. Slovo „údajně“ bych nepoužil. Falešné pasy, zbroušené otisky prstů, to vše bylo ve zprávách popsáno. Žádný úspěch EU nevidím, jen jedno velké selhání. Zejména kancléřky Merkelové. Vyzvat africké národy k pochodu pozváním do Německa, a pak své hosty chtít ubytovat u sousedů přece není normální. Ostraha vnějších hranic EU v podstatě neexistuje. Agentura Frontex místo aby na moři zachytila nelegální migranty a vracela je zpět, funguje jako cestovní agentura. Bez pasů, bez víz, bez bezpečnostních a hygienických opatření se nám pak po Evropě potulují tisíce neznámých lidí. To je gigantické selhání celého systému.
V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil z šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Je tomu opravdu tak? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?
Politická scéna si musí uvědomit, že voličem je český občan. Od nich jsme dostali mandát, v jejich prospěch jsme povinni jednat. Naši lidé pracují za nejnižší mzdu v Evropě, sociální systém funguje na hranici chudoby, sbírají se víčka na nemocné děti, kterým systém odmítá zaplatit možnou léčbu, protože je drahá. Důchodcům přidáváme pár drobných. Pak si přečtete zprávu, jak na ilegální migranty Evropa uvolňuje miliardy eur, aby každý jeden dostal násobek našeho důchodu. Můžete se divit lidem, že protestují?
Jsme schopni a ochotni pomoci. Ovšem rozumnému počtu lidí. Přijdou-li do Evropy miliony, systémy to nevydrží. V ČR to mohou být reálně stovky, rozhodně ne statisíce. Důležitou otázkou pak je, komu chceme pomáhat. Selhávají-li bezpečnostní složky, které pouštějí na území Evropy radikály, kteří včera stínali hlavy, máme právo projevit obavy a žádat důslednou prověrku. Odmítám souhlasit s kolektivní vinou, kde nám jsou předhazovány křižácké výpady ve středověku. Já vidím středověké barbarské chování v současnosti pod vlajkou náboženství, jehož někteří příslušníci hlásají nenávist k nevěřícím i věřícím v jiného boha, aplikují otroctví (jak jinak nazvat prodeje žen), pedofilii a náboženské právo šaría aplikují do všeobecného práva. Z těchto lidí mám husí kůži a cítím, že jsem povinen své voliče před nimi chránit.
Psali jsme:
To samé se dle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jakoby se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v té souvislosti čekat příští rok? Bude řada voleb, mluví se i konkrétně o přežití Angely Merkelové, vzestupu Marine Le Penové...
Selžeme-li my, nastoupí pochopitelně extremisté. Takzvané elity ztrácejí kontakt s většinou. Média měří dvojím metrem a vše je tak zjevné, že masáž ve sdělovacích prostředcích se míjí účinkem. Stírá se význam dělení politických stran na levicové a pravicové. Místo toho se společnost začíná dělit na sluníčka, vítače či jediné správné demokraty a nacisty, fašisty, xenofoby a rasisty, či jaké nálepky dostávají ti, kteří přemýšlí nad budoucností Evropy, kde hrozí, že bude během pár let většina muslimská. Mohlo by to být nevinné a přirozené promísení obyvatelstva, kdyby přicházející nebyli agresivní a chovali se jako hosté, přicházející s pokorou a s vědomím, že v domě hostitele se budou chovat jako slušná návštěva.
Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav? Přinese to vyřešení problému Řecka? Zůstane Řecko v eurozóně? A pokud ano, je tomu tak dobře?
Ekonomika státu je ve velkém totéž, co ekonomika rodiny. Dluhem se dluh vyřešit nedá. Řecko by nemělo být v eurozóně. Jsem rád, že máme svou vlastní měnu.
Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii mířící na radikály z Islámského státu?
Rusko mne překvapilo technologickou vyspělostí. Myslím, že nejen mne. Dolet jejich raket a přesnost zásahu je odstrašující. Faktem je, že až s příchodem Ruské federace se začíná v Sýrii měnit situace, doufejme, že k lepšímu. Poslouchal jsem pozorně rozhovor s prezidentem Asadem. Souhlasím, že válka v Sýrii skončí, až přestanou vnější síly dodávat zbraně teroristům. Jmenoval všechny. Rusko stojí na straně legitimní vlády, rozhoupala se už i OSN. Turecku spadla škraboška a projevilo se, na čí straně stojí. Doufám, že výsledkem operací armád nebude přesunutí radikálů Islámského státu na území EU.
Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takové klasifikaci myslíte?
Je smutně reálná a historicky podložená.
Psali jsme:
Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomika EU a USA? Nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…?
Ekonomika stojí a padá na ropě. Žijeme v době ropné bubliny, která jednou musí skončit. Kladu si otázku, kdy začne svět pociťovat nedostatek a zda jsme připraveni na to ropu nahradit. Války na severu Afriky a Blízkém východě jsou ostatně motivovány soubojem o petrodolar. Všichni regionální vládci, kteří se pokusili o odklon od dolaru při platbě za ropu to mají za sebou. Informace o odhadech zásob v nalezištích jsou zamlžené. V průběhu posledního roku jsem zaznamenal, že přebytek, který dnes je, vznikl díky zahájení čerpání ropy pomocí vody tlačené do naleziště, která vytlačuje ropu na povrch – a nelze přestat, aby nedošlo k promíchání. Tlak naleziště poklesl a jiný postup by byl náročnější. Výsledkem bude náhlý konec, který je těžko předvídatelný.
Ta zpráva zanikla v množství jiných a jen těžko bych ji dnes hledal. Nemluví se o tom. Odborníci tento postup Saúdské Arábii údajně rozmlouvali. Proto námluvy s Íránem, kde ještě jsou pole relativně plná. A naše civilizace je na ropě těžce závislá. Díky ní se nedřeme na polích jako ještě před 100 lety. Cestujeme. Hnojíme pole. Vyrábíme drtivou většinu výrobků – plasty. Naši potomci nás budou proklínat, že jsme tuto vzácnou surovinu prohnali výfuky aut. Ale ještě si pár let budeme užívat pohodlí růstu a rozvoje. Musíme ale hledat náhradu.
Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „je střídání hegemona nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států může projevit na mezinárodních vztazích?
Velmi. Zadlužení USA je gigantické. Výroba přešla do rozvojových zemí, kde je levná pracovní síla. Výrobky pak vozíme tisíce kilometrů. Mnohdy jde o obrovské plýtvání zdroji. Takoví jsme a historie nás za to možná odsoudí. V Číně jsem byl před deseti lety. Je to obrovsky se rozvíjející země. Všimněte si, jak investují v celém světě a zbavují se dluhopisů, které vyměňují za movitosti, nemovitosti a technologie. Svět stojí na prahu velkých změn, které mohou bolet. To riziko tady vždy je.
Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?
Vnitřní politiku USA neumím odhadnout. Po letech vládnutí Obamy lze očekávat chuť po změně. Skoro bych si vsadil na Donalda Trumpa.
Psali jsme:
Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?
Pokud to bude pokračovat jako dosud, je konec EU neodvratný. Jsem životní optimista, ale těžkopádnost Unie, roztříštěnost, nesourodost a nevypočitatelnost politických rozhodnutí na jedné straně a mnohé vazalství ve vztahu k hegemonovi mi nedávají příliš nadějí na optimistický pohled na budoucnost EU. Nárůst kriminality v zemích, kterým jsme záviděli nepoužívání zámků u domů, myslím Švédsko, je dramatický. Přibývající počet migrantů neschopných se přizpůsobit a začlenit do společnosti přinese další no-go zóny a vytlačení původního vymírajícího obyvatelstva. Není síla, jak to vrátit.
Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnil očekávání, anebo naopak zklamal prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?
Jednoznačně nejvýraznější figurou je Andrej Babiš. Stručné a jasné odpovědi. Říká, co chce mnoho lidí slyšet. Všici kradnů, jen on to napraví. Na Čapí hnízdo získal 50 milionů z dotací EU, ač je to jeho sídlo a dotace byly určeny na rozvoj malého podniku. Nikdo ani nevzdechne. Gross byl odejit za drobné. Mnozí jiní za ještě menší drobné.
Miloš Zeman je svůj. Čte dobře potřeby lidí a mluví jejich jazykem. Pere se s neuvěřitelným odporem médií a ať udělá cokoliv, vždy to je demagogicky otočeno proti němu. Králem demagogie je Miroslav Kalousek. Konečně je v čele TOP 09 faktický předseda a hybatel. Nemohu mu upřít zručnost při obstrukcích ve Sněmovně. My jsme to neuměli při církevních restitucích. Bohuslav Sobotka je zručný premiér. Zbytečně se nechává zatahovat do soubojů s prezidentem. Vláda pod jeho vedením funguje, dosáhli jsme nezpochybnitelných úspěchů, které je třeba srozumitelně pojmenovávat a hlásit se k nim.
Psali jsme:
Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám, nebo případným otřesům ve vládní koalici, nebo vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a prootiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?
Jsem špatný prognostik. Po zkušenosti s VV jsem nevěřil v úspěch ANO, a mýlil jsem se. Chci doufat, že lidé budou volit podle programu a znalosti kandidujících person. Že konečně pochopí, že kdo má hodně, chce ještě víc. Hodně má právě proto, že byl agresivní, neúprosný a bezohledný. To nejsou vlastnosti lidumila hájícího ty, kteří jsou živi ze mzdy.
Někteří politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše a Miloše Zemana. Přiblíží se příští rok cosi takového?
Proč Miloše Zemana?
Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová, nebo lokální. I vy jste o válce hovořil. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho? Nebo lze očekávat uklidnění v Sýrii či na Ukrajině?
Od událostí v Oděse v roce 2014, pak pádu MH 17, Paříži I a Paříži II tvrdím, že na hodinách je za pět minut dvanáct. Opět jsou tu sankce, které vystavují strádání především obyčejné lidi. Vytváříme si nepřítele tam, kde není, a spolupracujeme se zkurvysyny, kteří jsou našimi zkurvysyny, a proto se o nich jako o zkurvysynech nesmí mluvit. Snažíme se diktovat obyvatelům jiných států, koho mají volit. Referendum uznáme jen někdy, když se nám to hodí, jindy jeho výsledek popřeme. Končím. Ale chci uzavřít něčím pozitivním.
Ano? Prosím...
Přeji tedy všem čtenářům Parlamentních listů veselé Vánoce a šťastný Nový rok. Nenechte si zkazit Ježíška. Vedení Parlamentních listů děkuji za prostor, kterého se mi zde dostalo. Nebylo ho málo. Zůstaňte, jací jste, a užívejme všichni každý den, kdy vyjde slunce. Berme si ze života to hezké a zapomínejme na ošklivosti, kterých je plno. Mysleme na své blízké a pomozme našim chudým a nemocným.
Mgr. Stanislav Huml
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
