Hutko, jak to bylo s tou emigrací s papírem od ministra? Zemanem vyznamenaný Srp má nepříjemné otázky

03.01.2019 11:20

ROZHOVOR Dlouholetý šéf Jazzové sekce Karel Srp ParlamentnímListům.cz ve svém „království“ na Malé Straně připomněl, proč se soudí se známým českým písničkářem Jaroslavem Hutkou kvůli nařčení za udávání socialistické Státní tajné bezpečnosti (StB). A došlo i na pikantní detaily z doby před sametovou revolucí.

Hutko, jak to bylo s tou emigrací s papírem od ministra? Zemanem vyznamenaný Srp má nepříjemné otázky
Foto: Hans Štembera
Popisek: Předseda Jazzové sekce Karel Srp

Městský soud v roce 2000 rozhodl, že Karel Srp (za komunismu dlouholetý šéf Jazzové sekce a vězněný disident) byl ve spisech komunistické StB veden jako agent neoprávněně. Stalo se tak proto, že se nepodařilo prokázat autenticitu podpisu na údajném Srpově vázacím aktu.

Anketa

Měly by Spojené státy stáhnout svá vojska ze Sýrie?

93%
7%
hlasovalo: 7016 lidí

I tak ovšem kvůli podezření z vědomé spolupráce s StB uzavřel Srpovi dveře do Etické komise České republiky bývalý premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Srpa tehdy do jejích řad navrhl prezident republiky Miloš Zeman.

Z toho, že na něj za socialismu donášel, ovšem Srpa obvinil známý český písničkář Jaroslav Hutka. A právě kvůli tomu na něj Srp minulý rok podal žalobu. Koncem listopadu měl soud první stání. ParlamentníListy.cz při té příležitosti navštívily Srpa v prostorách Jazzové sekce na Malé Straně, jeho příbytku, kde naši redakci osvětlil svůj úhel pohledu.  

Koncem listopadu proběhlo první stání ve věci vaší žaloby na Jaroslava Hutku týkající se ochrany osobnosti. V jakém je aktuálně věc stavu?

Po více než dvaceti letech výmyslů pana Hutky jsem jej zažaloval. Očekával jsem, že mu zchladne hlava, až se seznámí se svým svazkem u StB, ale opak je pravdou. Prvé soudní projednávání proběhlo za rok a tři čtvrtě od podání žaloby. Nejedná se o peníze vyjma nákladů na právní zastoupení. Dokonce jde o jediný Hutkův výpad v textu z 30. ledna 2017 na zpravodajském portálu Novinky.cz. Omluva by v tichosti spláchla jeho choulostivé kroky za normalizace a současně by směřovala například k novinářům Novinek.cz, které uváděl v omyl.

Spláchla „choulostivé kroky za normalizace“?

Za normalizace musel každý hudebník hrající za peníze projít zkouškami před komisemi. Nebyly to zkoušky z nějakého marxismu, ale šlo prostě o to, jestli umí hrát. Pak jej evidovala agentura, která pořadatelům koncertů ručila, že se hudebník vůbec dostaví a jaký má smluvní nárok na honorář. To bylo důležité například pro pořádání Pražských jazzových dnů Jazzovou sekcí, kde se vystřídalo více než sto kapel. Tyto údaje byly součástí formuláře, kde pořadatel ručil, že zaplatí nejenom profesionála, ale i pronájem, služby, dodrží stanovený termín, jaká bude výše vstupného, ručil za majetek třeba pražské Lucerny i třeba, jak uhradí penále za odřeknutý koncert.

Jak se to ale vztahuje k Hutkovi?

Jaroslav Hutka se podobné zkoušce vyhnul. 25. 5.1974 napsal, že ještě není dostatečně připraven. Mohl vystupovat zadarmo, ale pokračoval, dokonce v „dlaňovkách“ (peníze na ruku, pozn. redaktora). Hospodářská kriminálka u Hutky zahájila rutinní šetření ve věci nedovoleného podnikání, jak by to udělala u kohokoliv jiného. Za deset let jsem byl takto vyšetřován a odsouzen i já. To však už byl pan Hutka fešácky v závětří železné opony.

Ovšem undergroundové kapely za normalizace hrály také bez zkoušek. To hrály zadarmo?

Ano, hrály samozřejmě bez zkoušek. Posléze muzikanti říkali, že hráli zadarmo. My to ale samozřejmě nevíme. Jenže Hutka v udáních sám říká, kdo mu ty peníze na ruku dával. Ta udání on podepisoval, ve stylu četl a souhlasí. Tehdy to bylo tzv. nedovolené podnikání. Za ten samý paragraf jsem byl posléze odsouzen i já, jelikož na nás nechtěli tahat ideologii, tak na nás šli přes prodeje knih a že neodvádíme daně. Takže já jsem si za to šel sednout, i další lidi. Ale Hutku pustili za dvanáct dnů na Západ. Normálně to ale trvalo roky, když jste se chtěl vystěhovat, a mohl bych uvádět příklady.

Hutkovi s manželkou to trvalo dvanáct dní a sám příkaz šel od ministra vnitra, což bylo něco velmi neobvyklého.

Můžete to rozvést?

Pěvec prošel bezpočtem výslechů jako každý z nás. Vandroval po republice a hlášení o černotách šla do Prahy. Přicházela i udání o kritice socialistického zřízení. Proto se v září 1976 vnitro rozhodlo jeho podnikání komplexně provětrat. Všechny odbory kultury v republice byly upozorněny na možný nezdaněný příjem. Ředitelům obou hudebních vydavatelství zakázali Hutku vydávat a stejně tak knihy, vystupování v televizi a rozhlase. Krátce: obvyklý policejní rozjezd.

A konkrétně?

Například od 27. září 1976 byli na Hutku nasazeni tajní informátoři, Jiřina a Rada. V rozhlase a televizi Václav, pověřený evidencí Hutkových honorářů. Vydavatelství knih vše zablokovalo od 17. září 1976.  Ředitelé gramofonových firem byli navštíveni policisty, aby zastavili výrobu a distribuci Hutkových písní. Panton, kde jsem pracoval, je nevydával. O všem se dochovaly záznamy. Šetření se automaticky týkala sociálního a důchodového zabezpečení a odvodu daní.

Jenže Hutka viní vás…

Hutkovo tvrzení, že jsem způsobil, aby bylo zničeno 20 tisíc LP desek Supraphonu se skupinou Šafrán, na kterých tento substrát hrál, je totální demence. Výroba LP Šafránu byla zastavena v roce 1977, a to přípisem ministerstva kultury z 2. června 1977, cit. Hutka pozbyl oprávnění k veřejným vystoupením a nadále vystupuje za úplatu. Navíc 4. srpna 1977 na Hutku spadl trestňák na pět let za černotu a mohl nejdál tak na konec Neklanovy ulice. Hutkův signální svazek z 13. 9.1976 má však další horký bod, cit.: Dále provést s Hutkou tzv. profylaktické opatření, tedy – jak se píše – získat Hutku ke spolupráci s StB. Hutka se zavázal, že nebude vést řeči proti režimu a krycí jméno Zpěvák bylo na světě.

Byl však formálně stále postihován…

Existují Hutkovy bájné lži a vykreslená leporela Státní bezpečnosti. Např. 12. května 1977 do protokolu prásknul, že mu gramofonové nahrávky v Supraphonu zajišťuje Jiří Havelka, producentem je pan Nečas, že za vystoupení v Pražské Rychtě dostává dvě až čtyři stovky na ruku od ředitele, peníze tečou i od pana Váni, který, jak Hutka doplňuje, je výtvarníkem a je mu asi třicet, hodně informací – pokračuje Zpěvák – by prý policii řekl Jan Pallas. Platí jej i pan Kučera z Hi-Fi klubu, v Divadle hudby je to zase pan Konečný atd. Pětistránková výpověď se hemží organizacemi a každý list dole krasopisně: četl a souhlasí Jaroslav Hutka.

Hutka nečekal, že za jeho nadějnou „profylaktickou“ spoluprací Zpěváka se mu StB již rok odměňuje zákazy na vše, kam se hne, dokud má co z něj vytěžit... Že z každého, koho udavač z Neklanky jmenuje, se stává podezřelý.

Ta kauza mezi vámi a Hutkou trvá už celou řadu let. Jaká je vlastně motivace Hutky proti vám?

Ta vznikla až po jeho návratu, jelikož předtím jsem ho viděl snad jen dvakrát nebo čtyřikrát a nikdo se mě na něj neptal. Zeptali se mě na něj jenom v Dobrušce u výslechu, jelikož tam účinkoval a ten koncert byl zakázaný, pořádali jsme to z Prahy.

Já se nesoudím kvůli fízlování. Soudím se kvůli těm článkům jako každý občan, který je nějakým způsobem osočován či ponižován.

Hutka už někdy v 90. letech minulého století psal, že jeho útěk na Západ měl estébáky překvapit, jenomže oni to už od Srpa věděli. Takže to sice zní moc hezky, jenže Hutka si o vycestování požádal legálně. Samo o sobě to tak prošlo všemi možnými úřady a o jeho plánu vědělo přes sto lidí. Hutka vycestoval na papír ministerstva vnitra a zmizel na Západě.

Vy jste rovněž někde uvedl souvislost mezi Hutkou a tehdejším Ústředním výborem komunistické strany…

Ano, tento policejní záznam je opravdu lahůdka... Havlíčku, Havle... Hutka byl v epicentru moci. Čtu informaci nadstrážmistra Dramzy od jeho agenta na ÚV KSČ. „Pramen na schůzce dne 22. 10. 1976 sdělil, že Jaroslav Hutka byl osobně na ÚV KSČ v tiskovém oddělení. Zde si v přítomnosti člena tiskového oddělení ÚV KSČ s. Vrchoty Jiřího stěžoval, že pracovnice ÚV SSM tiskového oddělení nepovolují vydávat dětské povídky a leporela i přesto, že tuto činnost má povolenou a je řádným členem ochranného svazu autorského. Dále navrhoval za sebe i za nakladatelství Orbis vytvoření časopisu pro děti... Zpráva je informativní, poukazuje na snahu Hutky prosadit se k publikování svých prací – tedy prostřednictvím ÚV KSČ.

Co to znamenalo?

Čtenáři PL je dnes nesrozumitelné, co zkratka ÚV KSČ znamenala. Od kokpitu v Sojuzu po anonymní hrob v Kobylisích za zdí – tedy: všemocnost nade vším. A mělo to důsledky. Náčelník 3. odboru StB se lekl. Hlášení přeposlal desáté správě ministerstva vnitra. Operativci reagovali, že je chce Hutka vydírat. Prý již mají poznatek, že kdesi vyhrožoval funkcí ředitele Orbisu. Orbis bylo přitom vydavatelstvím představujícím ideologickou svatyni Komunistické strany. Té chtěl Hutka sloužit. Tak hovoří záznam z jeho svazku. Občana oceněného předloni za boj proti komunismu.

Osobně se domnívám, že Hutkovu stížnost dostal na X. správě v Dejvicích  major František Vach. Znali jsme se. Udělal v Jazzové sekci několik razií, dvakrát mne postavil do pozoru a udělil tzv. výstrahu. Oknem ukázal na auto do Ruzyně. Vach býval prozíravým učitelem a Hutkovu ochotu sloužit komunistům třeba jako šéfredaktor časopisu, odmítl. Riskoval.

Za necelé dva roky totiž vyšle Zpěváka na západ i s manželkou sám ministr vnitra soudruh Obzina, a to dokonce rozkazem, jak lze držiteli ocenění za protikomunistický odboj doložit z Hutkova svazku. Ocenění mu nedal Obzina, ale předloni Stropnický.

Ministr vnitra porušil zákon o cestovních dokladech?

Nejednalo se o akci Asanace, kterou dnes mávají tzv. Badatelé. Té bylo několik měsíců. Naštěstí seznam k nucenému vystěhování se zatím neobjevil – naštěstí proto, že tímto kanálem mohli být vysíláni spící agenti mezi naši emigraci...

Jaroslav Hutka s manželkou si podali žádost o trvalé vystěhování 10. 5. 1978. Zpráva se šířila bleskem. Dostat se za kopečky často znamenalo kulku v zádech. Hutkovi se hodlali vzdát občanství legální cestou. To obvykle trvalo řadu let, v případě Hutkových však pouze dvanáct dnů i s víkendem. Hutka neměl pas a v běhu bylo čerstvé trestní stíhání s výrokem nad pět let – tedy mohl jen na konec Neklanovy ulice – a ejhle brána Západu otevřená.

Můžete to odcitovat konkrétně nebo doložit?

Do soudních šanonů jsem se zatím nedíval, avšak stačí, že pan Hutka má ve svém svazku zmíněný rozkaz ministra vnitra s datem již z 22. května 1978, cit.: V souladu s pokyny ministra vnitra ČSSR a 1. náměstka MV ČSSR žádám, abyste ve spolupráci se Správou víz Federálního ministerstva vnitra zabezpečil urychlené provedení nezbytných opatření k vystěhování jmenovaných z ČSSR. Hutkovi dostali do ruky kousek papíru – nikoliv pas. Vyhli se ostnatým drátům. Jeden se těm zastřeleným diví, proč soudruhu ministrovi také nenapsali... Nebo generálmajoru Stárkovi, náčelníku X. správy FMV, který manžele Hutkovy odbavoval. Jejich auto bylo dokonce provázeno kontrarozvědkou kvůli průtahům.

Hutka předtím uspořádal rozlučkovou párty. Pavel Kohout vzpomíná, že 13. října 1978 projížděl jeho ulicí plnou nenápadných civilistů. Prostě Jaroslav Hutka vzal kramle přesně tak, jak po listopadu 89 řekl Lidovkám: Aby se to estébáci dozvěděli jako poslední. Nakrklo ho, píše, že to věděli první – od ministra vnitra... Je možné, že se na stejný papír vrátil i do Československa.

A jeho svazek?

V době, kdy Hutka odešel na Západ, byl jeho signální svazek uložen s příkazem na deset let a potom měl být skartován. To bylo roku 1978. Jenže ten svazek skartovaný nebyl. 

Proč?

Protože se tu našla jakási 13. správa ministerstva vnitra, o tom hoši v ÚSTR nemají ani ponětí. O dva roky předtím, než měl být svazek skartován, tedy v 86. roce, byl takzvaně oživen, jak se říká, a to právě 13. správou. No a 13. správa byl útvar, který spravoval činnost našich špionů na Západě. A měl za úkol rozleptávat tam naši domácí opozici, tedy emigranty, například okolí Pavla Tigrida.

A tím se dostávám k finančním svazkům podepsaným v zahraničí, k předstírané emigraci do zájmové země, předběžnému odhadu kontrarozvědné činnosti prověřených typů žádajících o emigraci po zahájení akce Klín a třeba na Unijazz během mého věznění. Směrnice pro rozvědnou práci myslela na vše. I tu podepsal ministr Obzina stejně jako výjezd Hutkovi.

Dá se to ale doložit?

Nedá, respektive dá, ale trochu jinými cestami než obvykle.

Zpět k soudnímu sporu, který vedete. Hutka ve své obhajobě například uvádí, že jste donášel i na zpěváka Mertu?

Zdeňka Mertu jsem za normalizace nepoznal. Poprvé hovořil dávno po listopadu 89. Hutka i Merta krmí novináře hnojem, na který sluníčkáři slyší. Tuším, že to hřímá i Hutkův advokát z roku 2012 JUDr. Svejkovský, absolvent školy v Plzni. Merta o mně kdesi vynesl, že jsem tvrdil o předsedovi Ladislavu Zajíčkovi z Mladé hudby, že je estébák. Merta však přece ví, že nebyl. Ukázal bych mu úředně ověřený neprůstřelný spis generálmajora Cardy generálmajoru Lorencovi: „...na základě zjištěných skutečností je připravováno trestní stíhání vedoucích představitelů Jazzové sekce pro kriminální činnost hospodářské povahy. K posílení rozporů v celé organizaci Svazu hudebníků ČSR je využívána Sekce mladé hudby...“ Kdyby se mne Merta zeptal, nemusel by to nyní číst v Parlamentkách.

První soudní líčení bylo odloženo, přičemž soudkyně nařídila tzv. koncentrované řízení. Už Hutka doplnil důkazy, jak mu soudkyně uložila?

Ačkoliv pan žalovaný měl dvacet měsíců na doložení důkazů pro svá tvrzení – k soudu si přinesl jediný: vzduch. Právník roku 2012 sdělil, že důkazů je mnoho, a shrbený demonstroval jejich počet roztaženýma rukama. Soudkyně rozteč paží nezměřila, nařídila však žalovanému do 30 dnů spis doplnit o argumenty. Oznámila, že další líčení proběhne, až se nový soudce seznámí se spisem. Soudkyně bude tedy vystřídána. Protokolovala objektivně.

Žalovaný koncentrovanou lhůtu dodržel, leč do soudního spisu nevložil úředně ověřené důkazy, zato se na devíti stranách i s titulem a širokým řádkováním věnuje legislativní beletrii a vynášením svého klienta za boj proti komunismu, zásahům žalobce do osobnostních práv „všech, kteří žalobci věřili, dávali mu informace, respektive intenzivnější je to v tom smyslu, jaké úvahy měl ten, kdo žalobci informace dával (pro jeho postavení jako bojovníka proti komunismu) a dále JUDr. Svejkovský argumentuje, že jsem se informacím Hutky nebránil dříve „... a to pro pravdivost údajů a pro veřejnou známost údajů“.

Nějaké argumenty ale mají…

JUDr. Svejkovský se odvolává na intelektuálno badatelů z Ústavu pro studium totalitních režimů. O ně se zase opírají státní orgány, například milionáři v Senátu. Tyto mozkovny zplozené za normalizace tvoří osu oněch státotvorných komisí. Uzavřel se kruh kámošů. Maximálně se komisariát odvolá na polistopadový bulvár z regálů levných knih. Švejkovsky je však v odpovědi nastolen triumf, který otřese rozsudkem: heslo z  Wikipedie – Srp starší.

Heslo je vystřižené z počítačů během vycházky v Bohnicích. Kdo jej bez ptaní stvořil, jen tuším. Předevčírem jsem jej  doplnil – nikoliv vymazal – a přidaný text den poté zmizel. Obě verze mám zkopírované. Možná navrhnu soudu tip na svědka, pokud není zrovna léčen v budově, kde mají kliky jen zvenčí (taková praxe byla dle Karla Srpa běžná na uzavřených odděleních psychiatrických klinik, pozn. redaktora).

Stěžoval jste si Radě pro rozhlas a televizi, že se o vás na obrazovce objevily falzifikáty. Jak to dopadlo?

Ano. Sám mám čtyři různé podoby mého tzv. vázacího aktu ze stejného místa, dne a hodiny. Co však provedla Česká televize v pořadu 168 hodin, je zvěrstvo. Dala na obrazovku jakýsi originál o mně, který údajný policista ovšem vůbec nenapsal. Ten loni vydal úředně potvrzené prohlášení, že není autorem, a tedy, že jeho údajný text se nemůže týkat ani mě. Navíc v 70. letech nemohli mít počítačovou sazbu. Veřejnoprávní televize k záznamu z roku asi 1979 jako jeho součást navíc pak přilepila moji barevnou fotografii někdy po roce 1989. A jsou tu i další věci.

Jaké?

Jeden z textů na Hutkových stránkách, který rovněž publikovala Česká televize, jsem dal oficiálnímu soudnímu grafologovi. Vydal obsáhlou zprávu, že jde o falzifikát v plném rozsahu. Mohu ji vydat. Nafotil jsem obrazovku. Jsem zvědav, jak se z toho Rada vylže. Jak se z toho veřejnoprávní  vylže – a hlavně, kdo s tím něco konečně udělá. Prostě, jsem na výsledky grafolaboratoří věru zvědav.

A nejen to: Po patnácti letech jsem znovu požádal Ministerstvo vnitra o kopii lustračního osvědčení. Poslalo odlišnou verzi, než jakou soud svým rozhodnutím nařídil výrokem uvést. Oba rozdílné texty mají totožné datum, dokonce číslo jednací, pod oběma je podepsán ministr Gross, byť je v druhém případě již několik let po smrti.

Je pravděpodobné, že podobný záměr obdržel bývalý předseda vlády Sobotka, který mne neschválil do etické komise. Co popisuji, je nezvratný ksicht desinformačních tajných služeb. Žádný čtenář Parlamentních listů neví, jaká lejstra o něm kolují, neví, že byla pozměněna a zfalšována. Že na této falsum-road si může kdokoliv přidávat nebo mazat. Takový čučkař rozhodne a operátor vám napíše, že v daném místě nelze pevnou telefonní přípojku realizovat a ruší automaticky smlouvu, ačkoliv ze stejného aparátu voláte třicet let a i v této chvíli je v něm obsazovací tón. Jenže jaksi zapomněli dát rozkaz účtárně, která desítky let pokračuje v zasílání faktur. Čučkaři určitě sledují Parlamentní listy a nyní uhánějí do Valdštejnské ulice. Nebo možná do té vaší. Shrnu: Pakliže se na písemnosti vrazí razítko Tajné, nedivme se, že ti v kuklách rozbijí dveře beranidlem. StB zazvonila.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jonáš Kříž

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Kdo nehlásá ve jménu EU, USA i Grety svaté, hlásá proti nám.“ Komentátor Vyoral tuší, co se po „výhrůžkách“ Pavla Zemana bude dít a koho to postihne

17:02 „Kdo nehlásá ve jménu EU, USA i Grety svaté, hlásá proti nám.“ Komentátor Vyoral tuší, co se po „výhrůžkách“ Pavla Zemana bude dít a koho to postihne

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Když se neznámá paní vyjádří na internetu vůči ilegálním imigrantů…