Exprezident Václav Klaus v reakci na to, že Evropská unie zahajuje s Českou republikou řízení kvůli odmítání kvót na imigranty, uvedl, že nastal čas začít připravovat odchod naší země z Evropské unie, protože to je jediná cesta, jak náš stát udržet a zachránit jako svébytnou entitu. Klaus též uvedl, že odmítá povinné dosídlování naší země cizinci a přeměnu naší země v multikulturní společnost nepřizpůsobivých komunit, které vidíme v Británii a Francii. Co vy na to?
Tato úvaha má, podle mého názoru, poměrně racionální jádro. Řízený proces zbavování suverenity národních států ve prospěch bruselského centra již často přesahuje relativně přijatelnou hranici národní identity, a to se dít nesmí. Stejně tak je nutné všemi způsoby zastavit proces „tavícího kotle“, který z národnostních a kulturních odlišnosti vytváří homogenní individua. Naši předci nebudovali naši zemi jen proto, aby ji dnes pár panevropských potentátů zneužívalo ke svým sociálně a kulturně inženýrským pokusům
Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka z ČSSD ale trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro...
Sobotkovy myšlenkové pochody bývají pro mne často velkým překvapením. Jako kdyby se hermeticky uzavřel ve Strakově akademii a absolutně nevímal, co se děje kolem něj. Zatímco projekt Evropské unie eroduje a v mnoha zemích vyvstávají oprávněné pochybnosti o její funkčnosti, on by nyní naopak posiloval její jádro. Stále ještě nechápe, že pokus o evropskou integraci prostřednictvím zbudování evropského superstátu, a tedy i prostřednictvím společné měny, se hroutí. A je tomu tak dobře. Naše země nesmí být vazalem evropských hospodářských mocností a předseda české vlády musí být tím prvním v řadě, který by měl za zájmy českých občanů bojovat. Ovšem, jestli mu ve skutečnosti nejde o opak! Některé jeho kroky by tomu i napovídaly.
Merkelová je také „vyděšena“ tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a o harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat?
Tak předně, proč by se měla Evropa bránit, když ji Rusko neohrožuje? Připadá mně, že se zde jedná spíše o jakési „přání, které je otcem myšlenky“ z hlav některých politiků, kteří by ale měli svoji iniciativu nasměrovávat zcela někam jinam. Studená válka musí, alespoň podle nich, „za každou cenu pokračovat“, a je třeba zbrojit a zbrojit. Na doplnění zbrojních arzenálů a nákup nových zbraňových systémů je tak ještě více nutno „dojit“ státní rozpočty, ať potom tyto prostředky chybějí kdekoliv. To tyto „jestřáby“ ale již nezajímá, hlavně, že zbrojařské koncerny mají plné „měšce“.
Proti vzniku evropské armády, pod kolektivním politickým vedením s právem veta, bych osobně nebyl, ale přirozeně jen v omezeném početním a vybavenostním rozsahu. V této souvislosti by ale nebylo od věci vydefinovat i její další pravomoci, například přímý dohled nad migračními vlnami. I zde se přece jedná o ochranu kontinentu a nás všech a domnívám se, že tento problém asi pálí Evropu mnohem více než Rusko.
Další utužování eurozóny a harmonizace daní je nejen ekonomický a politický nesmysl, v dnešní době stále sílící eroze EU, jak jsem již uvedl dříve, ale současně i projev zásadního nepochopení celé situace. Tlak na vznik a další posilování role jakéhosi evropského superstátu je pouze jedním z křečovitých projevů dysfunkce nynějšího euromechanismu, který namísto toho, aby lidem sloužil, tak jde již, pod taktovkou některých velkých zemí, spíše proti nim.
Nyní k domácím otázkám. Andrej Babiš již skoro měsíc není ve vládě, jeho hnutí ANO však vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku „obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?
Tak, zda hnutí ANO vládní krizí utrpělo či nikoliv, je asi nyní předčasné komentovat. Setrvačná vlna voličské přízně je u oligarchova hnutí, alespoň podle mého názoru, na svém vrcholu, kde se jistým způsobem i zafixovala, avšak její pokles očekávám již v nejbližších týdnech. Nárůst počtu významných kauz spjatých nejen s osobou pana Babiše, ale i s dalšími protagonisty hnutí, začíná být alarmující, a až si mnozí voliči, v této souvislosti, konečně sundají „růžové brýle“, půjde to s „politicko-byznysovým projektem“ rychle „z kopce“.
Se sociálními demokraty a jejich voliči je to trošku jinak. Od počátku volebního období se ČSSD zcela nesmyslně programově poddala svým koaličním partnerům, a byla tak nucena rezignovat na mnohé volební priority, které ji k volebnímu vítězství ve sněmovních volbách v roce 2013 katapultovaly.
Na které priority ČSSD rezignovala?
Zmínit, v této souvislosti, lze například a v první řadě problematiku církevních restitucí. Nyní její voliči, a z politologického hlediska podotýkám, že se jedná o velice nestabilní elektorát, svoji přízeň přesunují jinam. Svědčí o tom existence velkého počtu politických subjektů, které dnes podle průzkumů přesahují hranici pěti procent, a jelikož jsou často levicově koncipované, nebo alespoň přebírají levicová témata, sociálnědemokratičtí voliči hledají obhajobu svých zájmů právě zde. Rozhodně se nedomnívám, že většinově přecházejí do miliardářova ANO či k pravici, zde se jedná spíše o jedince.
Psali jsme:
Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, o Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“ jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?
Takzvanou „pražskou kavárnu“ osobně považuji za to nejhorší, co bylo v polistopadových letech v naší zemi vygenerováno a její protagonisty za minimálně stejně velké zlo pro demokratický systém, jako pro něj představuje persona Andreje Babiše. I když samozřejmě ze zcela jiného gardu.
Fakt, že teď tato hydra, složená převážně z klientelisticky provázaných nepolitických politiků, volbami neosvědčených a mimo Prahu absolutně nerespektovaných, přesto často stále zakopaných v mnoha významných pozicích, nyní bojuje s Babišem a jeho hnutím, je přirozeným a očekávaným jevem.
Ideový praotec „pražské kavárny“ Václav Havel takto svého času obdobně bojoval s Václavem Klausem, který mně Andreje Babiše v mnoha aspektech velice připomíná. Jenže byl to boj vyrovnaný, dnes je majitel Agrofertu, který si efektivně přisvojil levicová témata, „na koni“ a kavárna tahá za kratší konec reálné politické moci u nás. A není se co divit, při často projevované ubohosti ve vystupování některých jejích skupin či jednotlivců.
A je Babiš pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat „Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále), nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?
Babiše bych typickým „pravdoláskařem“ neviděl, minimálně ne tím skutečným. Například, kádrovací fanatismus, kterým jsou pravdoláskaři prolezlí, mu doposud ještě chybí, nebo mu, v tomto ohledu, alespoň jeho odborní poradci dobře radí. V hnutí ANO, označovaném jako „politická divize Agrofertu“, zatím můžete registrovat nejen byznysmeny, multimilonáře, ale i lidi dělnických profesí, bývalé komunisty, sociální demokraty, ale i bývalé členy a sympatizanty pravicových stran. Obdobné to je i mezi jeho poslanci. Bohužel již však začínáme registrovat, že i zde se k moci již začínají drát významní podnikatelé a manažeři a vytlačují z čelných míst kandidátních listin ty majetkově méně úspěšné, a pro hnutí založeném na penězích méně potřebné.
Stačí se podívat na nominační politiku hnutí do nadcházejících sněmovních voleb. Babišovi nominanti, které jste v otázce uvedl, jsou jen pragmatickými projevy managementu řízení hnutí. Úzkostlivě se zde dbá o to, aby byla „zastoupena“ – i když jen naoko, protože vše stejně řídí Babiš – velká část zásadních myšlenkových proudů společnosti. A těmito efektivními kroky voličský elektorát ANO přirozeně bobtná, a proto také nyní spatřujeme jeho aktuálně vysoké předvolební preference. Hnutí se pozvolna transformuje na takzvaně voličsky univerzální stranu, ať si pan Babiš říká co chce. Dobře ví, že tento druh partají nemívá dlouhou politickou životnost.
Sociolog Daniel Prokop píše, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50-70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Dokáží ve volbách prosadit svou? Co vzkazují volbou Babiše a Zemana?
Ano, s touto hypotézou se dá souhlasit! Domnívám se, že zmíněný stav je průsečíkem několika faktorů. Na prvním místě bych asi zmínil „brainwashing“, chcete-li „vymývání mozků“, pravicovými médii v nikdy nekončící antikomunistické kampani. Nelze se potom divit, že někteří starší lidé jsou vystrašeni. Bojí se i přesto, že s životem v takzvaném reálném socialismu mají vlastní zkušenosti, a to zcela odlišné, než je jim podsouváno. A přiklánějí se potom raději k těm – od sociálních témat vykastrovaným – rádoby-levicovým subjektům.
Fenomén migrace, se všemi jejími důsledky, zcela nepochybně vadí velké většině občanů, tedy mimo „čestných“ výjimek à la „pražská kavárna“, neziskových organizací, vybraných médií a některých dalších subjektů. Běžnému občanovi ale není lhostejné, že právě s migrací může dojít nejen k ohrožení bezpečnosti a majetku, ale i k otřesům v sociálním a zdravotním systému. A tyto otřesy se mohou stát pro kvalitu a těžce dosažený standard života v naší zemi fatálními. A protože prezident Zeman na tyto obavy lidí slyší, umí relativně správně definovat hlavní problémy plynoucí z migrace, její příčiny a někdy umí navrhnout i obecně přijatelná řešení, hlas starších občanů může získat.
A jestli dokáží senioři ve volbách prosadit „svou“? Zcela to mohou dokázat, ovšem v první řadě musí k volbám přijít a přirozeně také nepodlehnout zmiňovaným falešným mediálním tlakům, populismu a skoro až „goebbelsovským“ lžím, které prolínají předvolební kampaní mnohých politických subjektů zejména pravicového ražení.
Psali jsme:
Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové?
Do vězení Kajínek odešel jako nájemný, dvojnásobný vrah, po dvou desetiletích z něj vychází jako „národní hrdina“. Na tomto zásadním přerodu občanského vnímání mají klíčový podíl naše „nezávislá“ média, kinematografie a nepopírám, že do jisté míry i výše intelektu zločince Kajínka, který umí s veřejností a s jejím cítěním velice obratně manipulovat. A zcela jistě uměle vyvolanou podporu veřejnosti využil i ke zvýšení šancí na své propuštění.
Termín „zločinec“ ale používám záměrně, neboť o průběh celé kauzy se od jejího počátku velice intenzivně a detailně zajímám, zainteresované plzeňské protagonisty „vraždy v borských serpentinách“ znám osobně, či jsem znal, než přišli o život, a jsem v tomto ohledu přesvědčen, že udělený trest byl spravedlivý. A to bez ohledu na to, že mrtví sami nebyli také žádní andílci, a že v celém případu nejspíše existují i další, a nikdy nepotrestaní, viníci.
A čím to, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi, jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?
Nemyslím si, že Češi jsou obecně nějak „přes míru“ kritičtí k občansky, a často i politicky, činným umělcům. Ale, co se týče zmiňovaných herců Bartošky a Štěpánové a některých dalších rádobyumělců, zde je situace trochu odlišná. Lidé bytostně cítí, že jejich aktivistické protesty jsou ryze účelové a selektivní a jsou následně ideově spřízněnými médii vnucovány všem, často bez ohledu na nezbytnou názorovou pluralitu, která by měla objektivní média prostupovat.
Lidem asi také vadí, že někteří „umělci“ točí své názory zcela podle požadavků politického systému, který je aktuálně nastolen. Někteří z nás mají ještě zcela jistě v paměti, jak zmiňovaní Bartoška a Štěpánová byli před „listopadem“ prakticky denně na televizních obrazovkách, a to dokonce na rozdíl i od některých prokomunisticky orientovaných herců, a svoji „občanskou statečnost“ vehementně projevili až po „revoluci“. A teď v ní pokračují například i bojem proti Zemanovi, kde se lze poměrně často a snadno zviditelňovat, a neupadnout tak do „uměleckého zapomnění“, když už role pro ně zrovna často nejsou.
Psali jsme:
Je to ještě relativně daleko, ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?
Na tuto otázku se dá odpovědět pouze obecně a ve smyslu, že koalice se sestavují vždy až po volbách. Podle toho, jak voliči „rozdají karty“, se začnou odvíjet i koaliční vyjednávání. Osobně se ale domnívám, že ideově může technokrat Babiš koalici sestavit prakticky s kýmkoliv, tedy s každým, kdo bude mít zájem a přirozeně, kdo se mu programově podřídí. Je však jasné, že se stoupajícími preferenčními procenty pro hnutí ANO roste i Babišova arogance a politické sebevědomí, a v případě, že si bude moci po volbách koaličního partnera vybírat, zvolí spíše někoho z pravice, snad s výjimkou TOP 09, kde jeho osobní antipatie s Miroslavem Kalouskem narostla až do obludných rozměrů.
A jaký je váš tip?
Kdybych si mohl zatipovat, tak bych preferoval koalici ANO s ODS a s KDU-ČSL/STAN, ovšem za předpokladu, že lidovci se starosty přesáhnou zákonem stanovenou desetiprocentní hranici pro sněmovní volby. A to se nejspíše nestane a nebude to žádná škoda! S komunisty prý Babiš do vlády nechce, ale jeho názory jsou jako „jarní počasí“. Loni například Týdnu řekl, že pokud nastane situace, bude po volbách vyjednávat se všemi, a proč by komunisty měl ignorovat, ale také hned současně Právu sdělil, že do žádné koalice s komunisty na vládní úrovni nepůjde.
Prezident Zeman nedávno čelil kritice, že v Číně i na summitu NATO vypadal unaveně. Volební preference mu kvůli vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, zatímco velmi posílil Jiří Drahoš. Dělá Zeman něco špatně? Je ohroženo znovuzvolení Zemana?
Předně, prezident Zeman nasadil od počátku svého volebního období vysoké pracovní tempo, na které jsme nebyli u předchozích prezidentů zvyklí, a v kombinaci s postupujícím věkem a progresí některých nemocí to na něm, a přirozeně tedy i na jeho vystupování, musí zcela jistě zanechat stopu. Jedná se o velice aktivistickou hlavu státu, vytrvale objíždějící všechny kraje v ČR, což kvituji velice pozitivně a jsem rád, že tomu tak je. Osobní kontakt s občany mu zcela jistě ale také přináší bonusové body, zvyšuje popularitu a přirozeně tak i šanci na znovuzvolení...
Ale...
V poslední době bohužel registruji některé jeho nešťastné kroky, se kterými se ne úplně mohu, a to nejen jako levicový poslanec, ale i jako jeho volič, ztotožnit. Trapné vystoupení s holí a premiérem Sobotkou na Hradě, nešťastné ohýbání Ústavy se jmenováním či odvoláváním ministrů, přeháněné eurohujerství a láska k NATO či některé nadbytečné bonmoty a další věci mu zcela jistě ve výkonu prezidentské funkce nepomohou a v prezidentských volbách šanci na znovuzvolení také nezvýší.
Přes toto všechno se však domnívám, že jeho zvolení výrazně ohroženo není. Akademik Drahoš, politický amatér a laik, kýmsi iniciován a tlačen, přes všechnu svoji vědeckou erudici, statisticky významnou šancí na „prezidentské křeslo“ nedisponuje. A asi ani nikdo jiný. A právě v evidentní popularitě Miloše Zemana u občanů spatřují najednou pravicové strany nebezpečí skrývající se v přímé volbě prezidenta ČR. Hlavou státu, podle nich, přece nemůže být člověk takzvaně z lidu, nebo lidem volen, ale pouze osoba vygenerovaná těmi „správnými“ elitami. A dělají nyní vše pro to, aby tomu tak do budoucna znovu i bylo, přičemž antikampaň proti Zemanovi je nyní velice vhodným prostředkem k dosažení jejich cíle.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
