V úterý před půlnocí zemřel slavný český zpěvák Karel Gott. Přibývá množství vděčných a dojatých vzpomínek. Pohřeb se bude konat se státními poctami a v tento den bude vyhlášen den státního smutku. Některým ale snaha o důstojné rozloučení s hudební legendou připomíná „propojení“, do kterého zamíchávají i prezidenta Zemana a komunisty, a padají slova o neonormalizaci. Respekt píše, že kariéra Karla Gotta by nebyla ,,myslitelná v žádném jiném než v autoritativním režimu, který si udržuje kontrolu nad kulturním provozem“. Co k tomu říci?

Myslím si, že bychom Karla Gotta měli vnímat a vidět jako velkého popového zpěváka, který dovedl zaplnit koncertní sály od Německa po Rusko. Když jsem žil ve Vídni v exilu, zažil jsem jeho vystoupení a sál byl plný. Je nesmysl tvrdit, že by jeho kariéra nebyla možná v jiném než autoritativním režimu. Samozřejmě v tomto období žil, ale že se prosadil například v západním Německu... Karel Gott se svým hlasem by se tam prosadil za jakéhokoli režimu.

I když ho do Německa pouštěli, komunistický režim mu v kariéře a rozletu bránil. Znovu říkám, Karel Gott by se se svým talentem prosadil za jakéhokoli režimu. Každé německé dítě zná „Die Biene Maja“ plus další jeho písničky.

Kdyby vše pozoroval někdo z větší země, budou se mu zdát reakce přehnané. Ale my jsme desetimilionový národ a tolik velkých známých osobností nemáme. Všude se teď mluví o Karlovi Gottovi ať už v pozitivním, nebo i v určitém negativním smyslu. Samozřejmě jsou lidé, kteří si na popularitě a slávě Karla Gotta chtějí přihřívat svou polívčičku, jak někteří umělci, tak politici včetně premiéra země.