Jste autorem osmnácti billboardů výstavy Ukradená revoluce, která byla včera k vidění na dolním konci Václavského náměstí, ale měla by se celý příští rok objevovat na náměstích českých měst. Jak byla podle vás Sametová revoluce ukradena?

Snažil jsme se srovnat, co lidi v listopadu 1989 křičeli na ulicích, s dnešní realitou. U každého výročí bychom přeci měli bilancovat a říci si, jestli se stále k těm ideálům hlásíme. Oficiálně se k nim totiž hlásí všichni, dokonce i komunisti. Ve skutečnosti jsme v hnutí Svoboda a přímá demokracie jediní, kdo se tyto ideály snaží naplnit v praxi.

To je hodně odvážné tvrzení...

Doložím to na faktech. Objevil jsem krásnou historickou publikaci od amerického historika Jamese Krapfla – Revoluce s lidskou tváří –, který se několik let zabýval Sametovou revolucí. Zčásti mě inspiroval, protože v úvodu píše o tom, že všichni historici popisují historii převratu a následného dění skrz jednání jednotlivých postav, takže Havla, Klause, Komárka a tak dále. Ale nikdo se nevěnuje samotným lidem. Revolucionářům na ulici, kteří vynesli ty osobnosti na vrchol. Co ti lidé chtěli, proč byli v ulicích a za co demonstrovali a stávkovali.

Když si to člověk porovná, tak zjistí, že revoluce byla ukradená minimálně několikrát. Stal se pravý opak toho, co lidé chtěli a dokonce i pravý opak toho, co elity lidem slibovaly. To je ještě tristnější. Výjimkou je Václav Klaus, který se nikdy netajil tím, že bude razit tržní ekonomiku bez přívlastků. Od Havla přes Komárka až po nejrůznější ministry všichni hlásali sociální stát a tak dále. Pokud jde o ekonomiku, tak v programu Občanského fóra byly vyjmenované oblasti, které nesmí být privatizovány. Tedy energetika, přírodní bohatství včetně vody a dalších věcí, které jsme si přesto nechali ukrást. Havel v inauguračním projevu, a nebyl sám, prohlásil, že nechce kapitalismus a divokou privatizaci.