Hovoří se o „úplné kapitulaci“ řeckého premiéra Tsiprase. Jak si výsledek vysvětlujete, když měl premiér po referendu mandát od voličů a tedy celkem dobrou vyjednávací pozici?

Dobrou vyjednávací pozici měl pro doma, ale ne pro věřitele. Ty naopak jeho domácí podpora ještě více rozzuřila. Musíme si uvědomit, že Řecko je malá ekonomika, tvoří asi 1,3% ekonomik EU. Řecká vláda byla zoufale osamělá a většina představitelů jiných zemí jim dávala – jak uvádí i Varufakis – jasně najevo, že si přejí její zkázu, protože ohrožuje jejich domácí pozice. A jediná silná karta – geopolitika – nebyla hrána s dostatečným důrazem, i když ani zde podmínky nebyly ideální, neboť banka BRICS ještě nezačala pracovat. Klíčovou chybou podle mě bylo to, že nebyl vypracován plán B, např. v podobě státovek a plánu na převzetí bank a ještě ke všemu představitelé Syrizy hlasitě halasili, že plán B nemají. Chápu, že většinové přání Řeků bylo zůstat v eurozóně, ale teď, když vidí, že to bude za cenu, že se stanou německým protektorátem, tak by si to asi rozmysleli.

Za protektorát označil Řecko po nočním summitu zemí eurozóny v Bruselu slovenský premiér Robert Fico. Stejný termín jste použila i Vy při našem posledním rozhovoru pro ParlamentniListy.cz, když jste rozebírala možné varianty řešení krize. Myslíte si, že nebylo podle Vás jednání Evropské komise dostatečně demokratické?