Ilona Švihlíková: Řekům nezůstane nic. Německo je utlouklo, aby si to každý rozmyslel. Je to lekce o současném kapitalismu. Naši politici lezou do zadku, takže...

Hovoří se o „úplné kapitulaci“ řeckého premiéra Tsiprase. Jak si výsledek vysvětlujete, když měl premiér po referendu mandát od voličů a tedy celkem dobrou vyjednávací pozici?

Dobrou vyjednávací pozici měl pro doma, ale ne pro věřitele. Ty naopak jeho domácí podpora ještě více rozzuřila. Musíme si uvědomit, že Řecko je malá ekonomika, tvoří asi 1,3% ekonomik EU. Řecká vláda byla zoufale osamělá a většina představitelů jiných zemí jim dávala – jak uvádí i Varufakis – jasně najevo, že si přejí její zkázu, protože ohrožuje jejich domácí pozice. A jediná silná karta – geopolitika – nebyla hrána s dostatečným důrazem, i když ani zde podmínky nebyly ideální, neboť banka BRICS ještě nezačala pracovat. Klíčovou chybou podle mě bylo to, že nebyl vypracován plán B, např. v podobě státovek a plánu na převzetí bank a ještě ke všemu představitelé Syrizy hlasitě halasili, že plán B nemají. Chápu, že většinové přání Řeků bylo zůstat v eurozóně, ale teď, když vidí, že to bude za cenu, že se stanou německým protektorátem, tak by si to asi rozmysleli.

Anketa

Jak bude dle vás vypadat v roce 2050 naše země?

Bude vzkvétat v bezpečí a prosperitě

Bude to zhruba jako teď

Bude chudši a plná sociálních střetů

24%

Bude ležet v troskách po válce

63%

2050? Hele, to je mi ale fakt jedno. Hlavně ať to nějak doklepeme ještě my

hlasovalo: 15050 lidí

Za protektorát označil Řecko po nočním summitu zemí eurozóny v Bruselu slovenský premiér Robert Fico. Stejný termín jste použila i Vy při našem posledním rozhovoru pro ParlamentniListy.cz, když jste rozebírala možné varianty řešení krize. Myslíte si, že nebylo podle Vás jednání Evropské komise dostatečně demokratické?

To slovo se nyní používá široce, stačí si pročíst hlavní ekonomické články. Wolfgang Münchau, komentátor Financial Times, hovoří o brutalitě věřitelů, Paul Krugman, slavný americký ekonom, přímo o pomstychtivosti a šílenství.

Demokratická eurozóna nikdy nebyla. Je nastavena tak, že primárně vyhovuje Německu a německá politika má nezpochybnitelný vliv na dokumenty jako je Fiskální kompakt, ekonomický nesmysl procyklického charakteru. Němci chtějí mít z EU 28 malých Němecek, přestože ostatním zemím tato politika nevyhovuje. A zdaleka to není jen „jižní křídlo“, podívejte se na Finsko, které má také s eurem problém. Jednání se podobala spíš kopání do Řecka a následné plné kapitulaci Tsiprase podmínkám, o kterých jeden investiční analytik řekl, že jsou horší než Versailles 1919.

Myslím, že tento krok je počátkem koncem eurozóny, ale i EU. Masky spadly, ukázalo se, že jde o německý prospěch a jeho zájmy, přičemž se řada politických představitelů vůbec nesnaží zakrývat, že využívá nejhrubšího šovinismu a štvaní národů proti sobě, aby získali doma politické body. Co to má co dělat s myšlenkou spolupráce, solidarity a partnerství?

Pomůže Řekům růstový balíček v hodnotě 35 miliard eur? Vyhne se Řecko krachu a odchodu z eurozóny? Jaký předpokládáte další vývoj?

Tak Řekům určitě ne. A zopakuji znovu, o Řeky nikdy Trojce nešlo. Šlo o to vytřískat z Řecka peníze na uspokojení věřitelů, dominantně francouzských a německých bank. A když se zjistilo, že bude možnost se dostat k nějakým zajímavým aktivům, jako je třeba vodovodní infrastruktura, tak proč by se neprosazovala privatizace. Podívejme se na to realisticky. Copak si někdo může myslet, že ten „program“, který byl dohodnut, resp. k němuž byl Tsipras s pistolí u hlavy dotlačen, se podaří naplnit? V zemi, která kypí odporem vůči Trojce?

Řecko přeci zkrachovalé už dávno je. Dluh musí být, jak nedávno připustil i MMF, částečně odpuštěn a restrukturalizován. Řecko by z eurozóny mělo odejít, společnou měnu v německé podobě neunese a jen mu přivodí totální zkázu. Ale k tomuto závěru bezesporu dojde vícero zemí. Eurozóna je chybný projekt, který zohledňuje jen priority Německa a nikoho jiného.

Očekávám v Řecku značnou nestabilitu. Nové volby nemají moc smyslu, když jste protektorát. Posílí jednak Zlatý úsvit, možná i Komunistická strana, která od začátku tvrdila, že EU je imperialistický projekt a nic se vyjednat nedá. Teď si může mnout ruce, jak měla pravdu. Nevylučuji pro „stabilizaci“ nasazení armády (domácí), příp. bratrskou pomoc ze zahraničí, např. rozšíření amerických základen.

Podle rakouského listu Die Presse se německý ministr financí choval vůči Řekům jako gangster, a to s tichým souhlasem dalších zemí. Byl postup Německa tvrdý? A dá se vysvětlit důvod?

Dalo by se jistě použít i jiné slovo než gangster. V německých dějinách bychom tu inspiraci pro to správné slovo bezesporu našli. Německý postup byl brutální, protože jim jde o udržení moci. O dluh a ekonomiku apod. nejde samozřejmě. Hlavní je, aby všichni dostali výstrahu, že pokus o jiné přístupy bude přísně potrestán a nějaké vyhlašování referend apod. se netoleruje. Schäuble prosazuje (a úspěšně) německou Evropu. Ostatní se bojí a mlčí, i když – Francii, Itálii – euro rovněž škodí.

V dlouhém seznamu reforem je například rozsáhlý program privatizace. Atény mají během tří let odevzdat 53,5 miliardy eur (1,45 bilionu korun). Co řeckému státu zbude?

To je částka, která se nedá naplnit. Ledaže by prodali Akropolis a všechny ostrovy. Je to zcela nerealistická suma. Řekům nezůstane nic, mají být poníženi a zničení až do dna, aby si každý další rozmyslel vzdorovat.

Ve škrtech, které má Řecko provést, je i snížení výdajů na obranu: letos o 100 milionů eur, v roce 2016 o 200 milionů. O čem tohle svědčí?

Je to zajímavé, neboť tyto položky byly dříve tak nějak mimo zájem věřitelů. Koneckonců, německé firmy z řeckých vojenských výdajů dosti profitovaly. Ale možná už plánují právě „externí“ pomoc, aby Řecko tzv. zastabilizovali.

Lze očekávat změny ve vládě Řecka a také rozpad levicové vládní strany Alexise Tsiprase Syriza?

To je vrcholně pravděpodobné, pokud tedy Tsiprase neoběsí na první lampě. Syriza je pestrý slepenec, takže bych tipovala, že se rozpadne na tu část, která kapituluje a pak tu, která ne – a ta se následně spojí s dalšími, např. anarchistickými skupinami a bude motorem dalšího odporu. Asi se vytvoří nějaká „národní jednota“, což je vždycky roztomilé, když jste v pozici protektorátu. Ale jak jsem říkala, volby v Řecku nemají smysl. A postup Německa ukazuje, že nejspíš nejen v Řecku. Zkrátka staré anarchistické heslo: „kdyby volby mohly něco změnit, byly by zakázány“ je tu plnou silnou zpět.

Podle místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky je výsledkem „prohra obou stran. Kapitulace Řecka znamená jen odklad katastrofy a za několik měsíců bude krize v daleko horších podmínkách pokračovat.“ Souhlasíte s tímto názorem?

No, Německo tedy rozhodně neprohrálo. Naopak, dosáhlo všeho, co chtělo. Upevnilo si dominanci, srovnalo všechny kritiky, včetně Itálie, ponížilo a utlouklo Tsiprase a Řeky. Krize samozřejmě pokračovat bude, ale pak nejspíš nasadí těžší represivní kalibr. Způsobem, jak je navrhován, to samozřejmě vůbec vyřešit nejde. Ale možná si na Řecku chtějí vyzkoušet i další postup.

Profesor Václav Bělohradský v ČT uvedl: „My teď máme měnu, která silně podhodnocuje německé zboží a nesmyslně nadhodnocuje italské nebo řecké zboží a ta situace je neřešitelná. Osobně si myslím, že čím dřív euro, ten žalář národů skončí, tím to vlastně bude lepší. Protože euro je proti všem ekonomickým zákonům." Je euro "žalářem národů"?

Myslím, že prof. Bělohradský to vystihl velmi dobře. Eurozóna je ve skutečnosti německá měnová zóna, která aplikuje pravidla vhodná pro Německo s jeho ekonomickou strukturu a jeho katastrofálními obsesemi v podobě dluhu jako morality a inflace. Bohužel, Němci sami neovládají své hospodářské dějiny, takže budou neustále omílat, jak hyperinflace přivedla Hitlera, přestože hyperinflační období bylo na počátku 20. let a skutečnou depresi v Německu vyvolalo trvání na zlatém standardu (což je varianta na euro) a Brünningovy škrty, což je varianta na současnou politiku „austerity“. Kam to vedlo, všichni dobře víme.

Eurozóna je fatální chyba, ale obávám se, že jak znám českou politikou scénu, její naprostý nedostatek soudnosti a nutkání neustále někomu lézt do zadku, o to rychleji se tam nyní pohrneme.

Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Dostali jsme se docela daleko. Kritika systému je stává rozšířenější, byť se někdy pohybuje v určitých kategoriích a nevidí plně systémové souvislosti. Velkou pozornost si např. získávají peníze a reforma finančního systému, nebo téma nerovnosti. Čím dál více se akcentuje rozpojení vývoje produktivity práce od mezd, vliv pracovně-úsporných technologií. Funguje několik kvalitních think-tanků, jako třeba Institute for new economic thinking, které dělají hodně dobré práce a vyvracejí spoustu blábolů, které zaplevelují veřejný prostor.

Elity se samozřejmě závažným změnám brání a bránit budou, to by byl jejich konec. Proto se jde jednak cestou předstírání, že „žijeme v nejlepším z možných světů“ a problémy se ignorují, valí před sebou. Další z možností je říkat zhruba: „není to nic moc, ale nejhorší je Putin a jeho Rusko. A proto mlčte a buďte rádi, že jsme členy euro-atlantického prostoru a hlasujte pro TTIP.“ Tenhle typ „argumentace“ nemá co pozitivního nabídnout, jen strach z Ruska, Číny a bůhví čeho ještě. Manipulace strachem je častá taktika elit, nic nového.

Ti chytřejší z nich ví, že pokud se nic nezmění, tak se každá další generace bude mít podstatně hůř, nikoliv lépe, než ta předchozí. A budou se snažit to udržet i dle hesla „rozděl a panuj“ a navést jednotlivé skupiny proti sobě. Obětních beránků může být mnoho – parazitovat mohou důchodci a postižení, to jsme měli i u nás, matky s dětmi, protože „nechtějí makat“... Šovinismus se projevuje u prezentace národů jako líných, neschopných vyžírků, tuto roli nyní hrají Řekové atd… Dokud my občané necháme se sebou tuhle hru hrát, tak mohou být elity v klidu.

Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Především potřeba odlišit ty pojmy. Globalizace je vrcholnou fázi kapitalismu, resp. jeho neoliberální formy. Pěkný je ten mýtus volného trhu. Když se podíváte, kdo dneska dominuje, jsou to nadnárodní korporace. A ty jsou řízeny tvrdě direktivně a plánovitě! Dneska naopak platí, že silný aktér se může trhu vyhnout, na trhu bojují proti sobě jen ti slabí, ti silní se dohodnou jinak.

Budoucnost systému by vydala na knihu, já jsem konečně takovou vydala – jmenuje se Přelom. Stručně lze říct, že současná podoba kapitalismu je neslučitelná s demokracií, tady nám Řecko poskytuje cennou lekci. A elity, které systému slouží, udělají vše proto, aby veškerá nebezpečí z demokratického rozhodování odstranily. Takže buď nás čeká černý scénář – směrem k nové totalitě, nebo odmítnutí toho, což vyžaduje naši společnou aktivitu a především solidaritu. Dokud se necháme jen poštvávat proti sobě a budeme se vzájemně nenávidět, pak se necháme zavléct do velkého konfliktu.