Schytali jsme hromy a blesky za náš rozhovor od komentátora deníku Forum 24 a kněze exkomunikovaného římskokatolickou církví Jana Jandourka. Nedávno se mu nelíbil jiný rozhovor v ParlamentníchListech.cz. Až mi to připadá, že nebýt „Parlamentek“, tak by „názorotepec“ neměl o čem psát. Jak na vás působí?

Osobně Jandourka neznám. Ale na základě celoživotních zkušeností jsem dospěl k názoru, že i z nepříliš rozsáhlého textu lze rozpoznat duševní kvality člověka. Intelektuální i morální. Ukážu to na příkladu následující pasáže z jeho článku pro Forum 24, ve které se vyjadřuje k mému výroku takto: „Nakonec skutečně pikantní perla. ‚V době monopolárního světa… se spontánně zformovala současná globální moc jako skrytá prorostlice zpravodajských a finančních struktur, které se pokoušely měnit svět k lepšímu a jejich ideologií se stal Velký reset Klause Schwaba.‘ K takovým blábolům, které si pomáhají slovníkem konspiračních teorií z obskurních dezinformačních webů a naznačují existenci skryté moci ovládající svět, není co dodat. Velký reset je oficiální iniciativa Světového ekonomického fóra zaměřená na řešení globálních výzev a zotavení ekonomiky po covidové pandemii, ne tajný plán. Podle konspirátorů jde ale o projekt zavedení socialismu a omezování lidských práv. Tyto konspirační teorie často spojují velký reset s pohádkami o novém světovém řádu a děsí prostý lid řečmi o vakcínách s mikročipy.“

Typický argumentační faul, kdy někomu připisuje to, co nikdy neřekl, nenapsal a dodám, ani si to nemyslí. Ale to není tak důležité jako to, že se Jandourek hlásí k velkému resetu Klause Schwaba. To, že si plete původní dílo K. Schwaba napsané ve spoluautorství s T. Mallertem COVID-19: The Great Reset, vydané v červnu 2020, s iniciativou, která z něj vzešla, také o něčem svědčí, ale také to není tak důležité.

Takže něco o velkém resetu. Navazuje na dílo K. Schwaba Čtvrtá průmyslová revoluce z roku 2017. Jeho myšlenky lze interpretovat takto: Nastupuje průmysl 4.0., který vyřadí v již tak přelidněném světě většinu populace z výroby. Budou zbyteční, a tak je nutné tento „přebytek“ nějak neutralizovat, pokud možno humánně. Nic nového pod sluncem. Klaus Schwab pokračuje v intencích T. Malthuse či Římského klubu. Jedná se o projev setrvačného myšlení v přelomové době. Jakkoli je osobně K. Schwab dosti vzdělaný, není to invenční myslitel. Jeho koncepce strádá metodologickou tupostí. Neberte to hanlivě, je to prostě takový typ myšlení. Není to ovšem tak neškodná koncepce. Implicitně z ní vyplývá – přinejmenším si to někteří tak vyloží –, že ve světě „nezbytné velké redukce“ nazvané stydlivě „resetem“ bude jen malá část vyvolených, mezi které se dostanou ti, co „elitě“ budou posluhovat, například nenávistnými články vůči každému, kdo projeví invenční myšlení, do roztrhání těla či spíše do roztrhání vlastního duševna. Takových těch Jandourků, kteří nemají na samostatné myšlení. Jako taková byla Schwabova koncepce – on sám to tak patrně nemyslel – zneužita a různými způsoby přetvořena ve více či méně skrytě genocidní. Když splnil svou roli autora „oficiálního základu“, byl samotný K. Schwab odkopnut.

Na jeho místo nepochybně nastoupí „jiní kosáci“, ti „se nezakecají“. Horlivci neschopní překonat mantinely setrvačného restriktivního myšlení, mezi které Jandourek patří, si ani nejsou schopni uvědomit, že kdo se jednou vydá cestou posluhování při „neutralizaci většiny“, lísání se k současné moci, odsuzuje své vlastní myšlení k úpadku. Začne nenávidět ty, kteří myslí samostatně a svobodně, a o to víc ubíjí vlastního ducha. Tak nějak to píšu ve čtvrtém pokračování reakce na Jandourkův výplod zde. První pokračování najde zájemce zde.

Původně jsem se nechtěl k jeho článku vyjadřovat, protože, jak mě jeden moudrý člověk kdysi poučil, „orel mouchy nelapá“. Ale jednak mě k odpovědi vybídli kamarádi, jednak jsem si uvědomil, že se jedná o vhodnou příležitost ukázat, kdo a proč rozděluje lidi v naší zemi a staví je proti sobě.

Jako někdejší člen KSČM či milicionář, jak napsal, jste si schopen přiznat určitou část viny za chyby bývalého režimu?

Děkuji za tuto otázku, protože mi dává příležitost vysvětlit jeden z obecně oblíbených omylů ve smyslu spisovatele M. Součka. Já jsem vstupoval v intencích rodinných tradic do komunistické strany z přesvědčení. A věděl jsem, do čeho jdu. Věděl jsem, co to byla padesátá léta, ale také étos let šedesátých, zažil jsem srpnovou okupaci. V tu dobu jsem už znal poměrně dobře dějiny filozofie i Marxovo dílo. Byl jsem přesvědčen, že systém, který se u nás vyvinul, lze reformovat. Tento názor nebyl tehdy v intelektuálních kruzích ojedinělý. A také jsem svůj názor na tehdejší společenskou realitu publikoval. Například v časopisech Akademie věd, tedy v Politické ekonomii, Filozofickém časopisu a podobně. Byl jsem označován za revizionistu, dokonce mně bylo zakázáno stranickou organizací na Vysoké škole ekonomické (VŠE) publikovat články v časopise Politická ekonomie. To jsem ignoroval a psal tam dál.

Každý může zajít do knihovny seznámit se s tím, co jsem tehdy psal. Dvakrát mě vylučovali ze strany, ale měli smůlu. Tehdejší stanovy komunistické strany, které vycházely z tragických zkušeností procesů v padesátých letech, obsahovaly řadu pojistek proti bezpráví. Více než současný soudní řád. A protože jsem znal Marxe lépe než tehdejší kádrováci, ustál jsem obhajobu svých názorů. Zaplatil jsem za to jen tím, že jsem nikdy nedostal žádnou nomenklaturní funkci. To mi tak nevadilo, o kariéru jsem nikdy neusiloval. V kruhu svých kamarádů, kteří byli také kritičtí k tomu, jak se situace vyvíjí, jsem říkal: „Nikdo nám nemůže vyčítat to, že nedostatečně kritizujeme režim, ale může nám vyčítat, že jej kritizujeme nedostatečně účinně.“

Abych se vrátit k současnosti. Když jsem přesvědčen o správnosti určité myšlenky, je mojí povinností být první, kdo kritizuje nepravosti, které se pod její záštitou odehrávají, který kritizuje ty, kteří při její reprezentaci selhávají. To je něco, co lidé typu J. Jandourka, kteří se k myšlence hlásí jen proto, aby se mohli lísat k moci, která nějakou myšlenku využívá či spíše zneužívá, nikdy nepochopí. Takže abych dal jednoznačnou odpověď, přiznávám vinu za to, že se nám nepodařilo systém reformovat. Jak je v prvním díle Vinnetoua – kdo nezabrání zlu, je sám vinen. Podobně se cítím zodpovědný i za ostudnou roli, kterou v současné době hraje naše země v geopolitickém vývoji. A přesně v logice výše uvedeného mě z toho nevyviňuje ani to, že se v rámci svých možností snažím, aby tato ostudná role České republiky, které jsem občanem, co nejdříve skončila.

Jste prý strašný manipulátor...

Zvykl jsem si i na horší obvinění. Odpovím na to doporučením. Přečtěte si pozorně celý Jandourkův článek ve Foru 24. Pak si položte otázku, zda toto obvinění z Jandourkova pera není náhodou projekce, tedy psychologický fenomén, při kterém ten, kdo podvědomě cítí vlastní selhání, toto selhání připisuje druhému.

Tuto vládu hodnotíte jako nejhorší v naší historii. Nemůže to být pozůstatek vašeho marxisticko-leninského myšlení?

Těžko. Dokonce nevím, zda jsem si osvojil „marxisticko-leninské myšlení“. Ti, kteří se jím chlubili, totiž pořádně Marxe ani Lenina nečetli. Ale podívejme se na fakta. Například, co se „podařilo“ Fialově vládě v oblasti reálných mezd. Ta nastoupila v prosinci 2021, tedy týkají se jí údaje od roku 2022. V tu dobu začaly reálné mzdy prudce klesat. Na grafech uvedených na Kurzy.cz zde, zpracovaných podle Českého statistického úřadu (ČSÚ), je to názorně vidět. Teprve v současné době se dostávají reálné mzdy na úroveň roku 2019. Tři roky byly v hlubokém propadu. Jinými slovy řečeno, suma vyplacených mezd za funkční období této vlády, tedy to, co v průměru každý z nás reálně vydělal, byla nižší než v předcházejícím pětiletém období. Podle mého odhadu asi o 10 %.

Celkový propad reálných mezd nedožene ani rozdávání milionových a desetimilionových odměn současným papalášům za „zásluhy“. Takový výsledek se „nepodařil“ žádné předcházející vládě. Ani za totality, ani za posrpnové okupace. Mimo jiné Jandourek v článku pro Forum 24 předvedl něco, co by se dalo nazvat „argumentační chucpe“, které může brát vážně jen nepřemýšlející člověk. Vyčítá Štrougalově vládě, že reálné mzdy nerostly. Rostly. Málo, jen asi 2,4 % ročně. Ale tato vláda zaznamenala během svého funkčního období desetiprocentní propad reálných mezd. Mimo jiné jedno závažné téma v uvedeném kontextu J. Jandourek implicitně nastolil: proč minulý režim padl? Podle mého názoru v případě Československa to nepochybně nebyl nějaký stav nouze, ale absence perspektivy zlepšení a „zahušťování“ mocenské reprezentace nulami v době, kdy byly potřeba osobnosti. Nepřipomíná vám to něco? Co ostatně očekávat od vlády, která vznikla na bázi ukradené ODS, ze které byl vypuzen například i J. Zahradil.

Opravdu ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka diskusi odmítal a falšoval data, jak to tvrdíte? Můžete uvést příklad…

Je to již v předcházejícím rozhovoru zmíněná kauza protestu demografů proti falšování údajů. Už k tomu není co dodat. Pak je to manipulování s délkou očekávaného dožití po dosažení věku 65 let. Podle předpokladů, ze kterých vychází Jurečka, bude růst, dokonce nadproporcionální rychlostí. To jsou odhady, které musejí mít oporu ve vývoji průměrné délky života a skutečné doby dožití. Jak se Jurečkův zázrak stane, nevím, protože střední doba dožití po dosažení 65 sice rostla, ale mnohem pomaleji a zpomalujícím se způsobem, v poslední době stagnuje. Srovnání rovněž Kurzy.cz zde.

Proto si myslím, že do společenské smlouvy, tedy ústavního zákona a na něj navazujících úprav zákonů, který by zabránil rozkrádání prostředků odvedených do systému průběžného penzijního pojištění, by mělo být zavedeno povinné transparentní zveřejňování klíčových údajů a zejména pak ochrana před falšováním statistik. Ale nejpřesněji se k dané otázce vyjádřil člen skupiny odborníků NERV Daniel Prokop, když řekl: „Obrovskou chybou vládních politiků jsou potom apokalyptické zkazky, že ‚dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody‘. Neodpovídají realitě. I udržitelné verze vývoje státních důchodů počítají s tím, že průměrné důchody budou tvořit okolo 35 procent průměrné mzdy, což při zvyšování reálných mezd nemusí být tragédie. Vytváření mýtu, že důchody nebudou a celý důchodový systém je letadlo, motivuje mladší lidi maximálně se vyvázat z placení daní a odvodů, což nakonec k neudržitelnosti povede.“ Celý článek zde.

„Za normalizace trpělo Československo centrálně plánovanou ekonomikou, chronickým nedostatkem zboží a technologickým zaostáváním. Reálné mzdy stagnovaly, životní úroveň zaostávala za Západem. V roce 2023 činil HDP na obyvatele České republiky podle Světové banky přibližně 20 tisíc dolarů, což je mnohem více než tři až čtyři tisíce dolarů, jak tomu bylo v roce 1989.“ To je Jandourkova reakce. Vaše odezva?

Zaostávání Československa jsem kritizoval za minulého režimu. S oblibou jsem vykládal vtip, jak se měnilo základní heslo budování socialismu: Od „dohnat a předehnat“ na „udržet krok“, od toho na „neztratit z dohledu“ až k „zachytit stopu“. Dělal jsem si legraci z Biľakova výroku: „Není důležité, jak rychle jdeme, ale to, že jdeme správným směrem.“ Nevím, proč bych své tehdejší hodnocení měl měnit. Ale J. Jandourek tento argument používá v souvislosti s reakcí na můj výrok: „Ani po okupaci v roce 1968 a za následné normalizace nebyla podlomena ekonomika naší země v takové míře, jak je tomu dnes.“ A cituji z analýzy statistických údajů zpracovaných ČSÚ: „Reálné mzdy v Československu (později v České republice) v období 1970 až 1990 rostly pomalu a stabilně, ale v porovnání s jinými socialistickými státy relativně rychleji. V roce 1970 byla průměrná mzda 1 915 Kčs, zatímco v roce 1989 3 170 Kčs. To znamená, že mzdy vzrostly za toto období přibližně o 65 %. V období 1971 až 1989 nebyl růst průměrných mezd výrazně výkyvný, ale stabilní a pomalý. Průměrná mzda se v tomto období zvýšila o 58,7 % z 1 997 Kčs na 3 170 Kčs. Je důležité si uvědomit, že se jedná o nominální mzdy. Reálné mzdy, které berou v úvahu inflaci a změny cen, se liší. V tomto období byla v Československu relativně nízká inflace, což znamenalo, že reálné mzdy rostly podobně jako nominální mzdy, ale ne přesně stejně.“

Odhadem lze říci, že po celé období rostly reálné mzdy v průměru nejméně o 2,4 %. Není to moc, ale není to stagnace. Já jsem mluvil nikoli o polistopadovém vývoji, ale jen o období této vlády. Během jejího vládnutí, jak jsem uvedl, souhrn vyplacených reálných mezd za celé období jejího vládnutí poklesl o 10 %! Ekonomická tragédie. Jandourkův nápad srovnání vývoje reálných mezd za Štrougalovy a Fialovy vlády je opravdu hloupý. Na jeden moment v Jandourkově prezentaci dat přesto musím upozornit. „Skok“ od tří až čtyř tisíc dolarů ke dvaceti tisícům dolarů za téměř čtvrt století není zase tak velký, protože srovnání uvádí bez započtení změny hodnoty dolaru, tedy inflace.

Ohledně Jurečky se Jandourek hodně snaží o obhajobu…

Zdá se mi, že M. Jurečka tancuje, jak píská cizí moc. Jurečka nezměnil názor „jen částečně“, ale úplně. Tváří se, jako kdyby perspektivní, dynamická, motivační cesta individuálního dobrovolného prodloužení doby výdělečného uplatnění neexistovala. Přitom to je právě nejen cesta k zabezpečení trvalé udržitelnosti systému průběžného penzijního pojištění, ale také příležitost k odstartování změn, které vrátí ekonomiku k člověku a člověka jako člověka, nikoli jako přívěsek nějaké technologie, do ekonomiky. Člověk se setrvačným pohledem na přelomovou dobu toto ovšem není schopen pochopit.

Nakonec je třeba říct, že současný komentátor Fora 24 vystudoval za bývalého režimu, co bylo možné, jeho agitka v České televizi je vyhozeným vysílacím časem a s fakty mu to moc nejde. Nemyslíte?

S tím, ať se vypořádá on sám. Já tyto osoby nazývám zombíky, intelektuálně i morálně vyprázdněnými jedinci, kteří se lísají k odcizené moci. A z toho se blbne. Ostatně právě o tom budou říjnové volby. O tom, zda převládne manipulace, nebo schopnost tvořit si vlastní názor. O tom, zda převládne tupé setrvačné myšlení v době zásadních proměn nebo zda se prosadí schopnost vidět, o co v těchto změnách jde a kudy vede cesta k lepší budoucnosti. O tom, zda se prosadí cesta restrikcí končící v bahně úpadku, nebo cesta dynamizace společnosti na základě využívání potencí, které v sobě má každý člověk, kterými se každý může stát přínosným pro druhého a kterými je určován inovační potenciál společnosti.

Co si myslíte o webu Forum 24?

Nečtu. Považuji to za dezinformační plátek. Do polemiky jsem se pustil na výslovnou žádost několika mých přátel, kteří na Foru 24 vyjádřili svůj názor. Uvedu dva příklady z mnoha. M. Ř.: „Soud uznal, že se Forum 24 musí omluvit za nenávistnou lživou kampaň vedenou proti Janovi Tománkovi. Forum 24 v minulosti vedlo mimořádně nechutné lživé kampaně proti: Tereze Spencerové, Jarkovi Nohavicovi (je vykreslen jako ztroskotanec a nepřítel státu), Iloně Švihlíkové, Anně Hogenové, Petrovi Drulákovi (je pomalu líčen jako terorista a ruský agent), Milošovi Zemanovi (je mu podsouváno, že otrávil pana Kuberu), Andreji Babišovi (píše se o jeho domnělých zločinech, jako by byl za něco odsouzen), Tomiovi Okamurovi, Kateřině Konečné, Danielovi Sterzikovi. Výše jmenovaní, a mnozí další, jsou v tomto nenávistném plátku opakovaně vulgárně dehonestováni a nálepkováni a líčeni jako vyvrhelové. Útoky jsou ryze osobní povahy a nezakládají se na důkazním materiálu, ale pouze osobní antipatii a averzi dotyčných pisálků. Kdo jsou jejich terči? Buď jde o významné opoziční politiky, či inteligenci, výjimečné myslitele, na které pisálci z Árijského boje 24 jednoduše argumentačně nestačí. Vládní politiky naopak toto médium nekriticky adoruje jako spásu lidstva. Zde již nejde o jiný světonázor. V případě Fora 24 se jedná o soustavné porušování všech myslitelných etických kodexů, což by v demokratické společnosti procházet nemělo. Tou ale stávající režim není, čehož je právě Forum 24 zářným dokladem...“

V. K.: „V článku je spousta manipulací, a to tak velkých a v takovém počtu, že nejde poznat, jestli to ten člověk udělal schválně, nebo je tak tupý, že věří tomu, co napsal. Nějak si v tomto případě neumím představit kombinaci obojího. Forum 24 čtu, abych věděl, co tam asi tak píšou, takže ne úplně detailně. Občas jsou tam ale takové příšernosti, že mě to donutí si přečíst i to, co jsem původně číst nechtěl. Je to propaganda.“