Vaše jméno je zmiňováno ve Wikipedii v souvislosti s nynějším prezidentem Milošem Zemanem a událost, jež je tam popisována, se datuje k srpnu roku 1989. Tehdejšího prognostika Zemana jste si podle Wikipedie měli pozvat po otištění jeho slavného článku v Technickém magazínu do pořadu Hospodářský zápisník, jehož jste byl ve zpravodajství Československé televize šéfem. „Hele, tady píše nějakej Zeman o tom, co nás čeká, a je docela hustej. Toho bychom si mohli pozvat,“ poznamenal jste podle pamětníků údajně na jeho konto krátce předtím. Rozhovor se Zemanem jste natočili a za dva dny i odvysílali. Vzpomínáte si ještě dnes na podrobnosti kolem toho, jak jste Zemana do televize lákali a koneckonců možná i „pašovali“?
Bylo to malinko jinak. Potkal jsem se tehdy v Československé akademii věd s Vladimírem Petříkem, šéfredaktorem Technického magazínu, který mi řekl, že připravuje článek s prognostikem Zemanem na téma „perestrojka a Československo“ a že by to téma mohlo být zajímavé pro Hospodářský zápisník, který jsme v té době vysílali v Československé televizi. A protože to bylo v červenci 1989 a doba už byla hodně – co se eroze režimu týče – pokročilá, tak jsem si od Vladimíra vzal na Miloše Zemana telefon. Hledali jsme v té době jakoukoli šanci dostat do vysílání rozumný nebo nekonformní názor.
Posléze jsem mu zavolal do Agrodatu, kde tehdy pracoval, a pozval ho do vysílání Hospodářského zápisníku s tím, že uděláme rozhovor na téma „prognostika a přestavba“. Pamatuju si, že Miloš Zeman se na to tvářil dost skepticky a nevěřil tomu, že nám to televize odvysílá. Shoda náhod chtěla tomu, že se rozhovor natáčel v pátek, den před oslavou Slovenského národního povstání 28. srpna 1989 a v redakci nebylo vedení a tudíž ostražitá cenzura, tak se rozhovor s malou úpravou do vysílání dostal a vzbudil samozřejmě u soudruhů mimořádně negativní ohlas...
A co se stalo krátce po odvysílání? Vydání relace určitě museli okomentovat šéf zpravodajství či jeho zástupce, vedoucí vydání, režisér... a těm možná někdo z ÚV zatelefonoval. „Hlavní ideolog ÚV KSČ Jan Fojtík řekl tehdejšímu generálnímu tajemníkovi strany Milouši Jakešovi, že to celé byl kontrarevoluční počin, který má podpořit disidenty a kontrarevoluci v Československu,“ popsal tuto dobu tehdejší váš kolega Přemysl Čech. Bylo to opravdu tak dramatické?
Přemek Čech má pravdu. Soudruzi v čele s Fojtíkem, což byl tehdejší ideologický tajemník ÚV KSČ, a Jakešem rozhovor označili za kontrarevoluční počin a okamžitě rozjeli vyšetřování případu, kdo a proč Zemana do televize pustil a jak je možné, že se něco takového mohlo ve vysílání vůbec objevit. Hned v pondělí jsme šli na kobereček k ústřednímu řediteli ČST, potom na ÚV KSČ k vedoucímu ekonomického oddělení a všude nám dali pěknou sodu. Ale bylo cítit, že režim kolabuje a celá ta parta stalinistů už nemá tu sílu, jako třeba ještě před rokem. Takže kolegu Zeleného „jenom“ stáhli z obrazovky a mně odebrali prémie na tři měsíce. Což byly v zásadě směšné tresty.
Napadlo někoho z vás tehdy, že Zeman udělá takovou politickou kariéru?
Přiznám se, že asi ne. To, co říkal, bylo sice na Československo poměrně odvážné, ale vzpomínám si, že jsem pár měsíců předtím dělal do Hospodářského zápisníku rozhovor s gorbačovským ekonomem Bogomolovem, který v zásadě říkal otevřenější a ještě kritičtější věci na adresu socialistické ekonomiky, a prošlo to úplně v pohodě. Navíc jsem tehdy netušil, že se režim celé východní Evropy za pár měsíců zhroutí jak domek z karet...
V pozdějších letech jste byl kromě jiného vedoucím vydání ve zpravodajství v TV NOVA a to bylo – pokud se nemýlím – v době, kdy byl Václav Klaus (tehdy šéf ODS) premiérem a Miloš Zeman šéfem Poslanecké sněmovny, později se stal premiérem Zeman a s Klausem podepsal opoziční smlouvu. Klaus byl prý velmi nekompromisní, vždy žádal perfektní servis zpráv o dění v ODS... Choval se podobně i Zeman?
Politici obecně v té době měli pocit, že média pracují proti té jejich konkrétní partaji a televize úplně nejvíc. Zpravodajství TV NOVA v té době mělo bezkonkurečně nejvyšší sledovanost a o to víc se ji politikové snažili buď nějakým způsobem ovlivňovat anebo – a to ještě víc – se do zpráv nějak dostávat. Kdo například z politických špiček nebyl v tehdejším diskusním pořadu TV NOVA „Sedmička“, tak měl pocit jakože není. Takže různé telefonáty ze stranických sekretariátů byly tehdy na denním pořádku. Ale brali jsme to jako takový nezbytný kolorit té doby. Ale pokud si dobře vzpomínám, tak Miloš Zeman osobně tyto tendence neměl, na to měl v ČSSD svoje mediální „experty“, kteří to obstarávali za něj.
Miloš Zeman bude usilovat o znovuzvolení českým prezidentem. Je to dobře? V čem jako prezident české společnosti prospěl?
Usilovat o znovuzvolení je jeho svaté právo, ale mám intenzivní pocit, že svou historickou roli splnil před listopadem 1989 a od té doby už Česku moc prospěšný není. Naopak jeho současné bratření se s ultranacionalisty, nezodpovědné vyvolávání strachu a nenávisti ve společnosti, podlézání Rusku a Číně je nejen směšné, ale ve svých důsledcích pro nás velmi nebezpečné.
Pokud bude Zeman zvolen prezidentem i napodruhé, dá se očekávat, že budou mít média k němu jiný přístup, nežli doposud?
Tak to nevím, ale doufám, že v případě jeho znovuzvolení budou média jeho kroky hodnotit objektivně a kriticky, což by ostatně měla být klíčová role médií ve svobodné společnosti.
O prezidentský post se chce ucházet akademik a někdejší šéf AV ČR Jiří Drahoš, jehož osobně znáte. Jak vidíte jeho šance proti Miloši Zemanovi?
Profesora Jiřího Drahoše znám osobně, měl jsem možnost s ním šest let spolupracovat v Akademii věd ČR a poznat ho jako slušného, inteligentního člověka a respektovaného vědeckého manažera nejen v Česku ale i v Evropě. Domnívám se, že jeho šance na zvolení prezidentem ČR jsou velmi slušné. Česko by si zasloužilo v čele osobnost jeho formátu.
Miloš Zeman a Andrej Babiš jsou spojenci. Babiš podle dosavadních průzkumů směřuje k jasnému vítězství v parlamentních volbách. Je to tak dobře? A co se stane, pokud politiku ovládne duo Zeman–Babiš?
To jsou spekulativní otázky, na které se těžko hledá odpověď. O tom musejí rozhodnout suverénní občané – voliči. Je pouze na nich, pro jakou budoucnost se rozhodnou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
