Kvitujete postup vlády Petra Fialy ve věci války na Ukrajině?Anketa
Máme za sebou rok války na Ukrajině. Někteří vážně hovoří o tom, že Rusko se do léta složí a Ukrajina jej nejen vyžene ze svého území, ale vezme si zpět i obsazený Krym. Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan k prvnímu výročí ukrajinské války naopak vyjádřil názor, že vojenské řešení, které by konflikt definitivně rozhodlo, neexistuje a měl by se dát prostor diplomatům. Jak to vidíte vy?
Většina tvrzení mainstreamových tzv. vojenských analytiků, kterých se jako houby po dešti loni v únoru vyrojily desítky, se postupem doby ukázala jako naprosté nesmysly nebo zbožná přání. Podle nich už měla dávno vlát ukrajinská vlajka nad Kremlem.
Otázka Krymu je vyřešená jednou provždy, toho se Rusko nikdy nevzdá. Vojensky i politicky, když se na to podíváme reálně, jde teď prakticky jen o to, jaká část jihovýchodní Ukrajiny zůstane pod správou Ruska. A hlavně o to, jak dlouho budou ještě umírat nevinní lidé. Čili ano, nastoupit by měla diplomatická mírová jednání, ovšem myšlená vážně, protože tahle věc vážná je. Musíme ovšem počítat s tím, že poté, co Merkelová (zdroj ČT) a Hollande (v rozhovoru pro Kijev Independent) prohlásili, že minské dohody měly hlavně účel získat čas vyzbrojit a vycvičit ukrajinskou armádu proti Rusku, bude západ v Rusku hledat důvěru, potřebnou k uzavření dohody, velice těžko. Nicméně i obtížná jednání jsou stále lepší než pokračovat v zabíjení a ničení.
V posledních dnech se objevila mírová iniciativa ze strany Číny. Co jste na tento pokus říkal?
Je to krok velmi dobrým směrem, Čína je, přes poštěkávání českých ratlíků se slabostí pro výlety na Tchaj-wan, silným a respektovaným geopolitickým aktérem. A její iniciativu obě strany konfliktu, Rusko i Ukrajina, hodnotily docela pozitivně, resp. nikoli vyloženě negativně. Mohlo by to být východisko pro další nelehká jednání a budoucí kompromisy. Čínský přístup je mnohem rozumnější než postoje mnoha států NATO a EU, které naopak chtějí konflikt eskalovat, např. dodávkami zbraní. Mírová protiválečná hnutí jsou, zdá se, osinou v pozadí pro naše mocné! Je pozoruhodné, jak tvrdošíjně naše masmédia mlčí o protiválečných demonstracích v Evropě i v USA, ani slovo o vzniku mírového hnutí na Slovensku.
Jaké po roce vidíte možnosti ukončení konfliktu?
Právě formou jednání s mezinárodní garancí, ovšem ne s garancí minského typu, která negarantovala vůbec nic! Natvrdo řečeno, nejrychlejší cestou k ukončení zabíjení a utrpení civilistů by byl pokyn politického vedení USA směrem k politickému vedení Ukrajiny. Nejsem si jist, že to bude možné teď, kdy Bílý dům a americký deep state ovládají demokraté a neokoni. Ale po prezidentských volbách v USA, které proběhnou v listopadu 2024, může být všechno jinak, pokud zvítězí republikán. A je celkem jedno, který republikán.
Kdo by vzhledem k tomu, co se v posledním roce odehrálo, mohl případně vystupovat jako zprostředkovatel míru? Evropská unie či USA nejspíš takovou důvěru ze strany Ruska mít nebudou…
Evropské mocnosti ztratily kredibilitu právě minskými dohodami. Proto si myslím, že nejvhodnější je určitě Čína jak kvůli geopolitické síle, tak s ohledem na částečnou neutralitu v konfliktu, jakkoli je asi bližší Rusku než Ukrajině. A velmi důležitá by byla role a účast Izraele a Turecka, protože to jsou státy, které mají dlouhodobě velmi silné a velmi dobré a hluboké vztahy s Ruskem i Ukrajinou. Koneckonců izraelský expremiér Bennett ve svém nedávném vyjádření referoval o tom, že před rokem byla mírová jednání za izraelského zprostředkování velmi blízko úspěchu. Nebýt tlaku USA a EU, aby Ukrajina mír tehdy neuzavírala.
Jak vůbec podle vás ukrajinská válka během toho roku ovlivnila globální vztahy mezi „velkou čtyřkou“, tedy USA, Čínou, Ruskem a EU?
Prohloubila vazalství států EU vůči USA, nesmírně posílila pozici Číny, která se strategicky sblížila s Ruskem, zpřetrhala kontakty mezi EU a Ruskem, na což nejvíce ekonomicky doplácí Evropa a její občané, jak vidíme dnes a denně.
Co zatím říkáte na to, jak se k ukrajinské válce vyjadřuje prezident Petr Pavel? Některá jeho prohlášení jsou „jestřáby“ oceňována, ale už od nich schytal i kritiku třeba za svá slova na konferenci v Mnichově, že se musíme připravovat i na nejhorší varianty…
Co se týče vyjádření budoucího prezidenta Pavla, tak klíčovou otázkou je, zda prezentují jeho skutečné názory, nebo jen tlumočí názory a přání někoho jiného. Odpovědět na to si zatím netroufám, to bude chtít o něco delší čas na posouzení. Důležitým faktorem zde je i to, že pan Pavel bude chtít svůj prezidentský mandát vykonávat ne pět, ale deset let. Takže časem bude možná svá vyjádření řídit i tímto ohledem.
Prezident Pavel také teď o víkendu varoval, že rozklad Ruska není ani v zájmu Západu, a i to mnohé rozčílilo, že tím podporuje Putina. Nezvrhává se u některých skupin už postoj k Rusku, jakkoliv jej jako agresora musíme odsoudit, v iracionální nenávist?
Jednoznačně ano, rozpad Ruska si nepřeje nikdo soudný a nikdo, kdo si nepřeje brutální krvavé ozbrojené nekonečné konflikty na území postsovětského prostoru. Včetně možného zneužití jaderných zbraní tím, komu by se dostaly do ruky. Mnozí geopolitičtí realisté hovoří o tom, že kdyby politicky padl prezident Putin, ten, kdo by přišel po něm, bude ještě mnohem horší a nebezpečnější. Ultranacionalisté by mohli odstartovat nepředvídatelný běh událostí a chaosu. Na to upozorňuje i Henry Kissinger.
Proč se podle vás v Česku až tolik rozšiřuje démonizace Ruska a Vladimira Putina. Nedohráváme si tím nějaké vlastní starší příběhy a traumata?
Určitě ano, chápu to jako součást a důsledek třicet let trvajícího vymývání mozků a institucionální rusofobie, kdy za nejtragičtější moment naší novodobé historie je vydáván 21. srpen 1968, a nikoli brutální genocidní okupace českých zemí Německem 15. 3. 1939, která si vyžádala téměř 400 000 životů našich lidí. Přičemž tato okupace Československa Německem, se všemi oběťmi a utrpením našich lidí, stejně jako reinkarnovaný nacismus jsou v současnosti relativizovány až bagatelizovány, vzpomínky na hrdiny odsouvány do pozadí a historie této okupace a druhé světové války je přepisována. A náš osvoboditel, Sovětský svaz, je v podstatě dáván na roveň nacistického Německa, případně je označován za větší zlo než Hitler. To nemohlo na názorech lidí, zejména mladších generací, nezanechat své stopy.
Vyrostl jsem na jiží Moravě, kudy deset let před mým narozením prošla fronta. Stopy bojů tam byly ještě patrné a dobře si je pamatuji, stejně jako vyprávění o zvířeckostech, které prováděli Němci na našich obyvatelích, zejména na ženách. Pro mne je traumatem plivání na památku těch 150 000 sovětských a 30 000 rumunských vojáků, kteří zde při boji s německou armádou za naši svobodu a život vůbec složili kosti.
Jak v tomto směru vnímáte vystupování české ministryně obrany Černochové a ministra zahraničí Lipavského? Nejsou jejich výstupy občas až příliš vybičované a emocionální?
Přijdou mi, při mých zkušenostech z válečné zóny, kde jsem jako civilista žil několik měsíců, značně mimo realitu. Jako by žili v počítačové hře. Vnímám je, že nejsou v mezinárodněpolitické realitě opřené o chladný kalkul situace a našich možností. Jenom děsí lidi doma, přispívají k eskalaci a pokračování konfliktu, poškozují Českou republiku ekonomicky i bepečnostně, protože zbavení se velkého množství zbraní zdarma ve prospěch Ukrajiny oslabuje naši obranyschopnost.
Nemáte obavy, zda se za těchto vybičovaných emocí podaří udržet v mezinárodních vztazích racionální uvažování?
Ano, poslední dobou tyto vážné obavy mám. Velcí evropští aktéři, Francie a Německo, jsou ještě docela opatrní a racionální, ale například, co se týče situace v Pobaltí či Polsku, tam nelze nějaké provokace nebo zkratkovité reakce s dalekosáhlými důsledky vyloučit.
O České republice a dalších středo- a východoevropských členech NATO se v souvislosti s ročním výročím války psalo dokonce jako o „statečné šestce“. Někteří říkají, že jejich zásadový postoj posílil pozici střední Evropy i v rámci EU a NATO. Co si o tom myslíte, vydělali jsme na svém statečném postoji politický kapitál?
Vnímám to přesně naopak, že pozice české vlády posílila pozici vedení EU v jejích sebenesmyslnějších nápadech. Naši pozici v EU to posílilo až do té míry, že v posledních dnech došlo k definitivnímu zákazu prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035, což je opatření likvidační pro český automobilový průmysl, který je páteří české ekonomiky a povede i k velkému zhoršení sociální situace. Ničeho reálného jsme nedosáhli, možná krátkodobého podrbání našich ministrů za ušima. Spíše jsme ukázali, že uděláme vždy cokoli, co po nás tzv. Západ žádá, servilně, naprosto bez problémů a bez požadavků. Takových úslužných partnerů si nikdo moc neváží a nikdy nic nevyjednají.
Dokázal podle vás někdo v Evropě během toho roku války připravit smysluplnou koncepci, jak se postavit k válečnému regionu a řešení situace mezi Ruskem a Ukrajinou? Vidíte v EU dnes státníka, který „ví, co dělá“, a postupuje s promyšleným záměrem?
Z vládnoucích politiků jedině Viktor Orbán, částečně snad i Macron. A mohl by jím být, pokud se na podzim stane premiérem, i Róbert Fico.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
