Výsledek referenda o Brexitu, úspěch Donalda Trumpa v prezidentských primárkách, ale i do nedávna nepředstavitelný úspěch Norberta Hofera v Rakousku podle některých politologů ukazují na ztrátu důvěry lidí ve stávající politické uspořádání a nedůvěru v elity. V porovnání se zbytkem světa mohou být elity vnímány jako změkčilé, neakceschopné ve vztahu k migraci a řešící podružnosti (zákazy kouření, emisní normy na sekačky trávy apod.) místo řešení ekonomických a bezpečnostních otázek. Čím si politické, mediální a akademické elity nedůvěru vysloužily? Je oprávněná?

Vysloužily si ji politickou korektností. Nejdříve začaly problémy obcházet hezkými slovy, pak tento popis už začal ztrácet vztah s realitou a na závěr svým vlastním slovům uvěřily. Najednou slova neznamenala už nic a díky tomu s nimi mohl souhlasit vlastně každý. To může fungovat do té doby, než máte vyřešit skutečný problém. V jednom okamžiku je nutné přijmout rozhodnutí, které jedny potěší, a druhé rozčílí, a nést tuto zodpovědnost. A ty tzv. elity, které nejsou schopny rozhodnutí přijímat, logicky vysvětlit a nést jeho důsledky, si nedůvěru zaslouží.

Zajímavé jsou i některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé jindy volící levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí? Přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?