Menší mediální válku znovu rozpoutalo prohlášení Davida Kollera a Lenky Dusilové na víkendovém udělování cen populární hudby (Anděl) o tom, že prezident Zeman a další politici by se neměli chovat servilně k zemím, kde zrovna nevládnou demokratické poměry. Byla také kritizována naše údajná orientace na Východ. Co k tomu říci?
Já jsem ten přenos neviděla, ale myslím si, že svoboda slova je nedělitelná a platí pro každého. Ať mají všichni možnost plně vyslovovat své názory a ať je vyslovují slušně. I když ti druzí s nimi pak nebudou souhlasit, tak jim musí dát šanci je vyslovovat.
Z Hradu i od Andreje Babiše se potom umělcům dostalo tvrdé odvety. Mluvčí Ovčáček přirovnal jejich kritiku k podepisování Anticharty za totalitního režimu a Andrej Babiš Davidu Kollerovi vzkázal, aby si ho nepletl s jeho mecenášem Kellnerem, který právě nejvíce obchoduje v Rusku a v Číně. Myslíte si, že to byly adekvátní reakce?
Já bych ty odpovědi rozdělila. Pan Ovčáček dělá především svoji práci, je vysoký státní úředník a hovoří za hlavu státu. Je otázka, z jakého úhlu pohledu lze s jeho slovy souhlasit, ale je nutné si uvědomit, že mluví za prezidenta. A co se týká ostatních názorů, mně to spíše připomíná bouři ve sklenici vody, i když ta voda se mi zdá být čím dál tím víc kalná. Protože ne všichni lidé jsou schopni ostatním tu svobodu slova, po níž jsme tak toužili před 25 lety, dopřát. To je to, co mne trápí daleko víc než ta jednotlivá vyjádření, na která si za pár týdnů už možná nikdo ani nevzpomene. Mně se zdá, že řada lidí neumí chápat politiku věcně, ale bere si ji velmi, velmi osobně. A to pak vytváří těžko překonatelné rozpory. V souvislosti s tím bych chtěla připomenout kauzu, kdy Martin Dejdar prohlásil ve druhém kole prezidentské volby, že podporuje Miloše Zemana, a někteří jeho kolegové z umělecké branže mu přes média vzkázali, že s ním končí. A to jsou věci, které nemají v demokracii co dělat. Každý má přece právo na to, aby se uvažovalo o jeho názorech v klidu a bez existenčních výhrůžek. Bohužel ta konfrontace ve společnosti graduje, ruší se různé debaty a některé případy končí i před soudem.
Také některým politikům jako například poslanci Janu Chvojkovi z ČSSD nebo europoslanci Pavlu Teličkovi (ANO) vadilo zvláště vyjádření prezidentova mluvčího, které označili za velmi nevhodné a umlčování svobody projevu. Lze s tím souhlasit?
Znovu bych chtěla zopakovat. Velmi bych se přimlouvala za to, aby každý mohl vyjádřit svobodně a nahlas, co si myslí, aniž by se stal terčem pohrůžek, ostrakizace a mediálního lynčování. A já mám pocit, že se od tohoto ideálu začínáme mílovými kroky vzdalovat. Víte, po sametové revoluci se často vyslovovala jedna věta: „Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale udělám všechno pro to, abys to mohl říkat. Myslím si, že zvláště obdivovatelé Václava Havla by si měli na tuto větu vzpomenout.
K dění kolem kritického vystoupení umělců na Cenách Anděl:
Jak vůbec česká veřejnost, podle vašeho názoru, vnímá osobnost českého prezidenta? Má více odpůrců, či příznivců? Platí pravidlo, že v regionech má velkou podporu, ale v Praze téměř minimální? A proč tomu tak vlastně je?
Miloš Zeman je osobnost a každý takový polarizuje společnost na svoje zaryté příznivce a ještě možná zarytější nepřátele. Kolik je kterých, to se neodvažuji říct, ale průzkumy veřejného mínění jasně říkají, že prezident je nesmírně oblíbený. To konec konců prokázala i přímá volba a tu nezpochybnili ani ti, co ho nemají rádi. Je však pravdou, že jeho odpůrci jsou na veřejnosti slyšet daleko víc.
A co Andrej Babiš po kauze Čapí hnízdo? Domníváte se, že mu klesla popularita jeho příznivců, když vyšlo najevo, že se jednalo minimálně o velmi podivnou, účelovou transakci?
Uvidíme, co k tomu řeknou ti, co budou tu účelovost zmíněné transakce posuzovat. Možná budou vyšetřovat i kriminální podstatu toho činu, ale já nevím, jestli tam vůbec nějaká je, či není. To má nyní za úkol evropský úřad OLAF a česká policie. Na druhou stranu je notoricky známo, že Andrej Babiš je nesmírně populární, nesmírně vlivný a má dost inteligence a peněz na to, aby si ve správný čas koupil schopnou agenturu, která potom vhodným způsobem osloví voliče. Proto si nemyslím, že by ho tato kauza nějakým zásadním způsobem ohrožovala.
Vnímáte vy sama současnou hradní politiku jako silně provýchodní, anebo jsou to jen zkreslené názory některých odpůrců Miloše Zemana? Co si myslíte, že vede českého prezidenta k bližším kontaktům s Čínou a Ruskem? Jsou tyto vztahy v mezích jako u většiny demokratických zemí – našich zahraničních partnerů – anebo jsou spíše nadstandardní?
Za zahraniční politiku českého státu je především zodpovědná vláda. A pokud Miloš Zeman jedná s čínským prezidentem a náš premiér je v USA, tak se domnívám, že se jedná o velmi vyvážené kroky, i když je jasné, že čínská návštěva je daleko viditelnější pro běžnou populaci než ta Sobotkova ve Spojených státech nebo v Bruselu. Odlišme tedy to, co je hodně na očích a může některé lidi dráždit, od faktického směru naší politiky a jejích výsledků. Předseda vlády jezdí přece daleko víc do západní Evropy než do Moskvy nebo Pekingu. Myslím si, že Miloš Zeman není interně orientován prorusky a pročínsky, ale snaží se na tom poli, které mu je vymezeno Ústavou, dělat jen realistickou zahraniční politiku.
Jak byste vůbec hodnotila výsledek poslední návštěvy čínského prezidenta a roli Miloše Zemana v ní? Někteří čeští politici označili program a oslavy k příjezdu čínského prezidenta za nechutný cirkus. Byly pompéznější než při návštěvě americké hlavy státu? Je opravdu spolupráce s Čínou pro nás tak životně důležitá, vždyť největším obchodním parterem ČR je stále Evropská unie? A není to vůbec celé tak trochu nonsens, když v Číně se zatím o demokratickém systému vládnutí nedá moc hovořit? Na druhou stranu někteří političtí komentátoři tvrdí, že oslavy v podobném stylu se konaly i v Německu a USA…
Je to bezpochyby úspěch Miloše Zemana a celé naší diplomacie. Vůbec lidé, kteří stojí v čele naší země, by měli dbát o naše národní zájmy. Domnívám se, že mít dobré vztahy s rostoucími, gigantickými ekonomikami a vytvářet s nimi vhodná spojení – mosty – s naší průmyslovou zemí orientovanou na strojírenství a export je předním zájmem českého státu. Já rozumím kritikům různých režimů, ale na druhé straně neznám realisticky uvažující zemi, která by takové kritice dala přednost před důležitými zájmy. Každý si může dnes najít na internetu kontakty například německé kancléřky s Ruskem a Čínou a pak uvidí, že jsou vedeny ve stejném duchu. A já si myslím, že je určitě v našem zájmu mít dobré obchodní vztahy s Čínou.
Ing. Jana Bobošíková
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
