Menší mediální válku znovu rozpoutalo prohlášení Davida Kollera a Lenky Dusilové na víkendovém udělování cen populární hudby (Anděl) o tom, že prezident Zeman a další politici by se neměli chovat servilně k zemím, kde zrovna nevládnou demokratické poměry. Byla také kritizována naše údajná orientace na Východ. Co k tomu říci? 

Já jsem ten přenos neviděla, ale myslím si, že svoboda slova je nedělitelná a platí pro každého. Ať mají všichni možnost plně vyslovovat své názory a ať je vyslovují slušně. I když ti druzí s nimi pak nebudou souhlasit, tak jim musí dát šanci je vyslovovat.

Z Hradu i od Andreje Babiše se potom umělcům dostalo tvrdé odvety. Mluvčí Ovčáček přirovnal jejich kritiku k podepisování Anticharty za totalitního režimu a Andrej Babiš Davidu Kollerovi vzkázal, aby si ho nepletl s jeho mecenášem Kellnerem, který právě nejvíce obchoduje v Rusku a v Číně. Myslíte si, že to byly adekvátní reakce?

Já bych ty odpovědi rozdělila. Pan Ovčáček dělá především svoji práci, je vysoký státní úředník a hovoří za hlavu státu. Je otázka, z jakého úhlu pohledu lze s jeho slovy souhlasit, ale je nutné si uvědomit, že mluví za prezidenta. A co se týká ostatních názorů, mně to spíše připomíná bouři ve sklenici vody, i když ta voda se mi zdá být čím dál tím víc kalná. Protože ne všichni lidé jsou schopni ostatním tu svobodu slova, po níž jsme tak toužili před 25 lety, dopřát. To je to, co mne trápí daleko víc než ta jednotlivá vyjádření, na která si za pár týdnů už možná nikdo ani nevzpomene. Mně se zdá, že řada lidí neumí chápat politiku věcně, ale bere si ji velmi, velmi osobně. A to pak vytváří těžko překonatelné rozpory. V souvislosti s tím bych chtěla připomenout kauzu, kdy Martin Dejdar prohlásil ve druhém kole prezidentské volby, že podporuje Miloše Zemana, a někteří jeho kolegové z umělecké branže mu přes média vzkázali, že s ním končí. A to jsou věci, které nemají v demokracii co dělat. Každý má přece právo na to, aby se uvažovalo o jeho názorech v klidu a bez existenčních výhrůžek. Bohužel ta konfrontace ve společnosti graduje, ruší se různé debaty a některé případy končí i před soudem.  

Také některým politikům jako například poslanci Janu Chvojkovi z ČSSD nebo europoslanci Pavlu Teličkovi (ANO) vadilo zvláště vyjádření prezidentova mluvčího, které označili za velmi nevhodné a umlčování svobody projevu. Lze s tím souhlasit?