Co si myslíte o západních sankcích proti Rusku?Anketa
Nemůžeme začít ničím jiným, než se vrátit ke konci tvého sedmnáctiletého angažmá v MF Dnes. Krátce zbilancuj, proč si odešel?
Odchod byl projevem nesouhlasu s prací v médiu, které vlastní oligarcha. Respektive člověk, který dělá zároveň velký byznys i politiku. Kdyby byl Andrej Babiš jen byznysmen, který chce vydělat peníze na mediálním trhu, jako klasický vlastník, tak by to bylo daleko snesitelnější. Ale pokud se v tom objevují politické motivy, snaha o vliv, tak to nejde. Pro mě byl největší problém, že jsem si nedokázal představit, jak MF Dnes může s investigativním oddělením pokračovat ve své tradici a kontrolovat lidi, kteří usedli do vlády. Stejně kriticky, jako jsme to dělali donedávna. Vlastně bychom kulhali na jedné noze, drobnohled naší kritiky by nebyl tak intenzivní. Elementární slušnost každého novináře je o tom, že by mu nikdy neměla nedat kritizovat nebo rozebírat souvislosti, fakta, zlořád například i okolo Babiše.
Budiž nám příkladem hlasování o zelené naftě, jejímž je Babišovo impérium fakticky největším výrobcem, o čemž se moc nepíše…
Přesně. To je tak v kostce hlavní motiv. Ale dosaďme si tam jakákoliv jména, kdyby byl Mladou frontu ovládl nějaký Schwarzenberg, Svoboda, Paroubek, nebo kdokoliv, to by byla úplně ta samá situace. To není o nějaké antipatii vůči Babišovi, tady jde o princip.
Když si vás Andrej Babiš svolal, ty jsi byl jediný, kdo vstal a otevřeně řekl novému majiteli svůj pohled na věc do očí. Jaká byla jeho reakce?
Pro mě byl největší šok, že najednou v té zasedačce, kde jsme byli zvyklí se radit o největších věcech, o kmotrech a podobně, najednou proti mně sedí člověk, kterého já za kmotra také považuju. To jsem si do té chvíle neuměl představit, totální šok. Pak došlo k normální debatě nového vlastníka, který se přišel seznámit s atmosférou toho baráku. Ale mě tehdy ten první den, kdy přišel, hrozně mrzelo, že jsme se od něj vůbec nic nedozvěděli. Co zamýšlí, jaké kroky chce udělat, kdo bude novým šéfredaktorem, jakou svobodu nám dá a podobně. A on vlastně řekl jen pár frází: „Pište si, co chcete,“ a tak dál. Chtěl jsem ho otestovat, tak jsem se ho zeptal: „To znamená, že když napíšeme velký text o tom, že je Babiš kmotr, vyargumentujeme ho, tak budete v pohodě, bude se vám to líbit?“ On chtěl dokázat, že proti tomu nic nedá, ale najednou se zarazil a říká: „Vy si o mně myslíte, že jsem kmotr?“ A já na to: „No, samozřejmě.“ Řekl jsem mu svůj názor. To propojování byznysu s politikou, jak ho postupně budoval, nese všechny znaky kmotrovství.
Logo připravovaného investigativního časopisu Reportér
Jak hodnotíte Andreje Babiše? (ptáme se od 5.6.2014)Anketa
Naprostý souhlas. Andrej Babiš byl jednoznačně jedním z prvních, který jako byznysmen pronikal do politiky…
Už od konce devadesátých let.
Hodně osobní otázka. Mnoho tvých kolegů v MF Dnes zůstalo. Zasáhlo tě to fatálně u někoho?
Já k tomu přistupuju tak, že jsme každý sám strůjcem svého štěstí, zodpovědní sami za sebe. Proto nechci nikoho soudit. Také jsem to řadě kolegů řekl: „Chovejte se tak, jak to cítíte. Jestli chcete zůstat, tak zůstaňte. Můžu se nad tím jen podivovat, ale snažím se to chápat.“ U některých lidí mě to zklamalo víc, u některých míň, ale život jde dál. Jsem šťastný, že řada lidí udělala stejný krok a odešla. A jsem rád, že jsou tu takové ostrůvky svobody jako projekt měsíčníku Reportér. Velká čest šéfredaktorovi Reportéra Robertu Čásenskému, že jde na trh s vlastní kůží, protože se zaúvěroval. Ale je jen na nás, jestli se Reportér bude lidem líbit, nebo ne. Když tak skončíme s novinařinou, nebo půjdeme dělat něco jiného. Já jsem učitel (neubrání se smíchu).
Robert Čásenský, šéfredaktor Reportéra
Vždyť ty si sám vydáváš hodně čtené knížky. To by tě neuživilo?
Ale to byla taková nadsázka. Možná i tohle by byla cesta. Tím odchodem z MF Dnes pro nás svět neskončil, že přišel Babiš a koupil si noviny. Můžu odejít a zkusit i jiné noviny, uvidíme, jak to dopadne.
Jako investigativní novináři se nemůžeme vyhnout tomu, že otěže MF Dnes převzala po Robertovi Čásenském Sabina Slonková. Skončilo to jejím brzkým odchodem. Jak si fakt, že přijala Babišovu nabídku, vnímal?
Byl jsem od samého začátku velmi překvapený, že do toho šla. Ale na druhou stranu jsem jí to přál a říkal jsem si, že to má s majitelem snad zázračně domluvené, že bude moct dělat svobodnou žurnalistiku. Říkal jsem si, hm, uvidíme. Nemůžeš přeci dopředu odsuzovat něco, co detailně nevíš, neznáš.
Ale zázrak se nestal…
Ne. Ale k tomu to přeci chtěj nechtěj směřovalo. Politik Babiš si nemohl přát, aby v MF Dnes každý týden vycházely rozbory jeho aktivit na Ministerstvu financí. Ti jeho novináři se pak s tím musí naučit sžít, že tak obrovsky kritičtí být nemůžou. Podle mě to tak Sabina po nějaké době pochopila. Ale to je, s prominutím, jen můj odhad.
Podle prvotních průsaků ten rozchod Babiše se Slonkovou nebyl úplně ideální. Navíc, tahle životní epizoda pro ni může znamenat jisté nepříjemnosti v jejím dalším profesním životě, dalším startu v médiích…
To je samozřejmě pravda. Ale já to nemůžu hodnotit a komentovat, bylo to ryze její rozhodnutí. Z celého srdce bych jí přál jen to nejlepší. Má za sebou velmi slušnou novinářskou minulost, dělala pěkné věci, okusila tvrdý chléb investigativního novináře, tlaky, žaloby. Tu káru táhla dlouho a přál bych jí, aby se znovu někde objevila.
Co bude tvojí náplní v Reportéru? Bude to ten standardní Jaroslav Kmenta, jak ho známe?
Asi ano. Bude to o jiném rytmu. V deníku pracuješ dennodenně, nebo připravuješ větší materiály každý týden, tady přejdeme na volnější měsíční rytmus. Ale je to v pozitivním slova smyslu dobrá změna. Budu mít totiž víc času dotahovat věci co nejdál do konce, detailněji. Navíc s menšími škodami na zdraví a rodině, co jsem dával vždy na druhou kolej. Těším se na to, v Reportéru je velká vůle dělat investigativní věci na větším prostoru, několika stranách, s dokumenty.
Psali jsme:
Snad žádný novinář, zvlášť investigativec, se nevyhne vlastní částečné recyklaci, snad i trochu kanibalismu, když přechází do jiného média. Ty máš za sebou hned několik top kauz. Budeš se k nějaké z nich chtít vrátit?
To je zajímavá otázka. Máš pravdu v tom, že se občas k nějakým věcem vracíme, aniž bychom chtěli. Ale není to o tom, že bychom chtěli recyklovat staré věci, protože nemáme o čem psát. Objevují se nové věci, které s těmi napsanými případy souvisejí, logicky i v čase na ně navazují. A někteří lidé, o kterých by sis před deseti lety řekl, že už nebudou mít vliv třeba na politiku, se vrací. Ty najednou jinak vnímáš věci z před deseti let, které dnes získávají zcela nové rozměry. Neustále z těch střípků skládáš mozaiku, byť ten proces trvá i deset let. Napadá mě případ bytu Stanislava Grosse. To bylo v roce 2005 téma na několik měsíců. Ale neznamená to, že jeho rezignace na post předsedy vlády ten příběh uzavřela. Ono to stále doznívá, nákup akcií společnosti, jejíž hodnota zázračně vystoupala, jeho nečekané zbohatnutí. Je to o neustálém dohledávání a dosledovávání informací o těch kauzách, které se pak mohou odvíjet třeba i dvacet let.
Teď si mě svou vzpomínkou dost navnadil. Neuděláme spolu pokračování kauzy Gross, ať se lidé konečně dozvědí, a troufám si říct, máme silné indicie, kdo byl skutečný strýček Vik?
Popravdě řečeno, já si zatím myslím, že v této době budeme těžko odhalovat, kdo mu peníze na ten byt dal. Výmluvy na strýčka a i na věřitele, to všechno byla lež. Ale strýček Vik zemřel, Stanislav Gross je na tom dost špatně se zdravím. Ale je to téma, které leží na stole, i když jsem zatím stále trochu skeptický. Ale třeba přijde den, kdy se k nám zatoulá nějaký starý spis, který odhalí další článek případu.
Tvoje klíčové téma byl dlouhou dobu kmotr František Mrázek. Jenže s Mrázkem má byznysově spousty věcí společných i Andrej Babiš, pojil je například intenzivní zájem o stejné firmy. Dočkáme se od tebe nějakých nových zjištění o interakci obou zmiňovaných mužů?
Já doufám, že ano. Protože Babiš je vlivným politikem, ministrem financí, a naším úkolem je tyto lidi kontrolovat. Nemám nic v rukávu, ale myslím si, že je to otázka, opět ležící na stole.
Psali jsme:
Něco naznačil před časem lobbista a pravá ruka Mirka Topolánka Marek Dalík v Hospodářských novinách…
Vím, co myslíš. On tam víc než jen naznačil, že si Mrázkovu vraždu objednal Babiš. My jsme novináři, a proto nemůžeme dávat do novin to, s čím bychom neuspěli u soudu. Co nemáme ověřené. A myslím si, že tohle by Marek Dalík nikdy nedokázal. Můžeme si myslet cokoliv, ale bez důkazů bych do toho nikdy nešel. Samozřejmě role Babiše v těch kauzách okolo Mrázka je velmi významná. Vždy se ale trochu upozaďovala. Mrázek mu narušoval byznys s Poláky ve vztahu k Unipetrolu, konkuroval se Setuzou, s bionaftou, vedli proti sobě válku. Zajímavé ale je, že policie se vždycky zabývala šedou zónou okolo Mrázka, jednou stranou toho příběhu. Že by se takhle podrobně rozebírala životní etapa Babiše, to tak nebylo.
O čem budou tvoje první články?
To nemůžu, to by mně Čenda (šéfredaktor Reportéra Robert Čásenský) zabil (smích). Ale mám dluh, chci dokončit ságu českého podsvětí. Budu psát kritičtější pohled na Radovana Krejčíře, člověka, který tu ve zdejším podsvětí zanechal hlubokou stopu. Připravil jsem knížku i rozsáhlý článek do úvodního čísla Reportéra. Má strohý, ale jasně vypovídající název „Gangsteři“.
Knížky budeš i přes nové angažmá vydávat dál?
Určitě. Lidé si to přejí, jak jsem zjistil. Našel jsem asi skulinu na trhu literatury faktu, dobrodružně psané. A asi se jim líbí i ten styl. Čtenáři nejvíc oceňují, že se dozví informace v širším kontextu, a noviny nejsou nafukovací, v knížkách se můžeš rozepsat víc. Takže pro mě teď bude klíčový Reportér, ale snad zvládnu i knižní produkci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
