Je možné si v Česku objednat trestní stíhání? Advokát Tomáš Sokol pro PL pronesl zásadní slova

Jak se jako advokát, který obhajoval řadu politiků v mediálně sledovaných kauzách, díváte na výroky premiéra a prezidenta, že si je u nás možné objednat trestní stíhání? Souhlasíte s tímto tvrzením?

Samozřejmě si lze teoreticky představit exces policisty nebo exces státního zástupce, který vyústí v takzvané objednané trestní stíhání. Je to možné, ale určitě to není něco, o čem by se dalo hovořit jako o běžné věci. Možné je všechno, i to, že do mě někdo vrazí kudlu, když vyjdu před dům, ale to ještě neznamená, že se na každém rohu vraždí. Tu možnost tedy nelze vyloučit, ale problém je v tom, že když to řeknete vy nebo jiný občan, může to znít jako celkem irelevantní poznámka, když to řekne obviněný, může to znít jako uražená reakce na to, že je zahájeno trestní stíhání. To je mimochodem zahajováno za všech okolností kvůli němu, aby věděl, co si o něm policie myslí, proto mu to musí sdělit. Takže je trochu paradoxní, když se někdo rozčiluje kvůli tomu, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, protože to je realizace jeho občanských práv, ale to je samozřejmě pro ty lidi obtížně stravitelné. Nicméně dá se pochopit, pokud něco takového řekne obviněný, protože je rozzlobený. Ale pokud to řekne ústavní činitel na té úrovni, na jaké je premiér nebo prezident státu, nutně to musí evokovat představu, že něco ví, že to je víc než emoce, že má třeba informace od tajných služeb, nebo že má nějakou tajnou svodnou zprávu, ona žádná taková neexistuje, a že z něj mluví jakýsi politický poznatek. Lidé si myslí, že ústavní činitel hodnotí poměry ve státě, ne že jen reaguje na nějaký svůj momentální individuální prožitek. To je na hraně šíření poplašné zprávy. Myslím si, že bylo od obou politiků velmi nezodpovědné, že to tímto způsobem prezentovali. Nebo si naopak jako občan musím říci, co strašného se tady děje, když tomu nemůže zabránit ani premiér, ani prezident a jen si stěžují na to, že se něco takového u nás děje. Kdo má tu moc, aby zabránil objednávání trestního stíhání, když si premiér stěžuje v parlamentu, že je trestně stíhán na objednávku a prezident spekuluje o tom, že jeho kamarádka byla na objednávku trestně stíhána? To jsme ztraceni. Když se neubrání ti dva, co tedy my všichni ostatní? Od těchto představitelů by se očekávalo, že pokud takové poznatky mají, že je sdělí někomu, ke komu mají důvěru, třeba nejvyššímu státnímu zástupci, a budou trvat na nějakém prošetření.

Říkáte, že se takový výrok dá chápat u trestně stíhaného, ale co když je tím trestně stíhaným premiér jako v tomto konkrétním případě? Poslankyně za ANO, exministryně spravedlnosti Helena Válková, právě tím výrok Andreje Babiše omlouvala, říkala, že vyjádřil emoce, protože mluvil v Poslanecké sněmovně jako trestně stíhaný, a ne jako premiér. On také obviňoval i samotného policejního vyšetřovatele.

Kdyby jen vyšetřovatele, jak to bylo řečeno, dotýkalo se to celé justice. Od běžného občana, který nemá žádnou zkušenost s trestním řízením, to nemůže být vnímáno jinak než jako reakce na individuální prožitek. Sdělili mi obvinění a já mám na to tenhle názor. Už když to řeknu já po čtyřiceti letech praxe a každodenním kontaktu s justicí, může to brát někdo jako výraz určitého poznatku, který je obecnější, založený na konkrétních důkazech, a to začíná být pro justici vážnější, protože ji obviňuji z takového jednání jako celek. A tím spíš to platí v případě politika, u kterého se navíc předpokládá, že může mít nějaké exkluzivní informace, které my nemáme. Tím, že někdo vstupuje do politiky a aspiruje na takovou funkci jako premiér nebo prezident, bere na sebe riziko, že když chce tyto funkce zastávat, bude mít určitá omezení, která jiní občané nemají. Já jako advokát mám povinnost zachovávat důstojnost atd., takže se nemohu chovat jako běžný občan, a totéž platí pro politika.

Jaká omezení máte na mysli?

Anketa

Která strana nejlépe hájí prezidenta Zemana?

80%

10%

hlasovalo: 11948 lidí

Politik je v řadě případů omezen ve svém osobním životě, protože ho pronásledují fotografové, těžko si může vyrazit s milenkou do restaurace. A je i řada jiných jednání, která by jiným lidem prošla. A do kategorie těchto omezení patří podle mne i to, že nemůže říkat nepodložené výroky, kterými napadá jinou ústavní moc. To platí i šířeji. Když řeknu o nějakém spoluobčanovi, že je to hňup, tak je to názor Sokola na nějakého občana x. Ale když to řekne v parlamentu premiér, tak si všichni řeknou „to musí být velehňup, když o něm mluví premiér“. To znamená, že i v tomto směru platí omezení. Musí vážit, co řeknou, musí si uvědomovat, že jejich slova mají mnohem větší dopad a význam než slovo jiného občana. A přestože si paní profesorky Válkové vážím, tak tady bych s ní nesouhlasil, protože ty dvě role nejsou oddělitelné. On nemůže říci, teď mluvím jako obviněný, a teď jako premiér. Kdyby tento výrok řekl premiér, když odchází od výslechu, před dveřmi kriminální služebny, můžeme říci, teď prožívá tu svoji roli obviněného. Ale on to řekl v parlamentu. Sice v souvislosti s diskusí o jeho vydání, ale v parlamentu, kde se předpokládá, že se kontroluje a kde hovoří jako politik. Podle mého názoru neobstojí obhajoba, že tam mluvil jako obviněný. Ano, mluvily z něj emoce, ale proto se politik musí omezovat, protože to má jiný dopad. Nemůže dělat politiku někdo, kdo je impulsivní do té míry, že neudrží informaci. Všichni si dělají legraci z prezidenta Spojených států amerických, že akorát tweetuje a ještě hloupě, vnímají to tak, že je to pro politika nepatřičné. A toto je také nepatřičné, zvlášť když nejde jen o projev emocí, ale o projev emocí, kterými premiér napadl velice důležitou složku ústavního systému – justici. Mohu být kritický k jednotlivým rozhodnutím, ale nemohu generalizovat. Kdyby řekl: toto mé trestní stíhání je inscenováno na objednávku, bylo by to silné, ale bylo by jasné, že mluví o jednom případu. Ale on mluvil o celé justici, kritizoval celou justici. A to je problém. A totéž platí pro pana prezidenta. Ten, kdo je podezíravější, tak si řekne, že když to premiér začal, prezident v tom pokračuje, to znamená, že to musí být velký malér.

Není to paradoxní, když si uvědomíme, že ministerstvo spravedlnosti už čtyři roky spadá do vládní kompetence hnutí ANO? Nepřekvapuje vás, že staronový šéf justice Robert Pelikán vůbec na tyto výroky obviňující justici nereagoval? Neměl by se vyjádřit, jestli to, co říkají dva nejvyšší ústavní činitelé, je skutečně pravda, a pokud má stejný názor, přijmout okamžitě razantní opatření?

Pan ministr Pelikán je v prekérní roli. Řekl bych, že prudší nátura by pravděpodobně rezignovala na funkci, protože to, co řekl pan premiér a hned po něm jako ozvěna zopakoval pan prezident, je vyjádření nedůvěry ministru spravedlnosti. Jestli je téměř čtyři roky ve funkci a jestli je v justici takový problém, že je možné si objednat trestní stíhání, tak to asi není problém, který je tu den, dva, ale je to problém systémový. A my nevíme nic o tom, že by se ho ministr spravedlnosti pokoušel nějak vyřešit. Je to tedy v podstatě obvinění z neschopnosti ministra spravedlnosti reagovat na jeden z nejhlubších problémů justice, to znamená, že nefunguje na nějakých obecných principech, podle zákonů, ale podle toho, co si kdo objedná.

Ale nemůže na tom přece jen něco být, když to ani ministr spravedlnosti nepopřel?

Ono to tak není, ale to je úplně jedno, protože ho premiér z toho obvinil. Chápu, že se mu nechtělo říci, že si pan premiér nevidí do pusy. Může mlčet, nepokoušet se to nějak omluvit, nebo se postavit na odpor a říci, že to není pravda. Já bych to udělal minimálně tak, že bych řekl, že nemohu panu premiérovi upírat jeho svobodu slova, ale že za sebe musím říci, že nic takového jsem v justici nezjistil, protože kdybych to zjistil, okamžitě bych zasáhl. Myslím, že se měl justice zastat, protože tohle je ulamování důvěry v něco, co v zásadě funguje. Samozřejmě jako všechno i justice funguje s chybami, protože její poslání naplňují lidé, ale celkově funguje docela dobře, počítám do toho i orgány činné v trestním řízení, takovéto generální odsuzování je špatně. A kdo jiný by se justice měl zastat než ministr spravedlnosti a samozřejmě ministr vnitra.

Jak si vysvětlujete, že je po tak závažném obvinění ticho po pěšině? Že nikdo nepožaduje vysvětlení po šéfech ministerstev spravedlnosti a vnitra, neobrací se na nejvyššího státního zástupce, nepožaduje důkazy po premiérovi a prezidentovi, kteří přišli s tak vážnými obviněními? Je to tím, že lidem nevadí, pokud je možné si trestní stíhání objednat, nebo po řadě předchozích výroků ústavním činitelům prostě nevěří?

Tohle asi není otázka primárně pro právníka, ale pro politologa nebo sociologa. Já bych řekl, že spousta lidí tomu výroku moc nevěří, ale jiní si tuto informaci uloží, protože si řeknou, co bych s tím mohl udělat, když ti mocní s tím nejsou schopni nic udělat. Jenom to zvýší potenciál jejich nedůvěry, který se může a nemusí projevit. V prvé řadě se projeví tím, že teď kdekdo, proti komu bude zahájeno trestní stíhání, řekne, jsem na tom stejně jako Babiš nebo Vitásková, prostě to na mě ušili, v tomhle státě je všechno možné, a v zásadě, pokud to bude říkat nahlas a bude urážet policisty nebo státní zástupce, tak mu nebude možné nic udělat, protože nebude říkat nic jiného, než řekl Andrej Babiš nebo Miloš Zeman. To je takové ulamování perníčku. Ono už to nějakou dobu trvá. Do jisté míry si za to může justice sama.

Jak to myslíte, že si za to může justice sama?

Anketa

Věříte Milanu Chovancovi, že upřímně podporuje prezidenta Zemana?

Ano, věřím mu to

Ne. Leze mu do zadku, protože se mu to teď hodí

96%

hlasovalo: 9418 lidí

Teď se justice sice začala bránit ústy předsedů soudů, což je naprosto správné, ale pokud si pamatujete, prezident před několika lety řekl, že nevěří celému Nejvyššímu soudu, protože v jedné věci rozhodli o nestíhatelnosti poslanců. I kdyby to bylo úplně špatné rozhodnutí, tak je to jedno rozhodnutí Nejvyššího soud ze stovek, které za rok vygeneruje. I když šlo o rozhodnutí tří soudců oproti všem ostatním, prezident je šmahem všechny odsoudil a nikdo ani necekl. Někdy před rokem řekl prezident, že uvažuje o podání podnětu k zahájení kárného stíhání soudce, jehož rozhodnutí se mu nelíbilo, podotýkám, že to byl soudce, který byl pod rozhodnutím podepsaný, ale rozhodovali tři soudci. A také na to nikdo nic neřekl. Tak už to tady mají! Co bude příště, to nevím. Ale že to ve společnosti nijak nevře, neznamená, že to ve společnosti nevytváří pocit, který se někdy v budoucnosti projeví. Mne mrzelo, že se justice nechala tímto způsobem okopávat, jsem rád, že už se nenechává okopávat. Je potřeba politikům připomínat, že jedna věc je jejich momentální stav a druhá věc je celospolečenská důvěra v instituci, jako je justice. Já mám tisíce střetů s justicí, vyjadřuji se k různým rozhodnutím, píšu, co je na nich špatně, co se mi na nich nelíbí, ale v životě bych nevystoupil s tvrzením, které by generalizovalo a hodnotilo celou justici na základě momentálního prožitku. To je špatně a trochu si tím politici podřezávají vlastní větev. Protože destabilizace justice je destabilizace celého státu.

Na druhé straně nyní prezident Miloš Zeman vyzval nové soudce při jejich jmenování na Pražském hradě, aby byli laskaví v případech komunálních politiků, kteří byli postaveni před soud za politické rozhodnutí. Řekl soudcům, že tím udělají dobrý skutek. Jak vnímáte tuto prezidentovu výzvu?

Při poslechu této části jeho projevu prezidenta jsem měl smíšené pocity. Na jedné straně bylo potěšující, že pan prezident vychází ze statistiky, kterou předložil advokát Petr Toman, je to materiál, který pochází z Unie obhájců. Na druhé straně to bylo dětinské, protože soudce buď může někoho uznat vinným, nebo ho naopak zprostit, ale nemůže k němu být shovívavý jen proto, že je v nějaké funkci. Jiná věc je, že může být shovívavý při ukládání trestu, v mezích zákona zohlednit všechny okolnosti případu. Ale to není ten problém. Tady nikdo nepoukazuje, že by zastupitelé byli přehnaně postihováni trestem, ale že jsou vůbec trestně stíhaní. V tom je ten problém. Samozřejmě je otázka, jestli se pan prezident v takových případech může pokoušet o bonmot, nic jiného to nebylo. Soudce nemůže vyslyšet prezidenta, nemůže být na zastupitele jiný než na jakéhokoli jiného obviněného, který přijde za dvě hodiny po něm. Ale je dobře, že prezident připomněl ten problém, který je v přehnané kriminalizaci údajných pochybení zastupitelů, v usilovném hledání, jestli někde neudělali chybu, a když je chyba objevena, hned následuje trestní stíhání. Místo toho, aby se nechalo na obci, ať si to s nimi vyřeší. Jestli zastupitelé způsobili škodu, ať je zažaluje ona, ale nedá se to řešit způsobem, aby soudci byli laskavi, když dostanou „pod nůž“ nějakého zastupitele, jak řekl pan prezident.