_635499904107539698.JPG&id=36788)
Jan Urban, Martin Bursík, Miroslava Němcová, Ivan Langer, Štěpán Kotrba, Karel Janeček, Miroslav Kalousek, Jan Graubner, Václav Žák, Petr Hampl, Karel Hvížďala či Hana Marvanová. I ti přispěli do seriálu ParlamentníchListů.cz, ve kterém osobnosti politického a společenského života bilancují dobu po listopadu '89. Kompletní seznam najdete ZDE.
V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny - dobré i ty špatné - podle vás přinesl České republice nový režim?
Měl jsem v té době 8 let. Více než politika mě v té době zajímalo, co budeme hrát venku na ulici. Rodiče nebyli ani v KSČ, ani v disentu. Proto budu k takto složité otázce přistupovat spíše s pokorou než s jednoznačnými soudy.
Sám o sobě nový režim nepřinesl nic. To je špatné uvažování. Režim a vláda nemůže nikomu nic dát, co jinému nesebere. Může ale nastavit podmínky. A ty podmínky právě vytváří buď prosperitu, nebo chudobu. Případně prosperitu některým a chudobu ostatním.
Jiný mladý politik hodnotící pro ParlamentníListy.cz polistopadový vývoj: Expředseda Pirátů Ivan Bartoš
U nás došlo k uvolnění svázaného hospodářství, otevřely se hranice, vláda přestala cenzurovat noviny a časopisy. Mohly znovu vzniknout staré organizace jako třeba Junák, Sokol a mnohé další. Svět se nám otevřel a my jemu. Uvolnila se tvořivost lidí. Kde je svoboda, tam je prosperita.
Vadí vám, že Zeman nepozval na oslavu 28. října některé univerzitní rektory?Anketa
Objevila se i mnohá negativa, to nelze zastírat. Přesto se máme lépe ve všech ohledech. Lidé si mohou dovolit daleko lepší auta, domy. Více zboží než dříve. Už jen to, kam průměrný občan jezdil na dovolenou kdysi a dnes ukazuje, že se jednoznačně máme lépe.
Otázkou dneška však je, jaký je trend a kam kráčíme dále.
Do jaké míry se česká společnost již vypořádala se svou komunistickou minulostí? A jak moc a v čem minulý režim ovlivňuje smýšlení českých občanů i dnes?
Řekl bych, že jen zčásti. Nedošlo k opravdové katarzi, mnozí vlivní za komunismu zůstali vlivní dosud, případně předali žezlo lidem ze své kliky. Teď už ale vinit komunisty za chyby posledních 25 let nemůžeme. Dopad autoritativního režimu, který deklaruje, že se o vše postará, však cítíme dodnes. Zůstal totiž zčásti ve školství (mizí přeci jen pomaleji), ve výuce a v myšlení mnohých.
Přichází také nostalgie, kdy lidé zapomínají realitu a pamatují více hesla. Jak prý bylo lépe, když všichni měli práci a nemuseli si v obchodech vybírat, jak jsme měli podivnou rovnost v bídě. Tato nostalgie je silná jednak u lidí, kteří si změnou režimu nepomohli, a také u lidí, kteří mají pocit, že největším problémem dneška je příliš plná lednička a „konzumní společnost“. Těm možná nedochází, že právě nedostatek zboží lidi vede k tomu, že se snaží urvat, co se dá, hodnoty nehodnoty.
Socialistická či komunistická společnost je ve své podstatě většinově brutálně materialistická. Jen hodně extrémní jedinci místo nedostatkových banánů shánějí filozofické traktáty ze zahraničí.
Stále častěji se objevují názory, že v prosinci 1989, kdy se rozhodovalo o budoucnosti této země, se mělo navázat na budování socialismu s lidskou tváří, což by mimochodem uvítala i většina čtenářů ParlamentníchListů.cz, kteří se takto vyjádřili v jedné z našich anket. Co k tomuto lze říci? Byla by tato cesta vhodná? Jak by dnes vypadala tato země, pokud by se tehdy přistoupilo k této variantě?
To je právě ta nostalgie. Socialismus s lidskou tváří nikde nefunguje déle, než zásoby nerostných surovin a zabavených majetků dovolí. Socialismus neodměňuje produkci a kreativitu a centrální plánování vytváří i při dobré vůli obrovské chyby. Socialistické elity nebyly nijak vlídnější, hodnější a už vůbec neukazovaly lidskou tvář.
Jak by vypadala země, kdyby zůstala socialistická, raději ani nechci popisovat. Příkladů zemí, které se zasekly v čase, je na světě více než dost.
Nevrátí se nám socialismus s lidskou tváří, ale socialismus s kapitalistickou tváří – ten už tu z poloviny máme, a větry z Bruselu (a nejen z Bruselu) ho nesou více a více.
Jak hodnotíte úlohu Václava Havla v procesu transformace země a jeho prezidentskou éru vůbec?
O mrtvých jen dobře. Necítím se povolán k tomuto říkat více. Je docela zajímavé, že pochvala Václava Havla je v některých kruzích automatickou vstupenkou do lepší společnosti. Ale každá země potřebuje mít nějaké mýty, a jsou lidé, kterým se lépe spí, když mají pocit, že patří k těm lepším, protože si jeden den v roce ohrnou kalhoty (https://cs-cz.facebook.com/DenVaclavaHavla). Někdo nosí šálu Sparty, jiný ohrnuté kalhoty, každému co jeho jest.
Jak se díváte na masovou privatizaci v první polovině 90. let? Řada kritiků dodnes tvrdí, že měla být provedena pomaleji, že se rozkradl majetek a položily se základy dnešní korupci.
Jistěže v některých podnicích došlo k úmyslnému vytunelování majetku vedením. V jiné formě se ale tohle dělo i za socialismu. Problém vlastníka a správce je tu vždy a i na Západě mívají občas velké kauzy (Enron), kdy dochází k něčemu podobnému. Nedokážu říci, zda takových případů mohlo být výrazně méně, kdybychom měli o pár zákonů v devadesátých letech více.
Myslím, že kdyby k privatizaci došlo výrazně pomaleji, tak by velmi mnoho majetku získali lidé, kteří by v tom mezidobí podniky ovládali. Někdo by to být musel. Pravděpodobně tehdejší elita disentu, jejich kamarádi a poradci. Ti byli jako jediní nenamočení s komunisty. Ta představa mi přijde tragikomická. Dobří herci totiž nemusí být dobří podnikatelé, ani náhodou.
Psali jsme:
Co by se stalo s Českou republikou, kdyby privatizace probíhala jiným způsobem?
Záleží jakým. Sousední Polsko si velké podniky nechalo v rukou státu déle a nezdá se, že by jim to zásadním způsobem dlouhodobě pomohlo. Opravdu nevím, zda by například privatizace přímo do zaměstnaneckých rukou dopadla výrazně lépe. Zpětně se zdá, že bylo mnoho jiných návrhů, ale v té době nebyly až tak propracované a z nějakých důvodů prohrály.
Co se mělo podle vás v porevolučních letech udělat jinak, lépe?
Během šokových období jdou dělat daleko hlubší změny. My jsme si tenkrát ponechali 40 % socialismu a ten nám teď nabírá sílu.
Státu a lidem napojených na jeho penězovody se ponechala příliš velká moc nad životy lidí. Typickým příkladem jsou důchody. Důchodci jsou nyní rukojmími a zcela závislými na vládě, co se týče penzí. To šlo změnit. Stát měl možnost prodejem majetku zajistit bezpečně důchody pro generaci stávající a nově začínajícím pracujícím mohl říci, že zabezpečení na stáří je už na nich. Nestalo se tak. Sanovaly se místo toho banky. Za 25 let jsme ztratili další generaci produktivních lidí, která mohla mít úspory řešeny jinak než byrokraty na ministerstvu.
Mohli jsme mít lidi nezávislé na tom, jak se rozhodne pan ministr financí přidat pár korun na důchodě! To mi přijde jako veliká tragédie a ztracená příležitost.
Také mohlo dojít k odstátnění vysokých škol. Mohli jsme se stát vedoucím státem Evropy v nových technologiích. Nedopadlo to tak a máme průměrné vysoké školy. Lidé, kteří chtějí něco dělat a k tomu jim stačí středoškolské vzdělání, tak dále platí na daních školné těm, kdo vystudují obskurní obory, jejichž jediným zaměstnavatelem je pak stát, případně nikdo. Tito lidé vůbec nedělají to, co vystudovali a mají titul pro titul. Ztracená léta. Zaplacená více těmi, kdo VŠ nemají. Důsledek centrálně plánovaného školství. Nemuselo to být.
Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?Anketa
Jak se díváte na varování, která zaznívají směrem k Andreji Babišovi? Zejména Miroslav Kalousek či Karel Schwarzenberg o něm hovoří jako o estébákovi, s nímž by mohl časem přijít zpět návrat komunismu. Jsou podle vás takovéto obavy opodstatněné? Jak se k těmto varováním stavíte?
Typická metoda politiků, zaměřit se na emoční spíše nepodstatnosti. Babiš útočil na padákového, korupčního Kalouska. Kalousek mu zase vrací, že je estébák. Jako děti na písku. Jen místo lopatiček a bábovek mávají ministerstvy, zákony a mohou ničit životy lidí.
To poslední, co Andrej Babiš potřebuje, je návrat komunismu. Je to mocný člověk, ovládá 1200 miliard korun státních výdajů + svůj koncern Agrofert. Už má Lidové noviny, tak k čemu Lidové milice? Má svůj koncern pevně v rukou, nechat si o něm hlasovat stranickými předáky opravdu nepotřebuje.
Největší nebezpečí pana Bude líp je dle mého jinde. Je to manažersky a mocensky schopný člověk. Na základě doporučení marketingových a PR agentur si vytvořil obraz hrdiny na bílém koni. On porazí zlo (Kalousky, Klause a korupčníky) vyhrnutím rukávů a jediným mávnutím volebního lístku! Pak v zemi zavládne mír, pořádek a všichni se budou míti dobře, pečení holubi poletí do huby. On to prostě za nás odmaká.
Neodmaká. Výborný vůdce ve svých firmách nemusí být dobrý vládce země. Protože jde o úplně jinou věc. Z kroků, které zatím vidíme, jde jasně vidět, že destrukce kreativní střední třídy bude pokračovat, protože její potřeby ministr financí příliš nepotřebuje chápat.
Pád iluze, že to někdo za nás zařídí a bude líp, bude smutný. Lidé budou znechuceni politikou ještě více. Buď ji úplně zavrhnou, nebo ji už konečně začnou brát vážně a půjdou hlouběji, protože politika mnohdy jejich životy zásadně ovlivňuje.
Ty, kteří ji začnou brát vážně a budou chtít, ať nám stát přestane házet klacky pod nohy a zbytečně řídit životy, rád uvítám ve Svobodných. Potřebujeme vás!
Psali jsme:
_635322113804471527.jpg&id=21444)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Kupka
