Václav Umlauf v osmdesátých letech pobýval kvůli šíření Charty 77 nuceně ve věznici na Borech. Proto se vyjadřuje i k nedávné amnestii. „Klausova amnestie je výhodná pro tuneláře a oligarchy, kteří tento stát vykradli,“ domnívá se.
Psali jsme:
K současné české ekonomické krizi říká: „Nemůžeme přece vysekat díry do vany a nechat odtékat národní bohatství naprosto vším – anonymními akciemi, anonymními společnostmi v daňových rájích. Stačí se podívat jak byl tunelovaný pražský dopravní podnik, a toto se děje ve stovkách případů po celé republice.“
Klause dnes média hystericky kritizují, přitom ho předtím dvacet let obdivovala
Povídání s Václavem Umlaufem začínáme na téma odcházejícího prezidenta Václava Klause, který se stal českým premiérem v roce 1992, takže českou politiku z vrcholných pozic výrazně ovlivňoval 21 let. „Teď je období, kdy všichni kopou do mrtvého psa. Najednou všichni Klause hystericky kritizují. Přičemž mnohá média ho po po většinu tohoto období obdivovala,“ vystihuje současnou realitu Umlauf. Což ovšem není případ Umlaufa, který byl ke Klausovi kritický permanentně. „Nyní je Klausův neoliberalismus v troskách. Snaží se svoji pozici obhájit,“ vysvětluje.
Klaus podle něj ukazuje bídu české politiky. „V žádné demokratické zemi se nemůže stát, aby jeden člověk řídil 20 let politiku. Což se u nás v osobě Václava Klause stalo,“ myslí si. „Vychoval celou řadu pravicových politiků – Nečase, Němcovou apod. Všichni na něm závisí. Na triku má kuponovou privatizaci, je symbolem, politickým i ekonomickým, celé éry. To je možné jen proto, že nikdo jiný neměl tolik průraznosti a přesvědčivosti,“ komentuje.
Nechává za sebou spálenou zemi
V době odchodu Václava Klause z vysoké politiky za sebou, podle Umlaufa, nechává spálenou zemi. „Stát je v troskách, zabíjí vlastní obyvatele vinou nekontrolovatelného působení mafií srostlých s politickými partajemi a jeho dluh začíná nezřízeně eskalovat,“ popisuje. „Klausovo oposmluvní a privatizační dědictví přineslo své trpké plody s tak nečekanou rychlostí, že zastihlo pana prezidenta-zakladatele ještě v aktivní funkci hlavy rozpadajícího se státu,“ pokračuje Umlauf.
Klausova amnestie je výhodná pro tuneláře, kteří tento stát vykradli
Václav Umlauf se za šíření Charty 77 ocitl v roce 1980 ve věznici na Borech, kde se setkal s Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem. Jako bývalý vězeň má tedy co říci k prezidentským amnestiím. Jak porovnává velkou amnestii Václava Havla zkraje roku 1990 a tu nedávnou Václava Klause o 23 let později? „V roce 1990 se měnil celý právní systém. Ve vězení sedělo spousta lidí za rozkrádání, za což byly drakonické tresty, mnohdy stejné jako za vraždu. Jednalo se tedy o výjimečnou amnestii, ale ne vzhledem k okolnostem,“ vzpomíná Umlauf. Motivy Havla jsou podle něj jasné. „Začínáme v demokratickém státě a lidé mají dostat novou šanci,“ míní.
Psali jsme:
Klausova amnestie, podle něj, přichází ve zcela jiné situaci. „Chápal bych i vzhledem k přeplněnosti věznic amnestii dvouletou. Nikdo ale nemůže pochopit amnestování procesů, které běží více jak osm let. Týká se to i tunelářů s miliardovými rozkrádačkami, kteří nebyli právoplatně odsouzeni. Řekl vlastně – Vy jste nevinní, protože vaše procesy se táhnou příliš dlouho. Což je neslýchané z hlediska práva, protože předjímá, že jsou nevinní. A zrovna u tohoto typu lidí je známo, že tomu tak není,“ objasňuje. Další důležitou věcí je, že poškození lidé se nemohou domoci svého práva o náhradu škody. „Klausova amnestie je výhodná pro tuneláře a oligarchy, kteří tento stát vykradli,“ domnívá se.
Krize pravice – z její ekonomiky dluhů těží pouze jedno oligarchické procento populace
Václav Klaus je otec zakladatel občanské demokratické strany, se kterou to po několika prohraných volbách nevypadá dobře. „Vidím krizi pravice i levice. Na pravici vsadili na neoliberální krédo ekonomiky, a to je ekonomika dluhů. A ta nemůže dojít k jinému scénáři, než k řeckému,“ myslí si.
Abychom se přiblížili k ekonomice německé, musela by u nás být už dávno jiná politika danění, vztahu ke kapitálu. „Nemůžeme přece vysekat díry do vany a nechat odtékat národní bohatství naprosto vším – anonymními akciemi, anonymními společnostmi. Stačí se podívat, jak byl tunelovaný pražský dopravní podnik, a toto se děje ve stovkách případů po celé republice,“ uvádí. Z této ekonomiky dluhů těží pouze jedno oligarchické procento populace. „Když je strana klientelistická, má to jako svoji ideologii, velice těžce může přehodit kormidlo na budování moderního státu typu Německa – to znamená společnost práva a pořádku, spravedlivě progresivního danění, zákona, který platí pro všechny,“ vysvětluje.
Stejná krize ale, dle jeho názoru, panuje i v ČSSD. „Klientelistické skupiny napojené na kraje se chovají stejně. Jde o tichou formu oposmlouvy. Partajní oligarchie chce totéž napříč stranami,“ říká Umlauf. Část vedení sociálních demokratů však podle Umlaufa ještě na nějaké ideje věří. Jako příklad uvádí syna svého spoluvězně Jiřího Dienstbiera. „Ten má čistý štít a v Praze se nenechal zatáhnout do různých machinací,“ vypozoroval.
Musí přijít nová politická generace
Krize českých stran na pravici a levici způsobuje, že se nedrží ani toho základního, tedy svých ideologií. „Pak by aspoň byly čitelné a přehledné a věděli bychom, co chtějí. Přitom v krizi jsou i samotné ideologie vzniklé v 19. století,“ zmiňuje.
Psali jsme:
Starší generace politiků, která založila současný oligarchický a klientelistický systém, pomalu, ale jistě, odchází. Podle Umlaufa jsou nyní dvě možnosti. Nová generace politiků vstoupí do zavedených stran a svede tu trochu donkichotský boj, aby se strana vrátila ke svým ideálům. Jako třeba v ČSSD právě Jiří Dienstbier. „Věřím tomu, že takoví lidé jsou i v ODS, i když asi spíše na nižších úrovních,“ upozorňuje. Druhou – a pravděpodobnější – možností je, že vznikne nová politická reprezentace odspodu. „Lidé, kteří se prosadili v místní politice a jsou známí jako slušní,“ konstatuje.
Zpackané církevní restituce
Václav Umlauf je také jezuitských knězem. Nelze se ho tedy nezeptat na žhavé téma církevních restitucích. I v tomto případě nesouzní jeho názory s hlavním církevním proudem. Je k nim značně kritický. „Kdo seje vítr, sklízí bouři, vlastně církevní restituce. Ve špatně zpolitizovaném Česku od revoluce neběží spor o nic jiného, než o majetek a zlodějny. Stejná politická reprezentace a recyklovaní hoši, co spolu mluví, rozdávají ze státního jednou tomu, podruhé onomu. Nyní řešili skutečný problém. Vyrovnání s českou minulostí. Vládní koalice tento problém zpackala společně s církvemi,“ popisuje Umlauf.
„Proč k narovnání s diecézemi nedošlo už v roce 1990, jako tomu bylo v případě řádů? A je možné pominout polovinu politické reprezentace a domlouvat se na vydání stamiliardového majetku a finančního narovnání jen s vládními stranami?“ ptá se Umlauf.
„Jsem proti privatizaci církevního majetku. Ať ho spravuje nadace spravovaná státem. Co se týče platů – co je kněžská služba, bychom si měli hradit sami společně s věřícími. Ale různé sociální služby, které provádíme, by nám měl platit stát,“ domnívá se Umlauf.
Psali jsme:
.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
