V souvislosti s úderem USA, Velké Británie a Francie v Sýrii, který byl reakcí na chemický útok ve městě Dumá, se ukázalo, že zahraniční politika České republiky je trochu nejasná, protože část politiků, vedle opozičních stran i ministři zahraničí a obrany v demisi Martin Stropnický a Karla Šlechtová, vítala vojenský zásah našich spojenců, ale druhá část politiků včetně prezidenta Miloše Zemana ho poměrně ostře odsoudila. Jak se na tuhle zvláštní rozpolcenost české politiky díváte?

Je to zvláštní pozice. Já už jsem říkal před volbami, že je potřeba, aby Česká republika vystupovala jednotně. Dnes jednotně nevystupují ani jednotliví ministři. Jeden ministr říká, že o úderu věděl, druhý říká, že o něm nevěděl. Není to dobře. Myslím, že vzhledem k historickým vazbám bychom měli mít k Sýrii neutrální postoj, navíc je tam naše ambasáda, máme velmi dobré vzájemné vztahy. Žádný vojenský úder zvnějšku nezlepší situaci v žádné zemi, natož v Sýrii.

Ale nešlo spíš o varování? Úder byl spíš symbolický, nedošlo k žádným lidským obětem, takže bylo určitě předem upozorněno i Rusko, aby se USA vyvarovaly střetu s ruskou armádou.

Máte pravdu, ale měla by se ctít Charta OSN a veškeré operace tohoto typu by buď měly být v rámci OSN nebo minimálně by měly být projednány. I když se jí účastnilo několik členských zemí NATO, šlo o individuální operaci. A Sýrii musíme pořád vnímat jako suverénní stát. Nehledě na to, když nastane taková věc, jako je podezření na použití chemických látek, tak první věc, která se musí udělat, je důkladné prošetření. Pak by teprve měly následovat nějaké sankce nebo další kroky.

Vy jste mluvil o Chartě OSN, ale ukazuje se, že Rada bezpečnosti OSN se ukazuje jako nefunkční vzhledem k právu veta některých zemí, například Ruska, jak se stalo v tomto případě. Navíc Rusové i syrská armáda dlouho znemožňovaly přístup nezávislých vyšetřovatelů do města Dumá, aby mohli prošetřit použití chemických zbraní. Není pak těžké získat přesvědčivé stoprocentní důkazy?

Samozřejmě, že to je těžké. V životě není nic jednoduché. To je stejné, jako kdybychom měli podezřelého a odsoudili ho, aniž by byl soud. Taky můžeme říkat, že někdo protahuje soudy, vymýšlí si, ale jednou je tady nějaký proces a ten by se měl ctít. Pak vzniká nedůvěra. Byly tam opravdu použity chemické zbraně? Nebyla to jen záminka? Je tady spousta otazníků. A teď nemluvím o sobě, mluvím o veřejnosti. Veřejnost díky tomu, že nebyly podány žádné důkazy, že tam bylo jen nějaké podezření, přestává věřit jak západním politickým lídrům, tak i našim. A to není dobře. Tak vzniká podhoubí pro růst nějakých extrémistických stran nebo dochází k destabilizaci. Důvěra je jedním ze základních pilířů demokracie, když není, společnost se sama rozkládá.