Může kauza s únosem syna Andreje Babiše znamenat miliardářův konec v pozici premiéra a měl by skončit? „On by měl skončit už kvůli jiným věcem, než je ta, kterou teď paní Slonková s kolegou předložila veřejnosti,“ myslí si John Bok. Způsob, jakým oba novináři pořídili nahrávku s Babišovým synem, se mu ale hrubě nelíbí. „To, jakým způsobem to udělali, mi připomíná paparazzi. Můžeme tomu Babišovu synovi věřit, protože ačkoli je pod prášky, nevypadá to, že by měl sníženou inteligenci, ale vadí mi, že bez ohlášení, bez žádosti o setkání a bez těchto běžných věcí, které normálně patří nejenom ke slušnému lidskému chování, ale také k etickým normám novináře. Oni si z toho udělali detektivku, natočili si film, část toho je hraná. Má nás to přesvědčit o autenticitě, přičemž jediné autentické je to, že použijí ty brýle, kdy on neví, že je natáčen,“ stěžuje si Bok. Babišův syn mu chováním na nahrávce připomíná menší dítě. „To, co ti novináři provedli, mi přijde spíše, jako že se zviditelnili, jací jsou to šikulové a frajeři a obránci demokracie. On se bojí a oni ho odkryjí,“ ptal se udivený Bok. „Když tomuhle budeme tleskat a budeme nadšení, tak je to cesta do pekla,“ dodal ještě.
Co soudíte o Miroslavu Kalouskovi?Anketa
„Jsme vzrušeni z toho, že Babiš vlastní média. No ale v tom ho předběhl Berlusconi v Itálii! Ten také vlastnil média, vlastnil dokonce několik velkých televizí. Dopouštěl se také ekonomických a politických nemravností a vybudoval taky takové extrémní politické společenství, nakonec měl ale problém s lehkými dívkami a jediným výsledkem bylo, že byl přijímán jako mezinárodně uznávaný politik a předseda italské vlády,“ připomíná Bok a dodává, že současné směřování společnosti považuje za paranoidní.
„Všechno kolem Babiše se teď motá díky tomu, že paní Slonková a pan Kubík dosáhli takového v uvozovkách dokumentu a pak to zveřejnili. A i kdyby jim to mladý pan Babiš dodatečně povolil, jak je tam vidět, tak ona si mu řekne o e-mailovou adresu a on jí ji poskytne, protože se chtěl dozvědět nějaké nové informace,“ zpřesnil Bok svůj pohled na práci obou novinářů.
Fotogalerie: - Kuberovo vítězství
Co se týče osoby Andreje Babiše, použil John Bok srovnání s prezidentem Milošem Zemanem. „Co se těch dvou pánů týče, já to u těchto lidí, u pana inženýra Zemana, moc neprožívám. Já k tomu vždy jen řeknu svůj názor, že žijeme v nějakém čase a prostoru. A už jsem se naučil, že oni přicházejí a odcházejí. Někdy to trvá déle. Komunisti tady byli čtyřicet let a byli hrozní, ale nakonec i oni odešli. Stálo to nejeden lidský život, ale odešli,“ vzpomíná Bok.
„Věřím tomu, že i pan inženýr z Hradu časem odejde, buďto dřív, nebo později. V případě pana Babiše záleží, jak se bude chovat společnost,“ zapřemýšlel Bok a vrátil se k tématu Islandu, kde si lidé v parlamentních volbách zvolili takovou politickou reprezentaci, která ze země doslova vymetla politický establishment. „Lidé přicházejí a odcházejí,“ podotkl Bok na závěr své odpovědi na otázky. Padla tedy česká politická kultura touto kauzou na samotné dno? John Bok si to nemyslí, i bývalí premiéři měli podobných přehmatů více než dost.
„Tak, jak byla odstraněna vláda ODS a Nečase, což je svým způsobem zasloužilé pro to, jak se chovali a které problémy to generuje, ale můžeme to vídat i dnes. A můžeme se klidně domnívat, že to někdo zneužije konspiračně, že to teď někomu vyhovuje, nebo že to dokonce někdo instruoval,“ varoval Bok.
V otázce případného pádu vlády má John Bok jasno. Díky svým pravomocem by se dominantním hráčem stal prezident Miloš Zeman, který má právo pojmenovat například nové advokáty. Vláda podle něj není všemocná, protože do hry mnohdy vstupují jak Parlament, tak Senát. „Neřekl bych, že úroveň české politiky klesá až do gangsterismu, ale do hrubého bulváru ano,“ míní Bok.
„Tady se rvou dva psi,“ řekl Bok s odkazem na tábor kolem premiéra Andreje Babiše a na tábor jeho odpůrců. „Většinou jeden prohraje a druhý vyhraje, ale tady to škodí naší celé společnosti. To, jestli vyhraje jeden z těch psů, pro mě není rozhodující, pro mě je znepokojující, že ať už vyhraje ten, nebo onen, ten proces a způsob opravdu deklasuje politiku v naší zemi,“ mrzí Boka.
Je možné, že kauza se synem Andreje Babiše bude natolik průlomovou záležitostí, že dokáže snížit preference doposud zcela teflonového premiéra České republiky, nebo mu občané odpustí? „Ti, co ho volí a mají ho rádi, budou naštvaní z toho způsobu, jakým to bylo udělané, že do toho zatáhli jeho syna. Teď nějaký komentátor napsal, že i když je ten člověk psychicky nemocný, že není důvod mu nevěřit. Ale já mu věřím! Jen konstatuji, že je nemravné a hnusné, když člověka, který se bojí, který je labilní, který je pod prášky, vystaví takovéto situaci,“ rozčílil se Bok. Podle něj naopak tato kauza může Babišovi přihrát nové voliče.
„To, co bylo, už mu dávno mělo zlomit vaz. Podívejte se, jak dlouho se táhne ta kauza Čapího hnízda,“ řekl John Bok a připomněl také odchod Michala Murína z pozice šéfa GIBS. „Má to už gangsterské kontury,“ dodal Bok.
„Místo toho, abychom se zabývali tím, jak je to opravdu absurdní… tenhle člověk vlastní média, expanduje, bohatne každým dnem a bohatne dokonce z evropských dotací na všechno možné, na řepku olejnou, na zaměstnanost, protože on na podzim propustí lidi a na jaře je přijme, vždyť co by ti traktoristé a kombajnisté dělali v zimě? On je nebude zaměstnávat, jen aby se v zimě poflakovali v dílnách. Všichni tito lidé jdou zase normálně na Úřad práce. Na jaře je zase přijme a dostane na to dotace z Evropské unie. Nikdo o tom nepíše! Získává peníze přes dceřiné firmy. To jsou všechno neuvěřitelné věci,“ vypočítává John Bok raději seznam problémů, které ve spojení s osobou Andreje Babiše považuje za klíčové.
„Novináři o tom nepíšou, žádná Česká televize, než občas někdo na internetu. A Wollner, ti si z toho zase udělají trafiku. To není způsob, aby se něco změnilo a aby si pan Babiš uvědomil, že tohle není jeho fabrika a občané nejsou jeho zaměstnanci,“ řekl Bok a nakreslil paralelu k výspě demokracie – USA: „Nixon, když nechtěl být zavřený, tak taky musel odejít. Clinton byl vyšetřován za laškování s nějakou brigádnicí v Bílém domě. A tady se prostě nic neděje. Existuje obava, že tady nefunguje právní systém. Není to o mafii, je to o klientelismu,“ vysvětluje Bok.
„Formálně jsme státem právním a demokratickým, ale do demokratického a právního státu máme přece jenom jaksi trošku dál, než jsme si mysleli. Protože to, že máme svobodné volby… no, to jsme de facto také měli za totality, nebo jsou v Putinově Rusku. To přece není podstatné. Pro mě je důležité, že tím, jaké tady máme zřízení, že máme svobodu a že toto mohu beztrestně říkat,“ pokračoval Bok.
„Babiše vyprodukovali ti, kteří do té doby vládli. Všechny ty politické strany jako ODS a ČSSD dostaly na budník a sociální demokracie dostává teď ještě víc na budník. Je mi to líto, ale když to vezmete až cynicky, tak si to zaslouží. Jak k tomu přijdeme my, že? My, kteří se snažíme v každodennosti plnit své úkoly a svou občanskou angažovanost, odevzdáváme jim své hlasy a oni výsledkem udělají to, že to dotáhnou do bodu, kdy máme pana ministerského předsedu, který je trestně stíhán, a dějí se kolem toho věci, které deklasují celou naši společnost,“ řekl Bok na adresu tradičních stran, které podle něj Babiše stvořily.
Převážně mezi příznivci Miloše Zemana a Andreje Babiše kolují teorie, že celou kauzu s Babišem mladším má na svědomí kooperace některých novinářů s lidmi, kteří by se zjednodušeně dali označit za „pražskou kavárnu“. Cílem prý má být spuštění dalších demonstrací u příležitosti výročí 17. listopadu a následné vyvolání vládní krize. John Bok se ovšem takovým teoriím jen směje. „Co je to vlastně ‚pražská kavárna‘? Jsem já také její součástí, když jsem bývalý disident, přítel a ochranka Vaška Havla, člověk, který kritizuje pana prezidenta, i když já mu neříkám ‚pan prezident‘, ale ‚inženýr Zeman‘. Kritizuji lidi, kteří zneužívají svého postavení, a je jedno, jestli jsou z ČSSD, ODS, KDU-ČSL nebo z ANO,“ popisuje Bok.
„Nemyslím si, že to je spiknutí novinářů, ale určitě se část novinářů angažuje politickým způsobem, který by byl legitimní, kdyby to bylo jako v New York Times, kde význační novináři píší a poukazují na věci. Ale ne když se ty věci bulvarizují a když se indoktrinuje společnost tím, že já to nějak vidím, a tak to je, stejně jako to udělali s tím mladým Babišem. To je pro mě prostě bulvár. To je nebezpečné,“ varuje Bok.
„K tomu 17. listopadu, já si myslím, že to bude spontánní, já znám některé ty lidi, kteří organizovali třeba už ty červené trenýrky. To je projev nespokojených lidí, kteří nechtějí být v politických stranách, dají se dohromady a spousta z nich jsou mladí lidé. Třeba když měli ty červené kartičky, já v té době byl v Pardubicích, tak lidé ty červené kartičky vytáhli i tam. A pak jsem se dozvěděl, že veškerá ta akce, ti mladí lidé, kteří vydělávají peníze, protože mají třeba IT společnosti, třeba Jakub Pitron, tak je to stálo sakumprásk pár tisíc korun,“ vzpomněl Bok na protestní akce namířené proti prezidentu Miloši Zemanovi v listopadu 2014. Skupiny, jako například Milion chvilek pro demokracii, jsou podle Boka na internetu přístupné naprosto všem, lze tak jejich princip dobrovolnosti kdykoli zkontrolovat.
„To je pohyb, který se podařil na Islandu. Islanďané to měli trochu jednodušší, protože nás je deset milionů a jich je pár set tisíc. A při takovém počtu se ty věci daří lépe. Prostě to značení ‚kavárna‘ mi připadá stupidní, zjednodušující a účelové. Ano, já mám hrozně rád kavárny a kávu. Mám spousty přátel, se kterými se setkávám v kavárnách, protože to je přirozené. Dělali jsme to už za disentu. Scházeli jsme se ve Slavii a vedle u stolu seděli estébáci, protože nás kontrolovali,“ pokračoval Bok dál v demontáži označení „pražská kavárna“.
Nynější divoké situace se nejspíše pokusí využít Tomio Okamura k tomu, aby se dostal do vlády, kde chce nahradit ČSSD. „Může se mu to povést, protože budou mít podporu toho na hradě. Aby někdo jmenoval vládu, tak na doporučení toho, kdo bude vybrán panem Zemanem. On jim pak požehná a jako podmínku dá, že si tam našoupe své chlapce. Ti dostanou trafiku jako třeba nynější šéf České národní banky,“ řekl Bok v narážce na Jiřího Rusnoka. „Ten byl za prvé s panem Zemanem ve stejné straně, pak byl ministrem financí a následně se stal předsedou vlády, sice naskok, ale stal. Nechci zpochybňovat jeho schopnosti, protože i odborníci říkají, že nynější šéf ČNB je profesionál, ale politicky je pro mě prostitut,“ pokračoval Bok s dovětkem, že u řady jmen z tehdejšího Rusnokova technokratického kabinetu lze pochybovat o jejich dostatečné odbornosti. „Spíše to byli pohůnci pana inženýra Zemana,“ dodal Bok.
„V dané konstelaci, kdyby se opravdu podařilo položit tuto vládu… i když socani říkají, že když by ty problémy už byly vážné, že o tom budou uvažovat, nebudou o tom uvažovat. Ty trafiky dělají dobře. Oni si myslí, že udělali kus velké práce. A budou klidně dál jako prostituti s tím Babišem na jedné lodi, ač jsou to druhořadí otloukánci. Jejich předseda, který nikdy nedělal bezpečnostní věci, je ministrem vnitra. Víte, jsou to takové Kuťálkovice,“ byl John Bok poměrně příkrý ve svém hodnocení současné ČSSD, které podle něj jde hlavně o trafiky.
„To, že tahle země funguje a lidé žijí v blahobytu, přece není vyloženě zásluhou této vlády. Je to otázka ekonomického růstu, máme spoustu pracovitých a šikovných lidí, i díky tomu, že jsme napojeni na tržní systém EU a Německa, a nikoli Číny a Ruska. Máme prostor svobody, i když ho limitují různá stupidní nařízení a zákony a komplikují lidem jejich tvořivost a snahu,“ pochválil John Bok český národ. „Pro mě je blahobyt pocit duše, a ne břicha,“ dodal.
A jaký průběh oslav 17. listopadu by si John Bok přál? Je podle něj namístě je spojit s protesty vůči současné politické garnituře v čele s Milošem Zemanem a Andrejem Babišem? „Nevím, jestli je to vhodné, ale děje se to všude na světě. Jakmile je někde taková akce, která zviditelňuje a připomíná důležité historické okamžiky, tak lidé, když nemají jinou možnost, této situace využijí, protože jim to zákon nezakazuje. Jestli to je důstojné, nebo ne, to si neumím moc představit. Zároveň si neumím představit že je důstojné, když 17. listopadu pan inženýr Zeman s krajním xenofobem, panem Konvičkou, který rozumí motýlům nebo broukům, vystoupí na akademické půdě na výročí 17. listopadu a předkládá tam věci, které jsou urážlivé, tak se nemůže divit, že na něj občané házejí rajčata a vajíčka. To se dělo i ve starém Řecku! Když tehdy řečník říkal pitomosti, také po něm něco házeli,“ připomněl John Bok pro změnu události z oslav v roce 2015, kdy se na pódiu na pražském Albertově vedle sebe objevili Miloš Zeman a Martin Konvička.
„Tato země patří občanům, a ne politikům. Ti, co dostanou funkci, přece nejsou bozi, oni jsou našimi služebníky. Bylo jim výběrem dáno, aby sloužili tak, jak to slibují. A když se potom chovají, s prominutím, jako pitomci, tak co lze potom čekat? Arogance není ta nejlepší cesta, jak získávat lidi. A já si myslím, že pan Babiš i pan Zeman se chovají arogantně, nadřazeně, ignorantsky, snižují ty s odlišným názorem,“ reagoval John Bok na oba vedoucí představitele země.
„Já souhlasím s panem inženýrem Klausem, že občas jsou novináři obtížní, a dokonce i nevychovaní, protože když já odpovím na nějakou otázku a já na ni uceleně odpovím a oni mě pak nutí, abych na ni odpověděl ještě jinak, tak už je to pak v podstatě hon na čarodějnice,“ přešel Bok plynule ke stavu českých médií. „To mi vždycky vadilo. Musím říct, že i když mnoho mých přátel mi vždycky vytýká, že dávám své odpovědi ParlamentnímListům.cz, neboť jste fejkoví, tak já říkám, že je to moje svobodné právo, a řekněte mi, které noviny mě oslovily, abych odpověděl. Můžu tak něco říct,“ dodal Bok a poznamenal, že se často v diskusích pod svými rozhovory na serveru ParlamentníchListů.cz setkává s tím, že jej čtenáři urážejí.
„Ale mně to nevadí, já naopak tvrdím, že to je zdravé, protože je zbavím jejich žluče, alespoň si to mají na kom vylít. Já jim vlastně prokazuji službu. Ale pak to také čtou lidé, například moje letitá, kultivovaná přítelkyně, která nahrává audioknihy pro nevidomé, a ta mi vždy volá ‚Johnečku, ty jsi to tak nádherně řekl, já si to vždycky přečtu‘, ale jinak vůbec není čtenářkou ParlamentníchListů.cz, je k nim kritická. Já nemusím pana Soukupa a Barrandov, už z toho důvodu těch rozhovorů s panem inženýrem a různé jiné věci, nicméně on nám nabídl, abychom ve věci pana Kramného a Nečesaného přišli a řekli to, jak to je,“ vzpomíná John Bok, ředitel Spolku Šalamoun, který se snaží pomáhat v případech, kdy je podezření na chybné vyšetřování nebo rozhodování soudní moci, na svou zkušenost s Jaromírem Soukupem a jím vlastněnou televizí Barrandov.
„On nás nemanipuloval, nikam nás netlačil! A nedávno byl pořad ve věci pana Kramného a Soukup řekl, že měl v poslední době největší sledovanost. A také se najednou ozývají lidé díky tomu, co jsme řekli skrze ten Barrandov. To neudělala žádná česká televize, dokonce ani solidní média, dokonce nás ani nepustili do DVTV. Výsledek – nic. Wollner – nic. Jestli je to nezajímá, nevím. A upřímně, to nezajímá ani mě. Jen to ukazuje, jací jsou. A že jim je jedno, že tu je kauza, která dokazuje, že tu dochází k justičním zločinům,“ mrzí Johna Boka.
„Na spoustu věcí bych se tam dívat nemohl,“ uzavírá John Bok svůj pohled na televizi Barrandov. „Ale protože odmítám být pokrytec, tak musím říci, že tak jako on, tak i v případě ParlamentníchListů.cz, a to vás nechválím, je tam více spektrálnosti, i když třeba některá spektrálnost je ve větší míře a silnější než ta, kterou bych jaksi já volil, ale v každém případě jak TV Barrandov, tak i ParlamentníListy.cz mě již léta oslovují, a ačkoli se občas někde něco splete, například překlep, tak se nezlobím, není to úmyslně. Ale to podstatné tam bylo řečeno a vyvolalo to, co to vyvolat mělo. A to mi bohatě stačí. Nepřipadám si, že jsem důležitý. Myslím si ale, že jsem udělal se Spolkem Šalamoun kus dobré práce a mám co říci. Snažím se být objektivní a soudný, i když jsem možná příliš vyhraněný vůči některým věcem, které nespolknu a spolknout nemohu,“ rozloučil se John Bok svým pohledem na některá z českých médií.
Fotogalerie: - Kuberovo vítězství
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
