Výročí 21. srpna si lidé na mnoha místech země připomenou pietními akcemi. Co by mělo, a to nejen na nich, v souvislosti s událostmi roku 1968 především zaznít?

Že lidé, jimž v politice nejde o posty a prachy, si už nesmějí vjet do vlasů tak jako koncem 60. let. A stát se tak nejen hříčkou konfrontace, v níž tahají za drátky velmoci, ale ve finále i nízkých pudů těch, komu jde právě jen o ty posty a prachy. Tehdy to, což se teď zatlouká, začalo honem na „novotnovce“ („konzervy“ atd. atp.) a vyústilo v prověrky z prahu 70. let. Obojí odskákala i spousta lidí, kteří si to nezasloužili. Mnohdy právě rukama, jež na to měly mizivé morální právo. Většina těch, koho rozdělil střet „o věc,“ a ve jménu lidských práv, a ne parazitního mamonu, se do té pasti už naštěstí nehrne. Dnes táhnou za jeden provaz stále víc. A to je skvělá zpráva.  

Komu by ta slova měla především patřit? Mladé generaci, pro niž to může být jen pár stránek v učebnici dějepisu a příliš se o to ani nezajímá, nebo pro ty, kteří si vpád pěti armád zemí Varšavské smlouvy z dětství a mládí pamatují?

Pravdu o konci 60. let si zaslouží všechny ročníky. V celém kontextu doby, zbaveném dvojího metru. Ten vyhovuje jen hrstce poturčenců.

Považujete za dostatečné, jak se k tomuto tragickému výročí staví a jak se k němu vyjadřuje česká politická reprezentace?