K ruskému odchodu ze Sýrie... Mnozí čtenáři se naštvaně ptají, jak může Rusko odejít, když nebyl splněn základní „mission objective“: Zničení Daeše. Vy oproti tomu tvrdíte, že Asad ovládá území, na němž žije 85 % populace. Kde je tedy vojensko-strategická pravda? Jinak, Kurdové míní vyhlásit vlastní stát, přičemž vyhlášení ještě neznamená uznání. Zároveň jste psala o tom, že Rusové ze Sýrie „odcházejí-neodcházejí“... jak tedy? A bavme se též, prosím, konkrétně: Co bitva o Aleppo, ve které bojuje Asad, Kurdové, Daeš i další?
Vezmu tu záplavu otázek popořadě. Putin loni v říjnu, pár dní po začátku bombardování, prohlásil, že ruským cílem je „stabilizovat zákonnou moc a vytvořit podmínky pro hledání politického kompromisu“, což rozvinul slovy: „Pokud syrská armáda prokáže svou životaschopnost, připravenost bojovat proti terorismu, pak budou možnosti pro dosažení politického kompromisu vyšší.“ O Daeši nepadlo ani slovo, tudíž Rusko svých cílů už dosáhlo: stabilizovalo pozici Asadova režimu na drtivé části obydleného území Sýrie tím, že pomohlo rozšířit jím kontrolované území o 10 tisíc kilometrů, vrátilo pod vládu Damašku přes 400 měst a vesnic, zlikvidovalo na dva tisíce džihádistů z Ruska, kteří se mohli vrátit domů na Kavkaz, současně zabránilo Západu zkusit si další „změnu režimu“ s dalšími katastrofálními důsledky, a navíc se zkouší vyhnout americké zkušenosti „zabřednutí“ do vleklých blízkovýchodních konfliktů…
K tomu je důležité mít na paměti, že ruský odsun je odsunem jen v uvozovkách, protože Kreml vágně mluví o stažení „významné části“ sil, a bůh suď, co to v praxi znamená. Je to opravdu kopírování takového toho amerického (ne)odchodu z Afghánistánu, kdy se určitá část sil stáhne a další zůstávají a „dělejte, jako bychom tu vůbec nebyli“. Takže zatímco první piloty kdesi ve Voroněži už při návratu vítali teatrálně chlebem a solí, na ruské letecké základně Hmejmím v Sýrii se objevily nové bitevní vrtulníky a bombardéry útočily na pozice Daeše u Palmýry. K tomu Rusko navrhlo Spojeným státům společný postup při dobytí Rakká, syrské „metropole“ Daeše. Americké straně se tak nabízí získat aspoň nějaký vavřín v boji proti terorismu v Sýrii, ale odpověď Washingtonu zatím není známa. Ministr zahraničí John Kerry ale příští týden letí do Moskvy, takže pak bude možná jasněji. Nicméně, obecně platí, že válka proti Islámskému státu, Al-Káidě a ostatním, kdo se nepřidali k „příměří“, pokračuje.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml