Jurečka sleze z traktoru rovnou na MPSV, to bude jízda. Ten solární baron byla jen první ochutnávka nové vlády, obává se Jan Veleba

04.12.2021 11:51 | Rozhovor

„Obávám se, že se zlepšení nedočkáme, že dál budou narůstat dovozy potravin a že ty potraviny budou dražší a pan Fiala si ještě vzpomene na svoje hesla o ‚Babišově drahotě‘,“ říká bývalý prezident Agrární komory Jan Veleba a mluví o „ťafce“ od nadcházející vlády. Navržení Michalika na post ministra označil za „nevídanou drzost“. Přiznal také zklamání z Jurečky. Promluvil i o pomluvách nejen v souvislosti se svou osobou, ale také s prezidentem. „Slinty hlupáků o jeho konzumaci becherovky,“ říká. A prozradil, co ví od uznávaného lékaře. „Otravujete zde ovzduší a ničíte tuto zemi,“ vzkazuje předsedovi Senátu. Přiložil také reakci člena představenstva Agrární komory Jindřicha Šnejdrly ohledně situace v zemědělství.

Jurečka sleze z traktoru rovnou na MPSV, to bude jízda. Ten solární baron byla jen první ochutnávka nové vlády, obává se Jan Veleba
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Veleba

Anketa

Bude nakonec od března 2022 povinné očkování? Třeba i jen vybraných skupin.

11%
86%
hlasovalo: 11434 lidí

Prezident Zeman jmenoval premiérem Petra Fialu. O nových ministrech se jedná. Co říkáte na jména, která byla zatím představena a co říci na původní návrh, že by byl ministrem Věslav Michalik, který nakonec sám „odstoupil“?

Nejsem politický komentátor ani novinář, nicméně politika mne zajímala od jinošských let – nikdy jsem nečetl jenom zadní stránku novin, tedy sport, ale noviny celé. Nakonec na závěr své aktivní kariéry jsem strávil jedno volební období v Senátu a tak se o politiku zajímám intenzívně i nyní a rád na vaše otázky řeknu svůj názor.

Pokud se týká zatím v médiích uvedené sestavy budoucí nové vlády, tak nemohu než souhlasit s prvním hodnocením pana prezidenta, který vyslovil podezření, že někteří budoucí ministři svému resortu nerozumí, protože v něm nikdy nepracovali. To považuji za geniální poznámku, nicméně počkejme si, až nová vláda začne pracovat. Jak to může dopadat, to ukázal premiér Fiala, když spolkl suverénovi Rakušanovi první návrh pro naši ekonomiku docela klíčové pozice ministra průmyslu a obchodu se jménem Věslav Michalik. Navrhnout na klíčové ministerstvo solárního barona a hlavu rodiny, která má finanční rodinné firmy v daňových rájích na Kypru, tak to je tedy opravdu nevídaná drzost. Naštěstí ale solární baron Michalik pod tlakem veřejnosti a médií odstoupil.

Místo dlouhých rozborů dovolte, abych čtenářům Parlamentních listů, tohoto stále masovějšího média, v krátkosti na konkrétním příkladu uvedl, co tyto solární elektrárny pro náš průmysl „přinášejí“.

V podhůří Šumavy na okraji města Volary stál jeden z největších závodů na zpracování odpadního smrkového dřeva v Evropě. Dřevotřískárna, která jela na tři směny, zaměstnávala přes 500 zaměstnanců a vyráběla polotovar pro nábytkářský průmysl. Jako surovinu využívala méně kvalitní dřevo ze Šumavy, přičemž tenkrát ho bylo proti dnešku minimum, lesy ještě nebyly zničeny kůrovcem. Člověk by řekl, logické využití přírodních zdrojů s následným zhodnocením s vysokou přidanou hodnotou. To je ale minulost. Nastoupili solární baroni, výhodný zákon, který jim přihrál finanční zdroje, a začal celostátní tunel. Zmíněný závod na zpracování méně kvalitního dřeva a výrobu dřevotřísky byl zbourán a jeho místo osazeno solárními panely. Tehdejšími investory a majiteli sluneční elektrárny ve Volarech byli dva nejmenovaní politici z těch nejvyšších pater, členové politické strany, která se právě teď dostává znovu k lizu. Odpadní dřevo vyvážíme do sousedního Rakouska a do Německa a z něho vyrobené zboží, mimo jiné nábytek, dovážíme zpět. Dalšího komentáře myslím není třeba, závěr nechť si udělá každý sám.

Abych ale uzavřel vaši první otázku, uvedu druhý příklad. Jestliže strana, Piráti, kteří docílili ani ne dvě procenta hlasů a mají pouhé čtyři poslance, budou v rodící se vládě, kde jim jsou rezervována tři ministerská křesla, tak nemohu si pomoct, to je pro širokou veřejnost volební podvod a velký faul pro demokracii. Slyším to kolem sebe od lidí, voličů, denně a obávám se, že toto nelze skousnout a je lhostejné, jakými krasořečmi to bude hájit premiér Fiala. To občané zkrátka nevezmou, s tím se nesmíří.

Poměrně velkým překvapením je, že na postu ministra zemědělství nakonec zřejmě nebude Marian Jurečka, který dříve už ministrem zemědělství byl, ale stane se pravděpodobně ministrem práce a sociálních věcí. Co na to říkáte?

Pro mne je to velké zklamání a zároveň potvrzení upadajícího významu zemědělství v očích politické reprezentace naší země. Z kontextu totiž vyplývá, že pro pana předsedu KDU-ČSL, který se tak rád léta prezentuje jako farmář, že ve skutečnosti je mu post ministra zemědělství na Těšnově málo a že idylické obrázky farmáře na traktoru byly jenom takové pozlátko pro naivní voliče. Je mně líto, ale nemohu to hodnotit jinak. Dlouhodobě se zabývám dějinami agrárního sektoru a majestáty jeho ministrů od vzniku Československa a to mi dovoluje srovnávat, ale srovnávat srovnatelné.

Vezměme takového Josefa Luxe, rovněž ve své době předseda KDU-ČSL, místopředseda vlády a ministr zemědělství. Byl v létech 1992 až 1998 ministrem zemědělství ve dvou vládách Václava Klause a v poloúřednické vládě Josefa Tošovského. Josef Lux si prošel podle mého názoru nejtěžším obdobím hospodářské, ale i politické transformace, a přesto na Těšnově v křesle ministra zemědělství vytrval a nezradil, neutekl jako malý kluk. Je velká škoda, že k němu byl osud tak krutý a po těžké leukémii a následné transplantaci kostní dřeně v americkém Seattlu 22. listopadu 1999 odešel na věčnost.

Měl jsem možnost být přítomen po boku Jardy Broma (velká před- a polistopadová postava agrárního sektoru západních Čech a nakonec celé země) na četných jednáních s Josefem Luxem abych pochopil, že to byl zásadový otec rodiny, vlastenec, zemědělec, národohospodář a velký politik, kterému ležela na srdci česká půda a budoucnost českého zemědělství. Určitě ne ministerstvo práce a sociálních věcí, to jaksi patří specializovaným odborníkům, nikoliv farmářům, kteří slezli s traktoru.

Jsme-li u zemědělství, vy jste se pro čtvrtletník krajské Hospodářské komory Ústeckého kraje vyjádřil, že potenciál naší země není využit, ale namísto jeho rozvoje je doslova dušen. „Obchodníky, obchodními řetězci, které jsou v rukou nikoliv českého, ale zahraničního kapitálu, který dává samozřejmě přednost jejich domovským potravinám, jejich zemědělcům, podnikům a farmářům,“ píšete. Kdo za to může, jak vidíte budoucnost našeho zemědělství?

Nechci se zde těsně před koncem roku pouštět do statistických čísel, k nim se vrátím po uzavření kalendářního roku 2021, kdy už budou na druhé straně vidět po 100 dnech hájení první výsledky nové vlády. Obávám se však, že zlepšení se nedočkáme, respektive, že dál budou narůstat dovozy potravin a že ty potraviny budou dražší a pan Fiala si ještě vzpomene na svoje hesla o „Babišově drahotě“. Vrátí se mu to jako bumerang.

Logicky, vždyť rostou ceny hnojiv, krmiv, dopravy, celosvětová pandemie covid podporuje inflaci. A nadcházející vláda místo toho, aby podpořila domácí zemědělce a potravináře, tak těm, kteří tady ještě vyrábějí rozhodující část českých potravin, připravuje další ťafku v podobě zastropování dotací, které přinese další útlum produkce a logicky další nárůst dovozů. Momentálně je kdekdo z nastupující vládní pětikoalice „odborníkem“ na agrární politiku a v rámci pokračujícího programu Antibabiš, potažmo na likvidaci četných zemědělských závodů hospodařících v režimu právnických osob. Nikterak jim nevadí, že právě velké podniky právnických osob dodávají na trh přes 80 % potravin živočišného původu i rostlinného původu, které se vyrobí v ČR, přičemž už, vzato souhrnně, přes 50 % naší spotřeby dovážíme. Například potravinářské výrobky z vepřového masa kamiony ze Španělska! Nebo ovoce a zeleninu z Portugalska – co na tom, že z dřívější pěstitelské oblasti zeleniny Znojemska to bylo do hlavního města cca 200 km, ale z Portugalska 2000 km!

Řeknu to ještě jinak. Když si zemědělský odborník a praktik přečte – v koaliční smlouvě uzavřené mezi ODS, KDU-ČSL, TOP 09 (koalice SPOLU) a koalicí Piráti a STAN na volební období 2021-2025 – pasáž o zemědělství, tak mu to půjde jenom s velkým sebezapřením. Narazí na snůšku 24 bodů obecných frází, kde jediným hmatatelným je ono zastropování dotací. Ani slovo o řešení zoufale nízké potravinové soběstačnosti, o řešení gigantického záporného schodku agrárního zahraničního obchodu, o alespoň částečném obnovení živočišné výroby, která v našich přírodních podmínkách je základem půdní úrodnosti atd. Pokud bude tento program skutečně naplněn, tak české zemědělství budoucnost nemá a velmi brzy to poznají naši občané na narůstajících cenách potravin. Jsou to tedy politici, kteří tento vývoj buď přímo podporují a mají ho de facto v programu (viz zmíněná koaliční smlouva nové vlády), anebo ho doposud mlčky trpěli.

No dobře, ale co na to sami zemědělci, jejich stavovské organizace?

To je správná otázka, pro mne ovšem coby čestného prezidenta Agrární komory a v létech 2005 až 2013 jejího šéfa, velmi citlivá. Budu upřímný. Mám už určitý věk a nepřipadá v úvahu jakýkoliv návrat, byť třeba do představenstva komory. Na druhé straně je cítit v členské základně této významné instituce, která vznikla spolu s Hospodářskou komorou ze zákona, značné pnutí, radikalizaci a sílí požadavky po řešení a mně se zdá, že adekvátní reakce nepřichází. Pokud tento stav bude trvat, tak se napětí bude stupňovat.

Nelze přece jenom jen tak přihlížet pádu celých odvětví živočišné výroby a děje jenom pojmenovávat. Je třeba začít velet a pád zastavit. Jak? Tak, jak to dělají po celá desetiletí západní farmáři, u kterých jsme se to kdysi učili i my. Jako dnes mám před očima obrázek, kdy jsme na Champs-Élysées v Paříži, plni dojmů u kávy rozebírali výsledky jednání s šéfem francouzských farmářů, prezidentem FNSEA, bouřlivákem Jean-Michel Lemétayerem. Tehdy se psal rok 2008 a delegace Agrární komory, kde mimo mě byli viceprezident Pavel Novotný, ředitel úřadu Martin Fantyš a zástupce Agrární komory v Bruselu s perfektní znalostí francouzštiny Karel Matoušek, jsme v Paříži sbírali zkušenosti, jakými způsoby hájit naše oprávněné zájmy. Jinými slovy Michel, později můj dobrý kamarád, nás zasvěcoval do tajů organizací demonstrací, blokád, tlaku na politiky a vůbec jak postupovat, když metody jednání selžou, což je přesně současný stav.

Ve zmiňovaném textu také zmiňujete, že „lež, pomluva a urážky se staly standardem a normou“. Můžete uvést konkrétní případy?

Ačkoliv se jedná o nechutné a odporné téma, tak je třeba ho soustavně a vytrvale zmiňovat. Uvedu to na svém příkladu. Ono, když si čtenář Parlamentních listů v diskusi pod mými články přečte, že jsem byl „normalizační kádr“, že jsem byl zemědělský tajemník OV KSČ ve Žďáru nad Sázavou a když si to přečte „x krát“, tak tomu zkrátka uvěří. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, na tom měl založen svůj dočasný úspěch válečný zločinec Joseph Goebbels. No a ten důslednější čtenář, kterému se to třeba nezdá a klikne si na můj životopis na Wikipedii, tak tam se mimo jiné dočte: „Údaj, že v době normalizace byl zemědělským tajemníkem jejího okresního výboru ve Žďáru nad Sázavou odmítá.“ Tak takto funguje ona „pravda a láska“ po listopadu 89... Zjistit si jména tajemníků OV KSČ přece nemůže být při dnešní technice sebemenší problém.

Ale k věci. Nikdy jsem nebyl normalizační kádr, nikdy jsem nebyl zemědělský tajemník OV KSČ, dokonce jsem nebyl ani hodinu v jakémkoliv pracovním poměru s jakýmkoliv stranickým orgánem. Nicméně tato obvinění nespadla z nebe, tuto lež uvedl v život pražský „zemědělský analytik“ Petr Havel, který před listopadem 89 rozvážel pečivo coby závozník z michelské pekárny, aby po sametové revoluci v sobě objevil náhlé schopnosti zemědělského analytika, ač k tomu neměl jakoukoliv kvalifikaci, dokonce ani maturitu. To ovšem vyhovovalo veřejnoprávním médiím včetně televize, protože politický názor měl pan Havel správný.

Příklad druhý, uvedu prezidenta republiky a slinty hlupáků o jeho konzumaci becherovky. Budete se divit, Miloš Zeman becherovku nepije. Znám velmi dobře jednoho váženého a mezinárodně uznávaného lékaře, který s panem prezidentem dříve létal na zahraniční cesty. Řekl mně, že nikdy neviděl Miloše Zemana zjevně opilého, že později v pokročilém stádiu dělala a dělá své neuropatie, kdy člověk ztrácí cit v nohou. To je medicínská záležitost, ale svého času, když jsem byl senátorem, mně tehdejší předseda horní komory Milan Štěch řekl, že projevy pana prezidenta u korunovačních klenot byly jasně způsobeny jeho nemocí, nikoliv vlivem alkoholu. Ostatně investigativní novinář by to velmi snadno zjistil. Je mi velmi žinantní zabývat se zde takovým tématem, respektive reagovat na pavlačové drby, ale nenávist k prezidentu republiky, kterého volilo téměř 3 miliony občanů, živená médii, partajemi a nyní Senátem, je tak velká, že reagovat je třeba.

V minulém rozhovoru jste prozradil, že jste vyzval předsedu Senátu Miloše Vystrčila, aby odstoupil, a to z důvodu toho, co se dělo v souvislosti s prezidentem. Miloš Vystrčil vám odpověděl, že to vidí jinak než vy. Má tato vaše výměna názoru jiné pokračování? A co byste nyní, když vidíme, že prezident Zeman jedná o nové vládě, vzkázal těm, kteří uvažovali o aktivaci ústavního článku 66?

Nechci dál kontroverzi s Vystrčilem alias Tchajwancem – sám se jím prohlásil – rozmazávat, nicméně musím zde čtenářům Parlamentních listů předložit ještě doplnění svých úvah a názorů na současný Senát. Ten Senát, kam ho dovedl pan předseda Vystrčil a skvadra ochotných. Bylo by velmi užitečné provést hlubší sociologický průzkum, ze kterého by se zjistila pozice Senátu u voličů, u široké veřejnosti.

Nejsem vševěd ani Džamila, která umí diagnózy na dálku, ale mám letité osobní zkušenosti a možnost srovnání a predikce. Když tedy srovnám, jak vedl Senát pan předseda Přemysl Sobotka (ODS) nebo Jaroslav Kubera (ODS) či Milan Štěch (ČSSD), které jsem měl možnost ze senátní lavice sledovat, tak musím konstatovat, že ani jeden by se nesnížil k rozehrávání mediálních her, jejichž cílem bylo svržení prezidenta republiky, kterého volilo téměř 3 miliony občanů. A využít k tomu hospitalizace pana prezidenta v nemocnici, tak to je mimořádně odporné. Jak už jsem zde v předchozím rozhovoru poznamenal a musím znovu – ve slušné společnosti se nemocní pacienti navštěvují a povzbuzují. V českém Senátu svolávají tiskové konference, aby ony 3 miliony voličů připravili na to, že prezident skončí, aby sami převzali jeho ústavní pravomoci! Předseda Vystrčil s mandátem 8144 hlasů ve svém volebním obvodu a ti vzadu, tak ochotně pózující před kamerami za předsedou a tvářící se přeustaraně, ti s mandátem podobným.

Jaký je do očí bijící rozdíl, který prokázal jindy tak drsný politický soupeř pana prezidenta Miloše Zemana, exprezident a čestný předseda ODS Václav Klaus, který se zachoval vyloženě lidsky a nemocného prezidenta navštívil a výrazně podržel. Dokonce poté, co pan prezident promluvil do médií, vyzval Václav Klaus, pravda metaforicky, Vystrčila a spol. ke spáchání harakiri. Já pouze k odstoupení, což považuji za humánnější.

Ale abych odpověděl na vaši otázku, co bych vzkázal těm, kteří chtěli nastartovat aktivaci článku 66 Ústavy. Můj vzkaz je důrazný a zároveň prostý – výrazně jste přispěli k dalšímu rozdělení české společnosti, k setbě zla a nenávisti, což není nic jiného než tichá studená občanská válka, která se v národu akumuluje a hrozí výbuchem a destrukcí. Zkrátka otravujete zde ovzduší a ničíte tuto zemi. Nic víc, nic míň, pane předsedo Vystrčile!

Reakce člena představenstva Agrární komory Ing. Jindřicha Šnejdrly

Čeští zemědělci po volbách 2021

Situace opět, po kolikáté už, není pro české zemědělce jednoduchá. Těžké chvíle zažívají zejména ti, u kterých hraje důležitou roli živočišná výroba. Snad nejhorší je situace v sektoru prasat. Na cenu okolo 25 Kč za kilogram v živém si pomalu zvykáme. Na co si už zvyknout nemůžeme a neumíme, je kombinace nízkých výkupních cen s dynamicky rostoucími cenami na vstupu. A podobně to začíná fungovat i ve výrobě mléka a drůbežího masa. Relativně v klidu jsou chovatelé masných krav. Ale dočasně!

K tomu ne zrovna příznivá vyjádření těch, kteří budou tuto republiku příští čtyři roky řídit. Sliby minulé, nebo skoro minulé vlády, o kofinancování evropských dotací na úrovni 65 % a výplatu národních dotací na úrovni 6 mld Kč berou zasvé. Musíme šetřit! Dobře, tomu rozumím. A kdybychom žili neprodyšně uzavřeni hranicemi, tak bychom s tím neměli vůbec žádný problém. Tak jako tak by to zaplatili všichni v ceně potravin. Dotační podpory ale fungují všude ve světě, u nás již od doby Marie Terezie.

Problém je v tom, že náš trh je zaplavován potravinářským zbožím významně více dotovaným, než je to naše. To jako kdyby Emil Zátopek ve svých slavných závodech, na olympijských hrách nevyjímaje, soutěžil s obézním kolegou s cigaretou v koutku úst jedoucím na motocyklu.

Poslední roky, za ministrování pánů Jurečky a Tomana, jsme žili relativně v klidu. Ne že by bylo vše OK, ale vnímali jsme, že vláda v daném okamžiku a za dané situace dělá pro nás maximum. To však může vzít rychle zasvé. Každý tvor zahnaný do kouta se brání! A my se bránit umíme. Pravda, už je to hodně dávno, kdy jsme byli protestovat v Praze. Ale když nás podmínky donutí, opět do Prahy přijedeme. Mám dodnes v živé paměti naši protestní akci na podporu vyplácení tzv. zelené nafty. Tisíce nás tehdy pochodovalo před PS Parlamentu ČR, den před volbami v roce 2010, a zelenou naftu jsme vybojovali. Vybojovali jsme něco, co západní Evropa dávno znala. A bude-li to nutné, pojedeme do Prahy znovu a znovu.

Ing. Jindřich Šnejdrla, člen představenstva Agrární komory ČR

 

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: David Hora

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

A už tunel. Pozor. Docent soudí, že chytil vládu za ruku

10:51 A už tunel. Pozor. Docent soudí, že chytil vládu za ruku

„Tak velký rozpor v programovém prohlášení dosud nikdy nebyl!“ Vysokoškolský pedagog docent Radim Va…