V politice nejste žádným nováčkem, proč jste se nyní rozhodl ucházet o přízeň voličů v senátních volbách? S čím do voleb jdete?
Pravdou je, že jsem byl poslancem za ČSSD v letech 1998 až 2002 a podruhé v letech 2004 až 2005. Po desetileté odluce jsem zjistil, jak se mnohé společenské problémy neřeší nebo politizují. Proto jsem se rozhodl nabízet široké veřejnosti kompromisní řešení společenských problémů prostřednictvím pozice senátora.
Máte dokonce zkušenosti i ze sněmovny, kam jste byl ale zvolen ještě za ČSSD. Co bylo příčinou vašeho vystoupení ze strany?
Před rokem 1989, coby budoucí kandidát technických věd, jsem byl na škole několikrát neúspěšně přijímán do KSČ. Mé názory, minulosti mých rodičů a stranické posudky z místa bydliště zabránily mému přijetí do strany. Do ČSSD jsem vstoupil v prosinci roku 1989. Mohu tvrdit, že jsem byl od svého vstupu do ČSSD do roku 2010 věrným straníkem. Nicméně po dvaceti letech existence obnovené ČSSD se vnitřní poměry v ČSSD změnily. Zakladatelé obnovené strany začali být nežádoucí. Původní nadšenci pro levicovou politiku v ČSSD byli nahrazování těmi, kdo byli a nově chtěli být elitou společnosti bez ohledu na své přesvědčení. Tím se stalo, že jsem ztratil svou pozici v ČSSD. Vyloučen jsem byl předsedou okresního výboru, neboť jsem vstoupil na kandidátku nezávislých sportovců do zastupitelstva města. Zvláštní je, že o mém vyloučení ze strany nerozhodl žádný orgán v ČSSD.
Co považujete za svůj největší úspěch, který jste během let působení v politice dosáhl?
Na začátku mého působení poslance jsem byl žádán mnohými občany, abych zařídil odvolání ředitele pozemkového fondu v Prachaticích. Nebyl to lehký úkol, ale splnil jsem ho bez otálení, ku prospěchu zemědělců prachatického okresu. Také bych zmínil největší neúspěch. Ten spočíval v návrhu prvního zákona o Národním parku Šumava, který neprošel jen o pár hlasů, neboť někteří moji kolegové zůstali na obědě, a tak opomněli konečné hlasování o zákoně. Jako navrhovatel jsem byl neúspěšný.
Čemu byste se chtěl v senátu věnovat, co vás zajímá či takzvaně pálí nejvíce?
Věnovat se mohu jen tomu, co znám a čemu jsem se v životě věnoval. Proto přichází v úvahu rozpočtový výbor, hospodářský a školský výbor. Trápí mě budoucnost školství, kde jsem dvacet tet pracoval. Mám pochyby o tom, že budeme v současné 4. průmyslové revoluci úspěšní. Jsem kandidátem technických věd a doktorem ekonomie, takže si dokážu představit, co nezvládneme a proč to nezvládneme.
A jaký první krok, pokud pomineme počáteční formality, byste učinil, kdybyste se stal senátorem?
Jako senátor za KSČM bych šel na poslanecký klub ČSSD s tím, že chci být vyslancem KSČM v ČSSD. Přece jen na mě mají poslanci v ČSSD dobré vzpomínky a takový spojovací článek by se přece jen hodil oběma stranám.
Jak byste chtěl využít mandát senátora ve prospěch regionu?
Tak jako jsem mandát poslance využíval pro region v minulosti. Řešil jsem problémy, které překračovaly možnosti místní samosprávy a obyčejných občanů. Například v Prachaticích jsem měl za asistenta tehdejšího učitele na Právnické fakultě Karlovy univerzity Radoslava Suchánka, dnes již ústavního soudce, který psal lidem odvolání zcela zdarma a jen tak z dobré vůle. Pravda je, že na ideologické působení mu čas nezbýval, nicméně sloužil obyčejným lidem.
Další rozhovory s kandidáty:
_636018419602031641.jpg&id=114184)
Co považujete v programu KSČM za nejdůležitější?
To, že se KSČM distancovala od své minulosti. A tím nejdůležitějším je, že chce pokračovat v „Pražském jaru 1968“, období socialismu s lidskou tváří, kdy většina národa respektovala práci a úsilí členů KSČ za lepší budoucnost.
Tyto volby budou asi specifické tím, že se očekává nástup nových, často extremistických stran. Otázkou je, kolik získají hlasů, a to i na úkor KSČM. Jak vidíte vaše šance? Kolik mandátů podle vás strana získá?
Politická scéna se přesouvá do krajních pozic, jak pravicových, tak i levicových. Liberalismus ztratil dech a nyní jde jen o to, aby vyhrávaly strany a politická hnutí s jasným programem demokratizace všech oblastí občanské společnosti. Aby strany a hnutí přicházely s ideologií, která nespoléhá jen na „sociální stát“ a „třetí cestu“. V otázce počtu mandátů se domnívám, že kvalita senátorů za KSČM, a ne jejich počet, je v budoucnu rozhodující.
V posledních komunálních volbách ztratila KSČM řadu zastupitelů a v senátu neobhájila jediný mandát. Proč by měli dát voliči přednost zrovna vám?
Existují rozpornost a nutná nestabilita kapitalismu. Demokratický proces nutí vládu reagovat na požadavky společnosti, což nevyhnutelně vede k růstu veřejných výdajů a k neustálému rozšiřování funkcí státu, zejména v ekonomii a sociálních věcech. Současně je dlouhodobé přežití kapitalismu ohrožováno fiskální krizí, kdy vysoké daně odrazují od podnikání, a neustálý růst státních půjček vede k trvalé, vysoké inflaci. Kapitalismus, nucený čelit demokratickým tlakům nebo riskovat ekonomický kolaps, bude stále obtížněji udržovat svou legitimitu. Proto nezbývá, než volit tržní socialismus s pluralitním vlastnictvím. Pak musí být někdo, kdo by principy tohoto společenského řádu prosazoval.
Nedávno se uskutečnil volební sjezd KSČM, kde své pozice obhájila většina představitelů strany včetně předsedy. Jak jste spokojen s volbou nového vedení strany? Přece jen Vojtěch Filip je v čele strany již 11 let. Nepomohla by straně obměna vedení?
Obměna vedení může být, až KSČM vychová nové, mladé, vzdělané a pracovité představitele. Zatím tomu tak není, pak klidní a rozvážní představitelé, jako je Vojtěch Filip, jsou nepostradatelní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
