Blíží se opět výročí 17. listopadu. Jak se na konec předlistopadového období roku 1989 díváte právě vy coby tehdejší letitý bojovník proti režimu a politický vězeň?

Neví se, že stranický převrat měl být o měsíc později, 10. prosince 1989 na Den lidských práv. Rok před tím jej úřady strpěly kvůli Mitterrandovi. Znal jsem úředníka, který „škroupák“ podpisem přikryl. Kopii máme někde v šuplíku. Charakter „převratu“  89/90 chtěli regulovat perestrojkáři z ministerstva vnitra. Cílem nebylo vymknutí strany z kloubů, ale vyvolat průvan v Ústředním výboru Komunistické strany Československa. Mladší soudruzi hodlali srazit Miloše Jakeše. Nikoliv rozmetat živnost „na věčné časy“. Kdesi v Dejvicích mohla fungovat velicí skupinka, jakoby třináctá správa, která začala dehonestováním generálního tajemníka strany. Mohla vyrábět posměšky, na které ulice slyší a zpětnými interními průzkumy strašit byro, jak je který soudruh neúnosný. Tato manipulace je v průzkumech veřejného mínění aplikována trvale. Pouze dnes za sebou aktéři zanechávají amatérské stopy, zatímco důkazy o oné 13. správě se ne a neumí nalézt dodnes.   

Jakeš pošilhával po vstřícné celospolečenské demokracii. Nebyl daleko od cíle: například slyšel na vypuštění článku 4 o vedoucí úloze Komunistické strany z ústavy Československé socialistické republiky. Nebyl to ani článek, pouze jediná věta, která na desítky let zapouzdřila charakter naší země: „Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a neuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence.“ Důsledky jejího anulování nikdo neuměl rozklíčovat. Ani Gorbačov. Vznikl by nárok na další politické strany? Náboženské a kdovíjaké organizace? Byly by bezpochyby nemarxistického charakteru -  rozbujely by se podivné spolky, jako Jazzová sekce? Hlavně tomu neříkat Pražské jaro; co kdyby tanky z Milovic (základně sovětské armády, pozn. red.) vyjely? Vrátí se političtí emigranti?