V nejbližších měsících má prý dojít k revizi dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musel příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do níž vstoupil. Nyní má být nahrazen systémem s trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoliv horní hranice. Podle vašeho kolegy Jana Zahradila toto nové opatření prosazují zejména členové Evropského parlamentu (EP). Evropská komise měla zas navrhnout povinné přijímání uprchlíků jen v případě další migrační krize. Která z těchto verzí podle Vás bude spíše schválena? A mají vůbec šanci země V4 se těmto návrhům vzepřít?

V listopadu loňského roku Evropský parlament schválil svou verzi revize dublinských pravidel v poměru 390 hlasů pro, 175 proti a 44 se zdrželo. Spolu s některými českými kolegy (za KSČM jsem pozměňující návrhy podepsala já a kolega Maštálka) a částí europoslanců z Visegrádských zemí, jsme se pokusili vyřadit špatná ustanovení, jako je například povinný mechanismus přerozdělování žadatelů o azyl. Chtěli jsme, aby tento mechanismus byl, pokud nutně musí existovat, pouze na dobrovolné bázi. Taktéž jsme chtěli z návrhu vyřadit širokou definici rodiny v rámci azylových kritérií, sankce pro státy, jež se systému nebudou účastnit a řadu dalších drobnějších, nicméně kontroverzních věcí. Nasbírali jsme dostatek podpisů, aby se o našem alternativním návrhu hlasovalo na plénu EP. Nicméně v hlasování byl tento návrh většinově odmítnut.

Vzepřít se návrhu nebude snadné, jedinou šancí je Evropská rada. Ovšem opět se může stát jako v roce 2015, že sliby o jednomyslném rozhodování budou porušeny. Země V4 se musí snažit získat na Evropské radě blokační menšinu, což znamená získat pro náš názor ještě několik států, což bude vyžadovat od české vlády hodně vyjednávání.

Co tedy vlastně obsahuje přijatý vyjednávací mandát, tedy nový návrh Evropského parlamentu?

Mezi klíčové body dokumentu, který připravila europoslankyně Cecilia Wilkström (skupina ALDE – působí v ní české ANO) patří posílení bezpečnostních opatření (všichni, kteří žádají o azyl, musí být při příchodu zaregistrováni), rychlejší postupy při řízení s migranty (jak pro udělení azylu, tak i pro deportaci nevhodných žadatelů). Dále se v něm navrhuje, že by se žadatelé o azyl neměli pohybovat mezi jednotlivými státy a měli by se řídit určitými pravidly, členské země EU se musí podílet a sdílet odpovědnost za uchazeče o azyl.