Kateřina Konečná: Zeman má navrch nad Drahošem. Ovšem nepodceňujme mediální sílu pražské kavárny, která lidem vymývá mozky

V nejbližších měsících má prý dojít k revizi dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musel příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do níž vstoupil. Nyní má být nahrazen systémem s trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoliv horní hranice. Podle vašeho kolegy Jana Zahradila toto nové opatření prosazují zejména členové Evropského parlamentu (EP). Evropská komise měla zas navrhnout povinné přijímání uprchlíků jen v případě další migrační krize. Která z těchto verzí podle Vás bude spíše schválena? A mají vůbec šanci země V4 se těmto návrhům vzepřít?

V listopadu loňského roku Evropský parlament schválil svou verzi revize dublinských pravidel v poměru 390 hlasů pro, 175 proti a 44 se zdrželo. Spolu s některými českými kolegy (za KSČM jsem pozměňující návrhy podepsala já a kolega Maštálka) a částí europoslanců z Visegrádských zemí, jsme se pokusili vyřadit špatná ustanovení, jako je například povinný mechanismus přerozdělování žadatelů o azyl. Chtěli jsme, aby tento mechanismus byl, pokud nutně musí existovat, pouze na dobrovolné bázi. Taktéž jsme chtěli z návrhu vyřadit širokou definici rodiny v rámci azylových kritérií, sankce pro státy, jež se systému nebudou účastnit a řadu dalších drobnějších, nicméně kontroverzních věcí. Nasbírali jsme dostatek podpisů, aby se o našem alternativním návrhu hlasovalo na plénu EP. Nicméně v hlasování byl tento návrh většinově odmítnut.

Vzepřít se návrhu nebude snadné, jedinou šancí je Evropská rada. Ovšem opět se může stát jako v roce 2015, že sliby o jednomyslném rozhodování budou porušeny. Země V4 se musí snažit získat na Evropské radě blokační menšinu, což znamená získat pro náš názor ještě několik států, což bude vyžadovat od české vlády hodně vyjednávání.

Co tedy vlastně obsahuje přijatý vyjednávací mandát, tedy nový návrh Evropského parlamentu?

Mezi klíčové body dokumentu, který připravila europoslankyně Cecilia Wilkström (skupina ALDE – působí v ní české ANO) patří posílení bezpečnostních opatření (všichni, kteří žádají o azyl, musí být při příchodu zaregistrováni), rychlejší postupy při řízení s migranty (jak pro udělení azylu, tak i pro deportaci nevhodných žadatelů). Dále se v něm navrhuje, že by se žadatelé o azyl neměli pohybovat mezi jednotlivými státy a měli by se řídit určitými pravidly, členské země EU se musí podílet a sdílet odpovědnost za uchazeče o azyl.

Tento návrh přišel také s několika dalšími opatřeními, mezi které patří například: včasné filtrování žadatelů o azyl s velmi malou pravděpodobností přijetí, registrace a ověření bezpečnosti po příjezdu, rychlejší sjednocení rodin, zvláštní pozornost dětem, bohužel již onen nešťastný zmíněný automatický mechanismus přemístění a zajištění plné účasti všech členských států. Celý „nový“ postup přijetí azylanta by tak měl dostat podobu údajně preciznějšího procesu. Otázka přerozdělování uprchlíků do jednotlivých zemí podle kvót bude dále pokračovat, respektive je součástí návrhu této reformy. Uprchlíci by měli být přerozdělováni do členských zemí průběžně, ne jen nárazově. O budoucí podobě nových kvót by měly mít možnost rozhodovat jednotlivé členské země Unie s tím, že se musí všechny státy jednomyslně shodnout na jejich přijetí, jak to Jean-Claude Juncker v minulosti deklaroval. Jenže známe sliby z Bruselu...

Celá reforma je v současnosti teprve někde v polovině své legislativní cesty a je ještě dost času, jak návrh ovlivnit. My v Evropském parlamentu jsme udělali vše, co bylo v našich silách, abychom návrh poslali do dalšího jednání bez pro nás nepřijatelných ustanovení. Bohužel bylo nás málo. Vše je teď hlavně v rukou vlád členských zemí, které budou mít poslední slovo. Proto je dobře, že Poslanecká sněmovna vytváří tlak na vládu, aby neuhnula.

Další velmi důležitou částí migrační politiky EU by měly samozřejmě být dohody se zeměmi, odkud lidé přicházejí, o jejich návratu. To je téma, které se v celé diskusi úplně ztrácí a přitom by to měl být jeden ze základních kroků, co dál.

Má se Česká republika nyní už obávat, že se dostane v rámci projektu tzv. vícerychlostní Evropy na okraj ekonomických zájmů EU? Co se v tomto směru může dít v příštích měsících? Měli bychom urychlit přípravu na přijetí eura, anebo zůstat v klidu a nespěchat do měnové unie, která je prý, podle některých našich ekonomů i domácích politiků, spíše už snědeným krámem?

Já odmítám tuhle eurohujerskou hru na to, že kdo není v jádru EU, je odsouzen být bez vlivu, na druhé koleji atd.. Říkají to lidé odezírající ze rtů německých politiků, kteří se snaží vydírat stylem - když nás nebudete poslouchat, budete se mít špatně.

Pravdou je, že vícerychlostní Evropa je už dávno realitou. Jsou země, kde euro funguje, a jsou země, kde ještě není. Naším cílem musí být, aby práva všech zemí bez ohledu na míru integrace zůstala stejná.

Jasně a dlouhodobě říkám, že na vstup do eurozóny není dobrá chvíle a spíše bychom měli přemýšlet o vyjednání trvalé výjimky, abychom neměli povinnost euro přijmout. Samozřejmě teprve na základě referenda

Domníváte se, že Evropská unie skutečně přijme vůči Polsku tvrdá opatření, kterými jim zamezí hlasovat v Radě EU, pokud Varšava nepřistoupí k zákonným změnám ve své justici? A je takový postih vůbec na místě?

Nehodlám obhajovat kroky pravicově konzervativní vlády, ale rozhodnutí Komise je zejména ukazováním svalů zemi, která se dovolila vzepřít diktátu Bruselu ohledně migrace. Kdyby Evropská komise jednala fér, musela by minimálně stejně tak kárat španělskou vládu za postup v Katalánsku, kde nyní existují političtí vězni, a kde státní bezpečnostní složky mlátily lidi na poklidných demonstracích.

Pojďme nyní v krátkosti k české politické scéně. Babišova vláda nedostala podle očekávání důvěru ve sněmovně. Jak si myslíte, že se celá tato situace se sestavováním nové vlády vůbec vyvine? S kým se hnutí ANO nakonec domluví na koalici? Přijmou nabídku ČSSD, lidovci nebo nakonec úplně jiná strana?

Já myslím, že pokud jde o politické veletoče a kličky, pak není větších kaskadérů, než lidí u ČSSD a KDU-ČSL. Jen nechme korouhvičky, ať se točí po větru.

První kolo prezidentských voleb nepřineslo, podle mnoha politických komentátorů, žádné velké překvapení, postoupili papíroví favorité – Zeman s Drahošem. Snad jen od Mirka Topolánka se očekával větší zisk preferencí. Jak to ale bude v kole druhém? Přízeň voličů je prý rovnoměrně rozdělena mezi oba dva finalisty. Co si myslíte, že bude právě tím rozhodujícím faktorem pro veřejnost, aby dala některému z kandidátů většinu hlasů? Může to být dojem z televizních duelů mezi oběma soupeři? A má v nich Jiří Drahoš šanci uspět proti zkušenému rétorovi Zemanovi?

Tak první kolo prezidentské volby bylo především o tom, který z anti-zemanovských kandidátů dostane možnost se v druhém kole postavit prezidentu Zemanovi. Pokud jste viděli některou z debat, byla to tragická nuda, málokdy se dostalo na skutečnou debatu argumentů.

Ukazuje se, že Jiří Drahoš se bojí příliš debatovat s prezidentem Zemanem, když odmítl jít do čtyř duelů a přijal jen dvě nabídky. V oblasti formulace názorů, znalostí politických reálií i schopnosti vést společnost má prezident Zeman navrch proti Jiřímu Drahošovi, kterému se přezdívá pan NEVÍM. Ovšem nepodceňujme mediální sílu pražské kavárny, která pravidelně zesměšňuje cokoli, co se týká prezidenta Zemana a vymývá lidem mozky.

Známý politický komentátor Alexandr Mitrofanov napsal v deníku Právo, že člověk, který bude volit Zemana, není tím pravým občanem ČR a už vůbec ne demokratem, jelikož chce mít nad sebou diktátora. Jak se na takový „specifický“ názor díváte?

Vím, že pan Mitrofanov podporuje pana Drahoše a má velmi silné výhrady k současnému prezidentovi. Ovšem tento článek jsem nečetla, tak bych se k němu raději nevyjadřovala.

Koho vlastně tipujete jako absolutního vítěze voleb a proč? Média se zatím v názorech dost rozcházejí. U mnoha redaktorů je vidět, že přání je mnohdy otcem myšlenky. Tedy srozumitelně řečeno, ti pravicově orientovaní tvrdí, že pokud jen příznivci pánů Horáčka, Hilšera, Fischera a Topolánka dají nyní hlas Jiřímu Drahošovi, tak musí akademik suverénně vyhrát. Naopak levicově smýšlející žurnalisté říkají, že k prvnímu kolu nepřišla řada Zemanových příznivců (účast byla asi 62 procent), takže nyní opět bude s přehledem triumfovat současný prezident. Ke kterému z těchto názorů se kloníte Vy sama? Nebo máte zcela jinou verzi, proč zvítězí jeden ze dvou výše jmenovaných kandidátů?

Neřekla bych, že v těchto volbách hraje zrovna rozdělení na pravici-levici nějakou významnou roli. Například pan Hilšer mi nepřišel jako pravicový kandidát. Tyto volby jsou o souboji Zeman versus Anti-Zeman, což považuji za velmi smutné. Za těch pět let, co byl Miloš Zeman prezidentem a byl takřka pod neustálou palbou kritiky, je společnost velmi rozdělena, což se mi nelíbí. Případným zvolením Jiřího Drahoše ale žádné sjednocení společnosti nenastane, jak se nám snaží vnutit jeho podporovatelé.

Bylo by chybou podporovatelů pana prezidenta, kdyby si mysleli, že náskok z 1. kola bude dostačovat. Pokud má prezident Zeman vyhrát, bude muset aktivizovat více svých podporovatelů, aby přišli k volbám.