Kauza ,,Ruse, omluv se za Krym”: Bomba? Plukovník-rozvědčík cupuje Ústavní soud. Nové informace

21.05.2019 4:44

ROZHOVOR Bývalý důstojník vojenské zpravodajské služby Jiří Wagner úderně rozkrývá zfušovanou práci ústavních soudců. Případ „Hoteliér“, do kterého směšně tahají Čapkova doktora Galéna i Haškova Palivce, je prý odhaluje jako zpolitizované aktivisty. V kauze ostravského podniku, který odmítl ruské turisty, vytahuje fatální chybu – soudci zapomněli, že existuje dvojí občanství. Ukazuje, co odsunuli do pozadí, kde si protiřečí a podivně se zamotávají. A máme ignorovat mučení ze strany USA na různých místech světa? Byl plánován nátlak? Kde zůstali reportéři z České televize? Plukovník ve výslužbě klade v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz důležité otázky a prozrazuje, z čeho je mu hodně špatně.

Kauza ,,Ruse, omluv se za Krym”: Bomba? Plukovník-rozvědčík cupuje Ústavní soud. Nové informace
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Wagner

Sepsal jste analýzu k rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého byl ostravský hotel Brioni Boutique oprávněn zveřejnit prohlášení, že neubytovává ruské občany, pokud se nedistancují od anexe Krymu. Napsal jste, že odůvodnění soudu považujete za „klamné a zpolitizované“. Čím nás klame?

Pokud to shrnu, tak klamné je odůvodnění v tom, jak se dva zapojení ústavní soudci (Vojtěch Šimíček a Kateřina Šimáčková) až nepřirozeně snaží obhajovat hoteliéra, a přitom úmyslně odsouvají do pozadí jiné důležité věci, které nehrají v jeho prospěch.

Anketa

Je dobře, že Babišova vláda přidává důchodcům a dětem?

hlasovalo: 6907 lidí

Jedním z mnoha příkladů je odůvodnění, že ruským zákazníkům nic nehrozilo, protože jim nebyla odepřena služba, jež by měla základní nebo monopolní charakter. Jistěže jim nic nehrozilo. Mohli se ubytovat jinde. Ale proč je ten údajný svobodný projev a vyjádření vlastního názoru hoteliéra odůvodňován nějakým ohrožením či neohrožením ruských zákazníků?

Z analytického pohledu si už tímto ústavní soudci nabíhají, protože tím vlastně nechtěně připouštějí, že to bylo něco více než jen vyjádření názoru. Píší, že ruští návštěvníci nebyli ohroženi, ale jaksi pozapomněli zdůraznit, že byli jednoznačně omezeni. A svobodný projev není o omezování jiných občanů v poskytování služeb pod podmínkou, že podepíší připravené prohlášení s uvedením osobních údajů.

Z textu opravdu vyplývá, že pokud by hoteliér měl monopol na ubytovávání, pak by tohle udělat nesměl... takže některé právo projevu platí jen někdy, a pokud máme nějaký podnikatelský monopol, tak už neplatí?

Jak vidíte, tak tohle zkrátka neobstojí. Ústavní soud si tu protiřečí. Buď je to forma svobodného projevu, kterou potom může logicky uplatnit jak drobný podnikatel, tak monopolista, anebo je to forma určitého nátlaku, znevýhodnění a omezení a není možné to považovat za legitimní věc od žádného podnikatele. Ústavní soud se do toho pěkně zamotal.

Cítíte v tom názoru i obecně dilema mezi svobodou projevu na jedné straně a snahou o cenzuru na straně druhé, což je aktuální téma v ČR?

Nemůžeme hovořit o dilematu. To by muselo jít o poskytování informací nebo vyjadřování názoru, což nikoho neznevýhodňuje ani neomezuje. Jenom některým politikům to vadí, protože jim to nepřispívá k politickým bodům, a tak přemýšlejí o nějaké vhodné cenzuře. Hoteliér ale již překonal svobodný projev i vyjádření názoru, protože začal omezovat a znevýhodňovat jednu skupinu osob.

Vraťme se na začátek – v čem spatřujete přímo tu „zpolitizovanost“?

Co se týče zpolitizování případu, tak to nastalo velmi komplexně a neskrývaně. Ústavní soud skrze dva zmíněné soudce tento případ alibisticky opřel o mezinárodní právo, ale už nezkoumal vztah hoteliéra k mezinárodnímu právu. A tady prostě nestačí konstatování, že anexe Krymu byla učiněna v rozporu s mezinárodním právem a že proto si ji hoteliér vybral pro svůj protest. V tom se ÚS hluboce mýlí, neboť se zde nabízí pravdivější vysvětlení:

Hoteliér si anexi Krymu vybral pouze proto, že se vztahovala k Ruské federaci (RF), k níž má předpojatý vztah. Pokud bychom se měli mýlit, musel by to hoteliér dokázat tím, že by si vybral i jiné prohřešky proti mezinárodnímu právu.

A to už narážím na to, že těch prohřešků bylo spácháno několikanásobně více ze strany západních mocností a všichni to dobře víme, ale děláme, že za všechno mohou Rusové.

Tak jak je to dneska s tím hájením mezinárodního práva? Každý se stává politickým aktivistou, ale vybírá si jen události, které se hodí jeho subjektivním názorům a pocitům. Tohle Ústavní soud vůbec nezohlednil a nikdo se na to hoteliéra neptal. Jak může potom Ústavní soud konstatovat, že hoteliér chtěl na někoho pozitivně působit? A jak může Ústavní soud dále opírat své odůvodnění o zahraniční politiku ČR a politiku EU, když tyto politiky často nejsou v souladu s mezinárodním právem?

Navíc soudy by měly postupovat podle zákonů a právních norem, a nikoli podle výkonné politiky státu. Kde je potom to údajné oddělení justice od exekutivy (exekutiva je výkonná moc státu, vykonávaná vesměs vládou a hlavou státu – prezidentem, pozn. red.)? To je to zpolitizování celé kauzy.  

Podle vás ústavní soud  klamným způsobem interpretoval články Listiny základních práv a svobod, přičemž „úmyslně do svého objasnění nezahrnul jiné články Listiny základních práv a svobod, které se ke zkoumané problematice vztahují“. Tak nejprve – v jakém smyslu je interpretoval klamně a jaké jiné články listiny nezahrnul?

Ano, dezinterpretoval články Listiny základních práv a svobod ve prospěch hoteliéra. To se prostě nedá přehlédnout. Článek 17 odst. 1 a 2 o svobodě projevu a právu vyjadřovat své názory slovem, písmem a podobně náhle Ústavní soud vysvětlil jako akci s možností omezit zákazníky čili odepřít jim službu, která není základní nebo monopolní, pokud určitá skupina zákazníků nepodepíše nějaké prohlášení, a ještě s uvedením adresy.

Takže například majitel restaurace se podle Ústavního soudu může svobodně projevit a vyjádřit tak, že do svého lokálu nevpustí ty Američany, kteří nepodepíší prohlášení, že přítomnost amerických vojáků na území Sýrie je porušením mezinárodního práva, anebo ty Čechy, kteří nepodepíší prohlášení, že vojenská mise českých vojáků v pobaltských státech je porušením čl. 1 Severoatlantické smlouvy.

A pokud se jedná o další články z Listiny základních práv a svobod, které soud záměrně zamlčel nebo opět dezinterpretoval jen ve prospěch hoteliéra, tak ty jsou následující:

čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 15 odst. 1 a čl. 24.

Infobox

Fotokoláž.

Z Listiny základních práv a svobod

Výběr článků, které podle Wagnera soud zamlčel nebo dezinterpretoval jen ve prospěch hoteliéra:

čl. 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

čl. 2 odst. 3: Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

čl. 3 odst. 1: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

čl. 10 odst. 1: Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

čl. 15 odst. 1:  Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

čl. 24: Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

Pro ilustraci se zastavím u posledního článku 24, kde se hovoří, že příslušnost ke kterékoli národnostní menšině nesmí být nikomu na újmu. V ČR se nacházejí Rusové, kteří získali státní občanství ČR, ale zároveň si ponechali občanství Ruské federace – to je dnes v souladu jak s českými, tak ruskými zákony. Tito Rusové, kteří patří k občanům ČR a kteří se zároveň hlásí k ruské národnosti, tvoří ze zákona na našem území národnostní menšinu. Jenže náhle se příslušnost k této menšině stává problémem v ostravském hotelu Brioni Boutique, kde si je hoteliér může jako ruské občany vzít v rámci své svévolné akce za rukojmí, aby něco „rádoby“ ovlivnil.

Bez ohledu na to, jaký mají názor, který jim nikdo nemůže brát ani vnucovat, se náhle stává jejich ruská národnost pro ně újmou, což odporuje Listině základních práv a svobod. Avšak Ústavní soud čin hoteliéra hodnotí jako svobodný projev a vyjádření jeho vlastního názoru, přičemž Ústavní soud vůbec neuvažoval možnost dvojího občanství.

Bylo by zajímavé, kdyby v té době do hotelu vstoupil Rus s českým občanstvím, ale schválně se prokázal ruským pasem. Hoteliér by se podle Ústavního soudu svobodně projevil a skrze personál by ho odmítl ubytovat, dokud nepodepíše politické prohlášení. On by to nepodepsal a nebyl by ubytován. Tím by byl porušen článek 24 listiny, ale Ústavní soud by přesto konstatoval, že hoteliér se pouze svobodně projevil a vyjádřil svůj názor, což je samozřejmě nesmysl.

A článek o svobodném podnikání s tím nesouvisí – situace na Krymu ani Rusové v ČR přece hoteliéra v podnikání neomezují. Tady vidíme, čeho se ústavní soudci dopustili a komu nadržovali. Taktéž porušili slib soudce Ústavního soudu o ochraně přirozených práv člověka a o nestrannosti (viz článek 85 Ústavy ČR).      

Zmínil jste hypotetický příklad nevpuštění Američanů. V tiskové zprávě samotného soudu si lidé mohli přečíst přesně tuto interpretaci: Stěžovatel totiž nezacházel rozdílně s cizinci (resp. občany RF) oproti českým státním občanům, případně občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb – nejednalo se o omezení typu „Američanům nenaléváme“…

No celé to odůvodnění Ústavního soudu je děsné. Máme tady čl. 10 odst. 1 o zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochraně jména. Také článek 15 odst. 1 o svobodě myšlení a svědomí. A samozřejmě nejčastěji diskutovaný článek o svobodě projevu. Tohle všechno je činem hoteliéra s jeho politickým požadavkem porušováno, ale Ústavní soud tady přiřkl práva jenom hoteliérovi.

Představte si, že máte nějaký názor a náhle vám někdo strčí pod nos prohlášení s odlišným názorem a chce po vás, ať to podepíšete, jinak vás neubytuje. Pokud si chcete zachovat svoji čest a důstojnost, tak půjdete jinam. Ale co když se v okolí na stejném postupu domluví více hoteliérů?

Ani tohle Ústavní soud nenadhodil a bylo by vůbec zajímavé, jestli by na svém rozhodnutí něco změnil.

Podle vás to jednání bylo nedůstojné vůči zákazníkům, ba dokonce nenávistné?

Nechci tvrdit, že hoteliéra zaslepila nenávist, ale předpojatost a nedůstojné jednání z toho čiší.

Ústavní soud se mimo jiné opřel o fiktivní postavu doktora Galéna v Čapkově „Bílé nemoci“, kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék proti smrtelné nakažlivé nemoci těm, kteří odmítají zastavení agresivní války. Doktor Galén tedy podle ústavního soudce nezastával názor, že „pacient jako pacient“, nýbrž snažil se svou činností aktivně ovlivnit politické dění, a proto podmiňoval vydání svého léku zastavením války. To je v této kauze podle ústavního soudce příhodnější, než když Nejvyšší správní soud citoval Haškova Palivce: „Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.“ To, že chtěl hoteliér možná přimět k zamyšlení o zastavení války – jako doktor Galén, kterého citoval soudce –, nepovažujete za „polehčující okolnost“ či pozitivní pohnutku? 

Je to zase rozpor, a dokonce dvojitý! Je zde selektivní výběr viníků, jenže Krym nebyla ojedinělá událost ani prvotní akce, ale reakce na politický převrat na Ukrajině. A tady se měl Ústavní soud zastavit a pravit, že „ostravský Galén“ měl působit rovnoměrně na všechny viníky, kteří jsou odpovědní za události na Ukrajině v letech 2013 a 2014.

A tam se angažovalo, panečku, hodně státních aktérů. No spíše by Ústavní soud neměl vůbec hoteliéra přirovnávat ke Galénovi, když se předpojatě zaměřil jen na jednoho aktéra. Popravdě on se vlastně nezaměřil na žádného aktéra, ale na ty obyčejné lidi – ruské občany, což je ten druhý rozpor s Čapkovým románem. Takže co chtěl vlastně hoteliér ovlivňovat, když necílil na ty, kteří jsou skutečně schopni něco změnit?

A ty řeči o tom, že hoteliér chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí na politickém životě státu, kterého považoval za agresora. Zase ta nekonečná obhajoba hoteliéra v podobě slov „alespoň v malé míře“ a „považoval za agresora“. Ale kde jsou ti ústavní Galénové v případě působení na agresory v jiných částech světa?

Co vlastně někdo chce prostřednictvím ruských občanů změnit? Mají demonstrovat, stávkovat a volit subjekty spřízněné se Západem?

My na jedné straně odsuzujeme údajné ruské vměšování do všeho možného a najednou se zde do popředí postaví dokonce Ústavní soud a chválí, jak je dobré působit na toho ruského agresora skrze ruské občany. Celé mi to v tomto případě připomíná návod, jak ovlivňovat situaci v Rusku proti současnému režimu a vměšovat se do vnitřních záležitostí cizího státu.  

Nález Ústavního soudu jste označil za „román“, který rozkrývá myšlení a svědomí ústavního soudce, a někdy není jasné, zda jde o odborný soudní nález nebo o beletristickou četbu. Znevažuje to samotnou instituci? Nebo se soudce snažil, aby nález byl veřejnosti a laikům srozumitelný?

Soudce si může svůj rozsudek zdůvodnit, jak chce, pokud se drží věcných argumentů. Vsuvky z literatury nemusejí být na škodu, ale stává se, že jsou hodně zavádějící a moc nesedí s aktuální kauzou.

Co vás nejvíc vyděsilo či rozesmálo?

Obecně mě děsí, jak si nejvyšší funkcionáři a ústavní činitelé dokážou vše odůvodnit bez toho, aby se obávali postihu za své často úmyslné pochybení nebo nedbalost.

A co mě rozesmálo? Tak například to sáhodlouhé povídání o jinakosti lidí – to je vskutku průlomový objev Ústavního soudu.

Zvláštní pro mě byla tato vsuvka:

Celá námitka, že je obtížné vědět, kde končí svoboda a začíná zločin, je v zásadě zodpovězena známým příběhem o výtržníkovi, který argumentoval, že jako svobodný občan může pohybovat svou pěstí, kudy chce, na což soudce moudře odpověděl: Svoboda pohybu vašich pěstí je omezena polohou nosu vašeho bližního‘.“

Nevím, co tím chtěl Ústavní soud vyjádřit, ale ačkoli to Ústavní soud myslel jinak, tak tohle hraje právě proti hoteliérovi. Ta věta na konci se dá totiž parafrázovat takto:

„Svoboda projevu hoteliéra je omezena vůlí ruských občanů podepsat jeho politické prohlášení.“

Ale komická byla pro mě také tato hláška Ústavního soudu:

„V nyní projednávané věci Ústavní soud navíc nepřehlédl zřejmou časovou souvislost mezi anexí Krymu (první polovina roku 2014) a prohlášením stěžovatele, datovaným ode dne 24. 3. 2014. Rovněž tato okolnost potvrzuje, že ze strany stěžovatele nešlo o svévolné a nepřípustně účelové jednání, nýbrž o bezprostřední a zřejmě i značně emocionální reakci na tuto událost, jíž chtěl stěžovatel zřetelně vyjádřit svůj politický názor. Stěžovatel proto nemůže být podezříván ani z toho, že se ve skutečnosti jednalo jen o jakousi záminku, jak diskriminovat občany jiného státu.“

Tak to je skutečná soudnická bomba! Chce snad Ústavní soud tímto říct, že kdyby nyní někdo zpětně protestoval proti napadení Iráku (stalo se v roce 2003) – za což nebyl dosud nikdo sankcionován, tak by zde chyběla časová souvislost, a proto by to bylo nepřípustné jednání?

Zajímavé, jak Ústavní soud touto časovou souvislostí odůvodnil, že se ze strany hoteliéra nemohlo jednat o diskriminaci. No prostě obhajoba hoteliéra, kam se podíváte, a ještě tak neobratná.

Upozornil jste na to, že mnohonásobně více prokazatelných prohřešků proti mezinárodnímu právu je za posledních 20 let na straně západních států.  Ale i kdyby celá kauza mířila proti jiným státním – západním – příslušníků, tak by to přece nebylo v pořádku, ne? Nebo se míra oprávněnosti liší tam, kde je jeden prohřešek, a tam, kde jich je víc?

To není o míře oprávněnosti, ale o míře rovnoměrnosti. Kdo chce aktivně vystoupit proti porušování mezinárodního práva, tak by měl postihovat všechny prohřešky rovnoměrně, a ne si vybírat podle svých osobních preferencí.

Vy jste nadhodil jednu zajímavou otázku, kterou soudci vůbec neřešili: Co chtěl provozovatel hotelu vlastně provést s prohlášeními ruských hostů, ve kterých požadoval uvedení osobních údajů včetně podpisu. Co by s ním tedy mohl podle vás dělat? Myslíte, že to chtěl někam poslat, nějak to dál použít? K tomu ale souhlas neměl...

No to měl právě vysvětlit Ústavní soud, ale úmyslně se této věci ani nedotkl. A kde byli ti skvělí terénní reportéři z České televize, aby se na toto provozovatele hotelu výslovně zeptali? Asi neměli ani svolení vedení České televize, protože Česká televize nebude přece zjišťovat něco, co by vypadalo jako hájení práv nějakých Rusů.

No jo, ale Česká televize nám divákům potom opět neposkytla ucelený obraz události se všemi informacemi, jak by podle Kodexu ČT měla.

Uvědomme si, že se nejednalo o dobrovolné podepisování nějaké petice. Někdo tady chtěl od selektivně zvolené skupiny osob za poskytnuté ubytování sbírat osobní údaje s podpisem pod politický názor – a znovu říkám, že tohle nebyla snaha hájit mezinárodní právo, což jsem už dříve vysvětlil.

Tady mohla být v sázce nejenom dobrá pověst osob, které by to podepsaly (zase porušení čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). A pokud to byla ze strany hoteliéra jenom nějaká demonstrativní záležitost, tak proč Ústavní soud hovoří o nějakém „pozitivním“ působení na lidi, kteří mohou něco změnit? To už vůbec nechápu, jak by té změny mělo být dosaženo.

To si jako ústavní soudci myslí, že to těm ruským zákazníkům mělo díky tomu prohlášení najednou pohnout myslí a že se měli náhle začít vyhraňovat proti ruskému režimu a jeho aktivitám? Anebo byla plánována vyšší forma pozdějšího nátlaku pomocí podepsaných prohlášení s možností jejich dalšího využití na různých směrech?

Ale Ústavní soud tohle neřeší, protože to stejně jako jiné důležité věci odsunul do pozadí. Tohle se Ústavnímu soudu nepovedlo – celé to odůvodnění je klamné, zpolitizované a zfušované zároveň. 

Podle vás mimochodem ústavní soudci „zřejmě nevědí, že státní příslušnost je také zakázaný diskriminační důvod“. Dovolte mi trochu sarkasticky: Vy myslíte, že to tedy víte líp než oni? Proč?

Nevím, jestli to vím lépe – oni to musejí vědět také, ale moje morálka, nezávislost a nestrannost mi asi lépe dovolují, abych to posoudil objektivnějším způsobem. Také na rozdíl od ústavních soudců pročítám a uvažuji všechno, a ne pouze to, co se hodí jen jedné straně.

Já jsem to vysvětlil na příkladě dvojího občanství, kde se současně jedná i o národnostní menšinu nebo národní původ, což už je jako diskriminační zmíněno jak v Listině základních práv a svobod, tak v antidiskriminačním zákoně. Diskriminační důvod je i odlišné zacházení kvůli světovému názoru a sem lze zahrnout pohled na soupeření mezi USA a Ruskou federací ve světě v mnoha geografických oblastech a společenských odvětvích.

ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKON

(Zákon č. 198/2009 Sb., zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů )

§ 2  

(3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků), i z důvodu státní příslušnosti.

P

Hoteliér považuje události na Krymu za porušení mezinárodního práva a připravil pro ruské občany (kteří mohou být zároveň i českými občany!) prohlášení k podpisu. Ale ruští klienti mohou namítnout, že to podepíší, když tam doplní další prohřešky proti mezinárodnímu právu: Například bombardování Srbska, invazi do Iráku a její následnou okupaci, přítomnost vojáků USA v Sýrii a údery USA a Izraele proti Sýrii, překročení mandátu OSN pro operace v Libyi, zadržování a mučení osob ze strany USA na různých místech ve světě – třeba v zálivu Guantánamo a tak dále.

Předpokládám, že by s tím hoteliér nesouhlasil, což by byl důkaz pro jeho jednostranné, a tím i propagandistické chápání mezinárodního práva, ale hlavně by odmítl ubytovat Rusy kvůli jejich odlišnému světovému názoru na dění ve světě. A jsme zase zpátky.

Ústavní soud musel zaplesat, když nenašel v Listině základních práv a svobod a v zákoně termín „státní příslušnost“ jako konkrétní diskriminační důvod. Ale to jsme zase u toho stranění jedné straně sporu a jednostranné interpretaci zákonů a práv.

Tady se hodí zmínit odlišné stanovisko ústavního soudce Ludvíka Davida, který patřil do tříčlenného senátu a který se postavil proti nálezu zbylých dvou kolegů. Ten velmi dobře uvedl, že čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod uvádí jako diskriminační důvod také „jiné postavení“, což je ve výčtu diskriminačních důvodů poslední slovní spojení, které značí, že výčet není uzavřený a můžeme si pod spojením „jiné postavení“ představit i další diskriminační důvody jako třeba právě tu diskutovanou státní příslušnost.

Je možné také říci, že pokud někdo omezuje občany Ruské federace, tak vlastně omezuje zhruba 80 procent příslušníků ruské národnosti. Je potom namístě otázka, zda je něco namířeno proti ruskému režimu, anebo proti ruské národnosti jako takové, která je rozhodující národností v Ruské federaci? Tady je ruské státní občanství téměř shodné s ruskou národností a národnost je konkrétně vyjmenovaným diskriminačním důvodem. Chce někdo zpochybnit toto odůvodnění? Tak si nejprve přečtěte odůvodnění Ústavního soudu – to se nedá srovnávat.

Vím, že nejste prognostik, ale myslíte, že rozhodnutí bude mít nějaké následovníky v tom smyslu, že přibude hotelů či jiných provozoven, kde se objeví podobné „projevy svobodných projevů“? Kam až takové mravní rozvolnění může zajít? Je to věc, která může destabilizovat společnost zevnitř – znepřátelit občany proti občanům?

Prognostik nejsem, ale patřím ke zpravodajským analytikům a ti vytvářejí různé zpravodajské analýzy, hodnocení a také předpovědi. Avšak v tomto případě bych nejprve obrátil pozornost na Nejvyšší správní soud (NSS), který bude muset tuto kauzu znovu projednat. Teprve potom bude jasnější, co se bude v České republice od této záležitosti odvíjet. Chci připomenout, že všichni soudci jsou podle Ústavy ČR nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. A dále to, že žádného soudce nelze proti jeho vůli odvolat (výjimky vyplývají z kárné odpovědnosti).

Chci namítnout, že nový rozsudek nemusí být úplně v souladu s nálezem Ústavního soudu a je čistě na soudci Nejvyššího správního soudu, jak se k tomu svým vědomím a svědomím postaví bez ohledu na to, jaký poprask u některých lidí způsobí. Já sám souhlasím s názorem, že by neměl být hoteliérovi uložen žádný finanční postih, ale rozhodně by mělo zaznít, že v oblasti lidských práv pochybil.

Tím by se mělo zamezit těmto předpojatým akcím během svobodného podnikání, kdy by podnikatelé mohli, kdykoli se jim zachce, znevýhodnit selektivně a subjektivně zvolenou skupinu osob, která ani nehodlá v prostorech podnikatelů (například v hotelích) pořádat politické aktivity.     

Jakou dohru to může (nebo mělo by mít) mít pro předsedu senátu Šimíčka, jakou naopak pro oponujícího soudce Ludvíka Davida?

Zatím žádnou, protože se tím nikdo nechce ani nedokáže zabývat. Senátoři, kteří potvrzují jmenování ústavních soudců, opakovaně řeší jenom prezidenta Zemana, a ostatní politici zase bojují mezi sebou o vliv na české politické scéně. Prostě nikdo z odpovědných nekoná nic, co by zlepšilo stav českého soudnictví.

A to není jen o Ústavním soudu, ale o českém soudnictví obecně. Opět říkám, že záleží na novém rozsudku Nejvyššího správního soudu. Pokud se ten bude držet nálezu Ústavního soudu, tak se v soudnictví nic nezmění, ale může se měnit rozpoložení ve společnosti.

Pokud se nebude držet nálezu Ústavního soudu, což si já u nezávislého a nestranného soudce dokážu představit, tak se začne něco v soudnictví dít, protože to bude muset někdo řešit a zjistit, kdo a jak pochybil.

 „Ústavní soud České republiky opakovaně prokazuje, že pokud řeší kauzy spojené s Ruskou federací nebo jejími občany, přikloní se vždy bez racionálního a spravedlivého vysvětlení na tu stranu, která je vůči ruským subjektům v opozici,“ tvrdíte. Jaké další kauzy máte na mysli, kromě třeba Nikulina?

Jedná se primárně o tyto dvě kauzy („Nikulin“ a „Hoteliér“), kterými se zabývám v textu Ústavní soud ČR potvrdil svůj politický status, když poskytl další důkaz o své podjatosti. Na druhou stranu vydal návod, jak beztrestně odmítat klienty z USA a jejich „spojence“ (1/2).

Už tyto samy o sobě přinášejí zásadní problém. V kauze „Nikulin“ to byl pochybný způsob provedení celé záležitosti se zamítnutím stížnosti a extradicí do USA.  A v kauze „Hoteliér“ to byl pochybný obsah odůvodnění nálezu.

Co se týče kauzy Nikulin, vy máte pocit, že „to nikoho z českých zákonodárců netrápí“? Proč je to netrápí, nebo tomu nerozumějí, nebo nevidí tak daleko jako vy?

Čeští politici se umějí prát hlavně mezi sebou, a to ještě mizerně, i když mnozí voliči jim skáčou na špek a pořád volí někoho, kdo nezastupuje jejich zájmy, kterými jsou například podpora mezinárodního míru, dodržování mezinárodního práva, pravdivé informace o soupeření mezi USA a Ruskou federací a informace o skutečných hrozbách pro ČR a podobně.

Mimo naši republiku by se chtěli prát jen s Ruskem a Čínou, protože USA jsou naším novým domnělým spojencem na věčné časy, jako tomu bylo dříve se Sovětským svazem. Nikdo z českých politiků nebude řešit nic, co by bylo proti USA, protože USA jsou pro ně svaté. Obzvlášť za situace, kdy český premiér a ředitel kontrazpravodajské služby BIS jezdí jako podřízení vazalové pro instrukce do ústředí CIA, která vede ve světě plno aktivit v rozporu s mezinárodním právem a lidskými právy obecně – viz článek Jaký význam měla návštěva českého premiéra v ústředí CIA?“. Mimochodem už vznik CIA byl protizákonný a její činnost byla narychlo uzákoněna později.

V Parlamentu ČR není žádná strana ani hnutí, které by chtěly a činily Českou republiku lepší, soběstačnou a spravedlivou zemí. Některé to imitují, ale vše je jen povrchní činnost.

Nějaká očekávání do budoucna, že se k nám Amerika třeba bude stavět tak či onak, přece nemůžeme nyní předjímat nebo to brát jako nějakou garanci... v čem je pro nás (pro Ústavní soud) tedy výhodné řídit se politickým trendem Západu? Co z toho máme teď?

To teda opravdu nevím, v čem je to pro nás výhodné, když se se Západem v čele s USA podílíme na četném porušování mezinárodního práva, ale sankce kupodivu uvalujeme jenom na Rusko. Výhodné to snad může být jenom pro politiky, ústavní soudce a ředitele BIS, kteří si myslí, jak jim to zajišťuje posty, slávu a další kariéru nebo výhodné dožití.

Všichni z nich si myslí, že v tomto spolku mocných se jim a naší zemi nemůže nic stát, ale zapomínají, že můžeme být kdykoli obětováni pro pohodlí svých zdánlivých spojenců v boji proti východním mocnostem.

Už to tady několikrát bylo včetně vražedného bombardování československých civilních cílů na sklonku války, kdy zahynulo více než 4 000 lidí. Za to se nám dosud nikdo ani neomluvil a politici spolu s ČT k tomu každoročně mlčí a rozebírají jen to, co je ve vztahu k Západu politicky korektní.

Jeden z budoucích scénářů je, že se Amerika na něčem domluví přímo s Ruskem a nás to postihne, i když tady budou všichni křičet, že jsme spojenci Američanů, kteří stejně jako Babiš řeknou: „Sorry jako…“ – ale spíš neřeknou ani tohle, to není jejich zvykem.

Kdo tedy řídí proruské rozhodování Ústavního soudu, kdo tahá za jeho nitky? Prezident Miloš Zeman? Někdo vně státu, kdo ovlivňuje přímo Ústavní soud?

Proruské a proamerické rozhodování? Kdo tahá za nitky? Jaké slabosti nám odhalil Zeman? Jaké spojení je mezi výkonnou a soudní mocí ve vztahu k USA? To je na delší rozbor a je mi z toho hodně špatně, když na to jenom pomyslím. Takže tak jako tak to pro tentokrát přeskočím.

Co to pro občany České republiky v důsledku může znamenat, že Ústavní soud neplní svou morální funkci a – podle vás – již není chrámem spravedlnosti?

Tohle o Ústavním soudu mohu říci v oblasti politických kauz, kdy se rozhoduje v záležitosti Ruska nebo jeho občanů a/nebo v záležitosti USA a jejich občanů. Pro občany ČR to znamená problém do budoucna, protože Evropa včetně území ČR bude stále větším kolbištěm mezi USA a Ruskou federací.

Namísto toho, aby se EU už dávno stala zcela samostatnou a nestrannou organizací, která by udržovala rovnováhu mezi Východem a Západem, tak podléhá politice „jedné světové strany“, i když s ní může mít ekonomické spory.

Nezapomeňme, že Evropa je tím nejdůležitějším geopolitickým prostorem, o který obě mocnosti soupeří, a my se přitom sami podrážíme.

Je tenhle precedens legalizací takového kádrování a v podstatě návod, jak beztrestně odmítnout... koho například? Co když půjde o Němce, Američany, Romy, migranty, homosexuály... jak bude ÚS rozhodovat? Bude moci rozhodnout jinak, než v případě hotelu Brioni Boutique a ruských občanů?

Jak vidíte, Ústavní soud si v rámci svých tříčlenných senátů může rozhodnout i značně podezřele, protože si to vždycky zdůvodní. A vůbec nevadí, že to zdůvodnění plave na vodě a trčí z něj jednostranný přístup. Ale znovu říkám, že bych počkal, jak opětovně rozhodne Nejvyšší správní soud.

Na druhou stranu se podnikatelům zakazuje kouření v restauracích, pronajímatelé bytů pro změnu nesmějí selektovat podle národnosti. Jak na tohle teď pohlížet? Jaké pravidlo si máme z toho vzít, abychom chápali správně právo, když v tiskové zprávě Ústavního soudu čteme, že „současně však platí, že zakrýváním odlišností tato potenciální nevraživost a nenávist nebude eliminována, nýbrž spíše stupňována“? Není to v přímém rozporu s tím, co káže právě například veřejný ochránce práv a politika národnostních menšin nebo proimigrantská politika?

Jistěže jsou tady mnohé rozpory a několik z nich jsem ohledně tohoto stále aktuálního nálezu uvedl. Ale ještě to pořád neskončilo, a tím opět směřuji k novému projednání celého případu.

Je nějaká „investigativní otázka“, která by měla být k této věci ještě položena?

Investigativních otázek je plno, jen je nikdo z novinářů nevyužívá a nepokládá těm správným osobám. A to se na České televizi pořád rozebírá investigativní žurnalistika, která je tam ale hodně v plenkách, anebo se zaměřuje jen jednostranně. Nástin investigativních otázek pro kauzu „Nikulin“ je rozpracován v našem zpravodajském výstupu. Nikdo tyto otázky dosud neuplatnil a nikdo na ně dosud neodpověděl.   

Ke kauze „Hoteliér“ jste avizoval zveřejnění dalšího rozboru – na co bude zaměřený?

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu v kauze „Hoteliér“ je agenturou Exanpro shrnuto do sedmi problematických bodů (okruhů), které se přirozeně překrývají. Jejich přehled je uveden ZDE. Některé z bodů jsou již zároveň hypertextovými odkazy k jejich podrobnému objasnění.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lucie Bartoš

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Milion chvilek: Letnou to skončí. A Hamáček? Dělat idioty demobloku? To ne, řiká Vích z SPD

18:28 Milion chvilek: Letnou to skončí. A Hamáček? Dělat idioty demobloku? To ne, řiká Vích z SPD

ROZHOVOR Zkuste místo demonstrací uspět ve volbách. Tak by se dal shrnout vzkaz poslance Radovana Ví…